Žijeme v době, která nás nutí být neustále v pohybu a na potřebu odpočinku se často díváme jako na slabost. Určitě jste se někdy sami sebe ptali, proč jste tak líní. Ale je to skutečně lenost, nebo jenom únava z té spousty věcí, které jste si na svá bedra naložili?
Žijeme v době, která uznává práci a neustálou činnost. Zároveň pohrdáme klidem a odpočinkem. Kvůli tomuto společenskému nastavení se nutíme dělat ještě více věcí, ať už je to práce, nebo koníčky. Určitě jste už někdy měli pocit, že jste málo aktivní nebo málo pracujete, a ptali jste se sami sebe: „Proč jsem tak líný?“ Ale byli jste skutečně líní, nebo jenom unavení z příliš mnoha činností?
Je důležité, abyste pochopili rozdíl mezi leností a vyčerpáním. Tohle je John. A tohle je Mike. Oba studují na univerzitě a včera měli volno. Mohli dělat cokoliv chtěli. Pojďme se podívat, jak ten den strávili. Ani jeden z nich se neučil na blížící se zkoušku. Ani jeden z nich se neobtěžoval jít do posilovny.
Ani Mike, ani John nepracovali na svých cílech ani se nevěnovali zálibám. Místo toho oba hráli počítačové hry a dívali se na televizi téměř celý den. Večer si oba v duchu řekli: „Bože, já jsem tak líný!“ A zřejmě byste s nimi souhlasili. Ale musíme vzít v úvahu širší kontext. John má od začátku semestru špatné známky, protože se prakticky vůbec neučí.
K tomu nikdy v životě necvičil a nemá žádné koníčky ani cíle, na kterých by pracoval. Většinu času jen nepřítomně kouká na televizi, brouzdá na internetu nebo celé hodiny hraje videohry. Když měl den volna, dělal tedy v podstatě jen to, co dělá kterýkoli jiný den. Skutečně je to, co byste označili slovem líný. Mike je vlastně pravým opakem. Obvykle každý den ráno chodí cvičit a několik hodin denně se učí.
Ve svém volném čase pracuje na tom, aby se mohl stát DJ, je to jeho vášeň. K tomu všemu ještě na částečný úvazek pracuje, aby si něco našetřil. Je opakem líného, dalo by se říct, že je velice produktivní. Když měl volno, byl zkrátka moc unavený na to, aby tohle všechno dělal. Z nadměrné činnosti byl vyčerpaný, vyhořelý a potřeboval přestávku. Nicméně večer sám sebe označil za lenocha, Myslel si, že měl být produktivní. Zvenku vypadají lenost a vyčerpání prakticky stejně.
Člověku se nechce nic moc dělat, a pokud neznáme celý příběh, rychle ho odsoudíme. Ale když je třeba někdo nemocný, nemyslíme si o něm, že je líný. Chápeme, že musí odpočívat, aby se rychleji uzdravil. S vyčerpáním je to stejně. Potřebujeme dny, kdy nejsme tolik zaneprázdnění a můžeme odpočívat. Přestávky potřebujeme i během normálních pracovních dnů, pokud si chceme udržet vysokou výkonnost.
Když si však místo práce zvolíme odpočinek, můžeme se cítit provinile a neklidně. Tak jako je snadné soudit ostatní a označovat je za líné, je snadné označit za líné i sami sebe. Je tedy důležité pochopit rozdíl mezi leností a vyčerpáním, protože vyžadují protikladná řešení. Čím se od sebe tedy liší? Když je někdo líný, není ochotný dělat vůbec nic.
Měl by dostatek energie, aby šel něco dělat, kdyby chtěl. Protože mu však chybí sebekázeň, vyhýbá se všemu, co vyžaduje úsilí. Když je někdo unavený, má dostatek sebekázně a motivace, aby něco udělal, ale protože si nedává pravidelné přestávky, nemá dost energie, aby šel a udělal to. Neudrží si dobrou výkonnost. Pokud jste líní, řešením je začít něco dělat. Pokud jste unavení, potřebujete si dát pauzu a odpočívat.
Problém nastane, když se tato řešení prohodí. Někdo je zkrátka jen líný, ale nalhává si, že potřebuje pauzu. Stane se to, že tím jen podpoří svoji lenost. Nicméně lidé, kteří jsou vyčerpaní, si budou také mylně myslet, že jsou líní. Začnou dělat víc věcí v domnění, že je to správné řešení. Bohužel jako důsledek toho budou ještě unavenější. Proto je nutné se nejprve zamyslet, do které z těch dvou kategorií spadáte. Žádné návyky nebudou fungovat, pokud jste příliš unavení, vystresovaní nebo zahlcení veškerou tou prací.
V tomhle stavu je zbytečné pokračovat, protože nedosáhnete uspokojivých výsledků. Navíc pokud jste líní, je jedno, jak moc odpočíváte. Nic neuděláte, pokud nezačnete alespoň po malých krůčcích pracovat. Proto je důležité najít mezi těmi dvěma rovnováhu. Pokud jste příliš ve stresu, dejte si 5-10 minut pauzu po každých 45 minutách práce. Nejenže si to zasloužíte, ale především to potřebujete.
Jestliže momentálně zahálíte, po každých 45 minutách nečinnosti zkuste 5-10 minut pracovat. Jakýkoli pokrok je lepší než žádný. Rád bych na závěr řekl, že bychom ostatní nikdy neměli označovat za líné, obzvlášť pokud neznáme širší kontext. Dotyčná osoba může být naopak velice produktivní, jen v jiné oblasti. Také bychom se neměli tak rychle odsuzovat za to, že si dáme pauzu. Nejsme stroje a ve skutečnosti pracujeme lépe, když si jednou za čas dovolíme být líní.
Díky za zhlédnutí. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz
Marky98Publikováno: Před 5 lety
