Plýtvání jídlem

Dnešní hlavní téma se týká jídla. Nebo jak ho nazývají
rostliny a zvířata, posmrtného života. My v USA jídlo milujeme. Chápete to, pokud jste
někdy zapnuli reklamy. Sněz, co můžeš palačinky jsou zpět. Představujeme, sněz, co můžeš křidélka.
Pouze u Golden Corral. Oblíbené Nekonečné krevety jsou zpět. Lidé na tuto akci netrpělivě čekali.

Žebírka, žebírka, žebírka,
žebírka od Applebee's. Sněz, co můžeš žebírek. Smutek, smutek, smutek,
zažeň smutek jídlem. Zacpi žebírky tu díru v srdci! To je chytlavý způsob, jak prodávat
zbytky z prasat v barbeque omáčce. Oslava USA jde často ruku
v ruce s oslavou jídla. Podívejte se na tuto aktuální reklamu. Co je američtější než cheeseburger?

Tento cheeseburger. Je v něm hot dog a brambůrky. Drží ho americká modelka Samantha Hoopes. Je ve vířivce v pick-upu, který řídí jezdec rodea, na letadlové lodi pod dohledem Paní svobody, která obdivuje tento
nejameričtější hamburger. Novinka u Carl Jr.

a Hardee's. Páni, cheeseburger
s hot dogem a brambůrkami. Dámy a pánové, představuji vám
novou konfederační vlajku. Je tak majestátní. Dnes se však nebudeme
bavit o jídle, které jíme. Budeme se bavit o jídle, které nesníme. Je ho až překvapivé množství. Podle zprávy
Rady pro ochranu přírodních zdrojů se prý až 40 % jídla v USA nikdy nesní.

Američané každoročně vyhodí jídlo
v hodnotě 165 miliard dolarů. To vychází asi na 9 kg
jídla na osobu měsíčně. Američané každoročně vyhodí tolik jídla, že by dokázalo zaplnit
730 fotbalových stadionů. Plýtvání jídlem je
jako kapela Rascal Flatts. Dokáže naplnit spoustu stadionů,
i když pro většinu lidí je to odpad. Pokud spojíme výrobce,
prodejce i spotřebitele, Američané vyhazují více než 30 % jídla.

Množství vyhozeného jídla
vzrostlo od roku 1974 o 50 %. Tímto tempem, když si za 40 let
objednáte pizzu od Domino's, doručí ji do nejbližší popelnice. Tam taky patří, ale o to nejde. Pokud vám připadá, že to zní hrozně, počkejte si, až to uvidíte. Podívejte se na tuto skládku
v kalifornském Salinas Valley. Máme tu celou hromadu normálního salátu.

Tady máme špenát. Vypadá naprosto v pořádku. Tady je kapusta. Tam vzadu je i brokolice. Mohli bychom si z toho udělat salát. Ne jen tak ledajaký salát. Mohli byste udělat lepší salát,
než který prodávají v McDonald's. Ten vypadá jako posekaná tráva
Ronalda McDonalda s ejakulátem Grimace.

Sledovat, jak toto jídlo míří
z farem na skládku, je otřesné z mnoha důvodů. Zaprvé, v této zemi žije spousta lidí,
kteří to jídlo potřebují. V roce 2013 žilo
skoro 50 milionů Američanů v domácnostech s nedostatkem jídla. Někdy během roku měli
problém sehnat dostatek jídla. Fakt, že vyhazujeme
třetinu jídla, bude znít ještě děsivěji, když si některé tyto lidi poslechnete.

Dřív dojde jídlo pro mě,
pak až pro děti. Rozpočet mám velmi skromný. Vždycky ty peníze nevyjdou. - Dohání vás to k slzám?
- Jo. Proč? Je to těžké...
Je to prostě těžké... Je šílené, že se toto děje ve státě se 730 stadiony nesnědeného jídla.

Je to na hlavu. Existují i méně očividné
následky plýtvání jídlem. Zaprvé, plýtváme prací a zdroji,
které byly k jeho vytvoření potřeba. A v době, kdy je Kalifornie seschlá
jako dýně na prahu domu líného táty, se zdá velmi nerozvážné zavlažovat jídlo, které skončí na smetišti. Tato smetiště také způsobují problémy. Když zahodíte ohryzek v lese,
nic se nestane.

Problémy nastanou,
když se tento odpad nahromadí a začne se rozkládat
bez přístupu vzduchu. V těchto anaerobních
podmínkách vzniká metan. To je skleníkový plyn,
který je 20krát účinnější než CO2. Ano, když vyhodíme jídlo na skládku, přehazujeme odpadkovou deku
přes nadýmajícího se potravinového muže a zahříváme tím celou naši planetu. Pokud vás napadá: "Moment, Johne, co když jsem blbec, kterého nezajímají hladovějící rodiny nebo udržitelnost života na zemi?"

Nejdříve vám odpovím: "Děkuji, pane Trumpe,
že nás dnes sledujete." "Jsme rádi, že jste tu s námi." A zadruhé: "Nebojte se,
existuje sobecký finanční důvod, proč byste se o to také měl zajímat."

V domácnostech vyhodíme
asi 15 až 25 % jídla, které nakoupíme. To není levné. Představte si, že vyjdete
z obchodu se čtyřmi taškami, jednu na parkovišti upustíte
a necháte ji jen tak ležet. To je přesně to,
co dnes doma děláme. To není v pořádku. Pokud vyhazujete tolik jídla,
nejen že plýtváte, ale také zvete na večeři mývaly.

To je velmi milé. Musíme si odpočinout od dětí. Podívejte, je dobře,
že máme přístup k relativně levnému jídlu. Žijeme v zemi s Cap'n Crunch, Crunch s burákovým máslem,
čokoládovými Crunch, posypkovými Crunch,
skořicovými Crunch, vánočními Crunch
a halloweenskými Crunch.

Dokonce zmíním Hups! lesní ovoce, cereálie tak zbytečné,
že se za ně omlouvají už v názvu. Zdá se... Zdá se, že se naše plýtvání
blíží ke kritické hranici. Většina plýtvání pramení
z našich zvyků nebo mylných představ. Většina obchodů například
mívá neustále nadbytek zboží. Vejdete a vidíte spoustu jídla. Pokud tomu tak nebude, jak nám poví
jeden trhovec, nic si nekoupíte.

Pokud bych hodinu
před zavíračkou měl toto... Kdybych tu měl jeden svazek mangoldu,
nikdo si ho nekoupí. Kdybych jich tam měl 30, prodal bych asi 25 kusů. A o čem to vypovídá? Lidé si myslí, že pokud zbývá
jediný kus, tak je s ním něco v nepořádku. Pravda, já bych si ten mangold nekoupil. Částečně proto, že je to mangold, ale částečně také poroto, že předpokládáme,
že poslední kus je špatný.

V mnoha případech tomu tak je. Nechcete poslední časopis
v čekárně u lékaře, protože se vždy jedná o Golf Digest. Tenhle časopis nikdy nikdo nečte. Ten muž v ruce ani nemá golfovou hůl, ale nikdo si toho nevšiml,
protože to je Golf Digest. Ale pokud jde o výrobky, poslední kus
bývá většinou naprosto v pořádku.

Především proto,
jak vám jiný farmář vysvětlí, že i lehce podřadnější ovoce a zelenina
se do prodeje nedostanou. Když lidé sbírají plody,
některé z nich pohodí na zem. Vždy se najdou nedokonalé plody. Zde se na zemi válí dobrá broskev. Proboha, jak můžete vidět,
je jich tu spousta. Jen se na to podívejte. Důvodem pro to je, že pokud broskev
nesplňuje estetické standardy, farmáři se ji ani nesnaží prodat.

Prodej se začal podobat
penisu Leonarda DiCapria. Je přístupný pouze
dokonale krásným jedincům. A to není správné. Naše zaměření na tvar
produktů je tak zakořeněné, že se projevuje v hodnotícím systému USDA. Podívejte se na standardy pro broskve. Toto je broskev 1.

kategorie. Jistěže, je to nádherná broskev. Chci té broskvi koupit večeři a ojet ji. Avšak, avšak...
Obrňte se... Tohle je broskev 2. kategorie,
a to je zrůdnost proti přírodě! Pokud je broskev
přiřazena do druhé kategorie, může ztratit až 2/3 prodejní ceny, přestože chutná úplně stejně. Mnoho prodejců má ještě
přísnější standardy než USDA.

Právě proto se tolik broskví
prostě jen odhodí na zem. Takto by se s ovocem nemělo zacházet. Toto by mělo být vyhrazeno pro celebrity. A Bůh mi buď svědkem, Channingu Tatume, pokud ztratíš jeden z těch břišáků, vyhodím tě na smetiště Hollywoodu! Drž se ve formě, Tatume.
#keepitthighttatum Dej si bacha.

Jde o to, že jídlo nevyhazujeme
jen kvůli jeho vzhledu, někdy ho vyhazujeme i ze strachu. Podle jednoho odhadu
91 % z nás vyhodilo jídlo, které bylo prošlé,
protože jsme se báli, že už není k jídlu. Já do těch 91 % rozhodně patřím. Na těchto datech lpíme,
i když nedávají smysl. Použitelné do, k prodeji do a zde je jen datum.

- A jde o stejnou značku.
- Ano, jde. Není to jen stejná značka,
ale vše je to 2% mléko. O čem to vypovídá? Znamená to,
že kolem toho panuje chaos. Jediné označení na jídle,
které je ještě bezvýznamnější, se nachází na lahvi Smirnoffu,
kde se píše třikrát destilovaná vodka. Vážně, takže ten svůj bramborový pot
proženete trubkami ještě dvakrát? Díky, že se zbytečně snažíte.

Předpokládáme, že datum spotřeby
značí bezpečnost produktu. Ale to není pravda. S bezpečností to nemá nic společného. Je to odhad výrobce, do kdy bude
jídlo nejčerstvější a v nejlepší kvalitě. Přesně, o těchto datech rozhodují výrobci. Kdybych byl výrobce,
určil bych tato data co nejkratší, aby si lidé co nejdříve
koupili další můj produkt. Na rozdíl od Apple nemůžou
vytvořit nový operační systém, díky kterému by vaše staré cereálie
přestaly být kompatibilní s vaší pusou.

Pravdou je,
že s výjimkou jídel pro děti, vláda nepožaduje, aby jakékoliv jídlo
neslo označení o spotřebě. Státní zákony jsou velmi různorodé. Devět států nepožaduje vůbec žádné značení. Tato označení
většinou vypadají oficiálně, ale zřejmě je můžete ignorovat. Podobně jako dítě v policejní uniformě.

Přestaň, Tylere, nejsem zatšený. Ty jsi zatšený! Protože si myslíme,
že tato data skutečně platí, mnoho obchodů toto jídlo vyhazuje
ještě před uplynutím doby spotřeby. A toto jídlo nedarují k dobročinným
účelům z jediného důvodu. Máte něco, co se blíží k datu spotřeby? - Ne, to neprodáváme.
- Ne? Ne, je to kvůli ochraně zdraví.

Kvůli ochraně...
Takže ho někomu darujete? - Vy ho nedáváte...
- Ne. - Jde přímo do popelnice.
- Přímo do popelnice? Vyhazujeme to kvůli všem těm žalobám. Všem žalobám?
Vás už někdo žaloval? Popravdě, nevím...
Ale děláme to kvůli ochraně zdraví. Toto je běžná mylná představa. Všichni si myslíme, že pokud darujeme jídlo
a někomu z něj bude špatně, zažaluje nás.

Až do tohoto týdne jsem si to myslel také. Podívali jsme se na to
a nenašli jsme jediný případ, kdy by byl dárce jídla zažalován. Nestává se to.
Zbytečně se toho bojíme. Podobně jako toho,
že když po jídle půjdeme do vody, dostaneme křeče a utopíme se. Jo, ukázalo se,
že to taky není pravda. Tento týden mě naprosto ohromil!

Pokud darujete jídlo charitě,
chrání vás Emersonův zákon. Ten říká, že pokud darujete jídlo
v dobré víře, nemůžete být žalováni. Stejně tak to asi platí
i pro darované oblečení. I když někdy byste žalováni být měli. Darovat rolákový svetr? Haló? Bezdomovci žijí na ulici, ne v roce 2008. Avšak zde je jádro problému. I kdyby to pochopilo více lidí, stále bude existovat jídlo, které se nedostane
k potřebným z jednoho vážného důvodu.

Harold McClarty z HMC farmy by rád daroval své broskve
potravinovým bankám, ale... K lidem je nedostanete zadarmo. Musí existovat ekonomický důvod k tomu,
abychom je posílali potravinovým bankám. Je snazší a levnější je prostě vyhodit. A to je zřejmě ten největší problém. Pro firmy je darování jídla velmi drahé.

Musíte ho zabalit, uchovávat, doručovat... A to znamená spoustu nákladů. Nemůžete firmy vinit z toho,
že se snaží neprodělat. Stejně jako nemůžete vinit
psa z toho, že si líže kulky. Psi to prostě dělají. Je to přirozené
a psí kulky jsou vynikající. Na jejich obhajobu musím říct,
že společnosti nejsou charity. Proto musí být pobízeny
k darování jídla daňovými úlevami.

Velké korporace je mají. Avšak daňová úleva pro malé firmy
není stálou součástí daňového zákona. Kongres ji musí obnovovat, a to je problém. Rodinné farmy nebo místní restaurace si nejsou jisté,
zda bude tato úleva na konci roku platit. Neví, zda se jim darování jídla vyplatí. Je to směšný systém, díky kterému
se spousta jídla prostě nedaruje. Nyní přichází dobrá zpráva.

Letos v únoru kongresman
podal návrh H. R. 644, Pobídkový zákon pro boj s hladem,
který by tyto úlevy zahrnul do daňového zákona. Zde mluví jeden ze sponzorů zákona. Je načase zrušit tato krátkodobá
řešení a vytvořit jedno stálé. Daňový zákon bude
v sobě mít tato ustanovení trvale. Zamyslete se, tohle je důležité. Když něco není trvalé,
ovlivňuje to naše chování. Proto s auty z půjčovny jednáme stejně
jako s auty ve filmu Rychle a zběsile.

Pardon, ostrá zatáčka? Budeme driftovat, Kio Sorento. Asi rádi uslyšíte,
že tento zákon kongresem prošel. Avšak v té době byl spojen
s dalšími daňovými úlevami. Byl přejmenován na zákon USA dávají více. Ale původní ustanovení v něm zůstalo, takže tento problém byl vyřešen, je konec pořadu, můžou následovat titulky
a můžeme žít šťastně až do smrti.

Vlastně zatím ještě ne. Když se zákon dostal do senátu, a přiznávám, že jsem netušil,
že je to vůbec možné, senátoři odstranili vše,
co bylo v zákoně napsáno, přejmenovali ho na Zjednodušení
a prosazování obchodu 2015 a naplnili ho úplně jinými ustanoveními, zahrnujícími kontroly na hranicích
a vztahy s Izraelem. Ano, H.

R. 644 prošel, ale s úplně jiným názvem i obsahem. Je to jako kdybyste si v restauraci
objednali vegetariánský hamburger, a oni řekli: "Dali jsme do něj
sekanou a říkáme mu vafle." Ale pak ani nemůžete říct: "Já ho nechci,
dejte ho někomu potřebnému." Oni to neudělají, protože neví,
zda jim to pak odpustí na daních! Podívejte... Šílené je, že všichni souhlasí s tím, že by malé firmy měly mít
daňové úlevy z darovaného jídla.

Musíme najít způsob, jak to prosadit. I kdybychom je prosadili,
bude to jen malý krok k většímu řešení. Bude třeba najít odhodlání
k jedení ošklivého ovoce, braní data spotřeby s rezervou a k odstranění strachu z mocných právníků,
kteří budou zastupovat hladové. Každý z nás si musí připustit
svoji spojitost s plýtváním jídlem. Nebo alespoň naše reklamy na cheeseburgery
budou muset začít být upřímnější.

Co je američtější než cheeseburger? Tento cheeseburger
s hot dogem a brambůrky. V rukou modelky ve vířivce v pick-upu na letadlové lodi před Sochou svobody. A víte, co je ještě američtější? Pokud ten cheeseburger vyhodíte
společně s dalšími 50 cheeseburgery před zraky hladovějící rodiny, která nemůže uvěřit svým očím.

Tato rodina stojí na 14 tunách kvalitního,
ale nevzhledného ovoce a zeleniny, které se nachází
na 80 tunách mléčných produktů, kterým prošlo náhodně
zvolené datum spotřeby. To vše ve slze, která kane z obličeje
Abrahama Lincolna v Mount Rushmore. Ta je nyní až po krk
v milionech starých cheeseburgerů, které se postupně rozkládají a vypouštějí vznětlivý metan
v modré, červené a bílé barvě. To je ku*evsky americké!

Dostupné v popelnicích
za Carl's Jr. a Hardee's. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz