Proč je nutné mluvit o rasách

Dnes je společensky nepřijatelné být rasistický. Dokonce i mluvit o rase může být lidem nepříjemné. Přeci jen máme žít ve společnosti, která nehledí na barvu pleti. Máme ignorovat rasu a soudit druhé jen podle jejich charakteru. Zní to skvěle, že? Pokud odhlédneme od rasy, můžeme se všemi jednat stejně a vyhnout se stereotypům. Má to ale háček. Můžeme sebevíc tvrdit, že jsme nejtolerantnější generace v dějinách, ale lidskou rasu nedokážeme ignorovat.

Jistě, společnost není natolik otevřeně rasistická, ale stále existují podvědomé předsudky a podobné druhy rasismu. Například nikdo veřejně neřekne, že jsou černoši nebezpečnější než běloši. Ale experimenty naznačují něco jiného. Účastníci hráli hru, kde se objevovaly obrázky černošského nebo bílého podezřelého, který držel zbraň, nebo něco nevinného, jako peněženku.

Během necelé vteřiny se měli účastníci rozhodnout, zda vystřelí nebo ne. V těchto vypjatých situacích lidé začnou dělat chyby. Avšak tyto chyby se řídily vzorem. Lidé častěji stříleli na neozbrojeného černocha než bělocha. Na druhou stranu, když byl podezřelý ozbrojený, lidé častěji nechali uniknout bělocha než černocha. Ale teď přichází překvapení. Tento předsudek byl pozorován u všech.

I u černochů, kteří se výzkumu účastnili. Toto se děje v nejzákladnější části mozku. Když měřili elektrickou aktivitu mozků hráčů, kteří tuto hru hráli, při pohledu na tvář černocha následovala větší odpověď na ohrožení. Proč tedy odmítáme, že máme předsudky, když tam zcela jasně jsou? Dalším příkladem je, že by nikdo neřekl, že jsou černoši hloupější než běloši. V jiné studii bylo rozesláno 5 000 životopisů, které nesly stereotypické bělošské jméno nebo stereotypické černošské jméno.

Přestože obsah životopisů byl naprosto stejný, bělošská jména dostala o 50 % více odpovědí. Bělošské jméno vám dává stejné výhody jako 8 let zkušeností v životopise. Tato studie šla ještě dál. Zjistili, že u bělošských jmen lepší životopis zajistil více odpovědí. To se dalo čekat. Ale u černošských jmen byl tento efekt mnohem menší.

Jeden by si mohl myslet, že dobrá doporučení černošská jména vyřadí ze stereotypu, že jsou nevzdělaní. Avšak zaměstnavatelé se stále řídili předsudky. Toto je hlavní problém toho, že barvu pleti ignorujeme. Ignorujeme totiž i to, že tyto problémy stále existují. Společnost může tvrdit, že na barvu pleti nehledí, ale u jednotlivců to zatím neplatí. Ať už za to mohou stereotypy v médiích nebo určité skupinové smýšlení, stále v nás zůstává kus rasismu.

Pokud předstíráme, že rasy neexistují, a nemluvíme o tom, jen to zhoršujeme. Zejména to platí u dětí. Mnoho rodičů si myslí, že když před dětmi budou mluvit o rasách, jen vše zhorší. Myslí si, že děti rasové rozdíly nevidí, a začnou je vnímat, jen když je na ně upozorníme.

Ale to vůbec není pravda. Když se tříletých dětí zeptali, koho chtějí za kamaráda, 86 % bílých dětí si vybralo člověka stejné rasy. Ale černošské děti tuto volbu udělaly jen v 32 %. Šestiletým dětem byly ukázány obličeje a měly je rozdělit. Asi 70 % dětí je rozdělilo podle rasy, ačkoliv je mohly rozdělit i podle pohlaví. Je nutné, abychom o rasismu mluvili.

Takto můžeme lidi vzdělávat a snadno je zbavit různých předsudků. Nakonec vám zmíním příznivější studii o rasismu. Účastníci četli popisy případů znásilnění, kde podezřelí byli běloši i černoši. Nejdříve byli černoši častěji shledáváni vinnými. Ale poté jim bylo připomenuto, že se mají vyhnout všem předsudkům a že se mají řídit pouze relevantními informacemi. Tento efekt následně vymizel.

Naznačuje to, že můžeme vědomě potlačit všechny rasové předsudky, které máme. Místo toho, abychom říkali, že žádné rasy nevidíme, měli bychom přijmout, že rasismus stále existuje. I když třeba jen nevědomý. Díky tomu se s ním můžeme vyrovnat a vědomě ho omezovat. Překlad: Mithril www.videacesky.cz