Odstřelovačské návnady – atrapa hlavy

Odstřelovačské návnady – atrapa hlavy První světová válka První světová válka znamenala rozsáhlé bojové využití odstřelovačů. Poprvé se ve velkém měřítku používaly pušky se zaměřovacím teleskopem, které se v podmínkách zákopové války považovaly za velmi účinné. Zprvu byla německá imperiální armáda jedinou, která seriózně zvažovala pušky s dalekohledem. Jakmile si Britové a Francouzi uvědomili úspěch těchto německých pušek, rovněž je uvedli na bojiště.

I když ostrostřelci existovali už dříve, bylo to zavedení dalekohledů, které jim umožnilo zasahovat na velké vzdálenosti. S takovou puškou dokázal střelec trefit svůj cíl velmi snadno. Mohl zabít nepřítele, který sotva vystrčil hlavu ze zákopu, pokud byl dost rychlý. S takto děsivými možnostmi rozsévali odstřelovači strach mezi vojáky v zákopech. Zvlášť proto, že stříleli z dobře ukrytých pozic.

Vzhledem k rozvoji umění kamufláže v průběhu války se odhalování odstřelovačů stávalo obtížnějším. Vojáci, jejichž všední život byl poznamenán hrozbou odstřelovačů, nezbytně potřebovali potlačit toto nebezpečí. S vědomím rozšíření odstřelovačské hrozby se vojáci snažili nijak nevystavovat nebezpečí. To nutilo odstřelovače jednat rychle a využívat krátké okamžiky k palbě. Na základě tohoto zrychlení vytvářely kamuflážní jednotky své klamy.

Záměrem bylo přimět nepřátelského odstřelovače k chybnému rozhodnutí a přilákat palbu, aby bylo možné odhalit jeho pozici. Jedněmi z nejoblíbenějších návnad se staly hlavy z papírové drti. Před válkou byla papírová drť oblíbeným materiálem a využívala se k výrobě panenek a součástí zábavních parků, karnevalů a výstav. Výroba byla velmi levná, vyžadovala pouze části drceného papíru, zpevněné libovolným lepicím materiálem.

Mohlo jít o lepidlo nebo pouhý škrob. Kromě skutečnosti, že byly levné, se rovněž velmi dobře modelovaly. Výroba návnad z papírové drti byla svěřena kamuflážním jednotkám, které pracovaly v malých improvizovaných dílnách přímo na frontách. Výtvarníci v těchto dílnách vytvářeli širokou škálu hlavových návnad se značnou precizností a podobou pravým lidským hlavám. Zvláštní pozornost se věnovala tvarování detailů a kolorování do podoby pravé kůže. Tento důraz na realističnost byl nezbytný, neboť měly být pozorovány skrz dalekohledy se zvětšovacími čočkami.

Ve snaze zvýšit hlavám uvěřitelnost byly některé vybaveny gumovými trubičkami s cigaretou, napojenou na ústa. Vyfukováním vzduchu trubičkou vznikala imitace zdánlivě kouřícího vojáka. To zvyšovalo pravděpodobnost přilákání pozornosti odstřelovače. Hlavy z papírové drti byly obvykle usazeny na dlouhé tyči pro bezpečné zvednutí nad okraj zákopu. Když byla návnada úspěšná a odstřelovač ji zasáhl, průstřely se využívaly k jeho lokalizování pomocí metody triangulace.

Další metodou bylo spojení hlavy s periskopem a následné pozorování. Když byla určena přibližná pozice, odstřelovačovu pozici zasáhla děla, nebo se na ni soustředili odstřelovači. Techniku hlavových atrap vymysleli Britové, kteří měli s odstřelovači v počátcích války spoustu potíží. Tato metoda byla výsledkem jejich úsilí v boji proti skrytému nepříteli.

Stejnou metodu poté začaly využívat i další strany. Překlad: L1ght www.videacesky.cz