Mark Gungor - Paměť a multi-tasking

Ženské mozky mají spoustu paměti navíc. Aby si zapamatovaly detaily... úplně... všeho! Mužský mozek splňuje jen ty nejzákladnější požadavky. Abychom nezapomněli dýchat. A jíst. Jasné?

Proto mužům tolik nezáleží na detailech. Nepamatujeme si je. Když se stane nějaká událost, prostě si ji uložíme jako: Událost. Dobře. Zatímco u žen to není jen událost, je to všechno. Detaily pojící se k té události. S tím se setkáte třeba tehdy, když nějaká rodinná přítelkyně zavolá, že se jí narodilo dítě.

A... a pak říkáte manželce, že ta a ta volala, že má dítě. A ona řekne: "A co to bylo?" A on na to: "No, bylo to dítě." "Jaký druh dítěte?" "Nevím, prostě dítě, jaký je v tom rozdíl?" "A jak je to dlouho?" "Já nevím!" "Jak dlouho, jak velké, kolik vážilo?"

"Já nevím, něco pod deset kilo! Proč..." Chce detaily, detaily. Znáte to, žena přijde k muži a zeptá se: "Jaký jsi měl den?" Pak se koukneme do paměti a najdem tam jen to, že to byl den. A tak řekneme, že byl fajn. A ona se zeptá: "A co se dělo?" A my se koukneme do paměti a tam nic není.

A zpanikaříme. A řekneme: "Nic." Ale ženy mají všechno to... Když chlap vypráví příběh, většinou se to omezí na to hlavní. Co se stalo? Stalo se tohle, stalo se tamto a konec. Když se spousta žen dělí o zážitky... Tak tu událost prožívají znovu!

Tak podrobně, až to bolí! Je to jako byste tam byli! Chápete? Páry se kvůli tomu dost hádají. Se ženou se kvůli tomu pořád hádáme, protože z toho oba šílíme. Ona prostě... Zlato, když se tě manžel zeptá, co říkal instalatér... Ve skutečnosti nechce vědět, co říkal. "Já se ptala, jak se má, on, že se má fajn, já na to, že je dnes hezky, on řekl, že jo..."

Co říkal? To hlavní! Chápete? Detaily. Mužský mozek, ženský mozek, taky to ovlivňuje, jaká říkáme slova a tak, ale taky to ovlivňuje to, jak posloucháme. No jo. Ženy poslouchají. My taky posloucháme, jen jinak.

Spousta žen říká, že problém mužů je, že mají selektivní sluch. Víte, co to je? To je, když žena řekne: "Zlato, jdi na nákup, ukliď kompost pak se donuť umýt a navoskovat auto, dej nažrat psovi, dovez děti do školy a kup dvacet housek. On to prožene svým selektivním filtrem... A slyší jenom: "Zlato, jdi, ukliď se a dej si dvacet."

Jasné? Ale o tom tady nemluvím, já mluvím o rozdílech mezi single-taskingem a multi-taskingem. Většinou, opět, koukněte se na svůj vztah. Neplatí to pro všechny, ale většinou platí, že muži jsou single-taskeři. Děláme jednu věc a děláme ji celkem dobře.

Ženy zvládnou víc věcí, takhle chlapi nefungují. Proto byste neměli nechat chlapa starat se o víc dětí najednou. Zvládneme se postarat o jedno. "Zlato, s Johnnym ti to jde skvěle. Páni. A kde jsou ostatní děti?" "My máme další děti?" Ale muži, my prostě... Já jsem klasický single-tasker.

Je to zlé. Opravdu dokážu dělat jen jednu věc. Vážně se v tom ztrácím. Musím si restartovat mozek. Hej! Kde to jsem? Ale muži, obecně řečeno, co děláme, děláme hodně dobře. Jedním z důvodů, proč muži dělají to, co dělají tak dobře, je schopnost naprosto se soustředit na jeden jediný úkol. Muži se obvykle dostanou na špici i v profesích, které bývají považovány za ženské.

Ti nejlepší módní návrháři bývají muži. Nejlepší kuchaři - muži. Čím to je? Protože máme schopnost soustředit se na jedinou věc a udělat ji extrémně dobře. Dobře? Ženy fungují jinak. Ony prostě... Moje žena umí...

V obýváku kouká na televizi, čte si, dělá cetky a telefonuje. To všechno najednou. To mi přijde úžasné. Samozřejmě, přijdu já a předpokládám, že tu televizi nesleduje. "Héj!" "Co je?" "Já se na to koukala!" "Jak ses mohla koukat?

Děláš cetky a všechno to okolo!" "Přepni to zpátky!" Prostě... Tohle ovlivňuje to, jak slyšíme, protože když muž něco dělá... tak většinou nic neslyší. Je to tak. Ženy takové nejsou. Dokážou dělat tunu věcí a vést tři různé rozhovory. Vejde do pokoje a uvidí manžela, jak si čte noviny.

A říká si: "Já dělám víc věcí najednou... takže on taky dělá víc věcí najednou." Ale on má zaplý program čtení novin a může mít spuštěný jen jeden program. Neslyší ani ň. A to ženy dost štve. Musíte prostě přijít a ukončit program čtení novin. Musíte nahodit program "Poslouchej mě!"

A musíte chvilku počkat, musí se restartovat. "Nevěděl jsem, že tu jseš." Chápete? Vy se smějete, ale já to myslím vážně, děvčata. Když vidíte muže něco dělat, pokud tedy nefunguje jinak, nedávejte mu důležité informace! Protože je to jako házet hrách na stěnu. Tenhle rozhovor ještě párkrát zažijete.

Když přísaháte, že jste to říkala a on přísahá, že jste mu to neřekla. Vy víte, že jste mu to řekla. Ale podle jeho mozku jste mu neřekla ani ň. Problém je, že my chlapi se dostáváme do potíží, protože máme takový přirozený obranný mechanismus, který říká: "Za žádnou cenu nepřestávej s tím, co právě děláš." Takže když na nás někdo začne mluvit, obranný mechanismus začne dělat: Jo.

A děláme dál, co jsme dělali, a ona si myslí, že ji posloucháme. Ale neposloucháme. Musíte přestat, jste velcí kluci, musíte přestat s tím, co děláte, otočit se na tu dívku a začít jí věnovat pozornost. Není to jen na ženách, jste velcí kluci, tak když začne mluvit, přestaňte! Poslouchejte tu dívku, a až skončí, klidně se vraťte k tomu, co jste dělali. To zní fér, ne?

Překlad: ScreaMaker Korekce: bakeLit www.videacesky.cz