V dalším díle výletu do Japonska dojde na setkání s Conanovými velkými fanoušky, pro které si navíc Conan přichystal jedno překvapení.
Asi před rokem jsem byl
pozván do Japonska na svatbu. Japonka jménem Kayo
si bere japonského Američana a spolu se svým manželem
jsou prý fanoušky mé maličkosti. Pozvali mě na svatbu,
což je milé! Taky mi poslali tyhle dobroty. Pochopitelně jsem se nemohl
zúčastnit, ale teď jsem tady, v Tokiu, a zjistil jsem, kde bydlí. Je to přímo
tamhle, tak je pojďme pozdravit. Je tam někdo?
Zdravím! Zdravím! Zdravím! Jak se máte?
Tak jsem tady. A vy jste? - Jak se jmenujete? - Michael.
- Ahoj, Michaeli. A vy? - Kayo. Pojďte sem. Páni, ahoj! Jak se máte? - Jak se vede?
- Skvěle! - Jaká byla svatba?
- Úžasná.
- Je mi líto, že jsem tam nebyl. - Chtěl jsem přijet...
- Jo. ale došlo mi, že je to skoro
10 tisíc kilometrů a vůbec vás neznám. Můžu jít dál? - Nádhera.
- Děkujeme. Nádhera. Škoda,
že jsem tam nemohl být. Bude v pohodě,
když tu dnes přespím? - Jo.
- V pohodě? - Jo. Tohle je zvláštní.
Proč je to zvláštní? Chlápek, kterého jste
pozvali na svatbu, se prostě ukázal o rok později a leží s vámi dvěma v posteli. - Vím že jste fanoušky mé show.
- Ano. Co se vám na ní líbí nejvíc? - Jordan... - Schlansky.
- Máte rádi Jordana Schlanskyho? - Ano.
- Vždyť je to podivín.
- Já vím, hodně mluví. - Hodně mluví. A někdy je
k vzteku, nemyslíte? - Vážně? Nezdá se vám? Vás by neštval? - Myslíte, že by vás neštval?
- Ne. No dobře, to máte štěstí,
protože pro vás máme dárek. Pojď dál, Jordane. Když se u vás rozhlédnu,
vidím spoustu vodítek, které reprezentují
japonskou kulturu. Vidím tu minimalismus,
všechno tu má své místo a všechno sem nějak zapadá.
- Cítím tady duchovní energii...
- Kde si můžu odskočit? - Všechno je umístěno velmi pečlivě...
- Hned jsem zpátky. Nic tu jen tak nezapadne, máte to tu chytře
a minimalisticky zařízené. Když někde vidím méně věcí,
dívám se na každou zvlášť a zkoumám ji hlouběji. Když se třeba podívám
na vaše hračky z Lega, vidím podrobně všechny
detaily a maličkosti.
S těmi jste si
dali ohromnou práci. Pracujeme 42 týdnů v roce, což znamená
42 vysílacích týdnů ročně. Jak si mám potom ve světě,
který mě chce zničit, zachovat svoji tvář? Člověka to stojí
ohromnou sílu, stojí ho to
statečnost a odhodlání. Překlad: heindlik
www.videacesky.cz
heindlikPublikováno: 7 let
