Centy

Cent. Opět je na obálce časopisu
"Co děti spolykají". Americké mincovny každý rok
vyprodukují kolem 8 miliard centů. Je to zvláštní, když v současnosti
má cent tak nízkou hodnotu, že se ani nevyplatí vyrábět. Podle vlády výroba
každého centu stojí 1,7 centu. Každý z nich je tedy ztrátový. Jeden cent stojí 1,7 centu.

Díky tomu fráze "Abyste peníze vydělali,
musíte je utratit" dostává nový význam. Každoročně utratíme asi 136 milionů dolarů
na vytvoření měny v hodnotě 80 milionů, kterou, přiznejme si to,
stejně nikdo moc nepoužívá. Jedna studie zjistila,
že 2/3 centů nejsou v oběhu. Přesto centy dál zbytečně existují. Podobně jako slepé střevo.
Nebo nový pořad muppetů. Proč se to pořád vysílá? A jak vůbec někoho
mohla napadnou myšlenka: "Víte, co mají muppeti za problém?

Kermit ne*oustá dost prasat." "Nechme ho šu*at další prase. Prostě to uděláme." Před pár lety newyorská stanice vyslala štáb, aby centy otestoval. Dneska jsem uspořádal malý experiment. Na chodník jsem hodil 150 centů.

Sledoval jsem, kdo je sebere. Tato žena je viděla, ale šla dál. Během 25 minut se pro ně nikdo neohnul. Zamyslete se nad tím. Cent je americkým platidlem. I přes to volně pohozené centy
na chodníku lákají stejně, jako paměti Kirstie Alley
na použité plence. Pokud vás napadá,
že je to jen jeden případ, tak není.

O pár let později novináři ze San Francisca
provedli stejný experiment. Vypadá to na šťastný den.
Abe Lincoln leží na chodníku. Někdo ho rychle sebere. Že ano? - Chcete ho?
- Ne. Co? Házení centů na zem
místní štáby prostě přitahuje.

-Slaví nějaká stařenka narozeniny?
- Ne. - Dělají zvířata něco zábavného?
- Ne. Dejte mi centy a kameru.
Vyrazím po repríze Přátel v 10:30. Kdo chce centy? Ale naše pohrdání centy zde nekončí. Podle průzkumu z roku 2002
kolem 2 % Američanů běžně vyhazuje centy do koše. Mincovny tedy utrácí miliony
za vytváření odpadu.

To není jejich prací.
To je práce M. Night Shaymalana. A... i když... A i když centy nevyhazujeme do koše,
děláme s nimi i horší věci. Otestovalo to vlákno na redditu s názvem "Strčil jsem si cent do zadku
a nemůžu ho dostat ven". A než se zeptáte,
důvodem bylo, cituju: "Chtěl jsem vědět, jaké to je
si strčit studený cent do zadku. Dal jsem ho
do lednice tak na 2-3 hodiny."

Zaprvé, zajímavé je,
že se tak Daniel Day Lewis připravoval na roli Abrahama Lincolna. Zadruhé, a to je taky pravda,
ten cent je právě ve vaší kapse. Těžké není mít centy pouze u sebe. Může být těžké je i utratit. Podle ministerstva financí mohou firmy
odmítnout přijímat platby v centech. Některé to tak dělají. Čím dál více firem,
včetně Mikes Bikes v San Rafael, odmítá používat centy.

U Mikes Bikes se každá transakce
zaokrouhluje na niklák. Jejich reakce je pozoruhodně flegmatická. Mně je to jedno.
Stačí vám to takhle? Dnes jsme našli muže,
kterému je to všechno úplně nejvíc jedno. Někdo by z tohohle
muže měl okamžitě udělat mem. Vím jen o dvou věcech,
ke kterým se centy hodí. Můžete cent hodit
do fontány a něco si přát.

Ale s ohledem na jeho hodnotu vám
každá fontána splní jen maličké přání. Třeba aby někde na světě
měla myš hezký den. Nebo přání se dozvědět,
jak vypadá cent pod vodou. Druhou možností je používat
pence jen z čisté zášti. Jako tento student UNC,
který platil pokutu. Navštívil 3 různé banky,
abys získal pět 25dolarových krabiček, z nichž každá bude obsahovat 2 500 centů. Celkem jich tedy bude přes 11 tisíc.

Mám na ně tři různé kýble. Dva pracovníci museli
spočítat každý cent. Trvalo jim to 3 hodiny a 40 minut. Páni. Ten vysokoškolák to tedy
ukázal těm dvěma zaměstnancům, kteří s tím, proti čemu protestoval,
neměli nic společného. Po tom mu škola určitě
vyhradila vlastní parkovací místo. Za zmínku stojí,
že centy nemrhají jen naším časem.

Jejich existence může
být někdy i nebezpečná. "Jack sežere všechno,"
říká jeho majitel Tim Gallaher. Občas vyskočí na stůl, aby našel... Občas rozkouše batoh, shodí krabičku,
centy jsou všude kolem... Občas spolkne cent,
občas jich spolkne 111. No ty krávo. 111 centů. Ten pes v sobě měl
víc Lincolnů než Mary Todd.

Mimochodem, to je také pravda, jeden z centů které ten pes sežral,
je nyní ve vaší kapse. Proč jsme se tedy centů nezbavili? Důvodem je, věřte tomu nebo ne, lobby. Vede ji hrozně pojmenované společnost Američané pro běžné centy. Jejich mluvčí má několik
nepřesvědčivých argumentů. Američané si přejí centy zachovat.

Nikdo nedokázal říct,
jak bychom nahradili miliony dolarů, které každoročně vyberou charitativní
organizace, kdyby neexistovaly centy. Chce tedy říct,
že by nikdo nepřispíval na charitu, kdyby jim nemohl dát něco bezcenného. To je dost cynický pohled na lidstvo. Upřímně, já si o lidstvu nic moc nemyslím, ale i já věřím, že by niklák obětovali. Možná jeho argument pochopíte,
když zjistíte, kdo ho financuje.

Weller je lobista pro Jarden Zinc. Společnost z Tannessee,
která prodává tyto zinkové disky, které mincovna přemění na centy. Takže kope za zinkovnu. Kdyby nebylo centů,
co by měli dělat s těmito zinkovými disky? Měli by po světě začít pořádat
soutěže v křeččím vrhu diskem? Ano, to by přesně měli udělat. Ale ani ta zinkovna
na centech zase tak nelpí.

Letos za lobing utratili
pouze 140 tisíc dolarů. To není moc, když vezmete v úvahu, že jejich
mateřská společnost Jarden Corporation je desetimiliardovým podnikem. Tento kontrakt pro ně moc neznamená. Více vydělávají, a to je pravda, na svíčkách
Yankee, hrncích Crock-Pot a na prstenech. Jarden vyrábí vše, co ani zloději nechtějí. Ještě existují jedni zarytí zastánci centů Nadšenci do Lincolna.

Lincolnova knihovna tvrdí, že za Lincolna
na penci budou bojovat až do posledního centu. Ale proč? Lincoln nepotřebuje být na centech. Je všude. Je na náplastích, na hračkách
a v děsivých truhlících. Víte, kde jinde ještě je?
Na 5dolarové bankovce! Na té věci,
co je 500krát cennější než cent. Pokud vás napadá, že bychom mohli
centy vyrábět z něčeho levnějšího, tak nemohli.

Mincovna přiznala,
že neexistuje žádná jiná slitina, která by snížila výrobní cenu centu. Takže neexistuje žádný levnější
způsob, jak centy vyrábět. Neexistuje nic, co by mělo nižší cenu. Tedy pokud je nebudeme
dělat z DVD Cosby show. Ale to přece nechceme. To nechceme.

Kdybychom se centů
chtěli zbavit, tak můžeme. Kanada, Austrálie, Irsko, Nový Zéland
a další to v posledních letech udělali. Ani by to nebylo poprvé,
kdy se USA zbavily mince. Měli jsme půlcent.
Hádejte, kdy jsme se jí zbavili. Půlcent byla zrušena roku 1857. Inflace její hodnotu učinila nepotřebnou. Věděli, že nemá smysl si držet minci,
která nemá žádnou cenu. A to byl rok 1857!

V té době se lidé báli měsíce
a utírali si zadky kameny. No tak, zbavme se centů. Ne proto, že musíme.
Ne proto, že to něco změní. Některých věcí se nikdy nezbavíme. Terorismu, herpesu a Guye Fieriho. Ale s centy bychom
skutečně mohli něco udělat. Do toho, Ameriko. Dostaňme centy z našich kapes,
z našich psů, našich ledniček a našich zadků.

Tohle zvládneme! Překlad: Mithril
www.videacesky.cz