Cestování s Borisem: Finsko

Divoši. Tohle není fronta na čebureky? Přijel jsem na lodi.
Byla to rychlá loď. Ne jako blyatmobil číslo jedna, ale 28 uzlů je rozhodně
větší rychlost než pádlování. I kdybyste se předtím nadopovali
nejlepším kompotem od bábušky. Na lodi byly cedule, které zakazovaly
tanec u tyče v horizontální poloze. Asi už s tím měli problém.

V pozadí byl výhled na Švédsko... Vlastně Helsinky... takže Finsko...
Prostě Suomi. Takhle se Švédové snaží přilákat Estonce: Na kabelovku zadarmo. Na pevnině jsem dostal mapu. Jenomže mi byla k ničemu. Půjčovny aut a obchody s kosmetikou?
Tohle nechci. Chci jídlo.

Pak jsem si přečetl: Kaartinkaupunki?
To zní jako jídlo. Ale nebylo. Při toulkách městem jsem
si zkusil procvičit Finštinu. Do dnešního dne vím, že
puosun kanat, puosun leike a kaikki annokset saatavilla
myös lasten annoksina jsou fráze, které najdete
na jídelních lístcích. Prošel jsem si trh,
který se nacházel přímo v přístavu. Neuvěříte mi, co jsem tam slyšel.

Prodávali tam velice zvláštní ušanky. Chtěl jsem si jednu koupit, ale pak mi došlo, že potřebuji peníze na cestu domů. Musím se dostat domů,
protože je tady všechno předražené. Ne, že by vám nezbylo ani na chleba. Jen si v obchodě musíte dávat pozor,
co si dáváte do košíku. Ale o tom později. Taky jsem v ulicích viděl spoustu žebráků.

Prý to jsou ale podvodníci a zlodějové. A to jim sociálka vyplácí dvojnásobek toho,
co si já vydělám za měsíc. Pokračujeme. Přijel jsem to tady prošmejdit. A to jsem udělal. V centru jsem se začal ohlížet
po nějakém baru. První, co jsem našel,
byl zavřený. Na cestě k dalšímu jsem uviděl nápis.

A tak si říkám: "Párty?" Kdepak. Špatně jsem odbočil
a skončil jsem v přístavu, blyat. Objevil jsem sochu,
která prý umí mluvit, ale když jsem se pokusil načíst
poměrně zastaralý QR kód, dostal jsem zprávu,
ve které se psalo: "Toto číslo nemá aktivované
roamingové služby. Pro aktivaci kontaktujte..."

Takže jsem raději nafotil pár fotek. Některé na běžných místech... Některé na turistických místech... A některé na neturistických místech. Třeba uprostřed silnice. Pak přijela švédská policie
a řekla mi, ať se ztratím. Proč zrovna švédská?
Netuším. Finská asi měla pauzu.

Po nějaké době stráveném
prohlížením soch, pozorováním mechanických hodin a obdivováním autoportrétu souseda Vadima... jsem se rozhodl, jelikož už bylo po desáté ráno, že vyzkouším další hospodu.
Tahle působila příjemně. Běžný podnik, ve kterém
si můžete hodit nohy na stůl... To raději ne.

Můžete se ale hodit do pohody
a vychutnat si místní atmosféru a vychlazený nápoj. Šel jsem za barmankou a říkám:
"Dvě piva". Ona na to:
"Jak si přejete. 14 eur, prosím." A já povídám: "To ne, řekl jsem dvě, ne dvacet." A ona: "To ano. Zaplaťte mi." Pak jsem si prohlídl jediných 20 eur,
co jsem měl v peněžence a říkám si: "Co se dá dělat?


Venku jsou dva stupně nad nulou. V takovém horku se musím napít.
Potřebuji se osvěžit." Takže jsem dal za jeden nápoj 7 eur. v obyčejné hospodě s obyčejným pivem, které ani za moc nestálo. V tu chvíli jsem mohl vykašlat na natáčení natáčet.
Byl jsem švorc, co jsem měl dělat? Pochutnal jsem si na druhém
nejdražším pivu, které jsem si kdy koupil. Mimochodem, nejdražší pivo jsem měl v Norsku. Pak jsem chvíli vstřebával,
co jsem zrovna udělal.

