Tátovo ultimátumPoslíček (S01E01)

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 4
87 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:67
Počet zobrazení:7 110

Studio Bagel přišlo s původním YouTube seriálem, který se nese v duchu tradičních střelených francouzských komedií. William je rozmazlený syn miliardáře, který musí začít pracovat v tátově hotelu jako poslíček, aby nepřišel o své dědictví, kterého si doteď bezstarostně užíval. Nastoupit ve třiceti letech poprvé do práce je ovšem mnohem těžší, než se může zdát.

Dejte nám do komentářů vědět, jak se vám seriál zamlouvá. Pokud u vás bude mít úspěch, zařadíme jej do našeho pravidelného vysílání a vy se budete moci již brzy těšit na další díly.

Přepis titulků

Promiňte. - Ano? - Jdu na oslavu narozenin… - Williama? - Ano, jeho. - Mám tohle. Kam to můžu dát? - Na stůl k ostatním dárkům. Dobře. A kdy má vlastně dorazit? Měl by být na cestě. Už nebude daleko. Není na mně vám říkat, pane, co dělat s vaší minulostí, ale alespoň některým z nás leží na srdci, jak naložíte se svou budoucností.

Batman začíná! Alfred na Bruce Waynea na schodech. - Výborně, pane. - Díky. Za třicet let jste se ani jednou nespletl. Lidstvo může mít z vaší duchaplnosti radost. - To je další z vašich citátů, nebo to myslíte vážně? - Myslím to vážně, pane. A nesere vás pořád mě oslovovat „pane“? - Promiňte, neobtěžuje vás mě pořád oslovovat „pane“?

- Vůbec ne, pane. Říkám pánovi „pane“ stejně jako můj otec říkal pánovu otci „pane“. A před ním otec jeho otce říkal pánovi „pane“, pane. Dobře. Bohatě stačilo říct „ne“. - Haló? - Kámo, kde máš tu oslavu? Říkals v grandhotelu, ale neřekls v kterým. - Ale ne, Grand Hotel, tak se jmenuje. - Aha, tak jo. - Kámo, už se nemůžu dočkat. Pojedem bomby! - Mega, kámo. - Mega.

Za chvíli tam jsem. Čau. - Tak jo. Čau. Neberte to moc zhurta, pane. Ale vždyť mě znáte. Dobře. A ty? William, William, William! Jejdamane. Prosím vás, ne, ne, ne! - William, William, William! - Ne, ne, ne! Ale vždyť to ty rád!

Vždyť to máš rád! Tři, dva, jedna, teď! Stůj, stůj, stůj! - Zůstane to mezi náma, jo? - Jasně. DĚDIC HOTELOVÉHO IMPÉRIA NOVÝ SKANDÁL - Je to v klidu, vždyť není mrtvej. - Ne, má jen zlomenou ruku, obě nohy a osm žeber. Někoho zabiješ až na své 31. narozeniny. Tati, papírový noviny přece už nikdo nečte.

SYN MILIARDÁŘE RECIDIVISTA #POSLEDNÍČEK Tobě to přijde vtipný? Tak to už mě ani nepřekvapuje. Koneckonců je to má vina. Dal jsem ti všechno a 30 let jsem tě nechal ze sebe dělat blbce. - Bylo to jednodušší než se o mě starat. - Zmlkni! Ostudu jsi mi dělal naposledy. Máš jeden rok na to, aby ses naučil žít. Naučil se makat a dokázal si poradit sám. A pokud to nezvládneš… jseš bez dědictví a já bez syna.

- Když nezvládnu co? Nechápu. - Makat, ty pitomče! Dostals mi poslíčka do špitálu, tak ho nahradíš. Ale předtím… Nejdřív mi dáš všechno, co jsem ti dal. Počínaje kreditkou. - Tady máš svou kartu. - Williame… - Na. - Williame… - Co? - Kartu Visa, Williame. - Tak teď se nemůžu ani najíst? - Na jídlo si vyděláš. Je to pro tvé vlastní dobro. Tak se měj, chlapče. Ale ne, ne, ne!

Žádnou motorku. To je mi fuk. Nemusím řídit, když mám Huberta. Jdeš se mnou, Huberte? Tak já tu tvou posranou práci dělat budu. Já život žiju, nepotřebuju se o něm učit. Co to jako je? A dávej si pozor, pracuje se od osmi hodin. POSLÍČEK - Vítejte v Grand Hotelu, co pro vás můžu udělat? - Já jsem ten poslíček. Cože?

Už tě propustili? To je střelený, oni ti fakt předělali ksicht! - Ale ty tváře se jim fakt povedly. - Ne, já jsem ten novej poslíček. - Za toho, kterýho jsem… Kterej se zranil. - Měl jsem to tušit, máte úplně jinej styl. - Ne. - A dokonce… - Když je řeč o stylu, nemám si tu někde vyzvednout uniformu? Ano. Šatny jsou tam vzadu, vlevo a pak dolů. Ale dávej bacha! Myslím si, že tam řádí duch. Do prdele! Vy jste kdo? Komorník. Máte 3 hodiny zpoždění. Za 14 let kariéry jsem tohle nezažil. Oblečte se, za 2 minuty vás čekám venku.

- Nevypadám směšně? - Vy v tak úctyhodném obleku? Ano, to je opravdu směšné. Jdeme. Nacházíte se v luxusním pětihvězdičkovém hotelu. Řídíte se dvěma věcmi: - mými nařízeními a přáními hostů. - Jo. Náš host, náš pán. Ne, ne, ne. Pán jsem já, host je Bůh! A já jsem co? Poslíček. - A kam jdeme?

- Za ředitelkou. - Proč? - Když dorazíte do práce, uvedete se vedení. Jste nikdy nepracoval? Nikdy jste nepracoval. Chcete říct, že… Ano, dále! Big Willy! Tady ho máme. Big Willy style! - Dobrý den, madam. - Ale ne, time out, time out! Říkej mi Sylvie. - Dobře, Sylvie.

- Tak jo, - jak se první den daří? - Na narozeninách jsem ztratil mobil, takže jdu trochu pozdě. - Trochu, aha. Tři hodiny zpoždění, za 14 let kariéry… - No jo, jasně. Neboj se, o nic nejde. Je to tu trochu jako na táboře. Jsme cool. No jo. Yes! Brm! Tak co, co na ně říkáš? - Máš rád motorky, ne? - Jo, mám motorku, no. I love motocross! Miluju to. Až si příště vyjedeš, řekneš mi, že jo? Řekněte jí včas, ať si stihne koupit motorku.

Dobře, není to všechno, ale, chlapci moji, I have to work. Bye, Willy! Bye, Willy-man! - Have a nice day! - Tak jo. - Jdeme. - Čau. Hasta la višma. Co ty ruce v kapsách? Tady nejsme na baru. Dobrá. Tady jsme v lobby. Tady budete čekat, abyste pomohl hostům. Tamhle je recepce a to je Thomas.

Má za úkol přivítat hosty, zkontrolovat jejich rezervaci, přidělit jim pokoj… - No tak, no tak! - No? - Tak, když je host na recepci, - vezmete mu zavazadlo a donesete mu ho do pokoje. Dobře? - Dobře. Thomasi! Co to svinstvo na jmenovce! Říkal jsem vám, ať to sundáte. - Vítejte, co pro vás můžu udělat? - Mám rezervaci na jméno Boissier. - Boissier, pokoj číslo 101. - Vidíte, to je náš host. Dělá tzv. check-in. - Hned jí určí její pokoj. - Tady je vaše karta. Vezmete jí zavazadlo a zanesete ho do pokoje 101.

První patro, dobře? - Zvládnete to? - Nosit kufry? Bude to trochu těžší, ale dám do toho všechno. Nejsem si ale jistý, jestli vaše všechno bude stačit. Běžte. - Dobrý den. - Dobrý den. - Chodíte sem často? - Docela často, ano. A máte ve svém životě někoho? Docela často, ano. A jaký takový někdo musí být? Ne poslíček.

- Jedeme? - Ano, ano. Ale co to. Kde je můj kufr? - Jo, ten jsem ztratil. - A tak? Když něco ztratím, zase si to koupím. Proč se pídit po kufru, sotva jste přijela. - To ne, vy se budete pídit po mým kufru, blbečku. - Jsem tu první den. A bude poslední, když nenajdete můj podělanej kufr! Je tu problém, paní Boissier? Protože jsem zaslechl „podělanej“.

- Ne, žádný problém. - Výborně. Jsem vám kdykoliv k dispozici. - Na shledanou. - Na shledanou. Máte na to hodinu. Tupče. - Dobrej, jsem novej poslíček. - Ne, jsi debil, co zasvinil hotel. - Klídek, jsem syn majitele. - Pardon, jsi debilní syn majitele, co zasvinil hotel. - Bezva. Nenašla jste náhodou kufr? - Ano, je tady. - Super. Takže žádnej kufr? - Ale jo, mám ten kufr. Tak výborně.

No dobře, počkej, tady je. - Fakt prča. - Počkej, mám malej kufřík v kapse. - Váš prst? No jo, váš prst. Tak jo. Díky za ponížení, ale musím jít hledat kufr. - Něco jste ztratil? - Ne, to já, ztratila jsem hadřík z mikrovláken. Cože?! Cože?! Cože? V hotelu se nic nesmí ztrácet. - Už dobrý, našla jsem ho.

- Jste potrhlá! Vyděsila jste mě, Delphine. - Fakt dík. Já bych… - To ne pro tebe. Nejsme kámoši. Nesnáším bohatý spratky, ale ještě víc, když si vedení dovoluje na zaměstnance. Jsi člověk, máš právo chybovat a být chráněn. - Díky. - Ale už tě nechci vidět. Mám malej problém. Ztratil jsem kufr. Dobře. Kde jsi ho viděl naposledy? Před výtahem. Vím, kde je.

Ale ne. Ale fakt, byl tam. Někdo ho ukradl. - Uděláme to jako s liškama! - To znamená? Když na vesnici chodí lišky na slepice, někam nastražíme slepici a číháme na lišku. Schováme se ve skrýši, a když přijde liška… Chytíš ji. Pak ji zabiješ. Až na to, že tady není žádná skrýš. Vítejte v Grand Hotelu.

Williame. - Podívej se! - Díky. - O vaše zavazadlo se hned postaráme, pane Lebrune. - Dobře. Je to jako na vesnici! Představ si, kdyby tam dorazila liška! A ta liška je Robin Hood. A lidi by říkali: „V hotelu je kreslená postavička! Postavička?

Kreslená postavička!“ Thomasi! Když nezavřeš klapačku, nikdy nepřijde. - Do prdele! - Co se stalo? - Kufr je fuč. - Jako na vesnici! - Přestaň už s vesnicí! - Na vesnici zmizel můj kámoš Ludo. Hledali ho četníci a řekli si: „Musíme se vcítit do Luda. Kdybychom byli Ludo, kam bychom šli?“ Bezva, tak už se jen stačí vcítit do kufru! - Dobrý, jsem uvnitř. - Dobře, nikdo tě neviděl. Operace Ludo začíná. Super.

Teď zmiz. - Cože? - Zmiz. Když tu budeš stát, nikdo nepřijde. Jasný, dobrej postřeh. A je to tady, někam mě nese. Tak jo, zatáčíme doleva. Zpomalujeme. Určitě jsme na koberci. To byl zvuk karty od pokoje. Jdeme kolem pokojů. Už to nedrhne. Jsme na dlažbě. Procházíme dveřmi.

Zastavujeme. Konečně šlapeš, do prdele! Vy jste kdo? Ty jsi kdo? Takhle si sem přijít pokradmu. - Vylezl jsem z kufru, co jsi ukradl. - Cože? Pracuju tu pět let bez problému, ty si sem nakráčíš a nadáváš mi do zlodějů? Jo! - Nikdy mě nikdo takhle neurazil. Jdu za komorníkem. - Ne. Promiň, omlouvám se. Najdu skutečnýho zloděje.

V pohodě. Promiň. V pohodě. Dělám si srandu. Myslíš, že se mi chce jít pro komorníka? - Ale nerozkřikuj ty svý obvinění. - Promiň, promiň. - V pohodě. Čau. To je novej požární alarm. - Nehoří. - No jasně, je to novej alarm, kterej hlásí, že nehoří. Protipožární alarm. Nebo to je prostě můj telefon tamhle? No tak jo, přiznávám. Přiznávám, ty kufry, ten telefon, to všechno já. Pardon. A co? - Nechápu, co s nima děláš?

Rozprodáváš je? - Ne. Chvíli si je nechám, pak je zanesu majitelům, a páč se topí v penězích, - daj mi prachy. - Takže je kradeš a vracíš. Ne, tady do příběhu vstupuješ ty. Já jsem je technicky vzato neukradl, to tys je ztratil. Tvůj plán ti ale nevyšel. Už ho znám, tak tě napráskám. Pořád ještě trochu vychází. Abys mě mohl napráskat, musíš přiznat, že jsi hostovi vybílil kufr, abys do něj vlezl.

Dobře, takže navrhuju, že hostům zanesu bágly sám, očistím tak svou pověst a dám ti polovinu výdělku. Dobře, ale copak jsi ten kufr vyprázdnil jen z poloviny? - Dobře, dám ti všechno. - My dva si budeme rozumět. - No jo. - S tím tvým ksichtem. - Tady máte, pane. - Děkuji vám. - Hezký den. - Hezký den, na shledanou. To není možný. První den a tři ztracený kufry. Ne, ne.

Zase je našel, to se nepočítá. - Poté, co je ztratil. - To dokazuje, že se Will dokáže znovu postavit na nohy. Aby se mohl postavit, musí nejdřív spadnout. A spadl 3×. To jde. To není moc. Je to moc? - Není to moc. - Je to moc, když jsou to tři kufry ze tří, tedy celá jeho kariéra. Tak je to kariéra, co se zrovna rozjíždí. Výborně, Williame. - Výborně, Williame! - Výborně, Williame. Rozjíždí… Jako na motorce. Na motorce.

Brm! Rozjíždí se jako… Rozjíždí… Jasně. Ano. Už jsme to pochopili. - Dobrá, co? - Je hezká, no. - Děvka jedna. - Jak to mluvíš? Chci říct, že to je společnice. Ženská, co spí s lidma za prachy. Pracuje tady. Zamiloval se do šlapky.

PŘÍŠTĚ UVIDÍTE Clémence! Chci říct, že mi nevadí, co děláš. - Proč by ti to mělo vadit? - Tak s nima spí. Je to šlapka. - Tak šup. - Společnice… Pokud zjistí, že pracuju, bude to ostuda. Nesmí mě vidět! - Jste ten nejhorší zaměstnanec v historii hotelnictví. - Vezmete mi kufr? Nechcete si ho vzít sama? Ne, ne!

Vyskočila vám žíla. Já tě oddělám! Oddělám tě, kurva! Smrt nechci v hotelu v žádném případě. - Počkej, co to děláš? - Tak to už je vyřešeno. - Co? - Ale nic. A jedem! Williame! Máme problém. - Nedělejte to. - Nepřibližujte se. - Zmiz.

- Jsou tu další hvězdy? - Je tu… - O… Bar… - Omar? Poleno. Omar Poleno. Omar Poleno? Ale pane, pane! Jsem syn miliardáře. - Co jinýho než si to užít? - Jsem u sebe. - Serete mě. Bude to bezva. POSLÍČEK Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz

Komentáře (4)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Prosím pokračování

42

Odpovědět

Líbí. Sledoval bych.

73

Odpovědět

To je přece KarateSwag22!

10

Odpovědět

Zatiaľ dosť fajn, určite by to chcelo aj ďalšie časti
...už len kvôli tomu ako nás to pekne navnadilo na konci :)

92