Malý žralok

Mám poslíčka ve špitálu, tak ho nahradíš. Poser to a jsi bez dědictví a já bez syna. - Není to blbý? - Jste v 5* hotelu. - Host je pán. - Ne, ne, ne. Pán jsem já. Host je Bůh. Tady je to jak na táboře. Jsme cool. Tohle je recepce a tohle je Thomas. - Jsem Serge, ještě se neznáme. - Sergi, William. Williame, Serge. Roztomilej rozhodčí.



Miluju tě. - Dobrý den, chodíte sem často? - Docela často. Zabouchl se do šlapky! Mám pravidlo: se zaměstnanci nespím. Clémence, uděláš ze mě nejšťastnějšího muže a půjdeš se mnou na rande? Ne. - Jste milá, laskavá, krásná. - Podle vás jsem krásná? - Jistě. - Zavírám hotel.



- Cože? - To jsi ukradl? - Miliardáři se pravidel nedrží. Miliardáři se pravidel nedrží. Williame Mazièresi, co bude s Grand Hotelem? POSLÍČEK Vítejte v Grand Hotelu. Uvolněte se v oáze blaha. Lépe než kdokoliv jiný vás dokážeme zbavit vašich starostí. Náš personál, vždy k vašim službám, se drží tradičních hodnot hotelnictví.



Pod aktivním a dynamickým vedením nového prezidenta koncernu Mazières Williama Mazièrese. Jsem William Mazières, vítejte v Grand Hotelu. Náš cíl? Poskytnout každému z hostů hotelový zážitek na míru. Pro konkurenci? Mission Impossible. Pro Grand Hotel? Mission Possible! Nebojte se za námi přijít.



Náš tým je tu pro vás. Naše heslo? Oddanost, vytříbenost a… Mojito! Dneska platí jediné: chci vás vidět pařit! Chci vás vidět pařit! Jé, díky. - Dobrý, Thomasi? - Pohoda! - Bavíte se, Martine? - Ne, děkuji. Něco si dejte.



Ale fakt, berte si, co chcete. Už jste mi vzal Clémence. Dělám si prču. Nedělám. Ale jo, byl to fór. Tak jako vy dva. Tak jo, ciao! Jak vám to šlape s tvým milým? Mám hrozný štěstí! Je tak roztomilej. Podívej, co mi poslal. No jo, roztomilý.



- To není vše. - Aha. Taky roztomilý. To nechápu. Z toho jsem rozpačitá. A to jsem vidět nemusela. Takže super, šlape vám to. Je to láska! Jsme pořád spolu, a když ne, hrozně si chybíme. Je to moc krásný!



Je to moc… Je to moc. Nebo ne? - Co? - Je to skvělý, ale možná ne moc zdravý. Achjo. Bylo to v podcastu. Myslíme, že je to láska, ale je to jen důkaz závislosti. - Co se mi to děje? - Ale no tak, přestaň, je to v pohodě. Jste teď plní vášně, ale užívej si to! Aspoň se můžete objevovat, ozkoušet. Má to jen klady. - Jo, má to jen klady.



- Přesně. - Tak na klady! - Dáš si hummus? - Máte oslabené kognitivní funkce? - Nejsme unavení! - Clémence, můžu ti jít za svědka? - Kam? Na tvou svatbu s Mužem vs. divočina. Přestaň, je to hrůza. Nevím, jak se ho zbavit. Když tak vás může oddat Selim. Kde je mu vlastně konec?



Je v Dubaji. Bude tu v pondělí. Takže tys nás poslouchal? Omluvte mě. - Ano, Huberte? - Začíná schůze, pane. Už jdu. Omlouvám se, schůze s radou. Práce pro šéfa. Zatím vám dám tohle, můžete objednat, co chcete. Pro Grand Hotel!



- Opravdu? - Grand! - Hotel! - Grand! - Hotel! - Grand! - Hotel! Musím jít. - Co objednáme? - Uklízecí prostředky. - A šprcky. - Tak jo, Huberte. - Pane, chcete se na schůzi připravit? - Huberte, řekni to. - Tato schůze je důležitá. - Huberte, řekni to. - Odteď máte zodpovědnost, pane. Ano, máš pravdu.



Řekni to. Pomozte, O-Williame Kenobi, jste má jediná naděje. No vidíš. - Dobrý den. - Dobrý den, pane Mazièresi. - Dobrý den. - Díky za toto setkání. - Budeme struční. - V pořádku. - Co je novýho? - Nemáme peníze, otec vám odkázal firmu v troskách. Je to konec Mazièresova impéria. Páni, to bylo trochu krutý.



Ano, ale stručné. - To nemůžeme nic dělat? - Ano, prodat Grand Hotel. - Prodat… To nemáme jiný hotely? - Ostatní jsou už prodané. Ale to jsem nikdy neschválil. Fakt si to nechcete přečíst? Pojď za náma, Williame! Žbluňk! Navrhujeme vám prodat Grand Hotel.



- Ne. - Zlikvidujeme koncern. - Neexistuje. - Odejdete s 800 000 eury. - Pane Mazièresi? - Ano? Pokud prodáme Grand Hotel, co bude se zaměstnanci? Najdeme jim zaměstnání o stejném či vyšším ohodnocení nedaleko jejich bydliště. - Fakt?



- Ne, půjdou pryč. Nejsme Armáda spásy. Jiné řešení to nemá. Má. Osobně postavím na nohy hotel i celou firmu. - Jste připraven nést… - Zodpovědnost. No tak dobře, vy jste šéf. Nicméně se to překrývá s agendou aktuální ředitelky, takže ji vyhodíme. Počkejte. Hey!



Hey, vy guys! A můj malý Willy boy. Big boss! - Čau, Sylvie. - Jak je, můj man? Je mi líto, musíme vás propustit. - Jdu na střídačku? - Ne, máte vyhazov. Máte-li ale střídačku, klidně si tam běžte. - Co mám teď jako dělat? - Když máte ráda motorky, jeďte Paříž–Dakar. Pokud máte dotazy, odpoví vám na ně Tomáš.



- Kterej Tomáš? - Tomáš Nanic. Willy! - Nějaký problém? - Ne. Jen nebude jednoduchý všem říct, že Sylvie je pryč - a že Grand Hotel je bez peněz. - Aha, chápu. - Poslední otázka. - Ano? Jste blbej? - Cože?



- Jste blbej? Vnitřní záležitosti firmy zaměstnancům nesdělujeme. - To je základ. - Posledně to udělal váš otec. Vyplatilo se mu to snad? Co se týče Sylvie, řekněte, že musela odejít kvůli restrukturalizaci. Co se týče stavu firmy, držte ji. - Mám držet firmu? - Ne, držte klapačku. - Klapačku. - Nashle, pane Mazièresi. - Novinky si předáme brzy. - Dobře. S velkou mocí přichází…



…těžkej záchvat úzkosti. - Je vaše tělesná teplota zvýšená? - Jo! Díky za to před chvílí. Vždycky víš přesně, co říct. To mě naučil život. A selskej rozum. A hele, Martin! Selskej rozum? Dáš si hummus?



- To ne. - Co se děje? Doprčic, vypadl proud. - S párty je konec. - Ještě jsme neobjednali vše. S tabletem je takovej problém. - Jakej problém? - Není vodotěsnej. - No a? - No kdyby spadl do vody. Ajajaj. - Au. - Neobjednal jsem svůj košík. Co sis objednal?



Košík, vždyť to říkám. Nevadí, uvidíme se v pondělí! Uvidíme se v hotelu. Díky, že jste přišli. - Jdeme! - To je nanic. - Ale no tak, Williame! - Pokaždý. - Měl jsem tam košík. - Díky všem! - Ahoj. - Ahoj. Tentokrát sis kufr nepřinesl?



Škoda, tentokrát jsi mě mohl poslat na gilotinu. Tvá babička si v jídelně vzala dva kompoty, třeba bys ji zavřel na dva tři roky. - Skončil jsi? - Co, spěcháš? - Já mám čas do smrti. - Návštěvy jsou do 15 minut. Prosím? Jinak to schytám já. Ludovicu, tu konzoli, co jsem ti dal, ti zase můžu vzít.



A ty dva gamepady taky. Pojď sem. - Co se říká? - Děkuju. Zmiz. S trochou peněz a slušnosti tu dostaneš, co chceš. Je to snazší než venku. Když už je řeč o penězích, můžeš mi říct, proč je konto prázdný? - Jsem si myslel, že se nejdeš zeptat, jak se táta má. - No a tak? No a tak?



Můžu ti to vysvětlit, ale nic nepochopíš. Možná si připadáš jako šéf, ale pro mě jsi pořád můj tupej syn. - Takže jsi to věděl. - Samozřejmě. Proč jsem ti asi přestal dávat prachy? Abych tě vychovával, synáčku? Ne, jen jsem potřeboval ušetřit. Sirotčinec to samý? Měl jsem to pod kontrolou.



Ale kvůli tobě… Je to v hajzlu. Jediný řešení je teď prodat hotel. Ne. - To není jediný řešení. - Jakpak? Postavím hotel na nohy. Osobně. Promiň, asi se udusím. Dostanu infarkt. Ale ne, jasně.



Pak taky najdeš balenou vodu na Marsu. - Jseš k smíchu, ubožáčku. - A proč by ne? Nemáš ponětí, co je to zodpovědnost, co riskuješ. - Že třeba skončím v base? - Potyčky s mafií, idiote! Mafie. - A já se moc dívám na filmy? - Ale ano. Mafie. Drží hotel pod krkem, - budeš to brát vážně, až si najdou tebe. - Blbost. Nedělej to. Budeš toho litovat.



Do prdele, tys to už udělal. Ani nevím, proč mě to překvapuje. No tak, běž, běž zachránit svět. Uvidíme se, až budeš na mizině. Až se mnou budeš chtít mluvit příště, zavolej, ušetříš mi kroky. Mobily tu nejsou zakázaný? Ludo… Slyšel jsi ho?



Mobily tu nejsou zakázaný? To je nechutný, Ludovicu. Je to nechutný. To se nedělá. Tak si to ukliď. Tak hni sebou. - Vrať se na místo. - Pardon. Jak oznámit špatnou zprávu? Nejdřív oznamte ještě něco horšího. Až totiž oznámíte vaši zprávu, nebude se zdát tak hrozná.



Tato metoda je tzv. metoda relativity. Dobrý den. Musím vám oznámit velmi špatnou zprávu. Sylvie je mrtvá, sežraly ji opice. - Cože? - Co se… Ne, uklidněte se. Nebyla to pravda. Není mrtvá, jen byla propuštěna a nahradím ji já. Z toho se sranda nedělá!



To je hrozný. Je to lepší než to, že on bude ředitel. Díky, Martine. Promiň, posle, že jdu pozdě. Jak je, Martine? - A vy jste kdo? - Selim, mě nepoznáváš? Selim nemá knír. Jsem Selim, mě nepoznáváš? - Vysvětlí mi to někdo? - Já mu říkala, že to neprojde. Jsem Soraya, Selimova ségra.



Jdu ho nahradit. Nahradit? - Jak jako nahradit? - Založil si v Dubaji rekreační středisko. Má tam lázně, klub rváčů, tacos. - Je to masakr. - Promiňte… šéfe. Když už mluvíme o personálu, jak jistě víte, chybí nám poslíček. - Musíme během dneška nějakého najít. - Má pravdu. - Přesně tak.



A protože jsem šéf, svěřím ten úkol vám. - Skvělá volba. - Máte na wellness kvalifikaci? - Lepší než Selim. Jsem diplomovaná masérka a fyzioterapeutka. Selim je jenom… lhář. No, nemám na to čas. Jen pro informaci, kdo dělal objednávky pro hotel? Jak je to možný? Sotva jste přišla. Neboj. Yes.



Dobrý den, tady William Mazières. Chtěl bych zrušit objednávku 8ABF649. - Jde o trampolínu. - Dobře. Objednávka je ale na jméno Thomas Lumpík. Pokud to nejste vy, nemůžu s tím nic dělat. Dobře, předám vám ho. Thomasi! Ano, tady Thomas Lumpík, chtěl bych zrušit objednávku. - Dobře, mám to poznamenáno. - Díky. Nashle. - Jsi v pohodě?



- Jo. Já jenom… Rovnala jsem listy. Aha. Já se taky schovávám za kytkama, když jsem v pohodě. Ty taky nevypadáš nejlíp. Promiň, že jsem vystresovanej. Bejt šéf není snadný. Není. Ale když to zvládneš, bude to o to působivější. Počkej. Vteřinku. Můžu vám pomoct? Vy jste šéf hotelu?



Ano. Mrzí mě to. Máme zpoždění, ale vezeme balíček pro Grand Hotel. Grand Hotel tu ale není. Jestli chcete do Grand Hotelu, musíte jít rovně… a pak… stále rovně. Hodně dlouho. Aha, ale to s tím nesouvisí, protože…



to je jenom grandhotel, ne Grand Hotel. Je to prostorný hotel, dá se v něm procházet. Jinak to nesouvisí. Chápu, že je to matoucí. Promiňte. Balíme to, jedeme. - Balíčky nepřijímáme. - Vy jste William Mazières? - Řekli mi, že to jste vy. - Ano, možná. Já jsem Félix.



Nový poslíček. Aha. Takže… Poslíček. Poslíček. Poslíček. Poslíček. Hotelnictví. - To asi vaše vysněná práce nebyla.



- Naopak. Vše, co se týká člověka, mi přijde fascinující. Dobře. - Kde jste dělal dřív? - Vracím se po měsíci z Indonésie. Bali! Tam jsem byl loni. Jezdil jsem na čtyřkolkách. Já byl v Jakartě, pomáhal jsem se stavbou sirotčince. - Jistě. - Vše, co se týká člověka, mi přijde… - Fascinující? Fascinující, ano. Není to ale dobře placené, nevím, jestli vám to Martin říkal…



- Říkal. - Pochopím, pokud vás taková mzda odradí. - Nebo Martin. - Martin? Je velmi přímočarý, profesionál. Hned měl mou důvěru. - Překvapivý. - S příjmy mi pomůže táta. S penězi problém nemá. Bohatý tatík. - S bohatými otci to není snadný. - Nemůžu si stěžovat. S mým výsadním postavením by to bylo nevhodné. Nevhodné, to jsem měl na jazyku.



Běžte. Pracovat. Běžte pracovat. - Vyděsil jste mě. - No tak, šup. Jděte se převléct, myslete na tu fascinaci, - co vás čeká. No tak, let's go. - Ano. Hopla. - A hlavně nikde nenechávejte zavazadlo bez dozoru. - Výborně. Jak jste spokojen s novým poslíčkem? Není špatnej.



Není špatný? Je skvělý! Není těžký být skvělej první den. Tak byste to zvládl taky? Vtipný. Martine, co je to za tu divnou pannu, co jste objednal? Vydává madlenky. Dali bychom ho ke vchodu vedle recepce. Jak se to týká hotelu? - Zdá se mi, že tento pán býval hostem Grand Hotelu.



- Ano. Kdo to je? No… Marcel Proust. Spisovatel. - Hledání… - Země Nezemě. - …ztraceného času. To je jedno, konec objednávek, už žádní roboti. - To není robot, ale automat. - Je to něco jiného. Rušíme to. - Vy jste šéf.



- Správně. A šéf říká: Okamžitá schůze staff v lobby. Staff? Ano, staff. To se říká. Schůze staff. A asi také ASAP, co? A vy patříte mezi staff? Pojďte tudy. On vás potom nabrífuje. Staff tudy. Ano, haló?



Ano, tady Delphine. Ano, ruším. Díky. - Co děláš? - To je na škytavku. Musíš se leknout. Ale protože tu jsem sám, děsím sám sebe. Dobrej. - Ale vždyť nemáš škytavku. - Právě. To je na prevenci škytavky. Myslíš si, že jsem podivín? V klidu. Mám bratránka, co sbírá slabiky. - To je skvělý.



- Hej, hej! Thomasi, máte vítat hosty, ne se vybavovat. Nejste na dýchánku. - A vy nemáte na recepci co dělat. - Promiňte? - Jak jako promiňte? - Jseš snad šéf? - Cože? - Jsi v hierarchii snad nade mnou? - Ne. - Tak vidíš. Takže neměj kydy, nebo sklapni úplně. - To jenom, že host je pán. - Aha. Jsem myslela, že ty jseš pán a host je Bůh. - Jak to víte?



- Neboj. Thomasi, nemůžeš mi půjčit pár drobných? Ne? Tak… Co je teda tohle? - Hele. - Hezký! Znova, znova! Hned teď? No… - Co se tu děje? - Počkej. Ne, na nic nečekám. - Schůze v lobby.



Všichni, no tak! - Potom. No tak, no tak! Všichni nastoupit, prosím! Je to můj první den jako ředitel a nebylo to jednoduchý. Naštěstí ale vím, že se můžu spolehnout na svůj tým. Co? Na tým, který by nebyl kompletní bez poslíčka. Oddaného, energického, ochotného, kamarádského. Proto jsem velmi rád, že vám můžu představit… nového poslíčka Grand Hotelu…



kterým není nikdo jiný… než já. - Cože? - Cože? - Cože? - Cože? - A kdo je teda ředitel? - Já jsem ředitel. Co to povídáš, Thomasi? - Myslel jsem, že všichni říkají blbosti. - Ne, já jsem ředitel. - Takže jsi šéf i poslíček? - Přesně tak. Jako v Utajeném šéfovi. Až na to, že to bude pořád a ne utajené, protože…



vás znám a vy znáte mě. Nevím, jestli se postavit šéfovi, který zneužívá své moci. - Hloupost. - Nebo podpořit zaměstnance, který je iniciativní. Tohle je nějaký vtip? Já to nechápu. Takže má vyhazov? To nějak půjde. POSLÍČEK Zvládnu dělat práci poslíčka i ředitele.



Foťák za 5 táců! Nemám na kufru „křehké“, aby mi ho poslíček rozflákal! Martin má pravdu, obojí nestíháš. Propustit. Váš šéf mi řekl, že jste k hovnu. - Jste Guillaume Lessieur! - Ano. Jsem vaše obrovská fanynka! - Pomozte mi, je šílená.



- Vy jste mě zamkli? Nevím, co mu říct. Nejsme na stejný vlně. Láska lítá ve vzduchu. - Už tu někdo někdy zemřel? - A kolikrát! POSLÍČEK Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz