Svatba jako řemenPoslíček (S01E05)

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 4
86 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:22
Počet zobrazení:1 321

Pár hostů si chce nechat v hotelu uspořádat svatbu, jen je to tak trochu na poslední chvíli. Jelikož se Martin musí starat o hvězdného hosta, organizaci svatby dostane na starost William. Do toho se v páře vyřádil bezdomovec a hotelové chodby shodou náhod brázdí hluchý estonský dýdžej. Jak to všechno jen může dopadnout?

Poznámky:
Marc Lavoine – francouzský zpěvák a herec
Catherine Ringer – francouzská rocková zpěvačka, která s Lavoinem nazpívala duet Qu'est-ce que t'es belle
Bambou – francouzská zpěvačka, vlastním jménem Caroline Von Paulus, která s Lavoinem nazpívala duet Dis-moi que l'amour
Cristina Marocco – italská zpěvačka, která s Lavoinem nazpívala duet J'ai tout oublié
Claire Keim – francouzská herečka a zpěvačka
Mužská srdce – filmová série Le Cœur des hommes, ve které Marc Lavoine hrál jednu z hlavních rolí, první díl série se u nás překládá jako Francouz (2003)

Přepis titulků

To je hlavní síň. Na stěnách bude květinová výzdoba. Zde bílý oblouk a tady zaměstnanec, který se bude starat o hudební zábavu. - Diskžokej. - Aha! Dobře. A oltář? Hotel budiž vám oltářem. Myslím přesně ten oltář, u kterého si řekneme ano. Jistě, Thomas si jen dělal legraci. - Dobře. - A vše bude odpoledne připraveno? To je…

No to… To je… Thomas vám řekl, že to bude dnes odpoledne. - Ano. - No tak vidíte. - To je skvělé. Děkujeme. - Díky. - Zatím nashle. - Zatím. Podívejte se na ty hrdličky. - Říkal jste, že se mají brát za měsíc! - Tak mi to řekli. Před měsícem mi volali, že se chtějí za měsíc vzít. Řekl jsem, že bez problému. Dnes ráno jste se ptal, kdo to je.

No ti, co mi volali, že se chtějí za měsíc brát. Řekl jste: „Nekreslete si.“ A já: „Fajn.“ A uhel jsem odložil. Ptal jste se: „Určitě za měsíc?“ A já: „Jo.“ Aha! Je to zítra. PŮVODNÍ SERIÁL YOUTUBE POSLÍČEK Dobře, je to pohroma. Musíme zařídit svatbu, já se ale musím starat o hvězdného hosta.

- Jsem zavalený prací. - No a v páře se vysral bezďák. - Cože? - Ale to nic není! Chci říct, že to není nic oproti tomu, co by mohl začít vyvádět. - Ne, máte pravdu. Půjdu to uklidit. - Williame… - nechce se mi, ale svěřím vám tu svatbu. - Ale ne, to nemusíte, když nechcete. Svatba je pitomost. A navíc svatba v hotelu! Takový klišé. Já to udělám! - Jsem profesionální organizátor svateb.

- Aha, aha. Ne. Nechci, abyste se ženil, ale abyste svatbu zorganizoval. Takže to uděláte! Nesnáší, když se sere v páře. Můžeš tu zůstat tak dlouho, jak chceš. Ale hledá tě komorník. Takže musíš zůstat tady, jinak tě vyrazí. Ale neboj se. Jsem tu a já tě neopustím. Pozor! Moc bacilů. Ale jsem polichocena. Jseš první. První z dlouhé řady, kterou zde jednou ubytuju. Vše nepatří bohatým.

S tím nesouhlasím. S tím už nesouhlasím! To je u konce! Dokážeme to. Společně. Souhlasíš? Ale to není k jídlu. Ale posluž si. - Čau! - Co se tu děje? - Dva klienti se berou, podle mě je to… - Svatba? To je roztomilý! Roztomilý? - Vždyť je to pitomý! - Jsi na hlavu? Je to hrozně romantický. Lidé se dnes romantiky bojí.

Je to škoda. Já bych si bílý šaty jednou ráda oblíkla a vzala si muže, který by mi slíbil, že mě bude navždy milovat jako blázen. No jo. Tak já jdu. Musím vyhonit klienta. Měj se. Yes! Jsem si nemyslel, že je taková romantička. Divný, co? To není divný. Ryba s kozama a kloboučkem, to je divný. Už vím, co udělám!

Já taky! Můžu vědět, kam jdete? Ano. Doprovázela jsem tohoto hosta do lobby, protože se tak trochu ztratil. Takže vy se mi snažíte namluvit, že tento pán je host, a ne nějaký… - Nevím. Nějaký pán bez domova? - Pán bez domova? Aha, už chápu ten omyl. To je tím oblečením. - Taky mi napověděl ten pach. - Jistě, ale ne. To je… dýdžej.

Je to pravda, pane? Nemluví naší řečí. Ne, ne. Je… z Estonska! Dobrá. Z kterého estonského města jste? - Je taky hluchej. - Hluchý dýdžej? Ano. Je to takový Beethoven techna. Víte, jak mu přezdívají? - Ne. - Beethoven techna. Taky mě ta přezdívka neoslnila.

Říká pravdu? Vždyť to je francouzský znakový jazyk, tomu nerozumí. No jasně. Rozumí jen tomu estonskému. Ty z Pobaltí neovládám. Nicméně je pořád… hovínko… v páře, tak se do toho dejte. Na shledanou, pane. - Tak to balíš? - Ne, musíme uspořádat tu nejkrásnější svatbu. - Vždyť se ti do toho nechtělo.

- Přemýšlej chvilku. Až Clémence uvidí, že zařizuju něco tak romantickýho, bude si myslet, že jsem citlivej chlap. Během obřadu jí řeknu, že se mi líbí, a s tou láskou ve vzduchu se do mě v tý atmosféře taky zamiluje. Thomasi, v pohodě? Jo, v pohodě. Chápu to. Jen jsem se hodně soustředil. - Dobrej plán. - Go! No tak!

Nezapomeňte, že chci židle okolo stolů ortonormálně. Jak? Dáš židle vedle stolů. Kolem stolů. Dejte židle okolo stolů. Prostě normálně. Čau! Jak je? - Dobrý. - A jednorázový fotoaparát na každý stůl, abychom zvěčnili tuto oslavu lásky. Počkej, to ty máš tu svatbu na starosti? No jo. Já lásku zbožňuju. Jsem láskomil. Můj oblíbený film je Romeo a Julie. Williame!

- Máme problém s kytkama. - Kašli na to. To nevadí. - Ale svatba bez kytek není moc veselá. - Jako buket bez kytek. Když říkám, ať na to kašleš, myslím tím, ať na všechno kašleš a jdeš sehnat kytky! Já to můžu zařídit! Navíc jsem profesionální květinový designér. - Neobtěžuj se. To zvládnem. - Williame! - Máme problém. - Co zase? Jde o ženicha.

- Do prdele! Jste úplný magoři! - Seber se! Musíš se oženit! Jestli to neděláš pro sebe, udělej to pro mě. Pro ni! - Je to hrozně narychlo. Je moje první. - Já měl ženskejch desítky a je to fuk. - Stačí jediná a to je ona. - Co když ne? - A co když jo? - Nevím. - Ale víš. Jasně že to víš! - No tak, no tak! Dej si pauzu. Přebírám štafetu. Víš, co uděláme, Yannicku?

- Dáš mi jména svejch kompliců. - To nechápu. Svejch kompliců. Nedělej si ze mě prdel, kurva! Chceš shnít v lochu? - Thomasi! - Co máte za problém? - Nespolupracuje! - Co se tu děje? - Děje se to, že se nám pán zatvrdil. - Cože? - Už se nechci ženit, to je všechno. - Ale jo. Když tvrdí, že se nechce ženit, ve skutečnosti tím myslí, - že se chce oženit.

- Nechte ho. Jestli se nechce ženit, nenuťte ho. Jste na hlavu? Nebo se jen na chvilku zamyslí nad svými pocity, co? Yannicku, manželství je jako se koupat ve svým soukromým bazénu, když je trochu studenej. - Nemám soukromej bazén. - Nebo moře, to je fuk! Když si v něm smočíš nohy, nechce se ti tam, protože je studenej, není to ono, líp ti je venku. Ale jakmile se tam najednou celej ponoříš…

je ti dobře. Už se ti nechce ven. To je manželství, Yannicku. Tohle. - Jo. - Udělej ji šťastnou. Udělej sebe šťastnýho. Udělej vás šťastný. Jo. Máte pravdu. - Udělám to. - No jasně. - Ožením se! Budu se ženit! - Jo! Do prdele!

- Yes! Tak do toho! - Do toho. Do toho! Uvidíme se u soudu. Tak co ta pára? - Co s ní? - To hovno? - Jo, jo. - Co tu děláte? Nic. Nic. Dobře.

- Vaše šampaňské, pane Lavoine. - Polož to tam. Potřebuju tvůj názor. - Co se ti vybaví se jménem Lavoine? - Lavor. Duety. S Ringer, Bambou, Marocco! To ti nic neříká? Tohle bude můj další hit! - Jo. - Když jsem ho spatřil, bylo to jako tehdy s Claire Keim. - Ano, s Claire Keim. - Jak se jmenuješ? To je jeden z našich klientů. Hluchý estonský dýdžej. Takže nerozumí. Jazyk k porozumění nepotřebujeme.

Jsme umělci. Je mezi námi energie, která mezi námi neustále proudí. Ty to nevidíš, ale to je normální. Protože jsi příliš normální. - Chci jenom něho. - „Něho“ se dá použít jen po předložce… Hluchý. Hluchý. Svět je hluchý. Opravdu hluchý. Chápeš tu skrytou myšlenku? Slyšíš ji? Utrpení lidské duše. Ano, ano, jistě.

To je výborné. Bravo. Moc pěkné. To je tak cool. - Fakt ho tak tolik zbožňuju. - Ale „tak“ a „tolik“ jsou dvě příslovce… Přestaň mě opravovat, jo? Kazíš to. Zmiz. Zmiz. Ano. Ano, to je ono. Ale to je nepřípustný! Nazdar! Nazdar!

Hele, nech to na mně, jo? Běž se podívat na nevěstu, prosím tě. Jako by to už bylo. No tak, posle, co se děje? Přišel jsem o catering. Jsme v prdeli. - Já ti to zařídím. - Děláš profesionálně catering? Když vyrůstáš na ulici, umíš kdeco. Od prostých věcí až po cordon bleu. - A to je co? - Vzorek zdarma, bez závazků. Když budeš spokojenej, vypomůžu ti…

za peníze. No, to není špatný. Zkus ten vzorek nadzvednout. Vem si ho blíž k sobě. Takhle je to stejně lepší, ne? Ti jednu vlepím, bastarde. Slečno nevěsto? Pokud jste nahá, schovejte se, jinak uvidím vaše melounky. Slečno? - Nechápu to. Proč zdrhla? - Klid. Má tu všechny věci. Není daleko. Bere si kriminálníka.

Věděla, do čeho jde. Pokud se dozvěděla, že váhal, začala váhat taky. To nemohla. Celý den se neviděli. O ženichovi to víme jen ty, já a Thomas. Počkej, Thomasi, to tys jí to řekl? Ne. Zachovávám mlčenlivost. O probíhajícím případu se nemluví. - No jo, byla jsem to já. - Proč jsi to udělala? No tak, Williame, pokud mají pochyby, nemůžeme je do toho nutit! Do ničeho je nenutíme. Kdo mluví o nucení? - Jen jim pomáháme správně si vybrat.

- Tady nejde o správnou volbu. Pokud nechtějí, brát se nemusí. Toť vše. Musím ji najít. Nevím, jestli máš ponětí, do jakého případu ses namočila. Dokážu tě kdykoliv zlomit. - Tady se nekouří. - To vím. No vida, naše hrdličky. Yannicku, víte, že vidět nevěstu v šatech přináší smůlu? - My se ale brát nebudeme.

- Budete. - Ne. - Ano. Počkejte. Uklidníme se, zachováme klid a budeme se brát. Protože to je láska - a láska je krásná. Je krásné se brát. - Jste hodný, že nám pomáháte, i když jste mě vlastně mučil, ale už jsme se rozhodli. Miláčku, jsi láskou mého života. - Miluju tě. - Já tě taky miluju. - Nepotřebuju obřad, abych ti to dokázal. - Kurva! Pokud se milujete, musíte se vzít, do prdele!

Ne, už se brát nechceme. Tak já budu upřímnej. Musíte se vzít, abych mohl jedný holce říct, že se mi líbí. - Tak jí to řekněte. - „Tak jí to řekněte.“ - To není tak snadný. - Nebudeme se brát kvůli vám! Chápu. Možná si to rozmyslíte. Dva pomerančový džusy na baru. - Pozornost podniku.

Ne, platím já. - Víte, že za noc tady platíme 10× víc? Prosím vás! Ani to nemusí být skutečná svatba. Jak to myslíte? Důvěřujte mi. Můžete se posadit. Dnes jsme se tu všichni sešli, abychom oslavovali lásku. A to pozor, tu nejopravdovější! Protože láska je v srdci všech žen, ale i všech mužů. Já taky.

Jsem v Mužských srdcích 1… 2 a 3. Protože láska je v srdci všech žen… Promiňte, pane Lavoine, nebyl s vámi dýdžej? Estonec? Hluchej? - Ten bezdomovec? - Cože? Jaký bezdomovec? To musíte bejt fakt tupej, abyste nepoznal, že ten týpek u mě byl bezdomovec. Tupý, no jo. A toho bezdomovce jste někde neviděl? Naposledy jsem ho viděl na chodbě.

Byl ale nahatej. Dobře. Pokud mě budete shánět, hlídám situaci z tamtoho rohu. Yannicku, berete si za svou právoplatnou manželku Lucie, přísaháte jí svou lásku a věrnost, ani nic na tajňačku, dokud vás smrt nerozdělí? No tak. Ano, beru. Lucie, berete si za svého právoplatného manžela Yannicka, i když má debilní jméno, dokud vás smrt nerozdělí?

- Ano, beru. - Kdo by měl proti sňatku námitky, nechť promluví teď, nebo ať mlčí navždy. Já. Ne, tady jsem. Omlouvám se, ale… Očividně se brát nechtějí. Samozřejmě že se chtějí brát.

Chcete se vzít, ne? Je to svatba, takže se berete. - No jo. Bylo by hezké se… - No jasně. - Řekli si ano. - Blbost. Řekli, že se chtěli vzít, prsteny, obřad a je to! Proč na týhle svatbě tak lpíš? O co ti jde? Možná je načase jí to říct. Říct mi co? Co?

Dobrá. - Ne, počkej. Co to děláš? - Clémence, udělala bys ze mě toho nejšťastnějšího muže a přijala mé pozvání na rande? Ne. Promiň. - No a co teď? - Pokračuj. Dokonči obřad. Vrátím se. Mocí mně svěřenou vás slavnostně prohlašuji mužem a ženou.

Můžete se vykousnout. Promiň mi ten trapnej moment. - Uspořádals celou svatbu, abys mi tohle řekl? - Ne. Ne. Jo, jo. Ale vždyť víš, že to nejde. Řekla jsem ti, že se zaměstnanci nechodím. Tak to ale už nechápu. Vyspala ses s Martinem. - Co to plácáš?

- Viděl jsem vás odcházet z pokoje. Aha, tak to jo. To je velké nedorozumění. Cože? Takže… se spolu vyspíme, budete mít důkaz a já zmizím, nebo z toho vycouváte? Nevycouvám. Vycouvávám! Tak jo, končím. Taková škoda! Důkaz už jste měl na dosah! Jako že se nic nestalo, nikomu nic neřeknete, dobře? - Necháte mě na pokoji?

- Nechám vás na pokoji. Aha. Takhle jsem to nepochopil. - No jo. - Takže my dva… Žádné „my dva“ není. Ale jsme kámoši. - Někteří kámoši… - Ne. - Mám pár kamarádů, kteří spolu… - Ne. - …spí. - Jasně, ale ne. No tak jo.

- Můžeme teď být kámoši a pak uvidíme. - Ne. Musím se vám omluvit. Váš známý je očividně bezdomovec i dýdžej. Takový bezdýdžej. Tomu nerozumím. On je fakt dýdžej? Ne, jen zmáčkl Play. - Být dýdžejem asi není tak… - Super. Boží bezďák. Láska je v mužských srdcích.

A já jsem v Mužských srdcích hrál. V jedničce, dvojce i trojce. Byl to trhák. Nevypadáš, že souhlasíš. Možná je to falešná svatba, ale je to hezká svatba. - Jak jako falešná? - V pohodě, vím, že nejsi kněz. Jsem! Máma mě to donutila vystudovat! Prej: „Takhle, můj synu, budeš mít vždycky práci.“ Myslí jí to. - Děláš si prdel?

Jseš fakt kněz? - Jsem to říkal: pro-fe-sio-nál-ní. A do prdele. Dnes k nám dorazí speciální host. - Diktátor. - A za co jdete vy? Au, to bolí! - Máš ho oficiálně na starosti. - No paráda. Před hotelem jsou novináři, pro mého klienta je to nepříjemné. Já vím! - No tak!

No tak! - Jednou z vás bude tyran. - Tak zamilovaní? Budete mít mimčo? - Promiňte! - Cos udělal? - Něco skvělýho. - Pane! - Varuju tě, nebudu jen přihlížet, když je tu diktátor. Budiž k vám den dobrotivý. POSLÍČEK Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz

Komentáře (2)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

nikdy jsem nepochopil smysl svateb.. když svoji babu miluju tak to nepotřebuju dokazovat před ostatníma nějakou svatbou.. stačí že ona a já víme že se milujeme a ostatní at jdou do p****e :D

12

Odpovědět

Upřímně mi to tak taky vždycky přišlo, ale svatba by snad měla přinášet určitá práva, která by nesezdaný pár neměl. Kvůli tomu se dá ve výsledku jen podepsat papír na úřadě, ale mám pochopení, když si chtějí lidé udělat i pěknou (klidně i přehnaně pompézní) oslavu, kde ten “akt lásky” můžou sdílet s rodinou a přáteli. :)

40