Ewan McGregor v Top Gearu

1 - Jak se máš? - Jak to jde? Rád tě vidím. Posaď se. Děkuju moc. Jen abychom dokázali, že tohle není jen o vzhledu... První otázka. Tvoje mužství. Pokud ti to nevadí. - "Dokaž to!" - Jo, řekl jsi, že je docela velký. Nikdo si zatím nestěžoval. Protože byly doby, kdy stačilo být pohledný. A říkal jsem si, jak je to nefér, že jsi filmová hvězda, a navíc máš velký penis. No, Bůh byl docela štědrý v ten den, kdy... ses vyloupnul. Protože já nemám to štěstí. Víš, někteří lidé se stanou herci v pozdějším věku. Ta část s herectvím mi nedělá starosti. A... no, pojďme na to. - Hvězdný války, dobře. - Ano. Byl jsi opravdu ve vesmírné lodi? - Ne. - To je všechno dělané se zeleným plátnem. - Jo. Klasika byla úplně poslední scéna, kterou mám v trilogii. Poslední záběr, kde... kde vezmu dítě zpátky... Ani už nevím, kam ho to beru. Na Tatooine? Kam ho to beru? - Tatooine. - Ano, Tatooine. - Všichni to ví. Beru tam Luka, že? A ten den jsem přišel na natáčení, a oni říkají, že to bude poslední... můj poslední moment v trilogii. Takže přijdu na natáčení a tam je zelená místnost. Tři zelené stěny, zelená podlaha a zelená bedna, jako starý gymnastický kůň. Přijdu tam, držím to dítě, falešný dítě. A sedím na tom bloku, vlezu na něj. A ten se nehýbe, takže musím dělat tohle. A nikam se nehýbe. Natáčíme to, tam jsou nějací herci. A George křičí: "Koukej na měsíce!" Na mě s tím dítětem. "Koukej na měsíc." U Hvězdných válek je to tak, že jsem byl srovnáván s těmi ze 70. let, který byly fakt suprový. Ty, co jsem já natočil, byly... - No, ty, co jsem udělal já... - Ne, mně se to líbí, líbí se mi ten zachmuřený výraz. Mně se líbí třetí díl, třetí díl byl dobrej. Ne, všechny byly dobrý. Mně se líbí všechny. Mám rád všechny. Vlastně tady tak blábolím, protože nakonec budeme muset mluvit o motorkách. Ano! Nebo spíš ty budeš mluvit o motorkách a já budu poslušně přikyvovat. Jsi chytrý chlap, máš rozumný úsudek... Proč to všechno riskovat? - Kvůli motorkám. - No, protože to miluju. Sahá to až do doby, když mi bylo asi pět. Někdo mě svezl na fichtlu po poli. A to stačilo. Dvě řidítka, ta vůně... a pocit toho, že můžu jet docela rychle bez šlapání. To bylo vzrušující. Pořád je to docela vzrušující, že jedeš 145 km za hodinu a nemusíš šlapat. - A to za to stojí. - Ale je to pro ten pocit svobody, co ti motorka dává, nebo kvůli tý rebelský stránce? To... nemám pocit, že... Vlastně, nejrebelštější motorka, co jsem měl, byla... - KTM Duke 2, což byla 650. - No, jo. - A to prostě, nemůžeš... - Co tě na tom tak láká? - Mám rád... Mám na nich rád všechno, to, jak vypadají, jsem trochu posedlý jejich sbíráním. - Těmi staršími. - Těmi staršími... A myslím, že protože jsem podnikl tu cestu kolem světa s Charleym. A během tý cesty se něco stalo, kdy to pro mě bylo perfektní, s mým vztahem k motorkám, že mě moje motorka provezla celým světem, kde jsem potkal spoustu skvělých lidí. Ta cesta kolem světa, což byla epická výprava... - Ano. - Ale mně se líbí ten nápad, že u sebe máš fotky sebe jako Obi-Wana Kenobiho. - Pro případ, že bys měl problémy s ochrankou. - Jo. Ale no tak. Tak jsem si říkal, co kdyby neviděl Hvězdný války. "Tady jsem já v mnišským ohozu se světelnou tyčí." Nebo z Trainspottingu... "Tady jsem já, jak skáču do záchoda plného výkalů." To je pravda. Byl to můj záložní plán. A pak na letišti v Chicagu mě prohledávali, protože mě ten chlápek poznal z Trainspottingu. Říkal: "Co děláte?" Tak říkám, že jsem herec. A on: "Kde jsem vás mohl vidět?" Tak jsem si říkal, že v tý době jediný film, co by mohli znát, byl Trainspotting. A on: "No jo." Tak to všechno napsal na můj celní formulář a pak říká: "Běžte tam dolů." A prohledali každý kousek mých zavazadel... "Já jsem herec, copak to nechápete?" Vlastně pašuju do Ameriky spoustu heroinu. To je fakt něco, vypracovat se z narkotik na workoholika. To je opravdu úžasný. - Můžeme teď mluvit o autech? - Jo. Co máš? Seřadím je podle toho, jak se ti budou líbit. Mám kabriolet Ford Mustang z '65 s volantem vlevo. Fakt v pěkným stavu. Hlavně jezdím s Land Roverem 110 Defender. Jo. Ale pro každodenní ježdění mám Prius. A řeknu ti proč. - Potom, co se do mě pustíš. - Ne, já... Jezdím s ním hlavně v Londýně, ve městě. A řekl bych, že asi tak 60 % až... 65 % času z toho, když jezdíš po Londýně, nehýbeš se. A podle mě, když tohle nastane, - ti motor nemusí běžet. - Jo, máš pravdu, ale i když se podíváš do Mustanga, - když se podíváš, myslím, že je to na pravo od volantu, je taková klíčová dírka. - Jo. Vypnout motor. A pak... Mám tendenci neodšroubovávat víčko, když si čistím zuby. - Ale kdybys to chtěl udělat, tak můžeš. - Jo... - Ty to děláš? No super. Ale ten Land Rover, co máš, ty bydlíš v... - Ten Land Rover, ty bydlíš v Londýně? - Jo. Líbí se mi, protože to auto miluju. Prostě ho miluju. A koupil jsem si ho po Long Way Round. Protože jsem si prostě myslel: "Teď dobudu svět v čemkoliv, co řídím." Takže na něm mám šnorchl, kdyby byla na Piccadilly potopa. Víš jak? - Musím se zeptat. Když natáčíš filmy, nechají tě jezdit na motorce? - Ne. Teď jsi natáčel na ostrově Man, ne? Neměl jsem dovoleno tam jezdit na motorce. - Žertuješ. Takže jsi seděl u TT Course... - Jo, jo. Ne, vlastně jsem to projel, seděl jsem na sedadle spolujezdce se svým řidičem. - Víš, nebylo to asi to stejný... - Ne, to ne. A taky tam část opravovali, takže jsme to nemohli objet dokola. Ale my naši trať opravíme. Moc jsem si to užil, to musím říct. Byl jsem z toho kola fakt nervózní. - To si děláš srandu. - Ne, fakt. - Bojoval jsi se Sithy a tohle... - Jo, no, ale Sithové tam ve skutečnosti nebyli... - Jasně, tohle je skutečný... Jo, to opravdu je. A mám trochu strach, jak budu vypadat, protože jsem si uvědomil, že jsem to bral hodně vážně. Vážně se mi to líbilo. No, kdo by chtěl vidět... Ewanovo kolo? Ano? Jdeme na to, pusťme to. Tamhle je trochu trávy z minulých... Jej! No jo! - Ruční brzda musí být dole. - Jo. A pak ten další pokus, jestli to tam máte... Ta další jízda... Ručku jsem dal dolů a chtěl jsem... A neměl jsem tam rychlost! To je opravdu upřímný, protože tohle tam nemáme. Líbí se mi ta tráva vepředu na nárazníku. To bylo z předtím, když jsme nenatáčeli. Koukneme se na to řádný kolo. - Vidíme trávu. - No tak, jeď! Dostáváš se do americkýho módu. To je moje relaxační metoda. - Zatroubíme si, proč ne? - Jedeme, jedeme, jedeme! Ta první zatáčka je hodně ošemetná. Držíš to hezky ve stopě. Trochu moc rychle. Tady tě to zpomalilo. Ale no tak, zk*rvená trojka. Tam u trojky to trochu drhne. Tos měl řídit tu starou Suzuki. Tady zase moc ze široka. Tohle auto ti toho víc dovolí. - Tohle je moje nejlepší? Mně to přijde pomalý. - Ne, to je nejrychlejší. Teď jsi jel pořád na plný plyn. Teď plnou rychlostí skrz Follow-through. - Říznout zatáčku. Ano! - Ano. - Pěkně. Tuhle musíš říznout taky, jestli chceš jet rychle. Krása, no to je pěkně zajetý. Tos hezky říznul. A teď Gambon. Ano. Bože... no... Tak, a je to. - Co myslíš? - Já nevím, nevím, nevím. - Myslel jsem, že... - Ta poslední zatáčka je problém, vynesla tě. - Ale i tak, dobrý čas... - Jo? 1 minuta 48 sekund přesně. Takže se řadíš... sem nahoru. To je dobrý čas. - Spokojíš se s tím? - Jo, to je pěkný. Já... jo.. Ve skutečnosti moc ne, ne. Musím říct, že teď musíš jít na nějakou akci od UNICEF, že? - Řekneš jim: "No, vlastně jedu ještě jedno kolo." - Ano. Rád mám nějaký další cíl. - Oni počkají. - Bylo bezva tě tu mít. - Rád jsem tu byl, děkuju moc. - Dámy a pánové, Ewan McGregor! Děkuju. Děkuju tobě. Překlad: Cheyenee www.videacesky.cz