O Forrestu Gumpovi u Grahama NortonaThe Graham Norton Show

Tome, v publiku a vlastně všude máte spousty fanoušků, ale ptají se všichni na to stejné, nebo říkají to stejné, když vás potkají? Často volali "Houstone, máme problém" nebo "Utíkej, Forreste, utíkej!" to asi nejvíc. Teď ale vždycky řvou: "Wilsonééé!" - A je to všude stejné, ať jste kdekoliv? - Ano. Wilson je univerzální slovo, jak se zdá. Nikde ho nedabují do jiných jazyků, takže zůstane stejný hindsky, japonsky, čínsky...

"Wilsonééé!" Po celém světě. Až teď jsem se dozvěděl, že ve Forrestu Gumpovi ten jeho typický hlas byl podle skutečného člověka. Michael Conner Humphreys, který hrál malého Forresta. Chtěli jsme... přišel za mnou Bob Zemeckis a říká: "Hele, máme problém..." Tady je Michael, Sally a Michael. Byl ještě malý, teď je veterán, sloužil v Afghánistánu.

Bob řekl: "Máme problém, musíš naučit toho kluka mluvit tak, jak chceš mluvit." A mě napadlo proč se já nenaučím mluvit tak, jako on. Tak jsme s ním začali trávit víc času. Pochází z Mississippi, ze středu státu. A na konci slov hodně vyslovoval G. Neřekl thinkin', ale thinkinG. Místo makin' zase makinG. Zeptal jsem se, co dělá jeho táta. "Můj táta dělá tuk."

Přesně tak to řekl. "Nerozumím, jakože vyrábí tuk?" "Ano." "A co se dál s tím tukem dělá?" "Tuk se dává do různých produktů." "Jakých produktů?" "Tuk se dává třeba do rtěnek..." A já si řekl, to je ono, není třeba vymýšlet. Někde mám pořád kazety, kde jsou hodiny drobných rozhovorů s Michaelem. - Ale teď už tak nemluví? - Ne, tehdy měl sedm, osm roků, byl to mladý muž a zkrátka takhle mluvil a bylo to dokonalé. To je rozkošné.

A pro vás to byl obrovský úspěch. Toho roku - jste získal svého druhého Oscara. - Ano. Ano, když to tedy musím přiznat. Pokud to tedy musím přiznat, byl to můj poslední. Bylo to v roce 1995, což byl také důležitý rok pro Petera Capaldiho. - Protože vy jste také dostal Oscara. - No teda, to jsme tam byli spolu. Dostal jsem Oscara za krátký film, ani jsem nevěděl, že je dávají. Filmařina mě zajímala, tak jsem natočil ten krátký film a chvíli na to mi volali, že jsem nominovaný na Oscara.

Neměli jsme ani dost peněz, abychom se tam vůbec dostali, ale pak jsme je sehnali, a tak jsme se ocitli na Oscarech. S vámi a dalšími filmovými hvězdami. Pak zavolali mé jméno. Vylezl jsem na pódium, pohlédl dolů a bylo tam obrovské publikum jako tohle. A připadalo mi, že je plné dvojníků. Dvojník Arnolda Schwarzeneggera, dvojník Stevea Martina a Toma Hankse... Až na to, že to bylo doopravdy. A bylo to...

orgasmické. Nevím jak pro vás, ale pro mě... to bylo orgasmické. Upřímně, to byl můj poslední orgasmus. Ale věděl jsem, že to nepotrvá, protože to bylo jen za krátký film a nemá to takový dopad na kariéru jako třeba pro herce. - To bylo takové matoucí. - Ale viděly vás 3 miliardy lidí. To ano, ale jak víte, vezmou vás do zákulisí na takový pojízdný pás, který vás zaveze do hangáru plného novinářů z celého světa. Tam vás postaví na pódium, kde vzniknou ty snímky, jak se pózuje s Oscarem.

Pak řekli: "Chce někdo mluvit s Peterem Capaldim, co dostal cenu za krátký film?" Nikdo. Vážně ani jeden člověk. Můj život tam proběhl jako klubko trávy ve westernu. - Davide, vy jste byl na Oscarech? - Nezeptáte se, jestli jsem ho vyhrál? - A vyhrál? - Možná, nejsem si jistý... Jaké je téma téhle show, pokud žádného nemáte? - Jednoho nejspíš mám.

- Protože očividně je snadné nějakého dostat. - Ale byl jste...? - Nebyl, proč bych tam chodil? - Je to tam super, že? - To teda je. - Je tam sranda... - A všechno zdarma. - Pokecáš si s Jane Fondovou. - I když je to jen za kraťas, pohostí vás. Dají ti dárkový koš... Byli jste tam nejspíš ještě před mým narozením. - V devadesátém pátém?! - No jo. Na cestu zpět do Londýna jsme měli ekonomickou třídu.

Nějak jsme se museli vrátit. A já si myslel, že když se na letišti v Los Angeles objevím s Oscarem, tak dostaneme lepší třídu. Bohužel. Ale pak si všichni v naší třídě mohli Oscara podržet. Bylo to jako noc v opeře. Jako ti lidi v podpalubí Titaniku. Chuďasové s Oscarem. Bylo to bezva. Pokec o Oscarech jsme si užili, tak popojedem... Vyhrál jste vůbec někdy něco?

Nějakou cenu za beletrii nebo...? Ano, vyhrál. Recitační soutěž ve škole? Ano, za to jsem taky dostal cenu. - Získal srdce národa, když přeplaval kanál pro charitu. - To jsem udělal. Překlad: hAnko www.videacesky.cz