Hudba a tvořivost v antickém ŘeckuTED-Ed

Žijeme ve společnosti posedlé hudbou. Hudbu používáme při bohoslužbách, vyprávění příběhů, oslavách, práci, cvičení, vyznávání lásky, a občas nenávisti, a podle některých především k tanci. Samozřejmě na nástroje hrajeme sami, protože tak příjemně trávíme čas. Co se týče hudby ve starověkém Řecku před tisíci lety, příliš se od nás nelišili.

Možná místo MP3 přehrávačů a džín měli lyry a tuniky, ale starověcí Řekové byli hudbou posedlí stejně jako my dnes. Hudba byla tak důležitou součástí tehdejší společnosti, že se s ní vůbec nemůžeme srovnávat. Abychom porozuměli tomu, jak klíčová hudba pro starověké Řeky byla, začněme krátkým seznámením s jejich mytologií. Ve starořecké mytologii se věřilo, že lidská tvořivost je výsledkem božské inspirace od skupiny bohyň známých jako múzy.

I když se dohady badatelů o počtu múz pohybují mezi třemi a třinácti, obecně přijímaný počet je devět. Každá múza dohlíží na vlastní konkrétní oblast uměleckých dovedností, od zpěvu a tance po dějepisectví a astronomii. Řazení dějepisectví a astronomie mezi tvůrčí činnosti by se mohlo zdát zvláštní, ale starověcí Řekové v těchto odvětvích viděli něco víc než jen školní předměty. Byly to známky civilizace ve světě, který se jim jevil poměrně barbarsky.

Od vzdělaného, civilizovaného člověka se očekávalo, že bude zběhlý ve všech aspektech tvůrčího myšlení inspirovaného múzami. Právě hudba byla často médiem, prostřednictvím kterého se tyto disciplíny učily a šířily. Není náhodou, že slovo "múza" je velmi podobné slovu "muzika". Právě odsud to slovo pochází. Poezie, ať už to byla milostná báseň, nebo epická báseň o hrdinovi, jež přemohl draka, se zpívala s hudebním doprovodem.

Tanec a zpěv byly samozřejmě doprovázeny hudbou. Divadlo vždy bylo kombinací mluveného slova a hudby. Dějiny se líčily prostřednictvím písní. I astronomie byla spojena se stejnými principy jako hudební harmonie. Příkladem je domněnka mnoha řeckých myslitelů, že každá planeta a hvězda vydává svůj vlastní unikátní zvuk, zatímco letí napříč vesmírem a zní jako obrovská struna dlouhá celé světelné roky.

Hudba ale pronikala do více oblastí života než jen do vzdělávání. Starověcí Řekové hudbu považovali za základ pro porozumění fundamentálního propojení všech věcí ve vesmíru. Tento koncept je znám jako harmonia, a právě z něj pochází slovo "harmonie". Hudba se využívala jako forma medicíny, kterou se léčily nemoci a fyzické neduhy, jako životně důležitý doprovod ke sportovním kláním a k tomu, aby dělníci drželi rytmus, zatímco se lopotili s monotónními nebo otrockými pracemi.

Jedno z nejdůležitějších využití hudby ve starořecké společnosti bylo spojeno s vírou, že hudba může ovlivnit ethos člověka. Toto slovo používáme dodnes. Ethos znamená přesvědčení nebo osobní morálka. To, jak se člověk chová k sobě i ostatním. Filozof Platón, jeden z nejslavnějších a nejvlivnějších myslitelů tehdější doby, tvrdil, že hudba přímo ovlivňuje ethos člověka.

Zatímco jisté druhy hudby v člověku mohly podnítit násilí, jiné mohly člověka ukonejšit do příjemné, bestarostné apatie. Podle Platóna byly pro ethos blahodárné pouze velmi konkrétní druhy hudby. Člověk by měl poslouchat pouze hudbu, která posiluje inteligenci, sebekázeň a odvahu. Všem ostatním druhům hudby je třeba se vyhnout. Platón navíc zuřivě odsuzoval veškerou hudbu, která se vymykala ustáleným hudebním konvencím.

Obával se, že povede k degradaci úrovně civilizace, zkažené mládeži a nakonec k úplné a naprosté anarchii. I když se Platónovy obavy mohou zdát extrémní, tato argumentace se objevila i v moderní době, když byly zatracovány hudební směry jako jazz, punk nebo rap. Co by podle vás Platón řekl o hudbě, kterou posloucháte vy? Je prospěšná pro váš ethos? Nebo se kvůli ní zvrhnete v blábolícího, nemorálního barbara?

Překlad: qetu www.videacesky.cz