Proč děti tolik očkujemeVox

Toto je doporučený rozpis očkování v USA. Po měsících je v něm rozděleno, kdy má být dítě očkováno proti běžným infekčním onemocněním. Na 12 měsících vidíme spalničky, obrna začíná na dvou, hepatitida typu B se často doporučuje ještě před odchodem z porodnice. Všechny tyto nemoci měly dříve strašné následky, poškození mozku, paralýzu, a dokonce smrt. Rodiče a pediatři tato doporučení následují už desítky let.

Poslední dobou se ale často setkáváme se zmatením a obavami. Čím dál víc rodičů některá očkování posouvá nebo úplně vynechává. A je pravda, že to dokáže být náročné. Proč malé děti potřebují tolik očkování za tak krátkou dobu? Pojďme si to vysvětlit. V první řadě si myslím, že toho od rodičů v této zemi žádáme hodně, chceme po nich, aby své děti očkovali proti 14 různým nemocem v prvních letech života, a to může znamenat až 25 očkování.

Dr. Paul Offit je ředitelem Centra vzdělávání o vakcinaci v dětské nemocnici ve Filadelfii. Myslím, že skepse a odmítání jsou úplně pochopitelné, bylo by ale skvělé, kdyby lidé vakcinaci neodmítali. Bavíme se i o dětech starých jen den, nechat je očkovat je dost děsivé, ale také velmi důležité. Novorozenci jsou jedni z nejzranitelnějších pacientů, jejich orgány se stále vyvíjí a jejich imunitní systém je úplně nový.

Než se narodíte, jste v děloze ve sterilním prostředí, když ale projdete porodními cestami, už to tak není. Nemluvňata jsou tedy obzvlášť náchylná k některým chorobám, například k RSV, respiračnímu syncyciálnímu viru. V USA je za rok hospitalizováno 60–⁠⁠⁠⁠⁠⁠80 tisíc dětí s RSV. Je to nejčastější důvod hospitalizace v USA u dětí mladších jednoho roku. Na vakcíně proti RSV se pracovalo od 60. let minulého století a v roce 2023 byla přidána do plánu pro novorozence.

Pětiletým dětem to nedoporučujeme, když dostanou RSV, bývají jen nachlazené, děti pod jeden rok ale často končí v nemocnici. Toto je mimochodem dr. Jim Campbell, expert na vakcíny v Americké akademii pediatrů. Mluvíme za děti v USA a chceme si být jistí, že to, co se doporučuje, je vhodné a chrání je. Očkováním bezpečně trénujeme jejich nový imunitní systém.

Každá část tohoto plánu, od dávky po načasování, je nastavená tak, aby to zvládla co nejefektivněji. Plán byl důkladně prověřen několika zdravotnickými organizacemi. Když jde o to, zda a kdy očkovat, odborníci sledují tyto dvě věci: první je zátěž nemoci, tedy její vliv na společnost. Neboli epidemiologie. Kdy se nemoc vyskytuje? A kdy je rozumné očkovat, na základě toho, kdy se nemoc objevuje? Je dobré se ujistit, že dítě je úplně imunní ve chvíli, kdy by nejpravděpodobněji mohlo tyto infekce chytit.

A za druhé, imunitní systém. Kdy bude nejlépe reagovat? Například, děti se rodí s dočasnými protilátkami na spalničky od matky. Když se očkují moc brzo, protilátky od matky by mohly zabránit tvorbě vlastních. A vakcína pak jistě nebude fungovat. Ačkoli lze proti spalničkám očkovat i dřív, podle odborníků je nejlepší čas mezi 12 a 15 měsíci a poté znovu při nástupu do školky.

Tato metoda je na 97 % úspěšná při prevenci spalniček. Výzkumy v oblastech zátěži nemoci a imunity v různých fázích života jsou důvodem, proč děti dostávají tolik očkování po sobě. Hodně rodičů se ale ptá: nemůže tolik vakcinací dětský imunitní systém spíš zatížit? To je určitě ta největší obava. Očkováním nelze imunitní systém nijak zatížit.

Naše imunitní systémy, i ty úplně nejmladší, jsou neuvěřitelné. Každý den vstaneme a jen tím, že dýcháme, jíme nebo se dotýkáme povrchů, jsme vystaveni tisícům nakažlivých látek najednou a pořád. Naše tělo a imunitní systém jsou na to připraveny a celý den tyto látky kontrolují. Jestliže je náš imunitní systém tak skvělý, proč si děti nemohou imunitu vybudovat samy?

Nebylo by to lepší? Bylo, ano. Problém je ale v tom, za jakou cenu. Přirozená imunita je nejistá sázka. A riskovat jakoukoli z těchto nemocí je mnohem horší než risk, který představují vakcíny. Obrna paralyzovala jednoho z každých 200 infikovaných. Před vakcínou ročně zemřelo nebo bylo paralyzovaných skoro půl milionu lidí na světě.

Hepatitida typu B může vést k rakovině jater nebo lupénce. 90 % novorozenců, kteří hepatitidu B dostanou, mají chronickou infekci na celý život. A před vakcínou proti spalničkám se hospitalizovalo 48 000 lidí ročně, 500 lidí zemřelo, hlavně na zápal plic, dehydrataci a encefalitidu, což je zánět mozku. Tenhle plánek existuje, abychom nemuseli riskovat. Myslím, že „přirozená imunita“ je špatný termín.

Myslím, že by to mělo být „imunita přeživších“. To by bylo přesnější. Lepší otázka je, zda je imunita, kterou nám dává očkování, dostačující. A odpověď zní: ano. Očkování jde posunout nebo rozložit, dítě tak ale jen zůstane déle bez ochrany. Jedná se o velmi dobře otestovaný plán, když ho posuneme, vystavíme dítě většímu riziku a nic z toho nezískáme.

Některé rodiče ale více než počet dávek znejistí spíš to, co údajně obsahují. Vakcíny většinou tvoří 5 složek. První z nich je samozřejmě samotný antigen, ten vašemu tělu dává signál, aby se bránilo. To bývá oslabený nebo mrtvý virus nebo jen samotný protein z něj. Například virová vakcína, třeba ta proti hepatitidě B, v sobě má jeden protein viru hepatitidy B. V porovnání, když dítě dostane například streptokoka, je vystaveno 25 až 50 antigenům najednou.

Ve vakcíně jich je mnohem méně. Nejasnosti ale panují o ostatních látkách ve vakcínách, které jsou neustále označovány za toxické. Je to taková „chemofobie“. Jakmile zmíníte chemikálii, třeba fosforečnan sodný, který ve vakcínách může sloužit k vyrovnávání pH, lidé nevědí, co přesně to znamená, neuvědomují si, že fosforečnan sodný v podstatě denně pijí.

V poslední době se například často zmiňuje thimerosal. Používá se jako konzervační prostředek v různých produktech od 30. let minulého století. Obsahuje ethylrtuť, což zní děsivě. Thimerosal byl ale ze všech vakcín pro děti odebrán v roce 2001, výzkumy navíc dokázaly, že je bezpečný. Ve studiích vidíme, že dětem, které dostaly vakcínu s thimerosalem, se nezměnila hladina rtuti v krvi.

Byla to totiž velmi nízká dávka. A ne, nemáme žádné důkazy o tom, že vakcíny způsobují autismus. Na toto téma máme mnoho studií, mezi žádnou vakcínou a autismem není spojení. Na toto téma už existuje 24 studií. Vakcíny se za ta desetiletí nesčetněkrát prokázaly jako bezpečné. To nemoci, před kterými nás mají chránit, nejsou. V roce 2025 USA zaznamenaly nejvíce případů spalniček za posledních 30 let.

Zemřeli na ně tři lidé. Tato rozšíření nemoci přímo souvisí s nižším počtem očkovaných. Když začne mizet imunita, spalničky se vracejí. Jde o vysoce nakažlivou nemoc, proto je potřeba velmi vysoká imunita. Komunitní, masová imunita. Tento graf už jste možná viděli. Jde o počet nakažených spalničkami od roku 1950. Zde byla představena vakcína.

Toto je podobný graf pro obrnu. A toto pro HIB, virus, který způsobuje meningitidu. Pokud díky bezpečným a účinným vakcínám dokážeme dětem snížit zátěž nemoci, chceme je dále vyvíjet. Překlad: alice www.videacesky.cz