Na dvou židlíchPoslíček (S02E02)

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 4
90 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:17
Počet zobrazení:863

V Grand Hotelu mají zase napilno. William sedí na dvou židlích, Clémence se vyhýbá Martinovi a přijíždí hvězdný, ale taky dost otravný host, kterého si zahrál youtuber Cyprien. Kromě něj do hotelu zavítá i Delphinin oblíbený spisovatel, kterého nedokáže jen tak nechat na pokoji.

A nezapomeňte Poslíčka sledovat i na Edna.cz!

Poznámky k překladu:
Koza se dvěma zadky se objevila v 12. epizodě 6. sezóny Bobových burgerů. Thomas ve francouzštině ovšem mluví o dvojčatech z Vesmírných troubů, mimozemšťanovi se dvěma hlavami, protože francouzský ekvivalent českého spojení sedět na dvou židlích je původní název této epizody double casquette, tedy dvě čepice.
Když William zmíní, že všechny rány jsou povoleny, a poté mluví o kickboxu, naráží tím na další Van Dammův trhák: Krvavý sport. Ve francouzštině tento film totiž nese název Bloodsport, tous les coups sont permis (doslova Krvavý sport, všechny rány jsou povoleny).
Konbini je populární francouzský internetový magazín, který se zaměřuje na mladé čtenáře od 18 do 30 let a spoléhá především na sociální sítě.

Přepis titulků

Další otázka. Za jeden bod. Který herec hraje roli Chada ve filmu Dvojitý zásah? Nikdo neví? - Byl to Jean-Claude Van Damme. - No tak. Poslední otázka. A je to vážně těsné, ještě to může dopadnout jakkoliv. Kdo hraje ve filmu Dvojitý zásah roli Alexe? Ano? Já mám jinou otázku.

Proč nad vaším debilním kvízem trávíme už víc jak hodinu? - To budeme dělat každý den? - Vy ne. - Budete tu, dokud nenajdeme náhradu za Selima. - To ne, je to skvělá hra. Jistě, ale jak vaše hra souvisí s řízením hotelu? Jak to souvisí? No chci, aby náš hotel, Martine, - měl dvojitý zásah. - Aha, tak to mi můžete vysvětlit, jak chcete jako poslíček a ředitel sedět na dvou židlích? Na dvě židle potřebuješ druhej zadek. Já vím!

Vezmem ten můj, uříznem ho a našroubujem ho na tebe. Jako ta koza v Bobových burgerech. Tak jdu na to. Dokážu být najednou poslíček a ředitel, jako Jean-Claude Van Damme dokázal hrát Chada i Alexe zároveň - ve Dvojitém zásahu. Ha! - Demisi prosím. Takže to shrneme. Z úcty k Van Dammovi chci, abyste byli hostům plně k dispozici. Chci, abyste mi byli univerzálními vojáky, protože v hotelnictví jsou všechny rány povoleny, musíte maximálně riskovat.

Nejde mi o kick… Nejde mi o kickbox. Nejsem kickboxer. Tak. Králík Roger. POSLÍČEK Delphine, podívej se na mě.

Sice jsem tvůj šéf, ale pořád jsme kámoši. - Nic se mezi námi nemění. - Jen se mi bloknul krk, blbče. Urážky si ale nech. Bolí mě za krkem, každý pohyb je peklo. Jsi pořád na mobilu. S kým mluvíš? S mým miláčkem, Enzem. Pořád si píšeme. Když neodpovídá, můžu se z toho… Je roztomilej. Hele co mi poslal. Jsem do ní blázen, s lehkostí Obelixe, prostě tě miluji. - Nechápu.

- Je to roztomilý. Tomu fanda Van Damma… A přišlo to i s fotkou? Penis vedle ovladače. - Jak úchvatné. - No jo. Určitě sis všiml, že je to ovladač k domácímu kinu. Žádný detaily, pořád jsem tvůj šéf. Nevyskakuj si, pořád jsi poslíček. Budu si mluvit, jak chci. Martin má pravdu. Obojí nezvládáš. Ale zvládám! Foťák za 5 táců!

Nemám na kufru „křehké“, aby mi ho poslíček rozflákal! - Kde je ten kretén? - Šel si nejspíš koupit dvě židle. Najdu si ho. Láska lítá ve vzduchu. Je to katastrofa. Nevím, co mu říct. Nejsme na stejný vlně. Tak jo. - Máš jedinou možnost, jak se ho zbavit. - Bojím se, ale poslouchám. Musíš se na něj vyčurat. - No jo.

