Jak došlo k čarodějnickým procesům?
Filipojakubskou noc a s ní spjaté pálení čarodějnic už máme pro letos za sebou. Z čeho však tento lidový zvyk vznikl a co si tím připomínáme? Podívejte se s námi v krátké DOKU od Terra X do země, jenž byla tímto poblouznění nejvíce zasažena – do Německa.
Carolina, o které se ve videu mluví, je zkratka pro Constitutio Criminalis Carolina – zákoník s platností pro Satou říši římskou vydaný Karlem V. v roce 1532.
Přepis titulků
Je to jedna z temných kapitol naší historie. Čarodějnické procesy. Tisíce žen jim padlo za oběť. Jak k tomu však mohlo dojít? Že nevinní lidé byli obviněni, mučeni, a nakonec zaživa upáleni? Tvrzení, že za tyto procesy a poblouznění může katolická církev, není tak úplně pravdivé. Většina čarodějnických procesů v Německu byla vykonávána státními orgány.
Vrchol čarodějnických procesů přišel v raném novověku, době velkých krizí. Přírodní katastrofy a války měly za následek hladomor a epidemie. V zoufalství hledali lidé viníky a našli je v ženách, v údajném nástroji ďábla. Dominikán Heinrich Kramer vytvořil v těchto pověrách systém. Jeho teorie byla: Jestliže se ženy ďáblu sexuálně poddají, dodá jim nadpřirozené schopnosti k pokoušení lidí.
Od papeže osobně si nechal Kramer zhotovit výnos. Ten ho opravňoval pronásledovat čarodějnice ve Sváté říší římské. Kramer byl opravdu přesvědčen o škodlivosti čarodějnic a o nebezpečnosti žen jako takových. Začal následně vést čarodějnické inkvizice. Je třeba říci, že je posledním papežským inkvizitorem, který kdy na německém území působil. Vzbudil však i velký odpor.
Innsbrucký biskup z počátku tomuto pronásledování čarodějnic zabraňoval. Heinrich Kramer se stal kazatelem této mánie a napsal slavnou knihu Malleus Maleficarum neboli Kladivo na čarodějnice. Pro pronásledovatel čarodějnic následných století se stala návodem. Nejvíce čarodějnických procesů proběhlo v 17. století, a to v katolických i protestantských zemích Evropy. Především na území dnešního Německa.
Jedinečná dokumentace těchto hrůz je k vidění v Bambergu. Přes 800 výslechových protokolů zachráněno ze sběrového papíru. Jako obvykle pročistil krajský soud v Bambergu v 19. století svůj archiv a vydražil spisy jako podpalový papír. Tak se dostaly do rukou obchodníka, který je používal k balení zboží. Historie znalý zákazník si všiml, že jeho nákup je zabalen do spisů s čarodějnickými procesy. Veškerý materiál koupil a odkázal městu.
Spisy dokazují, že v Bambergu padlo v 17. století za oběť čarodějnickým procesům 1000 lidí. Zhruba každý 13. obyvatel města Lucifer vystoupil a chce pokoušet naše křesťanské společenství. Hlavně pomocný biskup Friedrich Förner navozuje atmosféru svými stálými štvavými kázáními. A všichni padneme do věčného zatracení!
V Bambergu docházelo ve vlnách k zatýkání. Potkat mohlo každého. Muže, ženy, děti, chudé i bohaté. Převážná část obžalovaných však byly ženského pohlaví. Obžalovaní byli mučeni. Jelikož bylo čarodějnictví vnímáno jako zvlášť závažný přestupek, soudci většinu jinak běžných pravidel a omezení o vykonávání mučení ignorovali. Jelikož mučení lidé prozrazovali jména údajných čarodějnic, pronásledování se šířilo jako epidemie.
Následoval řetězec procesů, který vedl k popravení přibližně 10 % obyvatel Bamberga. Verdikt zněl většinou "smrt upálením na hranici". Trest, který je od středověku běžný pro takzvané kacíře. Věřilo se, že oheň očistí duši a umožní ji tím vstup do nebe. Události v Bambergu však vzbudily pozornost v říši a začalo se stále více pochybovat o pravomocnosti procesů. Na mnoha místech pronásledování čarodějnic se nedodržovaly platné zákony a řády.
Tudíž se nejvyšší instituce v říši zasadily o to, aby ono šílenství zastavily. Výslechové protokoly. Porušují Carolinu, zákoník Svaté říše římské. Následně doznívaly čarodějnické procesy na německém území. V roce 1775 byl v Kempenu vyřčen poslední trest smrti proti údajné čarodějnici.
V celé Evropě padlo za oběť procesům zhruba 60 000 žen.
Vrchol čarodějnických procesů přišel v raném novověku, době velkých krizí. Přírodní katastrofy a války měly za následek hladomor a epidemie. V zoufalství hledali lidé viníky a našli je v ženách, v údajném nástroji ďábla. Dominikán Heinrich Kramer vytvořil v těchto pověrách systém. Jeho teorie byla: Jestliže se ženy ďáblu sexuálně poddají, dodá jim nadpřirozené schopnosti k pokoušení lidí.
Od papeže osobně si nechal Kramer zhotovit výnos. Ten ho opravňoval pronásledovat čarodějnice ve Sváté říší římské. Kramer byl opravdu přesvědčen o škodlivosti čarodějnic a o nebezpečnosti žen jako takových. Začal následně vést čarodějnické inkvizice. Je třeba říci, že je posledním papežským inkvizitorem, který kdy na německém území působil. Vzbudil však i velký odpor.
Innsbrucký biskup z počátku tomuto pronásledování čarodějnic zabraňoval. Heinrich Kramer se stal kazatelem této mánie a napsal slavnou knihu Malleus Maleficarum neboli Kladivo na čarodějnice. Pro pronásledovatel čarodějnic následných století se stala návodem. Nejvíce čarodějnických procesů proběhlo v 17. století, a to v katolických i protestantských zemích Evropy. Především na území dnešního Německa.
Jedinečná dokumentace těchto hrůz je k vidění v Bambergu. Přes 800 výslechových protokolů zachráněno ze sběrového papíru. Jako obvykle pročistil krajský soud v Bambergu v 19. století svůj archiv a vydražil spisy jako podpalový papír. Tak se dostaly do rukou obchodníka, který je používal k balení zboží. Historie znalý zákazník si všiml, že jeho nákup je zabalen do spisů s čarodějnickými procesy. Veškerý materiál koupil a odkázal městu.
Spisy dokazují, že v Bambergu padlo v 17. století za oběť čarodějnickým procesům 1000 lidí. Zhruba každý 13. obyvatel města Lucifer vystoupil a chce pokoušet naše křesťanské společenství. Hlavně pomocný biskup Friedrich Förner navozuje atmosféru svými stálými štvavými kázáními. A všichni padneme do věčného zatracení!
V Bambergu docházelo ve vlnách k zatýkání. Potkat mohlo každého. Muže, ženy, děti, chudé i bohaté. Převážná část obžalovaných však byly ženského pohlaví. Obžalovaní byli mučeni. Jelikož bylo čarodějnictví vnímáno jako zvlášť závažný přestupek, soudci většinu jinak běžných pravidel a omezení o vykonávání mučení ignorovali. Jelikož mučení lidé prozrazovali jména údajných čarodějnic, pronásledování se šířilo jako epidemie.
Následoval řetězec procesů, který vedl k popravení přibližně 10 % obyvatel Bamberga. Verdikt zněl většinou "smrt upálením na hranici". Trest, který je od středověku běžný pro takzvané kacíře. Věřilo se, že oheň očistí duši a umožní ji tím vstup do nebe. Události v Bambergu však vzbudily pozornost v říši a začalo se stále více pochybovat o pravomocnosti procesů. Na mnoha místech pronásledování čarodějnic se nedodržovaly platné zákony a řády.
Tudíž se nejvyšší instituce v říši zasadily o to, aby ono šílenství zastavily. Výslechové protokoly. Porušují Carolinu, zákoník Svaté říše římské. Následně doznívaly čarodějnické procesy na německém území. V roce 1775 byl v Kempenu vyřčen poslední trest smrti proti údajné čarodějnici.
V celé Evropě padlo za oběť procesům zhruba 60 000 žen.
Komentáře (0)