John Cleese nás už poctil svými radami na dokonalé manželství, dnes zase přidá návod na to, jak rozveselit více než 90letou maminku, která má ráda černý humor.
Tvá máma se dožila 101 let. A ty si myslíš, že jí částečně pomohl tvůj humor. Že ji povzbuzoval? Byla to úzkostlivá žena. A trpěla depresemi. Ale také měla velice černý smysl pro humor. A to byl způsob, jak jsem s ní mohl komunikovat. Nechcete přece, aby vaše máma byla v depresi, smutná a úzkostlivá. Chcete, aby se měla dobře.
Často jsem jí volal a náš rozhovor se vždy stočil stejným směrem. "Ahoj mami, tady John." "Ahoj Johne, jak se máš?" "Mám se dobře, co ty?" A pak řekla s takovým... překvapením: "Tenhle týden jsem trošku skleslá." Nechápu, proč byla překvapená, protože byla tenhle týden trošku skleslá 50 zas*aných let. Trošku skleslá.
Jen trošku. A co jsi dělal? Jak jsi jí to pomohl překonat? Nevěděl jsem, co dělat. Nechtěl jsem, aby byla nešťastná. Ale pak mě osvítila inspirace. A myslím, že to byl vrchol mé kreativity. Bylo jí tehdy asi 92 a život, když je vám 92, není zrovna zábavný. Všichni lidé v domově kolem ní umírali jak mouchy. S někým mluvila, pak si odskočila pro pudink, a když se vrátila, bylo po něm.
Vypadá to, že jsi ji dal do parádního domova. Chci to uvést na pravou míru, nebyl to domov důchodců, ale rezidence pro staré lidi. Paráda! To jsi to zachránil, Johne. Tak jsem jí jednou zavolal a ona mi začala vyjmenovávat důvody, proč už nechce dál žít.
Připadal jsem si bezmocný a nevěděl jsem... A pak mě osvítilo! Řekl jsem: "Mami, mám nápad." "Jakýpak?" "Hele, pokud se i příští týden budeš cítit stejně, tak mám kamaráda ve Fulhamu. Můžu mu zavolat. Ale jen jestli budeš chtít. A on za tebou přijde a zabije tě." Jak na to zareagovala?
Zalykala se smíchy. Pár vteřin byla překvapená a pak hýkala smíchy. A jednou mi řekla... Ne jednou, opakovala to pořád. "Až tu nebudu, budu ti chybět." Strašně mě to štvalo. "Až tu nebudu, budu ti chybět."
Kdoví, možná jednou jo. Tak jsem jí řekl, že ne, protože už jsem toho měl dost. A ona řekla: "Proč ne?!" A to jsem věděl, že jsem přestřelil. A tak jsem řekl: "Protože až umřeš, tak zajdu k preparátorovi a nechám si tě vycpat. A budu tě mít ve skleněné vitríně u vstupních dveří. A vždycky, když půjdu ven, tak řeknu: 'Ahoj, mami!' A proto mi nebudeš chybět."
Skvělé bylo, že ji to potěšilo. Strašně moc. A pak chodila po té rezidenci pro staré lidi a všem říkala: "Až umřu, můj si mě nechá vycpat!" Překlad: Xardass www.videacesky.cz
XardassPublikováno: 6 let
