Obhájci vrahů

Překlad: Brousitch
www.videacesky.cz Dnes pro vás máme záběry,
které budou mnohým lidem navždy připomínat hrůzy, které se odehrály
na konci této cesty. Říkalo se tomu "zločin století",
ale mě přišlo, že bych to mohl zvládnout. Soudní lékař tvrdí,
že bylo zatím nalezeno pět těl. Policie netuší,
kde by mohl Bundy být. Utekl z věznice v Coloradu
během silvestrovské noci. Outsideři mě vždy
určitým způsobem přitahovali.

Proč tuhle práci děláte? Vždy se ho budu snažit
ze všech sil obhájit. Vypadal jako nevinný chlapec. Nemyslím si, že by Charles Ng
tyhle vraždy zvládl sám. Ted Bundy byl perfektním příkladem
někoho, kdo se narodil jako zlý člověk. Vražda dvouletého Jamese Bulgera
v roce 1993 šokovala celou Británii. Musel jsem se jít podívat na video,
ve kterém uklízeli z trati jeho tělo. Bylo mi zle, opravdu hrůza.

Na chodidle mu uvízl lísteček. To mě opravdu dojalo
a musel jsem brečet. Hrozné. Robert Thompson a Jon Venables,
oba ve věku deseti let, byli zachyceni na bezpečnostních kamerách,
jak vyvádějí Jamese Bulgera ven z nákupního centra. Thompson a Venables
byli u soudu obviněni z vraždy coby vůbec nejmladší vrahové
v novodobé historii Británie. Šel jsem za tím chlapcem
na policejní stanici na Lower Lane.

Byl to opravdu malý kluk. Vůbec byste do něj neřekli,
že by byl něčeho takového schopný. Při prvním rozhovoru tvrdil,
že poblíž obchoďáku vůbec nebyl. A já mu věřil.
Na konci toho rozhovoru... jsem řekl, že bychom si měli udělat pauzu.
Stejně jsme museli, protože skončil výslech Thompsona. Asi za hodinu přišel strážník a říká: "Mluvili jsme s Robertem
a on říká, že jste v obchoďáku byli. Co k tomu řekneš?"

"Nebyli jsme v obchoďáku,
byli jsme na County Road, jak jsem říkal." Ticho. "Teda byli jsme v tom obchoďáku,
ale s tím klukem jsme neodešli, mami." A tehdy jsem věděl... Začal naříkat, křičet,
vstal ze židle a běžel obejmout mámu. Říkal jsem si: "Do čeho jsem se to dostal?"
V tu chvíli jsem věděl, že to bude síla. Jeden z nejaktivnějších sériových vrahů Ameriky
vraždil ženy napříč celou zemí v průběhu 70. let. Ted Bundy byl konečně odsouzen v roce 1975
a později se doznal k třiceti vraždám.

Ted jako jediný ze všech sociopatů,
které jsem zastupoval, věděl, že je zlý. Většina sociopatů si to neuvědomuje.
Když jsem totiž za ním ten den jel do Miami, byl velice rozrušený.
Ležel na podlaze cely. Měl celu jako Hannibal Lecter, dvakrát už totiž utekl,
takže byla přístupná ze všech stran a všude byly stráže. Byl rozrušený, ležel na zemi a brečel,
což jsem do té doby neviděl. Sedl jsem si na lůžko, on vstal,
posadil se na židli a řekl: "Johne, já bych hrozně chtěl bejt
dobrej člověk, ale prostě nejsem."

Hodně mě taky vyděsil,
když jsem ho začal čerstvě zastupovat. Odcházel jsem z věznice s maximální ostrahou
v Tallahassee na Floridě po šestihodinovém sezení a on mi řekl: "Johne, víš, proč jsi tak dlouho můj právník?"
Propouštěl totiž advokáty jako na běžícím pásu. Řekl jsem: "Nevím." A on na to: "Protože jsme si tak podobní." To mě opravdu vyděsilo. Na schůzky jsem tenkrát
v 70.

letech nosil... manšestráky a roláky,
abych vypadal jako intelektuál. A on přišel další týden ve stejném oblečení,
které jsem měl týden předchozí. Ve stejných botách... Asi se snažil předstírat, že je mnou. Poznávací značka, kterou policisté
kontrolovali v roce 1985, odhalila dva z nejznámějších sériových vrahů
v historii Spojených států. Charles Ng a Leonard Lake
zavraždili na kalifornském ranči 25 lidí. Nemůžete dělat případy vrahů,
když při nich budete myslet na oběti.

To nejde. Vaší prací je obhájit obviněného,
na to se musíte primárně zaměřit. Jestli toho nejste schopni,
tak musíte dělat něco jinýho. Videokazety s obětmi byly nalezeny
na ranči, který Ng s Lakem využívali. Byla tam jedna kazeta se dvěma obětmi,
jejichž těla se nikdy nenašla. Prostě zmizely. Jednou byla Kathleen Allen,
kterou připoutali řetězem. A na další byla Brenda O'Connor, kterou zajali.


Ta se bránila. Hlasitě se s nimi hádala... Snažili se ji uklidnit.
Položili na stůl pistoli, aby jí ukázali, že mají zbraň. Chtěla vědět, kde je její dítě,
načež jí řekli, že ho odvezli pryč. "Svoje dítě už neuvidíš,
ale je v pořádku." To samozřejmě nebyla pravda. Měla rozřezanou blůzu... V podstatě jí říkali pořád dokola to samé.


Jsi jen naše a podobně. Potom ta kazeta skončila. Nepamatuju si, jestli jsem tu noc
mohl spát, ale hádám, že asi ne. Často jsem přemýšlel... Na dětské zločiny už jsem narazil,
ale s dětskou vraždou jsem do styku nepřišel, protože to byla vzácnost.
Nikdy mě to ale neděsilo. Často jsem přemýšlel,
jak můžou být děti tak kruté. Ale nikdy jsem se klientů neptal:
"Proč jste to udělali?" Říkám: "Nejsem svatej
a nepřišel jsem vás soudit." Jenom musím podle pokynů zjistit,
zda jste to za A) udělali a za B) jaký jste měli motiv?

Ne: "Jak jste to mohli...".
Něco jiného je: "Proč jste to udělali?" a: "Co vás přinutilo to udělat?" "Jaké zlo?" Coby člověk se asi... nemůžete zcela oprostit
od pozůstalých po obětech. Pokud ale chcete být dobrým advokátem,
tohle musíte odsunout stranou. Úplně chladnokrevný nebudete.

Určitým způsobem s těmi lidmi soucítíte, ale jakmile začnete na případu dělat,
nemůžete na to myslet. Začnete vidět svět černě. To se stává nám,
kteří děláme trestní justici. Pořád se nedokážu dívat na záběry z pitvy,
aniž by se mi udělalo zle od žaludku. Existuje jen určité množství zla,
které zvládnete vstřebat. Je dobře, že mi to vadí. Nemělo by mi to nevadit.

Stal jsem se díky tomu
určitým způsobem slabší. Říkám tomu "postbulgerovský syndrom".
V práci jsem se strašně nudil, ale každou noc se mi vracely
hrozný vzpomínky. Šílený noční můry.
Vracel se mi jeden sen, ve kterém jsem vypadl
z pouťového vláčku a on mě přejel. Bezpochyby mě to ovlivnilo. A jestli bych něco takového znovu vzal, jak jste se už ptali,
to opravdu nevím.

Byl jsem několikrát ženatý,
což určitě souvisí s mojí prací. Moje práce je náročná
a život se mnou je náročný především kvůli mé práci. Zřejmě mě to ovlivnilo víc,
než jsem si tehdy uvědomoval. O případu Charlese Nga si myslím tohle:
Jsem rád, že jsem ho vzal, ale už bych to neudělal.
Podobný případ už bych nevzal. Sebere vám to hodně sil
a nikdy to z vás nevyprchá. Můžete si vzít den volna
a stejně na to budete pořád myslet.

Nikdy to z vás nevyprchá.
Alespoň ze mě to nikdy nevyprchalo. Jon Venables byl propuštěn na podmínku v roce 2001,
ale do vězení se vrátil roku 2010 pro podezření
z přechovávání dětské pornografie. Ted Bundy zemřel na elektrickém křesle
ve státní věznici na Floridě v roce 1989. Charles Ng v současnosti čeká na popravu
ve státní věznici San Quentin v Kalifornii.