Sluchová iluze v Dunkerku

Soundtrack Hanse Zimmera
pro Dunkerk začíná tikáním. Tikání je oblíbeným motivem
tohoto legendárního skladatele, který můžete slyšet v Interstellaru... i Sherlocku Holmesovi. Ale v Dunkerku tikání
připravuje půdu pro ohromující orchestr, napětí přitom graduje a graduje,
ale nikdy nevyvrcholí. Je to tak pohlcující,
že vás to zarazí do sedačky. To proto, že Zimmer využívá
sluchové iluze známé jako Shepardův tón.

Skládá se z několika tónů
oddělených oktávou, které jsou na sebe vzájemně naskládány. Když se tóny hrají,
ty nejvyšší se začnou vytrácet... prostřední zůstanou hlasité... a nejnižší začínáme postupně vnímat. Protože se vždy alespoň dva tóny zvyšují. vytvoří se v mozku iluze
neustále se zesilujícího tónu. Když to pustíme dohromady...

zní to,
jako by piáno mělo gradovat do nekonečna. Když je přechod mezi tóny plynulý,
říká se tomu Shepard–Rissetovo glissando. A může to znít opravdu strašidelně. A dá se toho využít i pozpátku. Můžete ho slyšet na nekonečných schodech
v Super Mariovi 64. I u kapely Pink Floyd. Je to jako holičská tyč hudby. Zdánlivě se zvedá,
ale přitom zůstává stejná.

Udělejte z toho soundtrack... a vytvoříte dojem napětí,
které táhne příběh neustále kupředu. Christopher Nolat tuto iluzi zbožňuje. Můžete ji slyšet jako zvuk batmobilu
v posledních dvou dílech Temného rytíře. I v hudbě k Dokonalému triku,
kterou složil David Julyan. Nolanovy filmy jsou často o čase. Jak se liší ve vesmíru,
ve snech a v našich vzpomínkách, a s tímto tématem přichází napětí.

Iluze jako tato učiní napětí zřejmým –
chce to jen chytrý zvukový design. Chci jen poděkovat Jasonu Guerrasiovi
z Business Insider za tento skvělý rozhovor
s Christopherem Nolanem. V rozhovoru Nolan potvrzuje,
že hodně skladeb využilo Shepardův tón. A také odhalil,
že ono tikání na začátku Dunkerku jsou ve skutečnosti jeho vlastní hodinky.