Conan se ve druhém díle japonského speciálu věnuje čím dál běžnějšímu problému – osamělosti. Tu někteří Japonci řeší tak, že si najmou falešnou rodinu přesně podle svých představ. A přesně to se Conan rozhodl vyzkoušet.
Osamělost je v moderním
Japonsku problém. Po celém Japonsku
dokonce existují společnosti, které osamělým lidem
poskytují falešné rodiny. Nevymýšlím si. Když už jsem v Tokiu, proč bych
si taky nepořídil falešnou rodinu? V Japonsku jsem nyní dva dny a jsem velice osamělý. Mám dvě děti,
které mě v podstatě nerespektují.
A mám také ženu,
kterou už nebaví moje vtipy. S otcem vycházím docela dobře, ale upřímně si myslím,
že mám na víc. Rozumím. Chtěl bych nového otce, který by se mi omluvil za některé věci,
ke kterým mezi námi došlo v 70. letech. Konkrétně když mu
v kuchyni ujely nervy poté, co jsem převrhl
mísu s kukuřičnou kaší.
Ten večer mě pak nenechal
koukat na seriál Love Boat. Údajně šlo o vážně dobrý díl. - Opravdu?
- Ano. Byla v něm Bea Arthur
ze seriálu Golden Girls. Hrála v něm rozvedenou ženu,
která pozná zajímavého muže, ze kterého se ale
vyklube podvodník. Toho hrál Harvey Korman. Mám otázku.
Ta manželka... Kde s tou ženou,
kterou si vyberu, leží hranice? Objímání a držení
za ruku je v pořádku. Líbání ale ne. Objetí, podání ruky,
ale žádné polibky? Takže stejně jako
v mém současném manželství? Žádný rozdíl? - Manželka?
- Ano. - Je velice krásná.
- Děkuji. - Můžu se zeptat, kolik jí je?
- 48. Čtyřicet osm? Dobře. Je stará skoro jako já. Takže to nepůjde. Vážně.
Jsem z Los Angeles a muž v mém věku má ze zákona povinnost
oženit se s pětadvacetiletou ženou. Tohle je můj potenciální syn.
- Kolik mu je?
- 35. Třicet pět? - Nemám... Nemohl bych mít syna,
kterému je třicet pět. - Omlouvám se. Na mého syna je moc starý
a taky se bojím, že můj falešný syn uteče
s mojí falešnou manželkou. Kdo je tohle? Dcera. - Kolik jí je?
- Dvanáct.
- Skvělé. Podle mě má smysl pro humor. Máte i nějaké
kandidáty na otce? Proboha. Připadám si,
jako bych ho už teď zklamal. Tak moment. To je jiná. Koukejte, vypadá příjemně.
Dobrej chlap? - Trochu nudný, ale dobrák.
- Nudný? To se mi líbí. - Můj otec, manželka a dcera.
- Ano. Tohle bude moje rodina
po dobu, co budu v Japonsku. Když se mi bude
má falešná rodina vážně líbit, jaká je maximální možná lhůta, po kterou můžu
její služby využívat?
Tři roky. Tři roky? Můžu je mít na tři roky? To se jí nemusíte zeptat?
Je jí dvanáct! Tři roky mi nedá
ani moje současná rodina. Mám ještě jednu otázku.
Je možné si pronajmout někoho, kdo by hrál tyrana, který mě šikanoval na střední, a z kterého bych
mohl vymlátit duši? Udělám maximum, abych našel
někoho, kdo se nechá zmlátit. Jste nejúchvatnější člověk,
kterého jsem v životě potkal. Klaním se, všechna čest. Dobře, tohle si nevymýšlím.
Společnost Family Romance jsem opustil
asi před hodinou a dvaceti minutami. Teď jsem zpátky ve svém
hotelovém pokoji v Tokiu a mám rodinu. Tohle je... neuvěřitelné. Manželka, má dcera... Teď jsem tvůj otec. Podle ní jsem
nejpohodovější táta na světě. - Ber ho prosím jako
nejpohodovějšího tátu.
- Ano. Dobře. Dále je pro mě důležité,
že jsem velice zábavný. Když řeknu vtip, byl bych rád,
abyste se mu upřímně zasmáli. Vysvětlíte jim to? Je to komik, ale jeho rodina
se jeho vtipům nesměje, takže nás žádá,
abychom se jeho vtipům smáli. - Zvládnete se smát,
když řeknu vtip? - Ano. Dobře, na něco se vás zeptám.
Máte rádi sýrové makarony? - Máte rádi sýrové makarony?
- Ano. - Máme. Já ne. Já si makarony
radši tepelně upravím. Ať se smějí, prosím. Smějte se, prosím. Mnohem lepší. Co když jeho vtipu nerozumím? To nevadí, jen se zasměj.
- Všichni souhlasíte s tříletou smlouvou?
- Souhlasíte s tříletou smlouvou? Počkat. Ne.
Ne všechno, co řeknu, je vtip. Fajn, tak teď se jí
bojím říct třeba... Právě jsem se vrátil od doktora
a zbývá mi jen rok života. Hrůza. - Tati, rád tě poznávám. Jak se máš?
- Dobře, díky. Možná bys mohl začít omluvou. Řekni: "V sedmdesátkách
jsem na tebe neměl křičet."
- V sedmdesátkách jsem se pletl.
- V sedmdesátkách ses pletl, že jo? Jo, v roce 1978, když jsem
převrhl tu kukuřičnou kaši. Řekni:
"Byla to chyba, omlouvám se." Omlouvám se
za tu kukuřičnou kaši. Pojď sem, táto.
No tak! To je paráda. Hodně by pro mě znamenalo, kdybys řekl:
"Mám tě radši než tvé bratry." Mám tě radši než tvé bratry.
- Ano! Jsem z nich nejlepší, že jo?
- Samozřejmě! Jsi můj oblíbený syn. Jo! Ano! Další objetí. To se mi líbí. Už jsem vás objal víckrát
než vlastního otce. - Chcete se podívat po Tokiu?
- Jo! KRÁSNÉ SVÁTKY PŘEJÍ O'BRIENOVI Překlad: heindlik
www.videacesky.cz
heindlikPublikováno: 7 let
