Pizza

NEZAPOMEŇ Jsem zpěvačka, je to můj koníček. To je až moc podobný tomu, co se mi zdálo. POSLÍČEK Už na toho šaška čekám 30 minut. Tak co bude s tou zahradou? Nevím. Nevím, nevím! S tím vaším nevinným výrazem! - Jsem hodnej, ale nedělejte ze mě debila.



- Ne. - To není správný. Poslyšte, myslím, že pan Mazières právě pusinkuje slečnu Clémence. Znáte to, láska. No jo, znám. Pravidelně se dívám na porno, takže to znám. - Počkám na baru, ale ať pohne kostrou. - Dobře. - Nedělejte si ze mě prdel. - Ne. - Dobrý den, vítejte v Grand Hotelu. - Dobrý den. Jsem tu pracovně. Mám rezervované apartmá na jméno Claudio Nicolo. Volal jsem. - Ital?



- Sicilan, ale žiju ve Francii. Promiňte, nerozumím, neumím italsky. - Nevadí, mluvím francouzsky. - Nevadí-o. Nevadí-o. Nevadí-o. Co to asi znamená? - Děláte si ze mě prdel? - Thomasi? Je to nutný. Tady taky. Tenhle pán ve srandovním oblečku něco brebentí. Ale já vám rozumím. Mluvím francouzsky! Páni. Z toho se nevymotáme. Počkejte, nevadí.



Omlouvám se, pane. Tady je vaše karta. - Vezmu vám kufřík. - Nesahejte na něj! Na tenhle kufr nesahejte! Kdo to je? Pochopil jsem, že se jmenuje pan Pizza. Clémence! Co se děje? Jak bys reagovala, kdybych ti řekl, že po mně jde mafie?



Tak už vím. Proč by se o tebe zajímala mafie? Neber to zle, ale nejsi moc nebezpečnej chlap. Nikomu hrůzu nenaháníš. - To si beru zle, ale pokračuj. - Ale miláčku, proč by tobě šla mafie? Ne po mně přímo, ale po hotelu. S těma čachrama mýho táty by mě to nepřekvapilo. A v hotelu je divnej týpek a ráno jsem ve skříňce našel mrtvou rybu. Rybu?



Počkej. ZAHRADNÍK Sakra, já zapomněl. Clémence, mohla bys mi udělat laskavost? - Povídej. - Mám mít dvě schůzky najednou. Mohla by ses potkat se zahradníkem? To je hloupý, nic o tom nevím. Proč já? Protože se musím nutně potkat s celým týmem, nikdo jiný nemůže a taky… Krásná kopretinka si jistě ráda vybere své sousedy.



- To je pěkně blbá fráze. - Nejdřív jsem chtěl říct krásná bylina, to zní hůř. Tak co? Fakt nevím. Jsem unavená. V noci jsem měla napilno, celé školení účetních… Ne, pšt! Řekli jsme žádný detaily. - Promiň. - Udělej to pro mě, prosím, prosím. - Ale jenom dneska. - Díky. A počkej. Ta extra nutná schůzka nemá nic společnýho s tou mafií?



Vůbec ne. OPERACE MAFIE Tak jo. Mrtvá ryba, to je typická mafiánská výhrůžka. - Jako koňská hlava v Kmotrovi. - Žádný spoilery. K tomu navíc psaná vyhrůžka, podivné chování sicilského hosta. Mám se proč domnívat, že máme co dočinění s mafií. Promiň, ale sicilský host, tedy mafián, to je na hraně rasismu. A ještě něco dalšího.



Na kufru pana Pizzy jsem si něčeho všiml. - Takže ne na hraně, úplně rasistický. - Písmen C a N. Evidentně jde o iniciály Coral a Nema. Nemo je ryba, William našel rybu. Vše do sebe zapadá. Případ uzavřen. Cosa Nostra. Jaká Cosa Nostra? Sicilská mafie se jmenuje Cosa Nostra. C. N. To to musí být. Asi se pozvracím.



- Pobleju se. - Takže to mafie unesla Martina. - Unesla Martina? O čem to mluvíš? - Ráno paní v obleku posadila Martina do auta. Zapomněl jsem to říct, myslel jsem na něco jinýho. - Na ptáčka. - Takže máme za zadkem mafii. - Musíme zavolat policii. - Ne, hlavně to ne. Táta mě varoval. Když zavoláme poldy, těžko říct, co s náma mafie udělá. - Takže už zbývá jenom on.



- Kdo? No Bůh. Zbývá už jen Bůh. Pomodlíme se, zavoláme ho a budeme vědět. Tak co uděláme? Já vím. Vystrašíme ho tak, až nám řekne, kde je Martin a co po nás chce. A já zrovna prodala svou kuš. Slíbila jsem, že už staré umění vale-tudo nepoužiju. Je to spíš kletba než dar. Nikoho mlátit nebudeme, jen si na to budeme hrát.



Dám vám krycí jména. Sorayo, budeš pan Světlý. Delphine, ty pan Modrý. Thomasi, ty pan Růžový. Proč pan Růžový? Nemůžu být pan… Šimral? - Pan Šimral? - Neznáš ho? Má dlouhý ruce a klobouček, všechny lechtá, až se za břicho popadají. Dobře, Thomasi, buď, kým chceš.



A já co? Já v tom s váma nepojedu? A to jsem si začal zvykat. V telefonu už tě nemám jako Prdlíčka, ale jako Williama. Naopak, Sergi. Budeš jako v Tim Roth v Gaunerech. Pan Oranžový, špion. - Ses s těma spoilerama posral! - Pane Světlý, klídek. Clémence, co tu děláte? Paní Mazièresová! William mě požádal, ať zaskočím na schůzku se zahradníkem. Ach ano, báječné.



Heleďte… Anebo ne, to je blbé. - Ne, povídejte. - Ne, budete si myslet, - že si hraju na inspekci práce. To ne. - O co jde? Povídejte. Ale popravdě bych ráda na té schůzce byla. Ne abych špiclovala, samozřejmě. Ale opravdu mám ráda květiny a přírodu. - Budu ráda. - Opravdu? - No jistě, pojďte. - Skvělé. - Čeká tamhle. Dobrý den, tohle je Clémence, má snacha, která mi dělá asistentku.



- Těší mě. - To je dobré. Buďte na ni hodný, na takovéto schůzky není zvyklá. Clémence, budeš tak zlatá a přineseš nám kávu? Jistě. Skončila se školou velmi brzy. Půjdeme? No konečně. Omlouvám se za zpoždění.



Byl jsem u šéfa. - Není to typ, co by rád čekal. - To ani já ne. - Whisky Sour, prosím. - Ano. Víte, můj šéf je… Neměl bych vám toho říkat moc, ale od té doby, co se vrátil z basy, to už není on. Byl ve vězení? No jasně. A ne chvilku. A kolik tam strávil let, nevíte?



Řekl bych… rok. Jeden rok. To je dobrý, ne? - To není moc. - No ne. Ne, on to byl přestupný rok, takže si počítal dny a 28. února mu řekli: „Ne, ne, Williame, to je přestupný rok.“ A bum! Den navíc. To ho šíleně naštvalo a od doby, co je zpátky, se hrozně změnil.



A co udělal, že ho zavřeli? Šest týdnů šermoval. Za to ho zabásli? Víte co, když nemáte správný povolení… Francouzská administrativa. Není to brnkačka. No jo. Whisky Sour, prosím. Hned to bude.



Vím, že mi chce váš šéf udělat nabídku, kterou nelze odmítnout, ale řídit pořádně taky nelze? Dobrá. Moc příjemné. Souhlasím s hortenziemi, ale k begoniím se nehodí. A já vím, co se k sobě hodí, s manželkou se nerozvedu, i když mě podvádí. Nemusíte být tak sdílný.



Budou to begonie a hortenzie. - Já spíš souhlasím s Gaspardem. - Ha! - Co prosím? - No má pravdu. Begonie, hortenzie, modrá a bílá. To jsou chladné barvy. Potřebujeme vřelost, barvy. Třeba vlčí mák! No jo, chladná zahrada je trochu jako… chladná žena. To je trochu smutný. - Souhlasím.



S manželkou máme oddělené… - Stačí. - Už dobrý, Gasparde, díky. - Promiňte. To ta má deprese. - Někdy se až moc projevuje. - Takže hortenzie a begonie. Už jsou objednané. - Jak jako? - Už jsou objednané. Popojedeme. Popínavky, které jsou někdy až moc dotěrné. To řízení omluvím, ale celou cestu poslouchat Impuls… Pane Gambiere!



Nemohla jsem se vás dočkat. A zde je naše lobby, které, stejně jako 53 pokojů, navrhl Pierre-Yves Rochon. KOMORNÍK - Jen 53? - Kvalita před kvantitou. O to nejde. Zapomněla jste na 12 apartmánů. - Někdo si prohlédl naše stránky, nemám pravdu? - Nemáte. Znovu. Ve volném čase o hotelnictví točím podcast. - Nejspíš neznáte…



- KomorníCast. Samozřejmě. Všechny naše týmy se pečlivě drží vaší metodiky. - To je Martin Gambier z Grand Hotelu. - Ne. - Jo, je to on. Vaše jméno má zvuk. Šla bych do břečťanu, protože zakrývá stěny. Má v sobě cudnost. - Je ti cudnost vlastní, Clémence? - Jistě, ale mám radši jasmín. Lépe voní. Ale musí se s ním opatrně. Podobně jako s kolínskou. A co vysadit růže noční panna?



Noční znáš, ale co to druhé slovo? - Ne a naserte si. - Dobrá. Omlouvám se, že neznám názvy všech květin. - Nejsem totiž zahradnice. - Ani jedna z vás není! Ani zahradní architektka. Vaše nápady jsou nanic! Nanic, nanic, úplně nanic! Ani jedna z vás nenavrhuje žadný sezónní rostliny. „Jsem žena, jsem krásná, takže znám kytičky.“ Ale vy neznáte nic, vůbec nic!



Jste k ničemu! Měl to zařídit váš šéf, chlap, co ví, co chce! Tak to klídek, panáčku! Nedokážeš se postavit svý ženě, tak si to budeš vylejvat na nás? Chápu ji. Jste tak depresivní a deprimující, jako jste misogyn. - Před chvílí jste říkala… - Co? - Já jen… - Co? Co? Co? - Mluv. - Takže… Není ti rozumět.



Víš, co uděláme? Okamžitě se omluvíš, a pokud ne, vezmu tvý nůžky, ustřihnu ti koule a udělám z nich bilboquet. Ano. - No tak! - No jo. - Já se… Já se… omlouvám. - Komu? Omlouvám se, dámy. - To je lepší. - Jo. Můžete nám přinést dva koktejly, prosím? Díky.



Honosný, co? Loni byl zrestaurován místním umělcem, jedním z posledních řemeslníků v oboru. - Něco dalšího, pane? - Ne, děkuji. - Když tak na mě mávněte. - Ano. Co to je? Divadýlko, abyste si mě koupili? Nechci vás koupit, chci vás do týmu. A to divadýlko je náš standard. A poslíček, co dorazí do deseti vteřin od zavolání, to je… To je to nejmenší.



KomorníCast, třetí série, osmá epizoda. Máme stejné nároky. Může se to zdát jako lichotky, polichoceni bychom ale byli my, kdybyste se k nám přidal. Ale… Grand Hotel… To je… můj domov. Celý můj život. - Roky jsem budoval reputaci, jakou má dnes. - A teď je v rukou spratka. Syna podvodníka.



Bez vás ten hotel není nic. Nemýlíte se. Ale Grand Hotel opustit nedokážu. Těch pět hvězdiček, ty jsou mé. A nikdy jste netoužil obdržet titul „palác“? - Je to můj sen. - A máte snad větší šanci s Grand Hotelem? - Můžu se vrátit, prosím? - Přemýšlejte o tom, Martine. Takovou nabídku podruhé nedostanete.



Nechte toho! Au! Nechte toho, to bolí! Au, nechte toho! Ne, to bolí! Ne, tady ne! - Tu máš! - Au! - Tady máš! - To ale bolí! - Vím, že to bolí. - Tam ne, au! To ale bolí! Au! - Auvajs!



- Nesnáším bonzáky, Sergi. Slyší tě. Je před tebou. - Auvajs! - A víš, co děláme bonzákům? - Mám na to odpovídat? - Au! - Přivážem je na židli, uděláme v ní díru a provazem jim spráskáme koule. - To je dost specifický. - To je z Casina Royale, mučí tak Bonda. Už jdi s těma spoilerama někam! - Uslyší nás! - Tak nemluv o filmech. - Tak ty koule? - Oukej. Au, mý koule!



Achich, bolí mě koule! Já vím! Vím, co dělat. Mě taky bolí po dvou hodinách na skákacím míči. Musíš si je masírovat a koulet. Masíruj, koulej. Vezmi varlata, masíruj, koulej. Masíruj, koulej, masíruj, koulej. - Pan Pizza. - Tak jo. Nevím, na co si hrajete, ale nebaví mě to. Přišel jsem si promluvit. Vyřešme to jednou provždy. U mě v apartmá za hodinu. Bezpodmínečně.



Mami, myslím, že po mně jde mafie. - Mám se sejít s hrozně divným týpkem, chce mě zabít. - Moc se díváš na filmy. A pak je kazí ostatním, buzna. - Buz… Co řekla? - Buzna! Všude jsou gorily, to určitě souvisí s tátou. Uklidni se, nic se ti nestane. Mám jít s tebou? No…



Sicilané si podle všeho matek váží, takže… když přijdeš, třeba mi ufiknou jen prst. Jestli tě to uklidní, budu tam. Díky. Promiň, nechtěla jsem rušit matku se synem. Ó, ťuťu ňuňu. No tak co? Nezeptáš se mě, jak to šlo? No jo. Jak to šlo? Achjo, něco nehraje.



Pořád jde o ty mafiány? - Jo. - Přestaň si s tím dělat hlavu. Děláš si zbytečně starosti. Máš pravdu, promiň. - Jak ta schůzka šla? Dobrý? - Bylo to skvělý! Tvá máma si do toho nenechá kecat, ale to se mi líbí. - Super. - Byla sranda si hrát na schůzi. „Jsem podnikatelka, ne, ne.“ Ale pokud tě to fakt baví, mohla by to být tvoje práce. - To je milý, ale práci už mám.



- Ale ne normální práci. Můžeš definovat slovo normální, prosím? Ne, víš přece, co chci říct. - Ne nevěstka. - Takže jsme zase u toho. Musíš to přijmout, jinak to nepůjde. Teď fakt není dobrá doba na hádku. - Takže si dělej, co chceš, je mi to fuk. - Takže se o tom nechceš bavit. Od doby, co jsme spolu, tě to sere. Nemůžeš se aspoň snažit? - Snažit?



- Jo, snažit. Chodíme spolu a chlapi ti platí za to, že s nima spíš, takže se docela snažím. Já jenom chci, ať mi to pořád nepředhazuješ a ať mě pořád nenutíš měnit práci. - Dobře. - Chci po tobě jediný. Přijmout to. Víš co? Nebudeme o tom mluvit nebo na to dělat narážky, jen přijmi, že to je práce, se kterou neskončím. Tak končím já. Tak ti to vyhovuje?



Tak ti to vyhovuje? Do prdele! Thomasi, co se tu děje? - Co máte na mysli? - Tohle a zahradu. Co to je za kytky? To vymyslela Clémence a Williamova máma. Dneska šéfovaly ony, protože William měl napilno s mučením Serge a Soraya a Delphine prodávaly drogy. Williame, co se tu stalo?



Ty už mě neser, jasný? Neser mě. Ano, tady Martin Gambier. Přijímám vaši nabídku. Doprovází mě matka, doufám, že vám to nevadí. Ale vůbec ne. Posaďte se, prosím. Děkujeme. Rodina… je důležitá. Souhlasím.



Na ničem jiném nezáleží. Varuju vás, něco zkusíte a volám poldy. Poldy? Takže máte pod palcem i policii? Má pod palcem i policii! S policií nic nemám. Ale jo, ta vaše Cosa Nostra ovládá všechno možný. Počkejte, ničemu nerozumím. Nemám mikrofon, tak se nebojte říct, že jste mafie!



- Nejsem mafie! - A co ta mrtvá ryba v mý skříňce? - Co? NEZAPOMEŇ Co děláš, Thomasi? Chystám si snídani na zítra. Držím dietu postavenou na rybách. Mají zvyšovat inteligenci. Aha. A proč tam píšeš „Nezapomeň“? No abych nezapomněl! Občas je ztrácím. Třeba dnes ráno jsem ji nemohl najít.



Měl bych sníst slona, nemám vůbec žádnou paměť. Zavolám Williamovi. - Umíš bejt fakt natvrdlej, Thomasi. - Já vím, proto jím ryby. Williame? Dobře. - Dobře. - Tak co? Jsem zproštěn viny? A proč jste reagoval tak divně, když jsem vám chtěl vzít kufr?



Byl v něm návrh na výkup. Nechtěl jsem, abyste na něj přišel před schůzkou. Zastupuji společnost Hotel Di Pace. Mám zájem o koupi vašeho hotelu. - Legálně. - Samozřejmě. Můžete se mnou jednat jako s dravcem, žralokem, kariéristou, ale nejsem mafián. A co ty iniciály?



C a N? Claudio Nicolo. To je mé jméno. Nejde o žádnou šílenost. Tak vidíš, díváš se moc na filmy. Takže nejste mafie? Ne. Ale… - co všechny ty gorily v hotelu? - Ty neznám. - Myslel jsem, že patří k vám.



- Já myslel, že patří k vám. No nepatří. Ty patří ke mně. Vidím to takhle. Budeš hotel řídit normálně jako předtím a já… se postarám o obchodní rozvoj hotelu. Když jsem říkal, ať si dáš pozor na mafii, myslel jsem mafii. Lidi, co zabíjej jiný lidi. Pokud kdokoliv na cokoliv přijde…



Opouštím hotel. Odcházím. - To je vtip? - Někteří odchází, jiní přichází. S radostí vám představuju nové stážisty. POSLÍČEK Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz