Sluchová iluze v DunkerkuVox

Soundtrack Hanse Zimmera pro Dunkerk začíná tikáním. Tikání je oblíbeným motivem tohoto legendárního skladatele, který můžete slyšet v Interstellaru... i Sherlocku Holmesovi. Ale v Dunkerku tikání připravuje půdu pro ohromující orchestr, napětí přitom graduje a graduje, ale nikdy nevyvrcholí. Je to tak pohlcující, že vás to zarazí do sedačky. To proto, že Zimmer využívá sluchové iluze známé jako Shepardův tón.

Skládá se z několika tónů oddělených oktávou, které jsou na sebe vzájemně naskládány. Když se tóny hrají, ty nejvyšší se začnou vytrácet... prostřední zůstanou hlasité... a nejnižší začínáme postupně vnímat. Protože se vždy alespoň dva tóny zvyšují. vytvoří se v mozku iluze neustále se zesilujícího tónu. Když to pustíme dohromady...

zní to, jako by piáno mělo gradovat do nekonečna. Když je přechod mezi tóny plynulý, říká se tomu Shepard–Rissetovo glissando. A může to znít opravdu strašidelně. A dá se toho využít i pozpátku. Můžete ho slyšet na nekonečných schodech v Super Mariovi 64. I u kapely Pink Floyd. Je to jako holičská tyč hudby. Zdánlivě se zvedá, ale přitom zůstává stejná.

Udělejte z toho soundtrack... a vytvoříte dojem napětí, které táhne příběh neustále kupředu. Christopher Nolat tuto iluzi zbožňuje. Můžete ji slyšet jako zvuk batmobilu v posledních dvou dílech Temného rytíře. I v hudbě k Dokonalému triku, kterou složil David Julyan. Nolanovy filmy jsou často o čase. Jak se liší ve vesmíru, ve snech a v našich vzpomínkách, a s tímto tématem přichází napětí.

Iluze jako tato učiní napětí zřejmým – chce to jen chytrý zvukový design. Chci jen poděkovat Jasonu Guerrasiovi z Business Insider za tento skvělý rozhovor s Christopherem Nolanem. V rozhovoru Nolan potvrzuje, že hodně skladeb využilo Shepardův tón. A také odhalil, že ono tikání na začátku Dunkerku jsou ve skutečnosti jeho vlastní hodinky.