Quentin Tarantino vysvětluje, jak psát a režírovat filmyThe Director’s Chair
6
Quentin Tarantino nám v tomto videu dá nahlédnout pod pokličku své tvorby filmů a prozradí, jakými pěti důležitými pravidly se řídí při natáčení filmů.
Přepis titulků
Dělám filmy pro diváky a ti si libují ve velkých scénách, které v nich vyvolají emoce. A na ty se ve filmech soustředím. Vidím film v hlavě ještě před tím, než ho natočím, promítám si ho. Mám výjimečnou představivost, proto ho vidím. Tak co, pane Willisi, není snad tohle nejlepší chvíle vaší kariéry? Při psaní vždycky přijde ten první pravý záblesk vzrušení, když by příběh měl jít někudy, ale najednou mě něco napadne a směřuje zase jinam.
Tohle si užívám. Jsem na světě proto, abych čelil prázdnému listu a zaplnil ho svými nápady. Abych našel nějaký styl a žánr, co chci dělat, a jenom vyráběl vlastní malé verze. Režisérská židle Quentin Tarantino Podle filmaře a historika Petera Bogdanoviche jste ten nejvlivnější režisér naší generace. A Oscara vyhrává...
pan Tarantino. Některé kluky baví sporty, někoho baví auta a mě vždycky bavily filmy. Pracoval jsem v Kalifornii ve videopůjčovně Video Archives. Zaměřovali jsme se na cizojazyčné filmy, klasiku, televizní pořady, nejrůznější podivnosti. Měl jsem regál, kam jsem každý týden dával nové téma, filmy Michaela Parkse, filmy Andrého De Totha, v tom obchodě jsem se mohl umělecky vyjádřit.
Tehdy jsem vůbec nepřemýšlel o psaní. Vlastně jsem si uvědomil, že mám talent na psaní, až na hodinách herectví. Vždycky jsem tam hrál v divných scénách. Krůček po krůčku jsem do těch scén přidával víc a víc a víc, takhle jsem se vlastně učil psát dialog.
1. POUŽÍVEJTE OSOBNÍ ZÁŽITKY Všechny mý techniky psaní, nikdy jsem nechodil na kurzy, semináře, nepročítal jsem žádný brožury, všechno, co jsem se naučil jako herec – chodil jsem tam šest let – jsem prostě přidal k psaní. Když budu hrát... třeba v Sugar Babies, v něčem šíleným z divadelní produkce, a rozejdu se s holkou, do který jsem šíleně zamilovanej, srdce mám...
na kusy, když půjdu na jeviště, musím si ten pocit vzít s sebou. To samý dělám i jako scenárista. Ta bolest, co cítím, se nějak musí odrazit v příběhu, protože... jak taky jinak? Kill Bill byl šíleně osobní.
Čau, dítě. Já úplně nechci, abyste věděli, proč je tak strašně osobní a proč jsem si ho vlastně vyrval ze srdce, protože je to dobře schovaný ve spoustě jiných věcí. Ale je to pořád dost opravdový a vychází to ze mě. Bylo mi ctí si popovídat s podobným milovníkem filmů. Dobrou noc, mademoiselle.
Mám opravdu rád, když příběhy, co musím vyprávět, takové moje malé autobiografie, zasadím do nějakého bláznivého žánru. Máte jedinečný styl vyprávění, co vás k tomu vedlo? Přeskakujete tam a zpátky, nejste přímočarý. 2. ROMÁNOVÁ STRUKTURA Čtu romány a ty můžete vyprávět od půlky příběhu.
Postavy něco dělají, ocitají se ve vleku událostí, v příběhu, který se děje tady a teď. Pak přijde třetí kapitola a ta se odehrává před dvěma lety. Pořád jsem si říkal, že kdybych to udělal stejně jako v románu, úžasně by to ve filmu fungovalo. Ten průřez bude skvělý. A chronologické vyprávění ve filmu vůbec nepůsobilo dobře, bylo to fádní. Jak ses dostal pryč?
Prostřílel jsem se, všichni začali pálit, tak jsem se prostřílel. V mém prvním filmu, Gaunerech, každý kolem toho mohl o natáčení vědět o dost víc než já, a taky věděli, ale já znal ten scénář líp než všichni ostatní. Takže jsem mohl herce posadit spolu a snažit se z nich dostat to nejlepší, pořád mluvit a vysvětlovat.
3. MYSLETE JAKO HERCI Vždycky jsem věděl, že by mi tohle mohlo jít. Policajti nedojeli po tom, co spustil alarm, ale až, když pan Světlý začal střílet. Tak jsem poznal, že to je bouda. No tak, pane Bílý, je ti to jasný, ne? Už kurva přestaň s tím panem Bílým! Počkej, do hajzlu, neříkej mně, jak se jmenuješ, nechci to vědět!
Bože, taky ti to neříkám. Nemůžete se herců zaleknout ani se jimi nechat zastrašit, musíte to vyřešit spolu. Bruci, Bruci, jenom o trošku... zpomal, nepřítomný výraz a pak bum... akce! Dobře. Ty zmrde! Jedna z nejlepších věcí, co může režisér pro herce udělat, je to, že bude sedět přímo vedle kamery.
Nesledovat ho na monitoru ani v televizi, na židli a často v úplně jiné místnosti. Když si sednete přímo vedle kamery před něj, je to, jako kdyby hrál jenom pro vás. Řekni mu, ať si nasere. Naser si! A teď to vybal na všechny kolem.
I tví židovští psi! Má to tři fáze, nejdřív ruka na hlavu, pak, do hajzlu, a chytni je! Jdem na to. Tak jo, vypadni odsud. Akce! Střih! Sakra, to bylo dobrý!
Interiér – obřadní kaple, pohled seshora. Slyšíme, prásk! A kulka v záři výstřelu ji trefí do hlavy. Střih na černé plátno: "Čtvrtý film Quentina Tarantina". Tím filmem jsem hodil rukavici produkcím akčních filmů, ve velkým stylu. 4. HONGKONGSKÝ ZÁBĚR Byl jste při natáčení tak pečlivý, točil jste z jednoho směru, obrátil se a udělal další záběr.
To je hongkongský záběr... Americký záběr je, když tuhle místnost rozdělíme napůl, nejdřív natočíme všechno z téhle strany a pak z té druhé. Oni to takhle nedělají, protože nemůžete být všude. Nikdo ani nedokáže uhlídat, aby bylo všechno správně. Dobře... Akce!
Takže to uděláte tak, že vše rozdělíte na dva, tři až čtyři bojové pohyby. Máte natočený třeba čtvrtý, ale ten poslední pohyb ČTVRTÝ POHYB je zase PRVNÍM POHYBEM ve skupině dalších tří až čtyř. Taky se samozřejmě natáčí popořadě. Všechno, co se stane kostýmu, je v pořádku, protože to bylo přímo před kamerou. Posloupnost funguje.
Nechává za sebou smrt a spoušť, ale všechno tam pořád je, jenom k tomu přidáváme. Dobrý, dobrý! Skvělá práce! Jako režiséra mě asi nejvíc ovlivnil jeden umělec, Sergio Leone. Jeho můžete v mých filmech vidět nejčastěji. Hodný, zlý a ošklivý, Kill Bill 2 A kvalitní hudba.
5. NEZAPOMEŇTE NA HUDBU Jak hudba záběr převezme a doplní, častokrát jím i provede. Všechno to začalo s Jackie Brown. Harvey Weinstein mi říkal, že je tam málo hudby. "Myslím, že fakt potřebuješ filmovou hudbu, někoho najmout." Ale na to už není čas, Harvey, nemůžu někoho najmout, ať složí hudbu do čtyř dnů, takhle film fakt dělat nebudu.
A on na to: "Co nějakej starej film, co máš rád, dal bys tam něco, co už je hotový?" No, to bych asi mohl, to není tak blbej nápad. Můžu to udělat? Asi jo, když seženu práva, můžu tam dát cokoliv. Když dnes tu hudbu použijete ve filmu, můžete si s ní i chytře vyhrát.
A nemám vůbec žádný důvod to měnit, líbí se mi to takhle. Nikdy jsem nechtěl nechat celkové vyznění filmu na skladateli. Ale něco mi v hlavě vždy napovídalo, že zrovna tenhle film si zaslouží původní hudbu. S Morriconem vždy vidím kompozici, která se vyvíjí. Má spád a naznačuje nějaký zlom. Hrne se dopředu, ale důležité je, že je ve skutečnosti předzvěstí násilí, které nakonec bude následovat.
To zní kurevsky dobře, co? Ještě nejsem mrtvej, ty černej hajzle. Filmografie není žádná náhoda, máte nějakou představu, máte i hlas a každý nový film je pro vás nový rozhovor.
Časy se mění pomalu, ale jistě, a nakonec bude záležet na mužích, jako jsi ty. Je to úžasný pocit, mít možnost pracovat v tomto uměleckém oboru, na úrovni opravdového umělce. Máme takovou mantru, kterou se štábem děláme už dlouho. Řekne se, dobrý, máme to, ale dáme to ještě jednou.
A proč to dáme znova? A všichni zakřičí: "Protože milujem natáčení filmů!" A fakt! Máme skvělej život a je neskutečná paráda ho žít. Když začínám s perem u prázdného papíru, to je moje cesta, moje temná část, kvůli tomu tady opravdu jsem.
Má to ducha času, je z toho fenomén. Další fenomén nezažiju, dokud nevydám další film. Měl bych si asi říct o přehrávání pořád dokola. Překlad: Lukkul www.videacesky.cz
Tohle si užívám. Jsem na světě proto, abych čelil prázdnému listu a zaplnil ho svými nápady. Abych našel nějaký styl a žánr, co chci dělat, a jenom vyráběl vlastní malé verze. Režisérská židle Quentin Tarantino Podle filmaře a historika Petera Bogdanoviche jste ten nejvlivnější režisér naší generace. A Oscara vyhrává...
pan Tarantino. Některé kluky baví sporty, někoho baví auta a mě vždycky bavily filmy. Pracoval jsem v Kalifornii ve videopůjčovně Video Archives. Zaměřovali jsme se na cizojazyčné filmy, klasiku, televizní pořady, nejrůznější podivnosti. Měl jsem regál, kam jsem každý týden dával nové téma, filmy Michaela Parkse, filmy Andrého De Totha, v tom obchodě jsem se mohl umělecky vyjádřit.
Tehdy jsem vůbec nepřemýšlel o psaní. Vlastně jsem si uvědomil, že mám talent na psaní, až na hodinách herectví. Vždycky jsem tam hrál v divných scénách. Krůček po krůčku jsem do těch scén přidával víc a víc a víc, takhle jsem se vlastně učil psát dialog.
1. POUŽÍVEJTE OSOBNÍ ZÁŽITKY Všechny mý techniky psaní, nikdy jsem nechodil na kurzy, semináře, nepročítal jsem žádný brožury, všechno, co jsem se naučil jako herec – chodil jsem tam šest let – jsem prostě přidal k psaní. Když budu hrát... třeba v Sugar Babies, v něčem šíleným z divadelní produkce, a rozejdu se s holkou, do který jsem šíleně zamilovanej, srdce mám...
na kusy, když půjdu na jeviště, musím si ten pocit vzít s sebou. To samý dělám i jako scenárista. Ta bolest, co cítím, se nějak musí odrazit v příběhu, protože... jak taky jinak? Kill Bill byl šíleně osobní.
Čau, dítě. Já úplně nechci, abyste věděli, proč je tak strašně osobní a proč jsem si ho vlastně vyrval ze srdce, protože je to dobře schovaný ve spoustě jiných věcí. Ale je to pořád dost opravdový a vychází to ze mě. Bylo mi ctí si popovídat s podobným milovníkem filmů. Dobrou noc, mademoiselle.
Mám opravdu rád, když příběhy, co musím vyprávět, takové moje malé autobiografie, zasadím do nějakého bláznivého žánru. Máte jedinečný styl vyprávění, co vás k tomu vedlo? Přeskakujete tam a zpátky, nejste přímočarý. 2. ROMÁNOVÁ STRUKTURA Čtu romány a ty můžete vyprávět od půlky příběhu.
Postavy něco dělají, ocitají se ve vleku událostí, v příběhu, který se děje tady a teď. Pak přijde třetí kapitola a ta se odehrává před dvěma lety. Pořád jsem si říkal, že kdybych to udělal stejně jako v románu, úžasně by to ve filmu fungovalo. Ten průřez bude skvělý. A chronologické vyprávění ve filmu vůbec nepůsobilo dobře, bylo to fádní. Jak ses dostal pryč?
Prostřílel jsem se, všichni začali pálit, tak jsem se prostřílel. V mém prvním filmu, Gaunerech, každý kolem toho mohl o natáčení vědět o dost víc než já, a taky věděli, ale já znal ten scénář líp než všichni ostatní. Takže jsem mohl herce posadit spolu a snažit se z nich dostat to nejlepší, pořád mluvit a vysvětlovat.
3. MYSLETE JAKO HERCI Vždycky jsem věděl, že by mi tohle mohlo jít. Policajti nedojeli po tom, co spustil alarm, ale až, když pan Světlý začal střílet. Tak jsem poznal, že to je bouda. No tak, pane Bílý, je ti to jasný, ne? Už kurva přestaň s tím panem Bílým! Počkej, do hajzlu, neříkej mně, jak se jmenuješ, nechci to vědět!
Bože, taky ti to neříkám. Nemůžete se herců zaleknout ani se jimi nechat zastrašit, musíte to vyřešit spolu. Bruci, Bruci, jenom o trošku... zpomal, nepřítomný výraz a pak bum... akce! Dobře. Ty zmrde! Jedna z nejlepších věcí, co může režisér pro herce udělat, je to, že bude sedět přímo vedle kamery.
Nesledovat ho na monitoru ani v televizi, na židli a často v úplně jiné místnosti. Když si sednete přímo vedle kamery před něj, je to, jako kdyby hrál jenom pro vás. Řekni mu, ať si nasere. Naser si! A teď to vybal na všechny kolem.
I tví židovští psi! Má to tři fáze, nejdřív ruka na hlavu, pak, do hajzlu, a chytni je! Jdem na to. Tak jo, vypadni odsud. Akce! Střih! Sakra, to bylo dobrý!
Interiér – obřadní kaple, pohled seshora. Slyšíme, prásk! A kulka v záři výstřelu ji trefí do hlavy. Střih na černé plátno: "Čtvrtý film Quentina Tarantina". Tím filmem jsem hodil rukavici produkcím akčních filmů, ve velkým stylu. 4. HONGKONGSKÝ ZÁBĚR Byl jste při natáčení tak pečlivý, točil jste z jednoho směru, obrátil se a udělal další záběr.
To je hongkongský záběr... Americký záběr je, když tuhle místnost rozdělíme napůl, nejdřív natočíme všechno z téhle strany a pak z té druhé. Oni to takhle nedělají, protože nemůžete být všude. Nikdo ani nedokáže uhlídat, aby bylo všechno správně. Dobře... Akce!
Takže to uděláte tak, že vše rozdělíte na dva, tři až čtyři bojové pohyby. Máte natočený třeba čtvrtý, ale ten poslední pohyb ČTVRTÝ POHYB je zase PRVNÍM POHYBEM ve skupině dalších tří až čtyř. Taky se samozřejmě natáčí popořadě. Všechno, co se stane kostýmu, je v pořádku, protože to bylo přímo před kamerou. Posloupnost funguje.
Nechává za sebou smrt a spoušť, ale všechno tam pořád je, jenom k tomu přidáváme. Dobrý, dobrý! Skvělá práce! Jako režiséra mě asi nejvíc ovlivnil jeden umělec, Sergio Leone. Jeho můžete v mých filmech vidět nejčastěji. Hodný, zlý a ošklivý, Kill Bill 2 A kvalitní hudba.
5. NEZAPOMEŇTE NA HUDBU Jak hudba záběr převezme a doplní, častokrát jím i provede. Všechno to začalo s Jackie Brown. Harvey Weinstein mi říkal, že je tam málo hudby. "Myslím, že fakt potřebuješ filmovou hudbu, někoho najmout." Ale na to už není čas, Harvey, nemůžu někoho najmout, ať složí hudbu do čtyř dnů, takhle film fakt dělat nebudu.
A on na to: "Co nějakej starej film, co máš rád, dal bys tam něco, co už je hotový?" No, to bych asi mohl, to není tak blbej nápad. Můžu to udělat? Asi jo, když seženu práva, můžu tam dát cokoliv. Když dnes tu hudbu použijete ve filmu, můžete si s ní i chytře vyhrát.
A nemám vůbec žádný důvod to měnit, líbí se mi to takhle. Nikdy jsem nechtěl nechat celkové vyznění filmu na skladateli. Ale něco mi v hlavě vždy napovídalo, že zrovna tenhle film si zaslouží původní hudbu. S Morriconem vždy vidím kompozici, která se vyvíjí. Má spád a naznačuje nějaký zlom. Hrne se dopředu, ale důležité je, že je ve skutečnosti předzvěstí násilí, které nakonec bude následovat.
To zní kurevsky dobře, co? Ještě nejsem mrtvej, ty černej hajzle. Filmografie není žádná náhoda, máte nějakou představu, máte i hlas a každý nový film je pro vás nový rozhovor.
Časy se mění pomalu, ale jistě, a nakonec bude záležet na mužích, jako jsi ty. Je to úžasný pocit, mít možnost pracovat v tomto uměleckém oboru, na úrovni opravdového umělce. Máme takovou mantru, kterou se štábem děláme už dlouho. Řekne se, dobrý, máme to, ale dáme to ještě jednou.
A proč to dáme znova? A všichni zakřičí: "Protože milujem natáčení filmů!" A fakt! Máme skvělej život a je neskutečná paráda ho žít. Když začínám s perem u prázdného papíru, to je moje cesta, moje temná část, kvůli tomu tady opravdu jsem.
Má to ducha času, je z toho fenomén. Další fenomén nezažiju, dokud nevydám další film. Měl bych si asi říct o přehrávání pořád dokola. Překlad: Lukkul www.videacesky.cz
Komentáře (12)
zrnko (anonym)Odpovědět
29.10.2019 17:47:07
Díky za překlad, co tak Christopher Nolan příště? :)
Aleskvak (anonym)Odpovědět
28.10.2019 20:47:03
Wese Andersona příště prosím! (pokud budete pokračovat v The Director's Chair)
Tintin Srandatino (anonym)Odpovědět
28.10.2019 18:08:33
Tarantino je vyjímečnej tím, že má všechno na praku a dělá si co chce a hlavně ho to baví. Má za sebou spousty pitchovin, ale když se to sejde tak to zbytek vyváží. Ten Kill Bill byla taky spíš masturbace, jak to vysvětluje ve videu.
Když vidím upocený český režiséry jak se snaží o Oskara tak ..... Měli by se trochu uvolnit a bavit se. Hlavně myslím tlustýho Hřebejka a převzdělanýho Svěráka, fotr se bavil a je z něj legenda.
NolmoOdpovědět
28.10.2019 18:04:07
Teď to tady totálně schytám, ale Tarantino je mainstreamový režisér, který přesvědčil svoje diváky, že jeho díla mají umělecký přesah a mainstreamový divák mu to žere, protože ve své průměrnosti nerozpozná, že tomu tak není. Netvrdím, že neumí svoje řemeslo, nebo že nemá svůj rukopis, ale ten je převážně tvořen dialogovým pozérstvím, podbízivou brutalitou přetaženou do absurdna. Ano Pulp fiction byl skvělý film. Kill Bill? odpad... a Osm hrozných jen další ukázka ukájení na vlastní "dokonalosti" a totální ztráta soudnosti a míry.
Max Devaine (anonym)Odpovědět
28.10.2019 13:28:16
Sergio Leone byl Bůh a taktéž patří k mým oblíbeným režisérům. A Tarantino je též borec, co vybočuje z konvencí a tvoří hodně parádní díla.
Jako poslední režisér, co mně oproti jiným více zaujal, je Guy Ritchie.
Zdar Max
NeugeOdpovědět
28.10.2019 14:21:52
Je spousta skvělých režisérů, kteří si i napříč žánry drží svůj nezaměnitelný rukopis (za mě třeba Fincher). Ale zrovna Ritchie ten svůj původní rukopis hodně potlačil a poslední dekádu točí "jen" docela fajn mainstream, který z těch kovnencí přávě vybočuje naprosto minimálně. Ale ta jeho nová gangsterka vypadá docela dobře, tak snad nám všem dokáže, že to v sobě pořád ještě má.
v m vargaOdpovědět
28.10.2019 14:40:02
+Neugehateful eight je mainstrream? nesuhlasim
NeugeOdpovědět
28.10.2019 15:42:44
+v m vargaJá mluvím o Ritchiem. Ale chápu, že trolové jako ty neumí pořádně číst (ani psát). ;)
v m vargaOdpovědět
28.10.2019 18:09:13
+Neugeza jako ty, ti chybi carka, debile
NeugeOdpovědět
28.10.2019 18:47:55
+v m vargaNechybí, ty negramote.
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=154#nadpis1