Po cestě se mi podařilo
najít připojení k internetu. Jenomže mě zasáhla nejsmutnější zpráva,
kterou jsem viděl od odchodu z baru. Žádné výsledky pro šalik. Pak jsem ale našel místo,
kde měli pizzu, kebab, salaatti, kana, falafel a rullat, ale nic z toho nebyl šašlik.
Tak jsem šel pryč. Pak jsem narazil na podivný obchod, kde prodávali produkty
s jakýmisi bílými šmouly.

Jenomže ty byly ještě dražší než pivo. Takže jsem šel pryč.
Vydal jsem se dělat něco, za co se neplatí. Třeba postávat před stanicí metra. Nebo pozorovat sochy mužů držící koule, ve kterých se nejspíš
skrývá všechen šašlik. Nečekaně jsem narazil na zábavní centrum
s virtuální realitou. Samozřejmě jsem ho navštívil. Páni, vypadá to tak skutečně.

Bohužel, ten den byl na programu
jen finský vlakový simulátor. A tak jsem šel pryč,
najít něco jiného. To se mi taky podařilo.
Našel jsem schody. Slyšel jsem, že když je vyjdu,
budu mít štěstí. Tak jsem je vyšel. Nic to nestálo, a když jsem dosáhl vrcholu,
měl jsem pocit, že se mi brzy poštěstí. Dostal jsem totiž zprávu od fanouška.
Psalo se v ní: "Ceny nápojů jsou v hospodách
nehorázně přemrštěné.

Raději si v alkotéce kup
láhev Kaski Jaloviina, pak se opij v parku, a zaplať
pokutu za pití na veřejnosti." To mi vnuklo nápad. I sochám, co stály za mnou, se zamlouval. Jedna mi povídá: "Jen běž, Borisi.
Obchod je tímto směrem." A ta druhá: "Ano! Kaski Jaloviina!" A tak jsem šel.
Cesta trvala celé minuty. Po cestě jsem si sehnal lehké čtení.

Úklidové služby, paráda. Našel jsem místo,
kde prodávají maso v bulce. Taky jsem objevil obchod, ve kterém se prodávají různé dobroty,
jako například salámy. To vypadá jako doktorský salám. Byl jsem svědkem místní anarchie. Divoši. Nakonec jsem narazil na zdroj problému.

Plechovka piva stojí v běžných obchodech
přinejmenším dvě eura. Blin, co se to tady děje? Ty ceny jsou šílené. Musím vědět, kdo to má na svědomí. Plechovka medvědího drinku
za 3 eura? Tak to ne. A aby toho nebylo málo, prodej alkoholu je po deváté večer zakázaný.
Co to má znamenat? Tou dobu se pít teprve začíná.

Takže jsem šel pryč. Ještě předtím jsem si
ale koupil slanou lékořici. Vyhledal jsem zmiňovanou alkotéku,
koupil si láhev a sedl si do parku. A hned vedle parku na mě čekalo překvapení. Domovní dveře souseda Vadima. Naneštěstí nebyl nikdo doma. Sbalil jsem svých pět švestek
a vydal se na cestu. Zamyslel jsem se nad svými
dosavadními zážitky a uvědomil jsem si, že nemám
ani zdaleka dost peněz na to, abych se v této zemi mohl opít.

Nedá se nic dělat. Ještě než jsem to tady zabalil,
a nadobro vzdal hledání cheeki breeki, podařilo se mi najít jeden obchod
dělaný pro můj slovanský rozpočet. Tohle je on. Pokud jste mými fanoušky, měli byste vědět, že většinu věcí mám z tohoto obchodu.

Nikde jinde totiž neseženete
zlatou medaili jen za 2 eura. Takže jsem si ji koupil,
a šel pryč. Ale nejdřív jsem si udělil
cenu za nejlepší kanál na YouTube. Co všechno jsem při svém
pobytu ve Finsku zjistil? Zjistil jsem, že musím vydělávat
sedminásobek toho co teď, abych tady vydržel déle
jak osm hodin v kuse. Až tolik peněz budu mít,
navštívím všechna ostatní města. Do té doby, díky za zhlédnutí.

Příští zastávka: Litva... Ne, Lotyšsko. Pochutnáme si na kvasu a na saldējums. Doufejme, že nápoje tam
jsou levnější jak tady, abych tam mohl strávit i pár nocí. Je Lotyšsko slovanská země?
Není. Ale Finsko taky ne. A co nás čeká po Lotyšsku?

Česká republika. Levné a kvalitní pivo v každé hospodě. Snad se už brzy dočkáte. Do té doby buďte cheeki breeki.
Uvidíme se příště. Překlad: Nomit
www.videacesky.cz