Vzdoruj!

Zvedne to návštěvnost hotelu, aniž by to zvýšilo výdaje. Takže toto navrhuji. Výborně, Williame, výborně. Zadruhé, jak víte, pravidelně hotel poskytujeme drobným místním podnikatelům. - To nevím. - Můžou si tu postavit stánek. Dynamizuje to hotel a nese zisk. - Přesně tak. A tak jsem dostal nápad. - Objednávat přes internet? Výborně. E-shopy likvidují drobné podnikatele, to víš? - Klídek, Françoisi Ruffine. - Tito podnikatelé tvoří 10 % klientely. Nechávají se zadupat starými bezostyšnými miliardáři.



A ti tvoří 90 % naší klientely. Haló? Taky tě miluju, Enzo, ale pracuju. Ano, uvidíme se večer. Pusinku. - Co navrhujete? - Abychom najednou došli k velkému zisku, zamluvil jsem všechny prodejce na ten samý den. - To je ale debilní nápad. To se nedá zvládnout. - Počkat. Šéf to určitě všechno promyslel. No jistě, Martine.



Promyslel. Promyslel jsem, že to vyřešíte vy. - Já? Teď jsem se o tom dozvěděl, neznám nikoho z prodejců. - Nebojte. - Thomas je rezervoval, pomůže vám. - Tak jsem zachráněn. - Díky. - To byl sarkasmus, Thomasi. Sarkasmus, nebo sarkofág? Protože sarkasmus nic neznamená a sarkofágy mě děsí. Můžu to dělat sám? POSLÍČEK Můžu ti pomoct?



S hledáním východu? - Ahoj, Williame. - Asi jsem to včera neřekl jasně. Nemáš tu co dělat. - Říkala jsem si, že bych si mohla zaplatit pokoj. - Ne. Máme plno. Už nemáme ani jeden pokoj. Říkala jsem si to, a tak jsem si ho zaplatila. Je to skvělé, pobyt si prodloužím. Chtěl jsem říct, že nemáme volné pokoje od zítřka. Nabízíme je výhodně: jeden pokoj pro vás, žádný pro krkavčí matky. Měj se. Každopádně mám pokoj na dnešek.



Vynesl by mi poslíček kufr? Díky. - U čeho jsme to… Ano, sarkasmus. William vás naučil lhát, že? - Jo. Tak sarkasmus je druhem vtipu, naschvál lžete, - abyste dal najevo pravdu. Chápete? - Chápu. - To byl sarkasmus, protože nechápu. - Ne, tak to není. - Musíte… - Pan Gambier? - K službám.



- Dobrý den, Sophie Trinh, jsem na služební cestě, vedu hotel… Royal? Znám ho, krásné zařízení. Děkuji. Měla jsem tu schůzku a chtěla jsem vám zajít říct, že vaši práci obdivuju. Mnohokrát děkuji. Thomasi. - Díky. - Hezký den. - Vám taky. Vidíte, Thomasi, i s minimem zdvořilosti a organizace to jde skvěle. Ukliď to svinstvo z mýho stolu. To je můj stánek, nevidíš? - Nějaký problém? - Ano. Alpišlap, turistická výbava.



Ať si ten svůj bordel nerozhazuje po mým stole. Fajánstyl, malířské potřeby na porcelán. Můj bordel je aspoň umělecký, nejsou to zpocený zadky v šortkách. Jaký zpocený zadky, to tobě se potí prdel! Ekokaka, ekologické hygienické potřeby. Hele, všichni jsme drobní podnikatelé. Musíme držet pospolu! Takže tebe zavolám, až budu chtít srát do vrbovýho košíku? - Naser si! - Ty si naser! - Takhle se mnou nemluv!



- Budu si mluvit, jak chci! - Vypadni! - Uklidni se! - To je stánek Alpišlapu! - Ani se nehnu! - To nejde! - Tak tady. - Nemám právo na prohlídku? Ano. V tomto pokoji najdete minibar. Je tak chladný jako srdce určité osoby. Poté je tu prostorná postel. Vejdou se do ní dva, nebo jedna se svým egem a zbabělostí. Pokoj rovněž disponuje balkónem s výhledem na moře veliké, jako je tvá lhostejnost.



A nakonec koupelna s kamenným obkladem, podobným, jaký má tvé srdce. - Toť vše. - Díky. Je to tu moc pěkné. Něco jsem ti upekla. Jen pro tebe. A pozor, jsou domácí. Díky. VELKÝ JARMARK GRAND HOTELU Prosím vás!



Prosím vás! Prosím vás o klid, vyřeším to. Magifranck, kouzelnické potřeby. Proč vás poslouchat? Vy jste to zavinili! - Jo. - Přesně tak! Ano, nastaly organizační potíže, chápu, že se na hotel hněváte. Pierrick Bitton, Slovník zvukomalebných slov. Takhle to nevyřešíme. Musíte si zvolit mluvčího. Hadjimax, pomůcky pro bojová umění, tato role mi náleží vzhledem ke znalosti východní moudrosti.



- Dobře, výborně. - Namastop, pomůcky na jógu a meditaci. Dobrý mluvčí musí naslouchat svému vnitřnímu hlasu, proto jsem jistě tou nejlepší volbou. Namaste. Možná byste mohli… Gameflex, vybavení pro profesionální gaming. A jakožto moderátor fór o gamingu, retrogamingu a hardcore gamingu jsem již mluvčím několika tisíc uživatelů.



To není zvukomalebné slovo. A jelikož nás nutí být pohromadě, připravil jsem si seznam těch, s kterými se nechci stýkat. - Dobře. Koho nemají gameři rádi? - Ženy. - Moc vtipné. Ach ano, ženy. Tak to už by stačilo! Přihlásil jsem se první, mluvčí jsem já! Tak co? Připomíná ti to deštivý podzim strávený pod dekou z kašmíru?



- Deštivý podzim cítím. - Ano. Deku, jo. A je z kašmíru? Z polyesteru. - Fakt? - Je to trochu trpký, nemyslíš? Já to nechutnal, nepiju alkohol. To není moc praktický. - Čekáš na někoho?



- Jo. - Na Clémence. - Proto ta kytka! Dám jí kytku, řeknu vtip a bum: usmíříme se. - Bum: sex. Možná. Bum. - Aha. Mám to promyšlený. Slunečnice jako odkaz na představení. Ale možná by bylo promyšlenější, kdyby sis s ní o tom promluvil. - Zjistit, co se jí honí hlavou. Jako dospělák. - Myslíš růže? - To mě napadlo, ale ty nefungujou s tím vtipem. - Sergi! Máš to kafe? Záříš jako slunce, proto se za tebou otáčí.



- Máš i koš? - Jo. Díky. - Trochu trpký, nemyslíš? - Dej pokoj. Nějaký problém? Jen to umístění není nic moc. Je nás tu hodně a některé stánky jsou důležitější. Hry nejsou tak důležité. Pardon? Pro vaši informaci, dámo, videohry spojily nejvíce lidí v historii lidstva. Videohry spojily osoby z celého světa bez diskriminace, jak muže, tak bělochy i heterosexuály.



Zasloužíte si lepší místo. - Na vaše místo dáme jokari klub, ten nikoho nezajímá. - No dovolte! Jokari je sport a sport zachraňuje životy! Co Jo-Wilfried Tsonga? Bez tenisu by pořád dělal reklamy na Kinder Bueno! Chápu, že je pro vás fyzické úsilí abstraktní pojem, ale po jokari mi nikdo plivat nebude! Vegany pošleme za tu kytku.



Aspoň budou mít co žrát. No dovolte! Ahinsá! Respekt k životu a nenásilí. Je to základní princip v józe, který zahrnuje laskavost ke zvířatům. Takže vegani nejdou nikam! Však nemají svaly! Zavři hubu! - E-sport není opravdovej sport!



- Jo? - A to proč? - V křesle se vysedává většinou až po sportu. „V křesle se vysedává většinou až po sportu.“ - Dobrý den. - Dobrý den. - Enzo, co se děje? - No, víš… - Enzo mi řekl, že máte problémy. - Tak jsem zavolal mamce. - Tak zavolal mamce. - No jo, mamce, logický. Říkala jsem si, že vám v tomhle sporu můžu dělat… „rozhodčí“. To není možný, kolik vám bylo?



Přísahal bych, že jste sourozenci. Ach, Sergi. - Moc vám děkuju za dortík. - Není zač. - Asi si to užíváš. - Není to špatné. Takže aby tě lidi měli rádi, jim stačí dát dortík a neopustit je, když jim bylo šest? Nevím, co ti navykládal otec, ale… - jednou ti řeknu svou verzi. - Jednou? Co kdybys náhodou musela neodkladně zmizet? - Williame.



- No tak, poslouchám. Dobrá. Měl bys vědět, že… I když tvůj otec hodně pracoval, když jsme byli tři, byly to nejkrásnější chvíle mého života. Páni, mám slzy v očích. Až se jednoho dne tvůj otec změnil. Začal být agresivnější a už skoro nebyl doma. Řekla jsem si: Natalie, to je jen špatné období. - Pak mi vše přiznal.



- Podváděl tě? Kéž by. Ne, spolčil se s ne úplně vhodnými lidmi. Velmi nebezpečnými. Řekl, že to dělá pro nás. A že nepostavíš impérium bez občasného laškování se zákonem. Tak jsem ho prosila, ať přestane, ale nechtěl nic slyšet. Už jsem dál takhle žít nemohla. - A jsme tam. - Tak jsem si jednou v noci zavolala taxi. Nic jsem si nevzala.



Kromě tebe. Chtěla jsem tě zavést daleko od něj, kamkoliv, ale přišel na to. Zakázal mi tě brát, vídat se s tebou a… Tak jsem odešla. Sama. Ale od té doby si to vyčítám. Tak to máme něco společného. Hned přijdu.



Podívejte. Co se děje? - Utvořili skupiny. - A taháme za špagát. Tam je příroda a wellness. Dělají si masáže a tak. Tam jsou hry a zábava. A tamhle sporty a volný čas. Jejich BMI je… Co se to tu děje?



- Nemůžeme fungovat pospolu, když to hotel nedokázal zorganizovat. - Přesně tak. Přestěhovali jsme tedy své prodejní stolky sami. - A stánky. - Abychom mohli čelit tomu, co se nám zdá nevyhnutelné. - Fyzický střet. - A rvačka! To je to samé. - Co? - Střet, rvačka, kreténe! Jak to se mnou mluvíš?! Tak to jde dobře.



To je sarkasmus? Jo. Tak… Zkouška… vyřešení partnerského konfliktu může začít. Delphine… proti Enzovi. Proti? No jo.



Teda… Je to tak. První otázka. Pravda, nebo lež? Delphine je zodpovědná za Enzovo štěstí. - Lež. - Správně. Proč? Harmonie ve vztahu je společné úsilí, ale každý je zodpovědný za osobní blaho. Špatně! Já jsem zodpovědná za Enzovo blaho. - No jo. - Další otázka. Je ve Francii zakázáno hubnout?



- Ne. - Takže o tom víte. Správná odpověď. Další otázka. Kdo… je maminčin brouček? Já! Správná odpověď! Co to je za pitomost? Co je další otázka? Jestli jsou pokojské coury? Ne.



Enzo, miluju tě, ale musíš si vybrat. Pár jsou dva, jasný? Jasný. V tom případě budeme dva. TÁTA Nemůžu se dostat na druhou úroveň. Aha, to je pro vás. No jasně, vždyť je to můj telefon.



Bacha, Ludovicu, říkal jsem ti, ať mi nešaháš na věci. Promiňte. - Ahoj, tati. - Ahoj, synku. No jo. Tak co nevyhnutelný bankrot, zdárně pokračuje? Ne, bohužel. I když jsi na mě dost spoléhal, co? Nedělám si starosti, znám svého synka. Když jsme u toho, měl jsem návštěvu.



- Z daňovýho, inspekce práce, ze soudu? - Ne, něco lepšího. Maminku. - Cože? - No jo, mamku. Tvou bývalou. Vím, že je to už dlouho, ale… Nemluv s ní, jasný? - Nemáš mi co zakazovat. - Vůbec s ní nemluv! - Nemáš mi co zakazovat, protože jsi v lochu. - Williame! A taky proto, že jsi špatnej táta.



- Nemá právo tě vídat. - Já vím. - Mohl jsi tušit, že mi nebudeš moct lhát celej život. - Nežvaň a poslouchej! - Moc rád si s tebou volám, tati, tak čau. - Williame! - Můžu s tebou mluvit? - Jo. Můžeš to zkusit. Není blbý se takhle hádat? To ne. - Já jsem blbá, v tom to vězí.



- To neříkám. Vy budete má snacha. - Dobrý den. - Snad neruším. - Ale ano, rušíš. Tak vás nechám. - Super. Nech nás. - Promiňte. Takže se umíš omluvit? Dobrý vědět. - Co? - Nevím. Musíš bejt pořád nepříjemnej? - Ne, neznáš kontext.



- O to nejde, Williame. Děláš to všem. S lidmi, co tě maj rádi, zacházíš jak s hadrem. Aha, to já. Tak jo. Do prdele, ani matku odsud nedostane, všechno si musím zařídit. - Odile? - Ano? - Uvažoval jsem o tom, co jsi říkala, a přišel jsem na řešení. Jsme dva. Jedna, dva. Ale mamka je pořád s náma. Co, mami? Ach ano, vždy tu pro tebe budu, broučku. - Geniální, ne?



- Enzo… - Chce to zapojit představivost, - ale můžu si vlasy odbarvit a… - Ach ne, máš tak krásné vlasy! - Enzo! - To děláš pro tu couru? - Mami! - Říkal jsem ti, ať o ní takhle nemluvíš! - Přestaň! Poslouchej, takhle to dál nejde. Konec, skončili jsme. Ale… - Je mi líto. - Dobře. - Jak to mám říct mámě? - To můžu zařídit. - Odile?



- Ano? - No kurva. S Enzem je konec. Máte pravdu, nejsem pro něj dost dobrá. - Nakonec nejste tak blbá. - Vida. No dobře. Půjdeme, broučku? Jdeme domů. - Teď? - Ano. Ahoj. Promiňte, promiňte! Dobrý den. Mám tu zásilku.



Brad Smith, oficiální dvojník Brada Pitta. - Co je v té krabici? - Cože? - Co je v té krabici? - No jo, klídek. Je to překvapení pro nejlepšího vystavovatele dne. - Aha. Nejlepšího vystavovatele? Nevím, kdo to je, ale určitě někdo od nás! Chceš medaili za to, že chčiješ do čutory? Ticho! Podívejte se na nás. Vzájemnými potyčkami jsme zapomněli na to, kým jsme.



Má pravdu. Ješitností jsme zapomněli na to, kdo je skutečným nepřítelem. E-shopy. Které nás drtí. Které nás dusí! Jsme bratři a sestry. Sjednocení proti tyranii! Ale já jsem jen doručovatel, za dva roky mě nahradí drony. Proč byste šli po mně? To ne…



Tak já vám to tady… Neruším? Trošku jo. No jo, chápu, problém je ve mně. Bál jsem se, že máma vše zkazí, zkazil jsem to sám. Se slunečnicí jsem se choval jako debil. Tak jo, jsem debil. Omlouvám se, všechno jsem zkazil. - Všechno jsi možná nezkazil. - Fakt? Trochu jsme s tvou mamkou pokecaly, vyprávěly si o životě, povídala mi o tom tvém a…



dost to vysvětluje. Neomlouvá to, jak ses ke mně zachoval, ale… Ale je to dost na druhou šanci. I já bych si ráda zasloužila druhou šanci. Moc se ti omlouvám, Williame. Měl jsi pravdu, měla jsem se omluvit už dávno. Dobře. Nevypadáš moc spokojeně.



Ne, jsem spokojenej, moc spokojenej. Jen jsem očekával velkou hádku, takže… Musím se jen přeadaptovat, toť vše. Pomalu to nabíhá. Páni, to je krása, už to vidím. - Je to působivý, co? - Jo. …pokud rána přijde z boku, chraň se rukama. Pozor!



Měli jsme štěstí, že to takhle dopadlo. Štěstí s tím nemá nic společného. Když máš tolik figurek, vše je o strategii. Jelikož byl hotel zdrojem problému, nebylo možné, aby byl řešením. Bylo nutné, aby uvěřili, že řešení vyjde z nich. - Vyřeším to. - Proč vás poslouchat? Zaprvé bylo nutné najít lídry. - Musíte si zvolit mluvčího.



- Hadjimax. - Namastop. - Gameflex. Poslední krok: konfrontovat ega lídrů, aby se za ně postavili další prodejci, a chaos rozdělit do třech bloků. Rozdělili se do skupin. A pak, když jsou tyto kroky dokončeny, sjednotit je proti společnému nepříteli. E-shopy. Které nás dusí! Vidíte, můj drahý Thomasi, v hotelnictví neexistuje náhoda, jen kompetence.



Výborně. Kdyby mělo hotelnictví svůj panteon, - měl byste v něm být. - Díky. - Ale není, žádal jsem o něj, ale… - Já vím. Každopádně, pokud chcete pracovat v zařízení, které není tak chaotické… víte, kde mě najít. Podařilo se mi pro tebe najít pokoj, takže jsem ti prodloužil rezervaci.



- Díky, synu. - Tam ještě nejsme. Dobrá. Na. Chtěla jsem ti to dát. Karta od mýho pokoje. Kdyby ses náhodou chtěl po práci stavit. - Dobře. - Můžeme se dívat na telku. - Nebo si vykládat karty. - Třeba. - Určitě na něco přijdeme. - Jo. Nemám obavy.



No jo. Rodinné a romantické zápletky, to přesně nám v hotelu chybělo. Sarkasmus! Martine! Tenhle pán je boží kouzelník! Nejsem kouzelník, jsem hypnotizér. - Podvodník. - Jak je? - To ten rozchod, je to těžký. - Mysli na něco jinýho. - Nejde to. - Thomasi. - No? - Něco se přihodilo.



- Do prdele. - Sorayo! - Martine? - Ano? - Ne, Thomasi? - Ano? To bude složitý. - Půjde to? - Je připravený. POSLÍČEK Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz