Omlouvám se, ale na dnešek jsem nestihl přeložit nového Conana, takže se ho dočkáte až příští úterý. Díky za pochopení. // BugHer0 Stalo se vám někdy, že jste při pohledu na naprosto náhodnou věc uviděli něco, co vám připomínalo obličej? Proč vidíme tváře tam, kde ve skutečnosti žádné nejsou? Na to nám odpoví dnešní video kanálu Vox.
Když se podíváte
na tento obrázek, co vidíte? Pravděpodobně obličej -
oči, ústa, emoce. Přestože jsou to neživé předměty
a ve skutečnosti nic neznázorňují. Internet ale takové obrázky miluje, na eBayi se prodávají
za spoustu peněz. A často jsou v novinách. Prý je to tvář Ježíše vytesaná
přírodou na stráni kopce. Podívejte. - Cítím se poctěn.
- Sýrový Ježíš. Je to očividně obraz toho,
kterého známe jako Ježíše. Musí to mít důvod. Jev, který to způsobuje,
se nazývá pareidolie, řecky to znamená za obrazem. Kdysi si lidé mysleli,
že je to příznak psychózy. Leonardo da Vinci o něm psal ve svých
poznámkách jako o inspiraci pro malíře, psychologové jej začali využívat
jako hodnotící prostředek. Myšlenka je taková,
že náš mozek neustále přijímá informace a neustále se v nich snaží hledat
vzory, aby chápal, co se kolem děje.
Když se tedy podíváme
například na koberec, mozek se snaží najít
věci, které dávají smysl, třeba písmeno abecedy
nebo dvě oči a nos. Toto jsou věci, které dobře známe
a jsou nám blízké, takže je jedno, zda tam ve skutečnosti jsou.
Vidíme je tam, protože dávají smysl. V jednom experimentu z roku 2011
hledali účastníci obličeje skryté v šumu. A šlo jim to velice dobře,
měli úspěšnost přes 90 %.
Když ale zkoumali pouze šum
bez jakýchkoliv vložených obličejů, zhruba ve 40 % případů
viděli účastníci obličej. I když tam žádný nebyl. Vědci si myslí, že tato reakce
je způsobena konkrétní částí mozku, která se specializuje
na rozpoznávání tváří. U lidí se vyvíjí velmi brzy. Studie ukazují, že děti,
kterým byly ukazovány takovéto obrázky, spolehlivě tíhnou k těm,
které připomínají lidskou tvář, a to už od dvou měsíců života.
Na tortille se objevil Ježíš. Jeho hlava, vousy, všechno. Tady to ovšem začíná být zajímavé. Ve studii z roku 2013 testovali
výzkumníci z Univerzity v Helsinkách 47 lidí na pareiodolii. Někteří byli věřící nebo věřili
na nadpřirozeno, někteří ne. Zjistili, že věřící lidé měli
vyšší pravděpodobnost, že uvidí v náhodném
vzoru tvář než skeptici.
Není tedy překvapením, že ve spoustě
případů vidí lidé tvář náboženské postavy v naprosto náhodném vzoru.
A díky tomu je to tak zajímavé. Naše neustálé hledání smyslu života
máme uloženo hluboko v mozku. A díky tomu jsme takoví, jací jsme. Překlad: Xardass
www.videacesky.cz
XardassPublikováno: 10 let
