Přidaný cukrLast Week Tonight
235
V USA se blíží oslava Halloweenu a John Oliver se zaměřil na cukr, který se v současnosti nachází v naprosté většině kupovaných potravin. A je jasné, že výrobci potravin udělají vše proto, aby nemuseli množství přidaného cukru přiznávat. Proto jim John Oliver navrhne jeden zajímavý systém značení. Kompletní epizody pořadu Last Week Tonight with John Oliver můžete sledovat každou neděli v noci na televizní stanici HBO Comedy. Poznámky: FDA - Food and Drug Administration (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) Ke konci mějte na pamětí, že v USA se stále používá imperiální jednotky a pod metrickými jednotkami si toho skutečně moc nepředstaví.
Přepis titulků
Promluvme si o Halloweenu. Už máte jen dva dny, abyste vyhrabali
své nevhodné sexy kostýmy. Ať už je to sexy dinosaurus Barney, sexy bonbónek nebo to, co nedávno navrhly stránky
Playboye, a přísahám, že je to pravda, kostým sexy Johna Olivera. To je skutečná fotka lidské ženy, která se oblékla jako sexy já.
Nejhorší je, že je těch fotek více. Nevím, jestli jsem byl někdy v životě zmatenější. Ale jsem si jistý, že při pohledu na svůj sexy kostým nemohu být zmatenější než Louise C.K. Toto je také skutečné. Teď se asi shodneme, že sexy kostýmy na Halloween zašly už moc daleko.
Na tom ale nesejde. Všichni víme, o čem Halloween doopravdy je. O sladkostech. O sladké cukrové koledě. Během tohoto Halloweenu utratí Američané za sladkosti 2,2 miliardy dolarů. Abychom byli fér, jsou v tom započítány i oplatky Necco, které by měly být označovány spíš jako zkoagulovaný prach. Je ovšem vhodné označovat cukr jako pochoutku, když vezmeme v úvahu, kolik ho ročně sníme?
Běžný Američan zkonzumuje 22 čajových lžiček cukru denně. Trojnásobek toho, kolik potřebuje. To je ročně asi 34 kilogramů cukru pro každého muže, ženu i dítě v USA. No, ty krávo... 34 kilogramů cukru. Každý rok sníme kupu cukru o hmotnosti Michaela Cery.
Podívejte. Je to o trochu méně, než tomu bylo na konci 90. let, ale stále je to úctyhodné. Promluvme si o cukru. Každý ho miluje. Ukázalo se, že důvodem je naše genetické naprogramování. Eric Stice, neurovědec z Oregonského výzkumného institutu, využívá magnetickou rezonanci, aby zjistil, jak náš mozek reaguje na sladké.
Cukr aktivuje mozek zvláštním způsobem. Je to podobné tomu, co dělají drogy jako kokain. Cukr aktivuje náš mozek jako kokain. Musím říct, že Zjizvená tvář by byla úplně jiným filmem, kdyby na konci Al Pacino seděl na židli, dopoval se sladkými zákusky a říkal: "Pozdravte mou Little Debbie!"
"Pozdravte!" Když je pro nás cukr tak přitažlivý, není divu, že ho výrobci potravin přidávají do všeho. A tím myslím úplně do všeho. Kolem 35 % cukru, který Američané konzumují, pochází z nápojů. Ale také ho najdeme v salátových dresincích, kečupu, chlebu, cereáliích nebo sušenkách. Seznam je mnohem delší.
Je i v hovězím a krocaním sušeném mase. Často ani netušíme, že se cukr nachází téměř ve všem, co jíme. Třeba takový džus Clamato. Původní rajčatový koktejl se škeblemi. V každé porci se nachází 11 gramů cukru. Zjevně si řekli: "Vylepšíme chuť přidáním cukru." Spíš je mělo napadnout: "Vylepšíme chuť tím, že odstraníme ty škeble."
Ale nic z toho by nebyl problém, nebýt toho všem známého faktu, že nadbytek cukru nám moc nesvědčí. Světová zdravotnická organizace a Americká kardiologická asociace varovaly před nadbytečným příjmem cukru. Některé studie naznačují, že nadbytek cukru vám může poškodit mozek. Tento potkan je naprosto zdravý.
Když ho dáme do vody, vždy si najde cestu do bezpečí. Pět celých dva. Nyní se podívejte na tohoto potkana. Jeho strava byla ekvivalentem běžné severoamerické stravy, a to včetně tuků a cukrů, které běžně konzumujeme. Netuší, kam má plavat. Jeho mozek byl poškozen. Nemyslím si, že ten potkan nemůže najít ten ostrůvek.
Podle mě si říká: "Se*u na ten ostrov. Není na něm cukr. Já chci cukr!" "Chci cukr!" O tom by měl být další film Pixaru. Ale průmysl s cukrovinkami nepřijme tato zjištění učiněná mokrými potkany bez protestů. Jedná se o nesmírně mocný průmysl v hodnotě 5 miliard dolarů, který po desítky let bojoval za propagaci zdraví prospěšných vlivů.
Cukrová asociace dříve tvrdila, že cukr podporuje hubnutí. Měli dokonce reklamy, které tvrdily, že cukr je lékem na žravou náladu. Žena zde tvrdila: "Pokud cukr dokáže zaplnit ten pocit prázdnoty, jdu do toho." Ano, nic lépe nevyjádří, že se uvnitř necítíte prázdní, než osaměla žena, která jí cukr přímo ze sáčku. Cukrová asociace dnes volí sofistikovanější metody. Zde je jejich současný ředitel.
Pokud jde o obezitu, mnoho výzkumů vylučuje vliv cukru. Jasně říkají, že cukr není příčinou obezity nebo cukrovky. Vážně? Cukr nepřispívá k obezitě? Netvrdím, že je jediným viníkem, ale patří mezi hlavní podezřelé. Ptát se, co způsobuje obezitu, je jako se ptát, kdo zabil třídního křečka v první třídě. Ano, určitým způsobem ho zabili všechny děti, ale všichni víme, že jedno z nich na tom mělo největší podíl.
Mluvím o tobě, Kevine. Ty jsi toho křečka zabil. A kvůli tomu vás opustil otec! Jak jsem řekl, Kevine! Jak jsem řekl! Ale abychom byli fér... Dejte ho pryč. Abychom byli fér, existují vědci, kteří odmítají spojitost mezi cukrem a obezitou. Například tento muž.
Vezmeme komplexní situaci, jako je obezita, a pak řekneme: "Kdybychom omezili doslazované nápoje nebo přidaný cukr obecně, tak bychom problém s obezitou vyřešili." Myslím si, že je to dost pochybné a nejspíše nesprávné. To je doktor James Rippe, který je, stejně jako džus Clamato, plný spousty skrytého cukru. Je na výplatní pásce Asociace zpracovatelů kukuřice.
Lidí od kukuřičného sirupu. V jednu dobu od nich dostával rentu 41 000 dolarů měsíčně. To je půl milionu dolarů ročně. Za takové peníze byste čekali, že bude spojitost s obezitou vyvracet lépe. "Můj výzkum zjistil, že kukuřičný sirup z vás udělá nesmrtelného sexuálního boha s rentgenovým zrakem." Netvrdím, že peníze korporací ovlivňují vědu, ale... Výzkumníci se podívali na dvě skupiny výzkumů o nadváze.
První skupina byla ve střetu zájmů, financovaná třeba limonádovým průmyslem, a druhá skupina byla nezávislá. Většina nezávislých studií prokázala přímou spojitost mezi sladkými nápoji a obezitou. Ale většina studií ve střetu zájmů prokázala naprostý opak. Především podezřelá byla práce s názvem "Jsem tak lahodný!" která byla spojená s Dr. Pepperem. Ale bez ohledu na to, zda je cukr škodlivý, nebo je odpovědí na všechny životní problémy, měli byste aspoň vědět, že byl do jídla přidán.
A FDA se o to skutečně snaží. Tento týden projednává FDA nové výživové značení na obalech. To by mohlo výrobce donutit k tomu, aby neuváděli jen celkový obsah cukru, ale také to, kolik cukru přidávají. Ano, FDA chce vytvořit kolonku "přidaný cukr" na obalech. Což je v pohodě, dokud to neodpoutává pozornost od tlaku na cereálie Honeycomb, aby vysvětlily, co měl u všech svatých představovat jejich poslední maskot.
Co to, ku*va, bylo? Vypadá to jako stepní běžec vytvořený z pubických paruk. Nutnost zveřejňovat, kolik cukru lidem do jídla přidáváte, se může zdát celkem rozumná. Ale potravinářský průmysl to v žádném případě nenechá projít. FDA byla zaplavena dopisy snad od všech myslitelných organizací. Od Národní asociace výrobců jogurtů, přes Národní institut mražené pizzy až po několik zástupců brusinkového průmyslu.
Všichni se asi shodneme, že brusinky jsou těmi nejhnusnějšími přírodními bobulemi. Brusinky chutnají jako třešně, které vás nesnáší. Brusinky chutnají jako to, co pijí maliny před kolonoskopií. Tento průmysl to ví. Ředitel společnosti Ocean Spray napsal FDA dopis, ve kterém píše: "Brusinky obsahují přirozeně málo cukru, což jim propůjčuje typickou trpkou, svíravou, až nepoživatelnou chuť."
Ředitel Ocean Spray popsal svou hlavní ingredienci jako nepoživatelnou. Není divu, že chce, aby byly některé produkty z brusinek zproštěny povinnosti zveřejňovat množství přidaného cukru. To je vlastně žadonění: "Prosím, nenuťte nás prozrazovat, kolik cukru cpeme do našich hnusných bobulí."
Ale nejvíce nám toho odhalila prosba od výrobců slazených nápojů. Ti napsali, že pokud má být na obalu uvedeno množství přidaného cukru, musí to být hodnota v gramech a ne čajových lžičkách, protože čajové lžičky, cituji: "...by mohly vytvořit neférové negativní konotace, které podrývají podstatu výživových informací." To je šílené. Jaké negativní konotace může mít čajová lžička?
Tedy pokud pomineme otravného chlápka u večeře, který se ji snaží udržet na nose. Nebo to, že ji používají k výrobě tekutého heroinu. Ale za ani jednu z těch věcí nemůže lžička. Výrobci nápojů chtějí měřit cukr v gramech a ne v lžičkách jen proto, že každý člověk ví, co je čajová lžička. Metrickému systému tu nikdo nerozumí.
Proto je toto navrhované značení naprosto zbytečné. Pokud chtějí, abychom věděli, kolik cukru konzumujeme, musí to být v jednotkách, pod kterými si okamžitě něco představíme. A proto dnes, v duchu Halloweenu, navrhujeme, aby výrobci znázorňovali obsah cukru ve formě sladkostí. Přesněji pěnových buráků. Tedy nejodpornějších sladkostí ze všech.
Chutnají, jako kdyby se slon udělal do umělého sladidla. V každé téhle odpornosti je více než 5 gramů cukru. Proto navrhujeme následující věc. Cpěte do výrobků tolik cukru, kolik jen chcete. Ale pod podmínkou, že na přední straně balení vyjádříte obsah cukru ve formě pěnových buráků. Dám vám příklad. 64 uncí džusu Clamato obsahuje 88 gramů cukru, neboli 16 buráků.
Campbellova rajčatová polévka obsahuje 5,5 buráku. Balení 20 pěnových buráků obsahuje samozřejmě 20 pěnových buráků. To dá rozum. My, jako spotřebitelé, musíme požadovat, aby výrobci tento systém přijali. Prosím, tweetujte jim a použijte hastag #ukažtenámsvéburáky. Napište svým oblíbeným výrobcům potravin a požadujte po nich, aby vytáhli své buráky a ukázali vám je.
A pokud vám odepíšou: "Bohužel, je to trapné. Nikdo nechce vidět naše buráky. Jsou oranžové, zdeformované a opuchlé." Napište jim na to: "Ukažte nám své buráky!" "Dělejte, výrobci! Ukažte své buráky celému světu!" Pokud nám máte své buráky cpát do pusy, měli byste nám alespoň prozradit, co polykáme.
Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Nejhorší je, že je těch fotek více. Nevím, jestli jsem byl někdy v životě zmatenější. Ale jsem si jistý, že při pohledu na svůj sexy kostým nemohu být zmatenější než Louise C.K. Toto je také skutečné. Teď se asi shodneme, že sexy kostýmy na Halloween zašly už moc daleko.
Na tom ale nesejde. Všichni víme, o čem Halloween doopravdy je. O sladkostech. O sladké cukrové koledě. Během tohoto Halloweenu utratí Američané za sladkosti 2,2 miliardy dolarů. Abychom byli fér, jsou v tom započítány i oplatky Necco, které by měly být označovány spíš jako zkoagulovaný prach. Je ovšem vhodné označovat cukr jako pochoutku, když vezmeme v úvahu, kolik ho ročně sníme?
Běžný Američan zkonzumuje 22 čajových lžiček cukru denně. Trojnásobek toho, kolik potřebuje. To je ročně asi 34 kilogramů cukru pro každého muže, ženu i dítě v USA. No, ty krávo... 34 kilogramů cukru. Každý rok sníme kupu cukru o hmotnosti Michaela Cery.
Podívejte. Je to o trochu méně, než tomu bylo na konci 90. let, ale stále je to úctyhodné. Promluvme si o cukru. Každý ho miluje. Ukázalo se, že důvodem je naše genetické naprogramování. Eric Stice, neurovědec z Oregonského výzkumného institutu, využívá magnetickou rezonanci, aby zjistil, jak náš mozek reaguje na sladké.
Cukr aktivuje mozek zvláštním způsobem. Je to podobné tomu, co dělají drogy jako kokain. Cukr aktivuje náš mozek jako kokain. Musím říct, že Zjizvená tvář by byla úplně jiným filmem, kdyby na konci Al Pacino seděl na židli, dopoval se sladkými zákusky a říkal: "Pozdravte mou Little Debbie!"
"Pozdravte!" Když je pro nás cukr tak přitažlivý, není divu, že ho výrobci potravin přidávají do všeho. A tím myslím úplně do všeho. Kolem 35 % cukru, který Američané konzumují, pochází z nápojů. Ale také ho najdeme v salátových dresincích, kečupu, chlebu, cereáliích nebo sušenkách. Seznam je mnohem delší.
Je i v hovězím a krocaním sušeném mase. Často ani netušíme, že se cukr nachází téměř ve všem, co jíme. Třeba takový džus Clamato. Původní rajčatový koktejl se škeblemi. V každé porci se nachází 11 gramů cukru. Zjevně si řekli: "Vylepšíme chuť přidáním cukru." Spíš je mělo napadnout: "Vylepšíme chuť tím, že odstraníme ty škeble."
Ale nic z toho by nebyl problém, nebýt toho všem známého faktu, že nadbytek cukru nám moc nesvědčí. Světová zdravotnická organizace a Americká kardiologická asociace varovaly před nadbytečným příjmem cukru. Některé studie naznačují, že nadbytek cukru vám může poškodit mozek. Tento potkan je naprosto zdravý.
Když ho dáme do vody, vždy si najde cestu do bezpečí. Pět celých dva. Nyní se podívejte na tohoto potkana. Jeho strava byla ekvivalentem běžné severoamerické stravy, a to včetně tuků a cukrů, které běžně konzumujeme. Netuší, kam má plavat. Jeho mozek byl poškozen. Nemyslím si, že ten potkan nemůže najít ten ostrůvek.
Podle mě si říká: "Se*u na ten ostrov. Není na něm cukr. Já chci cukr!" "Chci cukr!" O tom by měl být další film Pixaru. Ale průmysl s cukrovinkami nepřijme tato zjištění učiněná mokrými potkany bez protestů. Jedná se o nesmírně mocný průmysl v hodnotě 5 miliard dolarů, který po desítky let bojoval za propagaci zdraví prospěšných vlivů.
Cukrová asociace dříve tvrdila, že cukr podporuje hubnutí. Měli dokonce reklamy, které tvrdily, že cukr je lékem na žravou náladu. Žena zde tvrdila: "Pokud cukr dokáže zaplnit ten pocit prázdnoty, jdu do toho." Ano, nic lépe nevyjádří, že se uvnitř necítíte prázdní, než osaměla žena, která jí cukr přímo ze sáčku. Cukrová asociace dnes volí sofistikovanější metody. Zde je jejich současný ředitel.
Pokud jde o obezitu, mnoho výzkumů vylučuje vliv cukru. Jasně říkají, že cukr není příčinou obezity nebo cukrovky. Vážně? Cukr nepřispívá k obezitě? Netvrdím, že je jediným viníkem, ale patří mezi hlavní podezřelé. Ptát se, co způsobuje obezitu, je jako se ptát, kdo zabil třídního křečka v první třídě. Ano, určitým způsobem ho zabili všechny děti, ale všichni víme, že jedno z nich na tom mělo největší podíl.
Mluvím o tobě, Kevine. Ty jsi toho křečka zabil. A kvůli tomu vás opustil otec! Jak jsem řekl, Kevine! Jak jsem řekl! Ale abychom byli fér... Dejte ho pryč. Abychom byli fér, existují vědci, kteří odmítají spojitost mezi cukrem a obezitou. Například tento muž.
Vezmeme komplexní situaci, jako je obezita, a pak řekneme: "Kdybychom omezili doslazované nápoje nebo přidaný cukr obecně, tak bychom problém s obezitou vyřešili." Myslím si, že je to dost pochybné a nejspíše nesprávné. To je doktor James Rippe, který je, stejně jako džus Clamato, plný spousty skrytého cukru. Je na výplatní pásce Asociace zpracovatelů kukuřice.
Lidí od kukuřičného sirupu. V jednu dobu od nich dostával rentu 41 000 dolarů měsíčně. To je půl milionu dolarů ročně. Za takové peníze byste čekali, že bude spojitost s obezitou vyvracet lépe. "Můj výzkum zjistil, že kukuřičný sirup z vás udělá nesmrtelného sexuálního boha s rentgenovým zrakem." Netvrdím, že peníze korporací ovlivňují vědu, ale... Výzkumníci se podívali na dvě skupiny výzkumů o nadváze.
První skupina byla ve střetu zájmů, financovaná třeba limonádovým průmyslem, a druhá skupina byla nezávislá. Většina nezávislých studií prokázala přímou spojitost mezi sladkými nápoji a obezitou. Ale většina studií ve střetu zájmů prokázala naprostý opak. Především podezřelá byla práce s názvem "Jsem tak lahodný!" která byla spojená s Dr. Pepperem. Ale bez ohledu na to, zda je cukr škodlivý, nebo je odpovědí na všechny životní problémy, měli byste aspoň vědět, že byl do jídla přidán.
A FDA se o to skutečně snaží. Tento týden projednává FDA nové výživové značení na obalech. To by mohlo výrobce donutit k tomu, aby neuváděli jen celkový obsah cukru, ale také to, kolik cukru přidávají. Ano, FDA chce vytvořit kolonku "přidaný cukr" na obalech. Což je v pohodě, dokud to neodpoutává pozornost od tlaku na cereálie Honeycomb, aby vysvětlily, co měl u všech svatých představovat jejich poslední maskot.
Co to, ku*va, bylo? Vypadá to jako stepní běžec vytvořený z pubických paruk. Nutnost zveřejňovat, kolik cukru lidem do jídla přidáváte, se může zdát celkem rozumná. Ale potravinářský průmysl to v žádném případě nenechá projít. FDA byla zaplavena dopisy snad od všech myslitelných organizací. Od Národní asociace výrobců jogurtů, přes Národní institut mražené pizzy až po několik zástupců brusinkového průmyslu.
Všichni se asi shodneme, že brusinky jsou těmi nejhnusnějšími přírodními bobulemi. Brusinky chutnají jako třešně, které vás nesnáší. Brusinky chutnají jako to, co pijí maliny před kolonoskopií. Tento průmysl to ví. Ředitel společnosti Ocean Spray napsal FDA dopis, ve kterém píše: "Brusinky obsahují přirozeně málo cukru, což jim propůjčuje typickou trpkou, svíravou, až nepoživatelnou chuť."
Ředitel Ocean Spray popsal svou hlavní ingredienci jako nepoživatelnou. Není divu, že chce, aby byly některé produkty z brusinek zproštěny povinnosti zveřejňovat množství přidaného cukru. To je vlastně žadonění: "Prosím, nenuťte nás prozrazovat, kolik cukru cpeme do našich hnusných bobulí."
Ale nejvíce nám toho odhalila prosba od výrobců slazených nápojů. Ti napsali, že pokud má být na obalu uvedeno množství přidaného cukru, musí to být hodnota v gramech a ne čajových lžičkách, protože čajové lžičky, cituji: "...by mohly vytvořit neférové negativní konotace, které podrývají podstatu výživových informací." To je šílené. Jaké negativní konotace může mít čajová lžička?
Tedy pokud pomineme otravného chlápka u večeře, který se ji snaží udržet na nose. Nebo to, že ji používají k výrobě tekutého heroinu. Ale za ani jednu z těch věcí nemůže lžička. Výrobci nápojů chtějí měřit cukr v gramech a ne v lžičkách jen proto, že každý člověk ví, co je čajová lžička. Metrickému systému tu nikdo nerozumí.
Proto je toto navrhované značení naprosto zbytečné. Pokud chtějí, abychom věděli, kolik cukru konzumujeme, musí to být v jednotkách, pod kterými si okamžitě něco představíme. A proto dnes, v duchu Halloweenu, navrhujeme, aby výrobci znázorňovali obsah cukru ve formě sladkostí. Přesněji pěnových buráků. Tedy nejodpornějších sladkostí ze všech.
Chutnají, jako kdyby se slon udělal do umělého sladidla. V každé téhle odpornosti je více než 5 gramů cukru. Proto navrhujeme následující věc. Cpěte do výrobků tolik cukru, kolik jen chcete. Ale pod podmínkou, že na přední straně balení vyjádříte obsah cukru ve formě pěnových buráků. Dám vám příklad. 64 uncí džusu Clamato obsahuje 88 gramů cukru, neboli 16 buráků.
Campbellova rajčatová polévka obsahuje 5,5 buráku. Balení 20 pěnových buráků obsahuje samozřejmě 20 pěnových buráků. To dá rozum. My, jako spotřebitelé, musíme požadovat, aby výrobci tento systém přijali. Prosím, tweetujte jim a použijte hastag #ukažtenámsvéburáky. Napište svým oblíbeným výrobcům potravin a požadujte po nich, aby vytáhli své buráky a ukázali vám je.
A pokud vám odepíšou: "Bohužel, je to trapné. Nikdo nechce vidět naše buráky. Jsou oranžové, zdeformované a opuchlé." Napište jim na to: "Ukažte nám své buráky!" "Dělejte, výrobci! Ukažte své buráky celému světu!" Pokud nám máte své buráky cpát do pusy, měli byste nám alespoň prozradit, co polykáme.
Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Komentáře (0)