Roy Benavidez – běsnění zeleného bareta

SIMPLE HISTORY
uvádí Běsnění zeleného bareta. Roy Benavidez,
Vietnamská válka. Dětství Roye Benavideze bylo drsné. Oba jeho rodiče zemřeli,
šikanovali ho spolužáci kvůli jeho smíšenému
mexicko-yaquiskému původu a musel opustit školu v 8. třídě,
aby pomohl rodině. Ve věku 19 let
vstoupil Benavidez do armády.

Sloužil v korejské válce
a texaské národní gardě. V roce 1959 se oženil
s Hilarií Coy Benavidez, dokončil výsadkářský výcvik
a přestoupil k 82. výsadkové divizi. 1966 – Seržant Roy Benavidez
byl hospitalizován po šlápnutí na minu. Doktoři tvrdili,
že už nikdy nebude chodit. V roce 1965 byl poslán do Vietnamu
jako poradce pro vojáky ARVN. Benavidez byl sám vyslán
na tajnou operaci, kde měl shromáždit důkazy, že se vojáci
Severního Vietnamu vydávají za Vietcong.

Když byl na hlídce podél úzké pěšiny
v převleku za partyzána Vietcongu, spustil nášlapnou minu. O něco později
ho objevilo družstvo mariňáků. Původně mysleli, že jde o nástrahu.
Ale byli překvapeni, když ho obrátili a zjistili, že muž ve vietnamském pyžamu
byl Hispánec se známkami americké armády. Brzy byl evakuován do nemocnice. O dva měsíce později se v americké
nemocnici Benavidez zotavil a probral. Vrátily se mu vzpomínky.


Doktor mu řekl, že už nikdy nebude chodit. Měl poraněnou páteř
a jeho mozek mu chrastil v lebce. I přesto Benavidez,
usazený na vozíku, prosil lékaře, aby ho nepropustili z armády.
Armáda byla jeho život. Benavidez odhodlaně
každou noc vylézal z postele, přitiskl se ke zdi
a přenášel váhu na nohy. Týdny překonával bolest
a zdolával stále větší vzdálenost, což lékaře překvapovalo. O 6 měsíců později s pomocí své ženy
Benavidez odešel z nemocnice po svých.

Měl přislíbenou práci za stolem
v pevnosti Bragg v Severní Karolíně, ale s odhodláním a každodenním cvičením
rázně trénoval a kvalifikoval se ke speciálním jednotkám
známým jako zelené barety. Byl přidělen do oddělení B56, 5. skupina speciálních výsadkových sil,
1. speciální jednotka. Šest hodin v pekle. Psal se rok 1968. Štábní seržant Roy Benavidez
s kódovým jménem Tango Mike/Mike byl zpět ve Vietnamu.


Neměl službu, účastnil se kázání. Jeho myšlenky se fixovaly
na radiokomunikační paniku z přední linie. V Loc Ninhu, poblíž hranic s Kambodžou,
se dvanáctičlenný průzkumný tým včetně jeho blízkých přátel, seržanta Leroye Wrighta, seržanta Lloyda "Frenchieho" Mousseaua, specialisty Briana O'Connora a 9 Montagnardů, kteří byli součástí programu
skupiny civilní obrany CIDG, dostal do obklíčení tisícičlenným praporem
zkušených severovietnamských vojáků.

Všichni byli zraněn
nebo zabiti v počátku boje. Tři vyslané záchranné helikoptéry
je nedokázaly naložit kvůli těžké palbě. Když se helikoptéry vrátily,
byly prostřílené kulkami. Člen posádky, devatenáctiletý střelec
Michael Craig, byl několikrát zasažen a zemřel v Benavidezových rukách. Nebyla šance, aby Benavidez
nechal své kamarády v džungli.

Naskočil do vracejícího se vrtulníku. Přihlásil se tak rychle,
že neměl čas vzít si svou pušku M16. Byl vybaven pouze svým nožem
a lékárničkou. Sám Benavidez to popsal jako
"přepnutí na autopilota". Když se blížil k zóně vyzvednutí,
uvědomil si, že jeho tým je příliš vážně raněný
pro pěší přesun k vrtulníku. Nepřátelská palba byla tak hustá, že pilot
Larry McKibben musel kličkovat a uhýbat, nicméně byl schopen
poskytnout krycí palbu.

Benavidez seskočil s lékařským vakem
a proběhl džunglí k raněným mužům pod těžkou nepřátelskou palbou,
která ho zasáhla do nohy. V tu chvíli myslel, že šlo o trn. Nejprve našel Mousseaua, kterému viselo
vyražené oko na tváři, zatímco odhodlaně opětoval palbu. Vojáci CIDG leželi v kaluži krve
ošetřeni tak, jak to jen šlo. Benavidez všechny odtáhl
do obranných pozicí tak, aby usměrnili palbu na nepřítele,
a zraněným píchl morfium.

Poté uviděl O'Connora a tlumočníka CIDG,
kterému signalizoval přesun, ale opět začala střelba
a oba se stáhli do krytu. Další kulka
zasáhla Benavideze do stehna. V adrenalinu hodil zelenou dýmovnici
jako signál pro vyzvednutí vrtulníkem. Když se všichni přesouvali do vrtulníku,
tlačil na linii stromů s AK-47, kterou sebral pro krytí O'Connora
a tlumočníka, kteří mířili k vrtulníku. Nyní Benavidez hledal velitele,
seržanta první třídy, Leroye Wrighta. Ten byl zabit a měl u sebe informace,
které nesměly padnout do rukou nepřítele.

Benavidez našel jeho tělo
a táhl ho směrem k vrtulníku, když byl znovu střelen,
nyní do břicha, a do zad ho zasáhly
i střepiny granátu, který ho omráčil. Když se probral, byl nucen
opustit přítelovo mrtvé tělo. Došlo k havárii. Vrtulník se zřítil
k zemi pod nepřátelskou palbou. Pilot McKibben byl po smrti. Z mužů na palubě
jich přežilo pět, včetně Mousseaua. Stejně tak O'Connor a tlumočník,
kteří nedošli k vrtulníku.

Benavidez je odtáhl od vraku,
rozdělil morfium, vytyčil perimetr
kolem místa havárie a přivolal podporu letounů F-100,
které shodily na pozice nepřátel napalm. Když letounům došlo palivo a musely
se stáhnout, opět začala kulometná palba. Benavidez dal O'Connorovi třetí dávku
morfia a byl znovu střelen do nohy. Jejich pozice byla obklopena
severovietnamskými vojáky. Situace vypadala beznadějně. Konečně přistála
záchranná helikoptéra.

Benavidez a záchranný tým
odtáhli raněné k vrtulníku. Místo přistání bylo
stále pod palbou vojáků NVA. Navíc byli dva muži střeleni
do zad během plížení. Předešlé zranění šrapnelem způsobilo,
že měl Benavidez rozmazané vidění kvůli krvi v očích. Když šel pro Mousseaua, voják NVA
ho udeřil puškou do hlavy, čelisti a rozřízl mu ruku bajonetem. Volal na O'Connora, aby střílel.


Ale ten byl příliš omámený morfiem. Benavidez vytáhl svůj nůž
a ubodal vojáka NVA k smrti. Pak odtáhl Mousseaua k vrtulníku a Kalašnikovem zabil
další dva vojáky NVA, kteří byli mimo úhel
střelců z vrtulníku. Poté se ještě jednou vydal pro tlumočníka
a zničil všechny tajné informace, zatímco mu krev
stále zatemňovala vidění. Teprve pak dovolil ostatním,
aby ho usadili do vrtulníku. Poslední muž,
který opouštěl bojiště.

V tu chvíli už mu z rány v břiše
vyčnívala střeva, která se snažil zadržet rukama. Helikoptéra – značně poničená a bez
přístrojů – přesto dokázala vzlétnout. Co následovalo. Když přistáli, zranění byli
po jednom vynášeni a ošetřeni. Ukázalo se, že Benavidez
naložil do vrtulníku i tři mrtvé nepřátele pro případ, že by u sebe
měli tajné informace. Byli ponecháni stranou
stejně jako Benavidez.

Nemohl se hýbat ani mluvit
kvůli zlomené čelisti od rány puškou. Krev ve tváři mu zalepila oči a kvůli 37 zraněním od bajonetu,
kulek a střepin vypadal mrtvý. Medik ho začal přemisťovat do pytle
na mrtvoly, když ho kamarád poznal a řekl: "To je Roy, Roy Benavidez!" Doktor řekl, že se nedá nic dělat.
Ale Benavidez sebral zbytky sil a plivl mu do tváře. Díky tomu doktor řekl:
"Myslím, že to zvládne."

Byl přepraven do Japonska na operaci
a do armádního lékařského centra Brooke v pevnosti Sam Houston,
kde zůstal téměř rok. Roy Benavidez přežil
6 hodin pekla a zachránil 8 životů. Benavidezův velitel ho navrhl
na Kříž za zásluhy coby část procesu
k udělení Medaile cti, který trvá déle. A nebyl si jistý, zda Benavidez bude žít
dost dlouho na samotné udělení. Konečně, dne 24. února 1981 prezident Ronald Reagan
udělil Benavidezovi Medaili cti.

Reagan řekl,
že kdyby příběh jeho hrdinství byl filmovým scénářem,
nevěřil by mu. Benavidez ke svým činům řekl: "Skuteční hrdinové jsou ti,
kteří položili životy za svou zem. Nerad jsem nazýván hrdinou.
Prostě jsem dělal to, na co mě vycvičili." Starší seržant Roy Benavidez
zemřel 29. listopadu 1998 ve věku 63 let. Překlad: L1ght
www.videacesky.cz