Conan v Japonsku #5: Kaiseki s Jordanem Schlanskym

Tohle je celkem fajn.
Jsme v restauraci jménem Jisaku a chystáme se vychutnat si
slavnostní jídlo zvané kaiseki. - Kaiseki.
- Kaiseki. - Jo. - Neřekl jsem to?
- Řekl, jen to zdůrazňuji. - Dobře. - Vypadáš... úžasně. - Děkuji.
- Velekněz bezvýznamné konverzace. - Arigato.
- Chápu, že ses naučil slovíčko arigato, nedá se ale použít ve všech
situacích, jde o poděkování... - Děkoval jsem jí za to, že přišla.


- Jistě. Takže... co je na tom špatného?
Poděkování není nikdy špatné. Konbanwa, Iowa. Iowa je stát,
který tu nehraje žádnou roli. - Chtěl jsem říct Ohio.
- Aha. - To je co?
- Ohayou je "dobré ráno". - Chtěl jsem říct "dobré ráno".
- Dobře. - Nevtipkoval jsem...
- Udělal jsi chybu. Spletl ses.

Ale snaha se cení. Jen chvilka ji dělí od toho,
aby se utopila v rybníčku, než aby ještě vteřinu
poslouchala tyhle bláboly. Co je tohle? Prostě jen seď. - Pracuješ pro mě.
- Nemusíš pořád mluvit. To říkáš ty? Člověk, kterej ze sebekratší
odpovědi na otázku udělá ruskej román?

Omlouvám se za svého přítele. Že jo? Mezinárodní jazyk. Co to děláš? Jseš úchyl. Takhle se tváříš,
když čicháš k botě nějaké dámy. Pamatuj ale, že každý
aspekt japonské kultury je zčásti ovlivněn
šintoistickým přesvědčením, že bohové
neboli kami jsou všude.

Jsou v každé věci
a prostupují i námi. - Šintó je všude, i v nás.
- Podle mě jseš vyšintó. Pokud mi podáš svoji skleničku,
poctím tě tím, že ti naliji saké. - Ty mi naliješ? A pak...
- Můžeš si vybrat, jestli mi chceš tento
projev úcty oplatit, nebo ne. A... ne. Dobrá polévka.

Probiotická polévka jako miso
posílí tvoji střevní flóru, zlepší zažívání,
ale i celkové zdraví a imunitu. - Vážně? - Jo.
- To je zvláštní, já tě nemůžu strávit. Domo arigato. Mr. Roboto. Některé z těchto jídel byly... Smějete se správně,
jsem vtipný. Arigato.

Ano, dokonalé. Dobře ví, co chceš vidět,
a dopřává ti to. - Směje se doopravdy, jsem vtipný.
- Projevuje ti úctu. Nedělá si legraci... Ne. Já ti rozumím a stejně
mi teď nepřijdeš vtipný. Pochybuji, že jí přijdeš vtipný.
Co by na tobě bylo vtipného? A jsem si jistý,
že tahle servírka, i když nám nerozumí,
mě považuje za vůdce.

- Proč myslíš, že...
- Téhle kultuře rozumím a rezonujeme spolu. Jako když se při konkrétní
frekvenci rozkmitá okenní tabule. Já s ní rezonuji. - Ty že s ní rezonuješ?
- Ano. - To já ji rozesmívám. Jsi moucha,
co do toho okna naráží. - To mě má ráda.
- Ale jen proto, že jsi klaun. To mě si nakonec vezme. Jejda, to je trapas.

- Nalil bys mi ještě trochu...
- Ano. Tímto ti projevuji úctu a ty mi
můžeš tenhle projev opětovat. Sklenici, prosím. A... ne. - Mám na tebe otázku, Jordane.
- Ano? Kromě Itálie jsi dlouhodobě
posedlý i Japonskem. Kdy to začalo? Japonská kultura mě poprvé
okouzlila díky filmu Karate Kid 2. Děj filmu i samotné natáčení
probíhalo na ostrově Okinawa, který je...

v jižní části Japonska. - No a Daniel byl ubytovaný
ve rjokanu, což je... - Daniel? Ano, Daniel San,
kterého hrál Ralph Macchio... Ve skutečnosti je
správná výslovnost "makio", ale on ho vyslovuje "mačio"
a já to respektuji. - Takže si to shrneme, Jordane.
- Ano? Celá ta tvá
posedlost Japonskem... pramení z toho, že jsi viděl...

- film Karate Kid 2.
- Jo. - A z toho, že byl natočen... kde?
- Na Okinawě. - Na Okinawě. Mám tu pro tebe vzkaz. Stiskni Přehrát, prosím. A při sledování
to ukaž na kameru. Ahoj Conane,
tady Ralph Macchio. Nerad vás ruším,
ale chtěl jsem Jordanovi říct, že všechny scény,
které v Karate Kidovi 2 byly v Japonsku, se ve skutečnosti
natáčely na Havaji.

Jo a Jordane, v Jurském parku
taky nebyli opravdoví dinosauři. Sayonara! Byla to Havaj! Díky, Ralphe Macchio. Ty podvodníku. - Chápu, že filmy jsou jen fikce.
- Podvodníku! - Teď jsi asi v šoku.


- Ano, to jsem. - A zkusíš to zapřít.
- Ne, jsem v šoku. Tvůj dětský hrdina se ti právě
z mého telefonu vysral do pusy. Jsem v šoku z toho,
že jsi našim producentům řekl, aby oslovili jeho agenta,
a že máš takovéhle konexe. - Jo, dokážu sehnat Ralpha Macchia.
- Jo, dokážeš. Vy, pane, jste hlupák. - Nevím, kde Ralph Macchio natáčel
Karate Kida 2... - Čte se to "mačio"! - Čte se to "mačio"!


- Jsem to ale hlupák! - Je to "makio", a kdybych chtěl,
sehnal bych ho taky. - "Mačio"! - Dobře.
- Můžu sehnat Macchia. Teď zníš jako šílenej stalker. Máme natočený, jak s očima dokořán říkáš:
"Můžu sehnat Macchia! Můžu sehnat Macchia!" Můžu sehnat Macchia!
Můžu sehnat Macchia! Můžu sehnat Macchia! Sayonara! Arigato.

Překlad: heindlik
www.videacesky.cz