Konec světa

Dobrá, tady máme Zemi. "Kruci, to je ale hustá planeta," pomyslíte si. Pokud pomineme tající ledovce, dopadající meteory, úbytek ozonové vrstvy a explodující Slunce, zbývá nám jaderná válka. Zkrátka, máme Čínu, Francii, Indii, Izrael, Pákistán, Rusko, Británii a nás s jadernými zbraněmi.

Máme jich asi o 2600 víc než kdokoliv jiný... Nicméně jednoho dne se rozhodneme, že ti čínští zkurvysynové musí zmizet. Takže odpálíme rakety na Čínu. Čínani: "Kurva, kurva! Kdo na nás střílí? No co, vypusťte rakety!" Francie: "Do prdele, chlapi, letí na nás atomovky! Vypusťte ty naše!" Ale já jsem le unavená! Tak si zdřímni... a odpal střely! Australani se tam dole diví: "WTF, kámo?"

Indie, Izrael a Pákistán vypustí jejich náčiní, takže teď máme všude rakety, které se navzájem míjí. Rusové řvou: "Ááá, domovina!" Angličani prohodí: "Už bylo na čase, což?" Amerika si povzdechne: "Kurva, jsme to ale pitomci." Kanada se ptá: "Co se děje, eh?" Austrálie se pořád diví: "WTF?" Mars se nám směje. A také obří meteor radši řekne: "Na to seru!" Teď máme nukleární zimu, všichni jsou mrtví.

Až na Australany. A ti se pořád diví: "WTF?" Ale ti taky brzo umřou. Debilní klokani. Pokud se sami nevyhodíme do vzduchu, my, Kaliforňané, se musíme obávat, že se odlomíme od Spojených států. A pobudeme s Havají... Aljaška se může přidat. KONEC!