Stát se dospělým

Je mi 23 let a dneska ráno, když jsem se vzbudil, jsem si uvědomil, že se právě stávám dospělým. Tak jsem měl radost. LEŽ! STÁT SE DOSPĚLÝM Nikdy na to nepřijdeme během životních milníků. Nikdy ne před prvním dnem v práci, v den svatby nebo před svatým přijímáním. Vždy je to v bezvýznamných chvílích.



Skončila doba, kdy jsi ve škole s hodinkami Flik Flak. Ale ne, když ti je 8, tak hodinky Flik Flak nemáš. Život ti utekl před očima! Dobře, ale pak... Takže tak. Končí večírky, na nichž ti napíšou jméno na kelímek a brutálně se opiješ. Teď děláš takzvané večeře. Nebo ještě hůř, večeře s předkrmy.



Volám ti, jestli nechceš strávit nudný večer u stolu. Bez hudby, bez atmosféry, prostě k ničemu. Co říkáš? Cože, bez toho všeho? To je úžasné, jsem na cestě! Dobře. Kde bude ta dobrá příležitost? Ach tak. Jako dospělý pronikáš do nové doby. Doby administrativní. Posíláš si peníze na sociální zabezpečení a další část posíláš pojišťovně, tedy pokud nejsi student.



Ale v 17 letech ti na pojištění nezáleží, myslíš na jiné věci. Kámo, chceš hrát Pro Evolution Soccer? Jako dospělý mám taky dospělé kamarády. To mi nevadí, ale často říkají vtipy, kterým nerozumím. Nemůžeš srovnávat Picassa a Pizzara. Jasně. To je dobrý. Holky jsou často dříve dospělejší než my, kluci.



A proto je skvělé s nimi diskutovat. Upřímně, všem mým kámošům je alespoň 35, jsou to bývalí hipíci. Je nám sice oběma 23 let, ale připadáš mi jako zasraný trotl. Fajn, tak já tedy půjdu za holkama z páté třídy. Předtím ti babička k Vánocům nebo narozkám posílala obálku s penězi a mohl sis za to něco koupit, udělat si radost. Ale to teď skončilo. Jé, šek od babičky, to je milé. Skvělý, zaplatím tím dvacetinu nájmu.



Někdy chci dělat dětské věci a pak si uvědomím, že jsem dospělý. Tak se obviňuju a cítím se hrozně. Proč to dělám? Vždyť je to hloupé. Teď jsem dospělý. A to mě trochu děsí. Bojím se, že budu posílat SMS s tečkami mezi slovy, jako rodiče. Ahoj, tečka. Synku, tečka. Jak, tečka. Se, tečka. Máš, tečka. Lidé mého věku, kteří už jsou dospělí, nosí na večírky košile. Uklidněte mě, lidi, že v tom nejsem jediný?



Když si já vezmu košili, nevypadám jako dospělý. Vypadám jako plachta na lodi. Dobrý večer. Kdyby do mě narazil vítr, překonal bych La Manche. Ale vážně, jak to lidé s košilí dělají? Mé tělo se košili nepřizpůsobí. Odmítám nosit tohle oblečení! A ještě komplikovanější věcí je kravata. Někdy se na večírek musí vzít kravata a já se stresuju, protože ji neumím uvázat.



A koukám se na internet, jak správně uvázat kravatu. K*rva! Ale bojím se, že bych na večírek přišel takhle. Koukněte na toho debila s dlouhou kravatou! Výborný! Odmítám se stát dospělým. Dámy a pánové. Vlastně mám taky vlastní facebookovou stránku. To je ono!



Jó! To je ono! Jó! Překlad: alicevavri www.videacesky.cz