Proč aktivismus na sociálních sítích nefunguje?
V současné době jsme zaplaveni různými virálními videi, která se nás snaží nabádat k různým společensky prospěšným akcím. Avšak když se nad tím zamyslíte, tato videa vždy přijdou, vyvolají rozruch a pak se na ně v tichosti zapomene. Psychologie pro to má vysvětlení.
Přepis titulků
V dnešní době jsou virální videa všude. Většinou obsahují nějaké
politické nebo společenské poselství. Jednou je to o zabránění rasismu,
podruhé o rovnosti pohlaví. Pamatujete si video Kony 2012? Během pár dní nasbíralo
desítky milionů zhlédnutí. Ale i přes tehdejší veřejné pohoršení
byl Kony víceméně zapomenut. Proč se tedy už nestaráme o něco,
o čem se předtím tolik mluvilo a co vyvolávalo tak silné emoce.
Abyste to pochopili, podívejte se na teto experiment. Účastníkům bylo sděleno, že mají jít do jiné budovy a promluvit v ní o milosrdném Samaritánovi. Ironií bylo, že po cestě narazili na zraněného člověka. Otázkou bylo, zda se zastaví a pomohou mu. Ukázalo se, že ačkoliv měli v paměti příběh o milosrdném Samaritánovi, nijak výrazně častěji nepomohli. Důležité bylo to, zda účastníci spěchali nebo ne.
Pokud jim výzkumníci řekli, že nemusejí spěchat, pomohlo 63 % lidí. Avšak pokud jim řekli, aby spěchali, naprostá většina prošla kolem a pomohlo jen 10 % lidí. To je obří rozdíl. Ale o něčem to vypovídá. Možná nejsme bezcitní. Možná jsme jen pod tlakem okolností.
Zamyslete se nad tím takto. Příběh o milosrdném Samaritánovi je jako tato srdceryvná videa. Zanechají ve vás silné poselství, ale když se vypravíte do skutečného světa, ztratí se v každodenních starostech. Poselství zapomenete. Proto aktivismus na sociálních médiích funguje jen vzácně. Vyvolá silné emoce, které jsou však pouze dočasné. Nepromítnou se do běžného života.
Ale nemáme pro vás jen špatné zprávy. Pokud chcete změnit chování společnosti, psychologie pro vás má odpověď. Neměli byste se snažit změnit osobu, ale okolnosti kolem ní. Psychologové tomu říkají channel factors. Jsou to malé, ale důležité, faktory, které u člověka podpoří nějaké chování. Podívejte na množství dárců orgánů v jednotlivých zemích. Ačkoliv jsou si některé tyto země podobné, množství dárců je velice odlišné.
Proč tomu tak je? V těchto zemích se ze systému odhlašujete. To znamená, že lidé jsou automaticky dárci orgánů. Pokud jimi nechtějí být, musí se z něj vědomě odhlásit. V těchto zemích se lidé musí registrovat, aby se stali dárci orgánů. Pokud darování orgánů uděláte co nejednodušší, může počet dárců drasticky vzrůst. Může vás napadnout, proč je v Nizozemsku počet dárců vyšší.
Při masivní kampani vláda poslala dopis každému občanovi a prosila je, aby se stali dárci. Nebylo to zdaleka tak efektivní, jako systém s odhlášením. Je tedy lepší se zaměřit na okolnosti než na jednotlivce. Dalším příkladem je překročení rychlosti. Vlády utrácejí miliony dolarů za reklamy, které cílí na překročování rychlosti. Ale porovnejte to s tímto. Pokud se budete blížit k ostré zatáčce, můžete před ní najít příčné čáry.
Tyto čáry jsou od sebe různě daleko. Jak se přibližujete k zatáčce, přibližují se k sobě i čáry. Představte si, že jste v tom autě, a vidíte, že se k vám cesta přibližuje čím dál rychleji. Okamžitě zpomalíte. Tento způsob je efektivnější, protože řidiči zpomalí vždy, když uvidí tyto čáry. Ale reklamy budou většinou zapomenuty a ztratí svůj účinek.
A nakonec tu máme chytrou taktiku, jak studenty přesvědčit, aby se nechali očkovat proti tetanu. Nejdříve se je výzkumníci snažili vyděsit informacemi, že tetanus může způsobit takové křeče, které vám zlomí kosti. I přes to se nechala očkovat pouze 3 % studentů. Zkusili jiný přístup. Tentokrát dali studentům mapu okolí vysoké školy a zeptali se jich, kdy by měli čas se přijít naočkovat.
Poté jim načrtli cestu na univerzitní kliniku, kde očkování probíhalo. V tomto případě se nechalo naočkovat 28 % studentů. To je devětkrát více. Díky tomu, že jim předali mapu s cestou, vědci očkování pro studenty maximálně zjednodušili. Nemuseli si nic plánovat, protože to udělali za ně. Na děsivé historky si na příští přednášce už asi ani nevzpomněli.
Jak vidíte, aktivismus v sociálních médiích se snaží v lidech vyvolat silné emoce. Doufají, že budete ochotní učinit potřebné kroky ke změně. Ale tak tomu není. Místo toho je snazší, efektivnější a někdy i levnější se zaměřit na okolnosti, ve kterých se osoba nachází. Takto můžete svět ovlivnit. Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Abyste to pochopili, podívejte se na teto experiment. Účastníkům bylo sděleno, že mají jít do jiné budovy a promluvit v ní o milosrdném Samaritánovi. Ironií bylo, že po cestě narazili na zraněného člověka. Otázkou bylo, zda se zastaví a pomohou mu. Ukázalo se, že ačkoliv měli v paměti příběh o milosrdném Samaritánovi, nijak výrazně častěji nepomohli. Důležité bylo to, zda účastníci spěchali nebo ne.
Pokud jim výzkumníci řekli, že nemusejí spěchat, pomohlo 63 % lidí. Avšak pokud jim řekli, aby spěchali, naprostá většina prošla kolem a pomohlo jen 10 % lidí. To je obří rozdíl. Ale o něčem to vypovídá. Možná nejsme bezcitní. Možná jsme jen pod tlakem okolností.
Zamyslete se nad tím takto. Příběh o milosrdném Samaritánovi je jako tato srdceryvná videa. Zanechají ve vás silné poselství, ale když se vypravíte do skutečného světa, ztratí se v každodenních starostech. Poselství zapomenete. Proto aktivismus na sociálních médiích funguje jen vzácně. Vyvolá silné emoce, které jsou však pouze dočasné. Nepromítnou se do běžného života.
Ale nemáme pro vás jen špatné zprávy. Pokud chcete změnit chování společnosti, psychologie pro vás má odpověď. Neměli byste se snažit změnit osobu, ale okolnosti kolem ní. Psychologové tomu říkají channel factors. Jsou to malé, ale důležité, faktory, které u člověka podpoří nějaké chování. Podívejte na množství dárců orgánů v jednotlivých zemích. Ačkoliv jsou si některé tyto země podobné, množství dárců je velice odlišné.
Proč tomu tak je? V těchto zemích se ze systému odhlašujete. To znamená, že lidé jsou automaticky dárci orgánů. Pokud jimi nechtějí být, musí se z něj vědomě odhlásit. V těchto zemích se lidé musí registrovat, aby se stali dárci orgánů. Pokud darování orgánů uděláte co nejednodušší, může počet dárců drasticky vzrůst. Může vás napadnout, proč je v Nizozemsku počet dárců vyšší.
Při masivní kampani vláda poslala dopis každému občanovi a prosila je, aby se stali dárci. Nebylo to zdaleka tak efektivní, jako systém s odhlášením. Je tedy lepší se zaměřit na okolnosti než na jednotlivce. Dalším příkladem je překročení rychlosti. Vlády utrácejí miliony dolarů za reklamy, které cílí na překročování rychlosti. Ale porovnejte to s tímto. Pokud se budete blížit k ostré zatáčce, můžete před ní najít příčné čáry.
Tyto čáry jsou od sebe různě daleko. Jak se přibližujete k zatáčce, přibližují se k sobě i čáry. Představte si, že jste v tom autě, a vidíte, že se k vám cesta přibližuje čím dál rychleji. Okamžitě zpomalíte. Tento způsob je efektivnější, protože řidiči zpomalí vždy, když uvidí tyto čáry. Ale reklamy budou většinou zapomenuty a ztratí svůj účinek.
A nakonec tu máme chytrou taktiku, jak studenty přesvědčit, aby se nechali očkovat proti tetanu. Nejdříve se je výzkumníci snažili vyděsit informacemi, že tetanus může způsobit takové křeče, které vám zlomí kosti. I přes to se nechala očkovat pouze 3 % studentů. Zkusili jiný přístup. Tentokrát dali studentům mapu okolí vysoké školy a zeptali se jich, kdy by měli čas se přijít naočkovat.
Poté jim načrtli cestu na univerzitní kliniku, kde očkování probíhalo. V tomto případě se nechalo naočkovat 28 % studentů. To je devětkrát více. Díky tomu, že jim předali mapu s cestou, vědci očkování pro studenty maximálně zjednodušili. Nemuseli si nic plánovat, protože to udělali za ně. Na děsivé historky si na příští přednášce už asi ani nevzpomněli.
Jak vidíte, aktivismus v sociálních médiích se snaží v lidech vyvolat silné emoce. Doufají, že budete ochotní učinit potřebné kroky ke změně. Ale tak tomu není. Místo toho je snazší, efektivnější a někdy i levnější se zaměřit na okolnosti, ve kterých se osoba nachází. Takto můžete svět ovlivnit. Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Komentáře (0)