- No fakt! V sirotčinci se do mě zabouchla Bezzubá Pascaline, neměla zuby. Smála se takhle. Když šla za mnou, tak jsem se, jen abych ji znechutil, na ni vyčural. Už se mnou nikdy nepromluvila. - Znechutit ho? - Tím, že ho počuráš. Chápu to, dobrý. - Počuráš. - Chápu. - Tvou pipinkou.

- Nech toho. Pascaline. Zavolám jí! Aha, můj pokoj není hotový. - Já vás znám. - Je to možné. Ale já bych… To je hodně dotyků. - Jste Guillaume Lessieur! - Ano. Jsem vaše obrovská fanynka! Váš pokoj není hotový. Píšu si s přítelem. Jsme jak Ludovic a Svetlana v Letním večeru.

Ano, postavy z mého románu. Výborně. Jdu si odpočinout. Napíšete brzy pokračování Láska je slepá, buď mou bílou holí? Ne, mám dovolenou. Hele, nevadí. Můžete jít. Pokoj není tak zaneřáděný. Zaneřáděný jako Svetlanina duše, když podvedla svého muže s dávnou láskou? Jen si odpočiňte. Každopádně se těším na vaši další knihu.

Velmi těším. Mé sluníčko se zdá unavené. Pozor, nemám sluneční brýle! - To proto, že jsem ti řekl sluníčko. - No jo. - Jak se máš? - Dobře. Teda ne, špatně jsem se vyspala, bolí mě za krkem. Tak to se nehýbej. Mám zázračné prsty, budeš jako nová. Jak se ti to stalo? V pauze mezi dvěma klienty jsem se šla prospat do centra.

Aha. Do tříhvězdičkového hotelu. Ale copak, Martine? Je na tříhvězdičkových hotelech něco špatně? Ne. Je to méně než pět, ale více než nula. - Takže to ujde. - Jsi si jistý? Můžeš být upřímný. Ne, to já jenom, že… Má Clémence si zaslouží vše par excellence. - Proto.

- A vida! - Už mě to nebolí. - Zázračné prsty. - Neskutečný. Tak já jdu. Měj se. - Ciao, my sunshine. Tak tady je. Co jste mi vyváděl s kufrem? Můj foťák je na sračky. Co si počnu? - Ale nevypadá… - Ale jo, jsou tam… mikroškrábance. Nepoužitelný. Co mám jako dělat? Dnešní mobily dělají pěkný fotky. No jo, ale já jsem profesionální fotograf.

Jéricho. Vystavuju po celým světě. V Konbini mi vyšel článek. - Páni. - Roz/Ostřeno. Slyšel jste o tom? - Ne. Tak teď už budete jen rozostřený. Paráda. Hodně štěstí. Co to je za přístup? Zavolejte mi svýho šéfa. No tak, nebudeme ho rušit. Navíc tu není. - Zavolejte mi svého nadřízeného. Je to on? - Ano. - Nějaký problém? - Ano. - Ne. Ne, žádný problém.

Jsem s panem Jérichem, slavným fotografem. - Tady. - Roz/Ostřeno. - Bylo to v Konbini. - Četl jsem. Přesně tak. Zrovna jsem mu chtěl ukázat něco VIP, takže to se vás, Martine, netýká. Můžeme? Uvidíte. - Je nerad vyrušován. - Tohle je ale důležité. No dobře. Tak jsme tu. Tady to je. Nejdete se mnou?

Ne, protože rád mluví s hosty o samotě, když jde o něco takového. Nashle. - Obsazeno! - Promiňte. - Víte, kde má kancelář ředitel? - Jasně. Ne, ne. Zůstaňte sedět. V prvním patře hned napravo. Díky. Vstupte!

Co to máte za poslíčka? Musíte s ním něco udělat. Posaďte se, prosím. - To zůstanete otočený zády? - Mám strach. Po nepěkném pádu ze schodů jsem podstoupil operaci obličeje. Přišili mi tvář Nicholase Cage. - Není to pěkný pohled. Varuju vás. - Vidím vás v zrcadle. Proč se vydáváte za ředitele? Dobře, lhal jsem.

Chcete znát pravdu? Tady ji máte. - Mám dvojče. - Poslíček je vaše dvojče? Ano. A stydím se za něj. Proto to tajím. To chápu. Je fakt nemožnej. Dělá, co může.

Pokud může jenom tohle, je fakt nemožnej, nosit kufry není těžký. - To není milý. - Ale já to znám. Můj bratr točí filmový recenze na YouTube. - To mě mrzí. - Víte co? - Nechme to být. - Fakt? - Děkuju. - Zaplatíte mi 6 táců za foťák a dobrý. 6 tisíc eur? No jistě, to můžeme. Virginie, má milá, našla byste prosím fotoaparát za 6 tisíc eur pro přítele Jéricha?

- Není tam tlačítko. - Je. - Na stole není žádné tlačítko. - Je. Je to dotykový stůl na Bluetooth. - Takže teď s někým mluvím? - Ne. Otevřel jste bránu. Můžete tu bránu zavřít, prosím? Díky. Snažím se ji překvapovat, udržovat tu vášeň.

Ale znáte ženy. Neznám. Ach, tady jsi. - Počurej ho. Pipinkou. - Co jsem ti to chtěla? Jo! Říkala jsem si, že bychom si mohli na víkend vyjet. - Skvělý nápad, Klíčku. - Klíčku? Klíčku ze zlata. Tak jo, paráda.

Na internetu jsem nám zarezervovala apartmánek. Hotýlek. Myslíš hotelový pokoj? Ne, apartmán. Budeme mít svůj klid. Můžeme chodit na nákupy, vařit si v kuchyňce… - Je to moc fajn. - Je to fajn, ale hotel je lepší. - Hotel je lepší. - To bychom pak ale mysleli na práci. No právě. Rád myslím na to, že až si odpočinu, vrátím se do práce. - Potom se… - Jo, ale ne, už jsem to rezervovala. - Opravdu?

- Jo. Vypadá to skvěle. Uvidíš. Takže… Apartmán o 48 m² v průmyslové zóně Orléansu, ale jenom 22 minut pěšky do centra! A musíme si vzít vlastní povlečení, protože ty jejich jsou pochybný. Tak co? Líbí? - Super. - Co ti je, Martine? Ale to nic, to je lupénka. Rozbíhá se mi, když… Namažu si to. Ale je to skvělé. Pokud jsi šťastná, já jsem šťastný, protože jsme couple.

Tak. Pípínkou. Pipinkou na Martina. No jo, já vím. Co děláte v mým pokoji? Ve který složce máte novou knihu? To přece nejde! Vraťte mi počítač! Zavolám ochranku. Vím, že jste na dovolené, ale už jste rok nic nevydal. Čas pustit se do práce.

Kdo si myslíte, že jste? Nic vám nedlužím! Trochu jo. Kdybychom si nekupovali vaše knihy, mohl byste si dovolit takový pokoj? Spíš ne. - A pět litrů kávy pro umělce! - Výborně. Dej mu to na stůl. - Ne, počkejte, ne. - Posaďte se. Pomozte mi. Je šílená. To jo, je na hlavu, ale málokdy mě berou mezi sebe, takže si to nenechám ujít.

- To není možný. - Neberou mě za takovýho kámoše, takže nemůžu riskovat. - Hodně štěstí. - Tak. Tady. Naliju vám kafe, zabalím vás, aby vám bylo teplo, A Thomas vám přinese kočku, abyste ji mohl hladit a melancholicky se dívat na obzor. - Co to je? - O'Malley. Můj kocour! Podívejte na tu tlamičku! Myslela jsem živou kočku.

- Jak to myslíš? - Tahle je mrtvá. Blbost. Z devíti životů využil tři. Takže má tři z devíti životů, spočítejte si to. - Využil 3 z 9 životů. - Thomasi, kočka má jeden život. - Je mrtvá. - Asi jako že my máme 1 život. A že po smrti nic není. O'Malley! Kocourku! Poslechněte, vaše knihy mi dodaly naději, chápete?

Naději, že láska opravdu existuje. A díky této naději jsem našla svou životní lásku! Enza! To je Enzo? - No to tak. - Nechceš se vyzvracet? Promiň. Musíte tu knihu napsat. - Sergi! - Jo. Zamkli jste mě?

Otevřete! Otevřete! Tady ho máme. - Byl jsem u vašeho bratra. - Jak to šlo? Je na vás fakt naštvanej. Říkal, že jste zasraný budižkničemu. Jeho slova. - Překvapivý. - To ne. Taky říkal, že mi foťák nahradíte. - Já vím. - A nabídnete mi tu pobyt. - To ne.

- Jo. Své dvojče znám už dlouho a to není jeho styl, aby lidem nabízel pobyty. - Takže jsem lhář? - Ne. Ne, jen říkám, že si to u něj ověřím. No tak půjdu s vámi. Aspoň si to ověříme společně. - Ne, půjdu sám, je to rodinná záležitost. - Ne. Jdu s vámi. Aspoň mu řeknu, jaký jste nemožný pako, který by měl vyhodit.

Tak jdem? - No tak jo, jdeme. - Tak jdem. No jo, let's go. Ještě se můžeme vrátit. Jestli jste lhal, pochopím to. Dobře, musím vám něco… Je mrtvej! Mrtvej… - Omluvíte mě na chvilku? - Ano. Co se děje, Thomasi?

Kdo je mrtvej? O'Malley. Můj kocour. - Božínku. - Co se děje? Mé dvojče, můj bratr… je mrtvý. - Panebože. - On byl tvé dvojče? - Byli jste si podobní. - Je v šoku. A já taky. - Co se přesně stalo?

- Byl vystresovanej. Hrozila mu srdeční zástava. A se všemi hotely, rezervacemi a hosty, kteří pořád reptají… Jednou mi přinesl mrtvého ptáčka, - aby mi udělal radost. - No jo. - Byl velmi nemocný. - Podíval se mi do očí a udělal: Ano, ano, byl opravdu velmi, velmi nemocný. - Omlouvám se. Mám takový pocit, že je to má vina. - Ano, ano, je. Bude nějaká ceremonie?

Ceremonie? Ano. Ano. Uděláme dokonce dvě. Upřímnou soustrast. Rád bych mu přišel dát sbohem. Díky. Přestaň. Co tu děláš? Jsi v pohodě? Jo, v pohodce.

Odpočívárna je jediný místo, kde nenarazím na Martina. - Rozešli jste se? - Ne, naopak. Je to velká láska. - Dobře. - No jo. Pořád mi lichotí, dává dárky. Je v tom až po uši. Nevím, co dělat. Možná mi můžeš pomoct. Mám kámoše, co na jednom večírku políbil holku. Je z toho na nervy, protože to bylo jen kouzlo okamžiku, nic k ní necítil. Ale ona se do něj zabouchla, takže mu je to teď blbý.

A on s ní nechce být? Ne. - A občas na sebe někde narazí? - Myslím, že jo. - Musí jí říct pravdu. - Myslíš? No jasně, jinak si to bude malovat, bude to průser. Jasný. Máš pravdu. Díky. Jo, tohle s tím nesouvisí, ale… Co je to ceremonie?

To je takový obřad. Třeba svatební nebo pohřební. Aha. Vrátím se. Hodně štěstí. A Williame? Ten tvůj kámoš… „Kámoš.“ …jsi ty. Dobrej postřeh. Už jsem napsal tři kapitoly.

Prosím vás, nechte mě odejít. Nejsou moc dobrý. Není to uvěřitelný. Hrdinka se dívá na zatmění bez brýlí. S tím se nedá ztotožnit! Ne, je mi líto. Chce to někoho s větší vervou, duševně zralého, co se ve své práci stará o blaho ostatních. - Třeba taková pokojská? - Třeba! Jo! A měla by ráda třeba, já nevím, fotbal!

Rozhodčího. Jasně, chcete, abych napsal knihu o vás, vy potvoro! Čtenářky si myslí, že by mohly být hrdinky, ale ne! - Nebuďte nezdvořák. Pohoršíte si. - To jde? Co uděláte? Přivážete k židli jako čokla? Nebo vám do pusy nacpu roubík z povlaku na polštář z č. 304. Bydlí tam svobodný pán s mastnými vlásky. Hodně, hodně se potí. Řekněte mi pravdu. Už tu někdo někdy zemřel? A kolikrát!

To vůbec nevypadá jako O'Malley. - Dobrý? - Ale ano. Z téhle maškarády se chci podřezat, ale… - No jo. - Jinak dobré. Protože tu jsi ty. My sweet lady. Ohledně toho… Martine… Jak to říct? Někteří lidé k sobě patří.

U jiných si to můžeme myslet, ale není to tak a byla to chyba. Byla to obrovská chyba a je mi to líto. Počkej. Chceš mi říct, že do mě nejsi zamilovaná? Přesně tak. - Taková úleva! Uf. - Jak to? Já do vás taky nejsem zamilovaný.

Jak rád vám zase vykám! - Proč jste to hrál? - Nechtěl jsem vás ranit. Vypadala jste zamilovaně. - Vůbec. - Ne teď, ale na začátku. - Ale fakt ne. - Jste si jistá? - Jsem si jistá. - Fakt ani… - Ne! Hrál jste to ale fakt dobře. No jo, skvělé. Řeknu pár slov.

Když… pomyslím na svého bratra… Promiňte. Vzpomenu si, že nerad mrhal časem. Takže pokud mu můžete vzdát hold co nejrychleji, bylo by to od vás milé. Promiňte? Mohl bych prosím vidět tělo? - Cože? - Chtěl bych ho vyfotit. Jako poctu. Je cáklá! Běžte! Utíkejte! Zmizte! Toho si nevšímejte.

Umělec je v tvůrčím procesu. Šéfe, budete nám chybět a vzpomínám si na vaši poslední vůli podepsat mou smlouvu v Grand Hotelu - na dobu neurčitou. - Zmiz. - Zázrak! Stal se zázrak! - Tak jo, tak jo. Máš to mít. - Co že mám? - Smlouvu na neurčito, kurva. Jaký to zázrak, že tu dnes všichni můžeme našemu mrtvýmu šéfovi vzdát hold. Tak si udělej to selfíčko. Přijměte to na mou omluvu.

- Pane? - Ano? Jste si jistý? Bude to má poslední fotka. Život je příliš stresující. Udělám tlustou čáru za svou kariérou a mými… 12 324 sledujícími na Instagramu. Yes! Skvělý. Roz/Ostřeno nechápu.

Je to jedna fotka rozostřená a jedna ostrá, - nebo je to na jedné zároveň? - Jsou to dvě fotky. - Je to sračka. - No vidíte. Vše pod kontrolou. Já to říkal. Poslíček i šéf. Pohřeb první den. To je podle vás úspěch? S hostem jsem to vyřešil. Bez problému. Mně se to protiví. Skoro jako chození s Clémence. Otočka o 180 stupňů. Hele, už to začíná!

KNIHY, KTERÉ NÁM JSOU UKRADENÉ Dobrý den a vítejte u Knih, které nám jsou ukradené. - Zdravím, Claude. - Zdravím, Claude. - Jak se máš? - Dobře a ty? - Taky. Máme tu spisovatele Guillauma Lessieura, který promluví o svém novém románu. Dobrý den. Co nám můžete říct o knize, na kterou čeká celá Francie? Nerad mluvím o rozdělané práci, je to stále v procesu, ale můžu vám prozradit název.

Bude to Krev z péřové prachovky. Je to příběh o pokojské, psychopatce, manipulátorce, která dělá v příšerném hotelu. Příšerném? - To vypadá zajímavě. - Nudně, ale zajímavě. Vraťme se k hlavní hrdince románu, k té pokojské. Mám pocit, že je tak trochu…

Ano, nemá to v hlavě v pořádku. - Ulítlá. - Pozor, duševní choroba! Úplně cáklá. V hlavě jí dělá: - Je nebezpečná. - S kolečkem navíc. - Totální retard. Asi v dětství upadla na hlavu. Je to zkrachovalej pisálek, netrap se tím. Čím bych se trápila? Děláš si srandu?

Jsem hlavní hrdinka románu! - Já už půjdu. - Já taky. Musím to říct Enzovi! No tak to nedopadlo tak špatně. Soraye jsi podepsal smlouvu na neurčito, Jéricho přestal fotit, svět ti může děkovat. A navíc… Ta tvá skrytá rada byla moc milá. Ten tvůj kámoš. Má štěstí, že tě zná.

Ano, máš pravdu, O'Malley. Láska vždycky dopadne na všechny čtyři. S financemi je to horší, než jsme mysleli. Musíme někoho propustit. Williame! Rychle! - Máme rezervaci. Léo Mourier. - Dal jsem pokoj dvěma párům. - Proč jsou v našem pokoji kufry? - Má chyba. - Butterfly! - Děláš videa? - To neznáte? Je to skvělej hudební kanál.

Co to je? Zpívat jsi ji určitě neslyšel. Do prdele. POSLÍČEK Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář