Zpět na seznam4.8 (103 hodnocení)
L1ghtPublikováno: 6 let
Načítám přehrávač...
Jednooký průzkumník, který sám osvobodil celé město
11:00
5.8K zhlédnutí
L1ghtV dnešní epizodě krátkých animovaných videí o válečné historii se podíváme na neuvěřitelné události kolem kanadského průzkumníka a odstřelovače, Léo Majora.
Poznámky:
Hanomag – ve videu je takto označován legendární polopásový transportér německé armády s přesným označením Sd.Kfz. 251, kterému se lidově říkalo také "Hakl". Název Hanomag pak vychází ze jména společnosti, která tato vozidla vyráběla.
Bren Gun Carrier – lehce obrněné pásové vozidlo, užívané britskou armádou. Oficiálně se pro něj častěji užíval název Universal Carrier; jméno Bren Gun vycházelo z častého osazení kulometem Bren.
Léo Major Jednooký průzkumník, který sám osvobodil celé město 2. světová válka V kanadské kampani během 2. světové války byl jeden skutečně výjimečný voják. Léo Major. Šlo o francouzského Kanaďana z Montrealu. Roku 1940 se ve věku 19 let připojil ke kanadskému armádnímu regimentu de la Chaudière.
Jejich insignie zdůrazňovala reputaci nelítostných bojovníků. Skládala se ze dvou překřížených kulometů Vickers s výše umístěným bobrem, podpírajícím lilii. Vojín Léo Major byl poprvé v akci během dne D ve Francii, kdy se účastnil vylodění v Normandii dne 6. června 1944. Ihned se osvědčil jako průzkumník za nepřátelskou linií, když ukořistil německý komunikační obrněný vůz s kódovými knihami.
Poté donutil zajatou posádku, aby s Hanomagem jela k spojeneckým liniím, ale cestou byli ostřelováni protitankovými děly britské a kanadské pěchoty. Když se přibližovali, Léo musel vyšplhat na střechu vozidla, aby zastavil palbu. Později prohlásil, jak velkou radost měl z toho, že britští a kanadští vojáci neuměli střílet. Když anglický důstojník požádal Léa o vydání Hanomagu, Léo jej přímo odmítl s tím, že kořist získal Quebečan, takže se má odevzdat regimentu de la Chaudière.
Jeho válka byla téměř ukončena, když o několik dnů později prováděl průzkum. Léo se nečekaně střetl s elitní hlídkující jednotkou Waffen SS. V následné přestřelce dokázal zabít čtyři nepřátelské vojáky, ale jeden z nich přes fatální zranění zvládl hodit fosforovým granátem a zasáhnout Léa, kterému vážně poranil levé oko. Léo byl poté poslán na léčení do polní nemocnice. Během léčby musel nosit pásku přes oko a poznamenal, že tehdy vypadal jako pirát.
Obdivuhodně odmítal návrat domů. Prohlásil, že k míření puškou mu stačí jedno zdravé oko. Brzy se vrátil na frontu a pokračoval u své jednotky, kde působil jako snajpr a průzkumník. Krátce po návratu do aktivní služby v říjnu 1944 se účastnil měsíční bitvy o Scheldt v Holandsku. Ta zahrnovala řadu těžkých bojů a několik obojživelných vylodění. V této vleklé bitvě jednoho dne velící důstojník Léovi přikázal nalezení 50 "zombií", ztracených během dřívější hlídky.
"Zombie" byl slangový termín kanadských dobrovolníků pro nezkušené kanadské válečné brance bez zápalu. Léo byl na průzkum vyslán sám. Jako vždy měl namísto těžkých bot sportovní tenisky. Byl hluboko za nepřátelskou linií, ve tmě, mrazivě chladném dešti a sám pro sebe si mumlal: "Jsem zmrzlý a promáčený kvůli vám, za to zaplatíte."
Byl promáčený na kůži a "zombie" nenašel , ale narazil na posádku německých pravidelných jednotek, spících v zákopech, které celý den vykopávali. Léo si všiml chrápajícího důstojníka a probudil ho. Mířil na něj svým samopalem Sten a naznačil mu rozkázat svým mužům, ať ho následují. Jeden z vojáků zvedl pušku a Léo ho zastřelil, následovali tři další, kteří se přidali.
Poté zakřičel: Achtung a händen hoch a posádka se mu rychle rozhodla vzdát. Poté bez pomoci odvedl 93 německých vojáků zpět za spojeneckou linii. Cestou byli napadeni pěšáky Waffen SS, obsluhujícími dělostřeleckou baterii v sousední vesnici. Ti byli rozzuřeni kapitulací svých krajanů. To byla pro Léa nesmazatelná vzpomínka. Jednotka Waffen SS dokázala zabít a zranit řadu německých zajatců, než je odrazil spojenecký tank Sherman.
Léo poté předal 93 zajatců svému veliteli, který oněměl úžasem. Za svůj hrdinský čin byl Léo vyznamenán medailí Za vynikající chování. Šlo o druhé nejvyšší vyznamenání Británie a Commonwealthu. Jediným vyšším je pouze Viktoriin kříž. Ale překvapivě vyznamenání odmítl, protože britský velitel, generál Montgomery, který ho měl vyznamenat, byl podle něj nekompetentní, a tedy neměl pozici k udělování vyznamenání. Když v únoru 1945 jeho jednotka bojovala v německém Porýní, jeho Bren Gun Carrier najel na minu, která zničila vozidlo a zabila celou posádku.
Kromě Léa. Byl těžce zraněn, včetně zlomenin obou kotníků, čtyř žeber a zad na třech místech. Léo opět odmítl odplout na lodi domů a po krátkém pobytu v belgické nemocnici se vrátil ke své jednotce včas na závěrečný útok k vyčištění Holandska od zbytku německých okupantů. 13.
dubna 1945 se Spojenci připravovali zaútočit na holandské město Zwolle, ale nebyli si jisti silou a rozmístěním německých sil ve městě. Toho večera se Léo a jeho přítel, svobodník Willie Arseneault, přihlásili k průzkumu oblasti. Město mělo být zasaženo spojeneckým dělostřelectvem a tomu chtěli Léo s Williem předejít. Když se přiblížili k tichému předměstí, Němci si všimli Willieho kvůli hlasitému chrastění pytle s granáty a Willie byl zabit nepřátelskou palbou z kulometu.
Léo dva z nich zabil, ale ostatní dokázal ujet. Poté sebral Sten svého přítele a vak s granáty navíc, který ležel vedle jeho bezvládného těla. Byl tak rozzuřený, že započal běsnění, které trvalo celou noc, s použitím jeho samopalu a vaků s granáty. Unesl nedaleké průzkumné vozidlo, odzbrojil jeho řidiče a vzal mu jeho MP 40, tím si přidal do vybavení třetí samopal.
Léo ho přinutil dojet k hotelu, kde vstoupil do baru. Zde odzbrojil německého důstojníka, který uměl francouzsky. Upozornil ho, že město bude zasaženo kanadským dělostřelectvem, což by vyústilo v německé vojenské i civilní ztráty. Důstojník pochopil a Léo mu v dobré víře vrátil jeho pistoli a dovolil mu odjet v naději, že evakuuje své vojáky namísto svolání do útoku. Léo se v hluboké noci několik hodin pohyboval po městě, střílel při setkáních s německými jednotkami, rozhazoval granáty a dělal tolik hluku, kolik jen dokázal.
Jeho myšlenkou bylo zmást nepřítele tak, aby uvěřil, že je pod útokem mnohem větší spojenecké skupiny, útočící město. Ulici za ulicí pokračoval v zabíjení a zajímání německých obránců, využíval místní řeku a kostel jako referenční body, aby se neztratil. Pokaždé, když získal dost zajatců, obvykle mezi 8 až 10, odvedl je za spojeneckou linii, kde je ponechal před návratem do města, kde pokračoval ve svém jednočlenném útoku.
Toto provedl zhruba desetkrát. Čtyřikrát za noc se musel vnutit do domů civilistů kvůli odpočinku. Zpočátku je sice vyděsil příchodem, ale jakmile pochopili, že je Kanaďan, postarali se o něj. V průběhu běsnění také napadl a podpálil místní velitelství gestapa, aby posílil zmatek. Poté bojoval na velitelství SS, kde v přestřelce zabil čtyři důstojníky SS.
Později náhodou narazil na skupinku měšťanů. Mezi nimi byl i tamní policista jménem Frick Keiper. Všichni tito lidé byli tajnými členy holandského odboje. Léo jim následně vysvětlil, že město bylo osvobozeno. Skupina poté odešla převzít radnici a přivést do ulic civilisty. Kolem půl páté ráno opustila německá posádka město a Léo bez pomoci osvobodil Zwolle.
Leo se vrátil pro tělo svého kamaráda Willieho a přesunul se ke své jednotce, která se teprve chystala do města. Toho rána, dne 14. dubna, vstoupily spojenecké síly do města bez jediného výstřelu a beze ztrát na životech civilistů. To vše díky výjimečné odvaze Léa během předešlé noci. Pro hrdinství nad rámec svých povinností byl opět vyznamenán medailí Za vynikající chování a tentokrát ji přijal.
Po válce Léo odešel z armády, vrátil k civilnímu životu a k bývalé práci instalatéra. Se začátkem korejské války v roce 1950 se kanadská armáda připojila k vojskům Spojených národů proti čínským komunistům a severokorejské invazi do Jižní Koreje. I když bylo Léovi pouze 29 let, byl vnímán jako veterán se zvláštními schopnostmi. Byl znovu rekrutován do armády a stal se členem speciálního týmu průzkumníků a snajprů.
V listopadu 1951 se komunisté pokusili získat strategicky důležitý vyvýšený bod pouhých 40 mil od Soulu, hlavního města Jižní Koreje. Boje probíhaly kolem životně důležitého kopce 355, přezdívaného Malý Gibraltar, a kopce 277. Čínští vojáci je získali od Američanů a Léo je měl znovu dobýt a udržet kopec. Souboje zuřily po řadů dnů a kanadský velitel, podplukovník Jacques Dextraze, poznamenal: V případě útoku na batalion nebude žádné ustupování, žádná četa nebude překročena a nenastane žádná panika.
Během bitvy velel Léo jednotce zhruba 18 mužů, kteří odráželi celé čínské divize za vytrvalé palby děl a minometů po dobu tří dnů. I když byl Léovi nařízen ústup během čínského protiútoku, odmítl. Místo toho požadoval po veliteli čety minometů, kapitánu Charlie Forbesovi, spustit minometnou palbu na nepřítele.
Minomety střílely tak blízko Léově pozici, že velitel slyšel výbuchy, když s ním Léo mluvil přes rádio. Střelba byla tak intenzivní, že se minometům křivily hlavně. Za jeho chrabrost a vedení pod palbou byl Léo vyznamenán další medailí Za vynikající chování za získání a udržení klíčového kopce. Léo byl jediným Kanaďanem, který získal tuto medaili ve dvou různých válkách.
Poté žil klidným životem a v roce 2008 zemřel ve věku 87 let. Byl ženatý po dobu 57 let a měl čtyři děti. Překlad: L1ght www.videacesky.cz
Jejich insignie zdůrazňovala reputaci nelítostných bojovníků. Skládala se ze dvou překřížených kulometů Vickers s výše umístěným bobrem, podpírajícím lilii. Vojín Léo Major byl poprvé v akci během dne D ve Francii, kdy se účastnil vylodění v Normandii dne 6. června 1944. Ihned se osvědčil jako průzkumník za nepřátelskou linií, když ukořistil německý komunikační obrněný vůz s kódovými knihami.
Poté donutil zajatou posádku, aby s Hanomagem jela k spojeneckým liniím, ale cestou byli ostřelováni protitankovými děly britské a kanadské pěchoty. Když se přibližovali, Léo musel vyšplhat na střechu vozidla, aby zastavil palbu. Později prohlásil, jak velkou radost měl z toho, že britští a kanadští vojáci neuměli střílet. Když anglický důstojník požádal Léa o vydání Hanomagu, Léo jej přímo odmítl s tím, že kořist získal Quebečan, takže se má odevzdat regimentu de la Chaudière.
Jeho válka byla téměř ukončena, když o několik dnů později prováděl průzkum. Léo se nečekaně střetl s elitní hlídkující jednotkou Waffen SS. V následné přestřelce dokázal zabít čtyři nepřátelské vojáky, ale jeden z nich přes fatální zranění zvládl hodit fosforovým granátem a zasáhnout Léa, kterému vážně poranil levé oko. Léo byl poté poslán na léčení do polní nemocnice. Během léčby musel nosit pásku přes oko a poznamenal, že tehdy vypadal jako pirát.
Obdivuhodně odmítal návrat domů. Prohlásil, že k míření puškou mu stačí jedno zdravé oko. Brzy se vrátil na frontu a pokračoval u své jednotky, kde působil jako snajpr a průzkumník. Krátce po návratu do aktivní služby v říjnu 1944 se účastnil měsíční bitvy o Scheldt v Holandsku. Ta zahrnovala řadu těžkých bojů a několik obojživelných vylodění. V této vleklé bitvě jednoho dne velící důstojník Léovi přikázal nalezení 50 "zombií", ztracených během dřívější hlídky.
"Zombie" byl slangový termín kanadských dobrovolníků pro nezkušené kanadské válečné brance bez zápalu. Léo byl na průzkum vyslán sám. Jako vždy měl namísto těžkých bot sportovní tenisky. Byl hluboko za nepřátelskou linií, ve tmě, mrazivě chladném dešti a sám pro sebe si mumlal: "Jsem zmrzlý a promáčený kvůli vám, za to zaplatíte."
Byl promáčený na kůži a "zombie" nenašel , ale narazil na posádku německých pravidelných jednotek, spících v zákopech, které celý den vykopávali. Léo si všiml chrápajícího důstojníka a probudil ho. Mířil na něj svým samopalem Sten a naznačil mu rozkázat svým mužům, ať ho následují. Jeden z vojáků zvedl pušku a Léo ho zastřelil, následovali tři další, kteří se přidali.
Poté zakřičel: Achtung a händen hoch a posádka se mu rychle rozhodla vzdát. Poté bez pomoci odvedl 93 německých vojáků zpět za spojeneckou linii. Cestou byli napadeni pěšáky Waffen SS, obsluhujícími dělostřeleckou baterii v sousední vesnici. Ti byli rozzuřeni kapitulací svých krajanů. To byla pro Léa nesmazatelná vzpomínka. Jednotka Waffen SS dokázala zabít a zranit řadu německých zajatců, než je odrazil spojenecký tank Sherman.
Léo poté předal 93 zajatců svému veliteli, který oněměl úžasem. Za svůj hrdinský čin byl Léo vyznamenán medailí Za vynikající chování. Šlo o druhé nejvyšší vyznamenání Británie a Commonwealthu. Jediným vyšším je pouze Viktoriin kříž. Ale překvapivě vyznamenání odmítl, protože britský velitel, generál Montgomery, který ho měl vyznamenat, byl podle něj nekompetentní, a tedy neměl pozici k udělování vyznamenání. Když v únoru 1945 jeho jednotka bojovala v německém Porýní, jeho Bren Gun Carrier najel na minu, která zničila vozidlo a zabila celou posádku.
Kromě Léa. Byl těžce zraněn, včetně zlomenin obou kotníků, čtyř žeber a zad na třech místech. Léo opět odmítl odplout na lodi domů a po krátkém pobytu v belgické nemocnici se vrátil ke své jednotce včas na závěrečný útok k vyčištění Holandska od zbytku německých okupantů. 13.
dubna 1945 se Spojenci připravovali zaútočit na holandské město Zwolle, ale nebyli si jisti silou a rozmístěním německých sil ve městě. Toho večera se Léo a jeho přítel, svobodník Willie Arseneault, přihlásili k průzkumu oblasti. Město mělo být zasaženo spojeneckým dělostřelectvem a tomu chtěli Léo s Williem předejít. Když se přiblížili k tichému předměstí, Němci si všimli Willieho kvůli hlasitému chrastění pytle s granáty a Willie byl zabit nepřátelskou palbou z kulometu.
Léo dva z nich zabil, ale ostatní dokázal ujet. Poté sebral Sten svého přítele a vak s granáty navíc, který ležel vedle jeho bezvládného těla. Byl tak rozzuřený, že započal běsnění, které trvalo celou noc, s použitím jeho samopalu a vaků s granáty. Unesl nedaleké průzkumné vozidlo, odzbrojil jeho řidiče a vzal mu jeho MP 40, tím si přidal do vybavení třetí samopal.
Léo ho přinutil dojet k hotelu, kde vstoupil do baru. Zde odzbrojil německého důstojníka, který uměl francouzsky. Upozornil ho, že město bude zasaženo kanadským dělostřelectvem, což by vyústilo v německé vojenské i civilní ztráty. Důstojník pochopil a Léo mu v dobré víře vrátil jeho pistoli a dovolil mu odjet v naději, že evakuuje své vojáky namísto svolání do útoku. Léo se v hluboké noci několik hodin pohyboval po městě, střílel při setkáních s německými jednotkami, rozhazoval granáty a dělal tolik hluku, kolik jen dokázal.
Jeho myšlenkou bylo zmást nepřítele tak, aby uvěřil, že je pod útokem mnohem větší spojenecké skupiny, útočící město. Ulici za ulicí pokračoval v zabíjení a zajímání německých obránců, využíval místní řeku a kostel jako referenční body, aby se neztratil. Pokaždé, když získal dost zajatců, obvykle mezi 8 až 10, odvedl je za spojeneckou linii, kde je ponechal před návratem do města, kde pokračoval ve svém jednočlenném útoku.
Toto provedl zhruba desetkrát. Čtyřikrát za noc se musel vnutit do domů civilistů kvůli odpočinku. Zpočátku je sice vyděsil příchodem, ale jakmile pochopili, že je Kanaďan, postarali se o něj. V průběhu běsnění také napadl a podpálil místní velitelství gestapa, aby posílil zmatek. Poté bojoval na velitelství SS, kde v přestřelce zabil čtyři důstojníky SS.
Později náhodou narazil na skupinku měšťanů. Mezi nimi byl i tamní policista jménem Frick Keiper. Všichni tito lidé byli tajnými členy holandského odboje. Léo jim následně vysvětlil, že město bylo osvobozeno. Skupina poté odešla převzít radnici a přivést do ulic civilisty. Kolem půl páté ráno opustila německá posádka město a Léo bez pomoci osvobodil Zwolle.
Leo se vrátil pro tělo svého kamaráda Willieho a přesunul se ke své jednotce, která se teprve chystala do města. Toho rána, dne 14. dubna, vstoupily spojenecké síly do města bez jediného výstřelu a beze ztrát na životech civilistů. To vše díky výjimečné odvaze Léa během předešlé noci. Pro hrdinství nad rámec svých povinností byl opět vyznamenán medailí Za vynikající chování a tentokrát ji přijal.
Po válce Léo odešel z armády, vrátil k civilnímu životu a k bývalé práci instalatéra. Se začátkem korejské války v roce 1950 se kanadská armáda připojila k vojskům Spojených národů proti čínským komunistům a severokorejské invazi do Jižní Koreje. I když bylo Léovi pouze 29 let, byl vnímán jako veterán se zvláštními schopnostmi. Byl znovu rekrutován do armády a stal se členem speciálního týmu průzkumníků a snajprů.
V listopadu 1951 se komunisté pokusili získat strategicky důležitý vyvýšený bod pouhých 40 mil od Soulu, hlavního města Jižní Koreje. Boje probíhaly kolem životně důležitého kopce 355, přezdívaného Malý Gibraltar, a kopce 277. Čínští vojáci je získali od Američanů a Léo je měl znovu dobýt a udržet kopec. Souboje zuřily po řadů dnů a kanadský velitel, podplukovník Jacques Dextraze, poznamenal: V případě útoku na batalion nebude žádné ustupování, žádná četa nebude překročena a nenastane žádná panika.
Během bitvy velel Léo jednotce zhruba 18 mužů, kteří odráželi celé čínské divize za vytrvalé palby děl a minometů po dobu tří dnů. I když byl Léovi nařízen ústup během čínského protiútoku, odmítl. Místo toho požadoval po veliteli čety minometů, kapitánu Charlie Forbesovi, spustit minometnou palbu na nepřítele.
Minomety střílely tak blízko Léově pozici, že velitel slyšel výbuchy, když s ním Léo mluvil přes rádio. Střelba byla tak intenzivní, že se minometům křivily hlavně. Za jeho chrabrost a vedení pod palbou byl Léo vyznamenán další medailí Za vynikající chování za získání a udržení klíčového kopce. Léo byl jediným Kanaďanem, který získal tuto medaili ve dvou různých válkách.
Poté žil klidným životem a v roce 2008 zemřel ve věku 87 let. Byl ženatý po dobu 57 let a měl čtyři děti. Překlad: L1ght www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář