Jak Christopher Nolan režíruje filmyThe Director’s Chair

Na režírování miluju jedno. Jak mnohostranná ta výzva je. Ta představa vyprávění jako bludiště či labyrintu. Místo abyste byli nad bludištěm a sledovali, jak postavy dělají chyby a špatná rozhodnutí, jste přímo v bludišti a díváte se jim přes rameno. A rozhodovali se špatně s postavami, nacházeli slepé uličky s nimi. Připomíná to skutečnost a něco, na čem záleží.

REŽISÉRSKÁ ŽIDLE K uspořádání scén přistupuji matematicky a geometricky. Mám mnoho schémat, vše pečlivě plánuji. 1. NELINEÁRNÍ ČASOVÉ OSY To byl případ Mementa. Nakreslím to jako sponku do vlasů. Takhle.

Toto je konec filmu, tohle jsou ty černobílé záběry a tady jsou barevné. A my děláme to, že celou dobu střiháme mezi nimi Říkals, že jsme spolu mluvili. Nevzpomínám si. Střídají se na přeskáčku, záběr odtud, odsud, odtud, odsud odtud, odsud a potkají se na konci filmu. Věc, kterou jsem začal rozvíjet a pokračoval v ní, jsou prostřihy.

Vždy jsem snažil o prostřihy scén. 2. PROSTŘIHY ZÁBĚRŮ Využívám tzv. Shepardovy řady, Shepardovy stupnice. SHEPARDOVA STUPNICE Jsou to řady stoupajících tónů na stupnici, a když se zesílí hlasitost různých částí stupnice, tón může neustále stoupat jako pruhy na vývěsních štítech holičství, ty taky pořád rostou.

Jedna linka příběhu vrcholí, druhá se teprve staví a třetí mezitím právě začíná. Plnou parou, Petere! Pluj pořád dokola! Pořád dokola. Než vystřelí, klesne mu předek, řeknu ti kdy.

Teď? - Ne, ne! Počkej! Počkej, až se narovná. Tak v příběhu vytvoříte neustálý růst napětí. Teď! Tohle používám opravdu ve všech svých filmech. Jako režisér musíte umět nedívat se na záběr jako na dvourozměrný obraz, ale jako na trojrozměrný prostor. 3.

ORIENTACE V ZÁBĚRU Buďte k chudákovi shovívaví, tolik se snažil o úspěch! Proto jsem zatím na natáčení nepoužil monitor, jsem u kamery, protože chci přesně vidět, kde kamera je a proč je tam, kde je. A pak si kameru dám tak, z jakého úhlu pohledu by podle mě měla být, mám rád, když divákům přiblížím dění z úhlu pohledu postavy.

No tak! 4. VSUVKY Vsuvky používám vždy. Je jeden typ narativního spojení, které se tvoří pomocí věcí. Nevěř jeho lžím. Je to on. Zabij ho. Konečně jsem ho našel. Někdy je používáme i z technických důvodů, protože za krátkou dobu můžete stihnout natočit opravdu krásnou vsuvku.

Můžete to jemně nasvítit z boku, přidat nějakou čočku a natočíte opravdu pěkný záběr velice rychle. VY JSTE OBKLÍČENI Ve filmovém vyprávění mě fascinuje právě ta subjektivita, to, z kterého úhlu pohledu se na příběh dívám. 5. BLÍZKO OBJEKTIVU Nepoužívejte zoom. Když ho nepoužijete, musíte kameru fyzicky přenášet, blíž nebo dál od toho, co natáčíte.

Takže ve filmu je scéna, kde telefonuješ. Pamatuju si, že když jsi přišel a sedl si, dost tě překvapilo, kde kamera je, protože jsi ji měl zboku přímo před nosem. Ale zjistil jsem, že když tu kameru dáme přímo před tebe, pak to zahraješ úplně přesně, i když je někdo tak blízko a tak do tebe vidí.

Fakt to pomáhá. Trisho, poslouchej. Jsem... A myslím, že tohle byl správný přístup, který mě přivedl na cestu neustálého přemýšlení a uvažování o úhlu pohledu vyprávění. To se stane, když nezadržitelná síla narazí na nehybný předmět.

Ty seš fakt... nezkaženej, co? Ty mě nezabiješ protože máš pochybnej pocit, že seš pan spravedlivej. A já... tě taky nezabiju, protože na to je s tebou moc velká sranda.

Myslím, že mně i tobě je souzeno tohle dělat navždycky. Jedno z největších potěšení pro režiséra je vytváření nějakého světa. Své filmy se snažím natáčet co nejvíc na kameru, všechno to dělat i ve skutečnosti. Je hrozně deprimující, když jdete natáčet a není tam nic než zelené plátno. Opravdu to ztratí kouzlo.

6. USILUJTE O REALISTIČNOST Třeba v Interstellaru jsme nepoužívali zelená plátna. Postavili jsme scénu a jen jsme ji obohatili o vizuální efekty. Čas je tu vyjádřen jako fyzický rozměr. Můžeš poslat sílu napříč časoprostorem. Gravitaci... a pomocí ní poslat zprávu. Přesně tak.

Natáčejte na skutečných místech, vždycky jsem je upřednostňoval. Když tomu můžete uvěřit a ztotožnit se s prostředím běžného života, vezmete diváky na ještě divočejší jízdu. Batman se neozývá a i když policie truchlí za komisaře Loeba, musí ji zajímat, zda Joker dostojí své hrozbě v Gotham Times, že zabije starostu. Děláte prostě jen to, že se učíte, kdykoliv něco točíte.

Krátký film... Vždycky se při tom učíte řemeslu. Dodá vám to jako filmaři sebevědomí. Jediná užitečná rada, kterou jsem kdy dostal, co se týče snahy najít si vlastní styl ve filmovém byznysu a průmyslu, je sehnat si scénář a pak se ho držet. Musíte využít svých předností a dělat na scénáři, co vás hodně baví.

A co je nakonec jinak... je ta představa, ten scénář, ta myšlenka, to je hrozně důležité. A právě to nakonec film odliší od ostatních, pokud se vám to podaří. Překlad: Lukkul www.videacesky.cz