Královský ochutnávač

Jsou tu poměrně
zajímavé pohádky. O královském ochutnávači jídla. - Dobrý den, sire.
- Dobrý den, ochutnávači. - Vaše večeře.
- No to se podívejme. Tak jdeme na to. Ochutnej mé jídlo. - Ne, děkuji, sire.
- "Ne, děkuji, sire."? - Nedám si.


- Aby bylo jasno, ty jsi můj ochutnávač
a já se to jídlo chystám sníst, takže ho ochutnej. - Nechte si chutnat.
- Jen se nevzpouzej. Ochutnej to. Tahle neochota dělat to,
co máš v popisu práce, mě fascinuje. V čem je háček? Víte, sire...

vaši večeři... totiž někdo... - otrávil.
- Tak on ji někdo otrávil! - Ano.
- A kdo to podle tebe byl? Pojďme si tipnout. Ty? To ne... - Tys mi otrávil jídlo?
- Ano. - Ochutnávač?


- Ano. - Dobře. Takže mi chceš říct, že jsi
postavil celý svůj potměšilý plán jen a jen na tom,
že já jakožto král vůbec poprvé ve svém životě - nebudu chtít, abys mé
jídlo ochutnal? - Přesně tak. - To chtělo odvahu.
- Ano. Zkusil jsi to. Vážně? Nuže...

Bože, ty to pořád zkoušíš.
Máš můj obdiv. Víš co? Tak já si dám.
Okoštuju to, měl bych? Už baštím, už baštím! Dívejte na něj!
Už baštím. Jo, baštím.
Mňam, mňam. Zabte ho!
Hned ho zabte!