Ricky Gervais u Jonathana Rosse

Zrovna přiletěl z USA
a zatím neměl čas zajít domů, ale já vím,
co tam na něj čeká, hromada dopisů
od zoufalého Stevena Merchanta a kostřička té kočky,
co jsem mu dal. Ale kdepak, tloustne. Přivítejte prosím
Rickyho Gervaise. Ricky Gervais,
dámy a pánové. Pojďme si nejdřív
něco vyjasnit, nepřestěhoval ses
do Ameriky, že ne?

Nežiješ v USA? - Ne.
- Četl jsem to totiž v novinách. Ne, mám tam dům,
kde bydlím, když pracuju, ale... Miluju... hlavně New York, ale žiju v Anglii,
žiju v Londýně. Musím říct,
že jsem na tebe hrdý, protože většina lidí,
kteří se chtějí prosadit v USA, o sebe začne dbát,
víš, co myslím?

Začnou... Začnou chodit
do posilovny, do solárka... ale ty ne. Pokud něco,
tak vypadáš víc sešle. To vážně obdivuju. To víš, můžu si teď dovolit
jíst u Gordona Ramsayho. Dobře. Pro co máš slabost? Protože očividně
rád jíš. Stejně jako já. - Ano.
- Takže co... - Ty se taky zrovna nekrotíš.


- Jo. Nosíš to líp než já, objem
na správných místech. No vážně. Já ho viděl dvakrát.
Vážně zážitek. Když jsem ho viděl,
došlo mi, jak jsem na tom bledě. Jako další paže. - Nedávno jsem se ho málem sám lekl.
- To věřím. Vyčníval nade mnou z vany.
Myslel jsem si, že je ve vodě duch. - To vystřihneme.
- Je průměrný, měřím 173 cm, průměr. - Určitě je hezký.

Pojďme dál...
- "Vystřihneme to." Odkdy se v tomhle pořadu
dbá na kvalitu obsahu? "Ta nuda co vidíme, to prostřihali?
Co z toho proboha mohli vystříhat?!" Není tady ani nic k pití.
Můžu dostat vodu? - Bohužel...
- Ty ji máš! Výborně! Musel jsem si ji sám koupit,
takže teď za ni budeš pěkně platit ty. Dej sem libru! A teď rozhovor. Ó, připomíná mi Oscara Wildea.

Viděl jsem tvůj první
stand-up nazvaný Zvířata, mám pravdu? Pak jsi měl Politiku, Slávu... Chceš v budoucnu pokračovat podobně?
Jedno velké zaštiťující téma a... Určitě, rád mám
jedno velké téma, které pak vytrvale ignoruju.
Příště to bude Věda. To tě opravdu zajímá? Zvířata mě zajímaly taky, ale v podstatě je to jen výmluva,
abych se nějak dostal k výpadům, dává to strukturu a líbí se mi
ten koncept komediálního výstupu jako studie na nějaké téma, i když
je to jen výmluva, proč začít mluvit.

Jak to děláš?
Taky bych rád dělal stand-upy. - Myslím, že by ti to šlo.
- No jo, jenže když chci napsat vtip, tak vím, jak začít, třeba... Madonna se rozvádí, a pak... - Kde mám scenáristy?
- Jo. Vím, jak začít,
a jaká má být pointa, ale jak...

Já ze sebe nechrlím vtipy. Publikum by souhlasilo. Já si s publikem hraju, uvádím
je v omyl a vyprávím jim příběhy... - Zavádějící příběhy?
- Ano. Myslím, že když jdeš na stand-up,
tak i kdyby to byly skvělé vtipy, pokud to bude jen
jedna hláška za druhou, budeš se po 20 minutách
dívat na hodinky. Musí to mít charakter
a nějakou strukturu...

Jako u X Factoru,
musíš se vydat na cestu. Přesně tak. A taky pomůže,
když ti vyvraždili celou rodinu. Pořád se na tyhle
pořady díváš? - Dívám.
- Miluješ to, viď? Miluju. A dobře mi posloužily. Kancl je odvozený
od jejich "dokumentárního" stylu. Já myslím přímo natáčení. Vím,
že ses chodil dívat na Pop Idol. - Jo.

- Šel bys na X Factor?
Ty těm lidem dost fandíš, viď? Po čase tě to dostane a pohltí
tě to a pokud je tam opravdový "lidský příběh",
tak u toho brečím, za což se nenávidím,
ale dostává mě to a jakmile to skončí,
tak na to zapomenu. Tyhle lidské příběhy
jsou ale po čase otravné. - "Už zase mluví o svojí mrtvé matce!"
- Já vím. Jí vím, že je to děsné, ale po chvíli
ti připadá, že to využívají. Máš pravdu.

Celé to využívá lidi,
ale je to hodně dobře udělané. Ty ses proslavil
až v pozdním věku, Během let jsi musel vědět,
že bys mohl dělat to, co děláš. A pak jsi začal vystupovat.
Proč ne dřív? Co ti v tom bránilo? Nikdy jsem to nezkoušel. Měl jsem
normální práci v kanceláři a pak... jsem začal vypomáhat
v místním rádiu XFM, začal jsem tam pracovat a seznámil
se tam se Stevenem Merchantem. Musel jsi přece... Vtipní lidé vědí,
že jsou vtipní a když vidí komiky, tak si myslí, že by
to zvládli taky a líp.

To je pravda.
Vždycky jsem věděl, že jsem vtipný a říkal jsem si, že jednou
možná, ale nevěřil jsem tomu... Proč? Chyběla ti odvaha
nebo sis myslel, že by to nevyšlo? Jo, myslel jsem si, že se to nikdy
nestane. Takové věci se nestávají. To se ti pak muselo ulevit. Nesnažil jsem se proslavit.
A celou dobu, když se vysílala The 11 O'Clock Show,
má talk show, dokonce i Kancl, tak mi nedocházelo,
proč na mě lidi na ulici zírají.

- Zapomněl jsem a...
- Zapomněls, jak divně vypadáš? Ano, zapomněl. Potom, co se
Steven Merchant proslavil, řekl o tom: "Lidi si na mě vždycky
ukazovali a smáli se." To zní krutě. Já vím.
Teď alespoň ví, proč to dělají. Vyrůstal jsem obklopený
vtipnými lidmi, takže je to... - Byls vtipný jako dítě?


- Byl jsem... - Jako chlapeček? Byl jsem vtipný jako
chlapeček i jako holčička. To muselo být vtipné. Takže jsi
to byl ty, kdo rozesmíval rodiče? Ne, u nás doma byli
všichni vtipní a rádi se smáli. Když jsem vyrůstal,
tak hned po zodpovědnosti a rodině byl smích tou
nejdůležitější věcí. - Dost tradiční hodnoty.
- Ano, a k tomu ten smích. Často jsme se váleli smíchy,
byl to skoro souboj ve smíchu. Všichni moji bratři i sestra
a jejich partneři, máma s tátou...

a všichni se do sebe naváželi. Tak to asi vypadalo.
Můj bratr... můj bratr je jako já,
ale desetkrát horší. Já si uvědumuju,
co říkám. On ne. Vážně.
Má malířskou a designovou firmu a jednou vezl
svoje lidi do práce, měli zakázku v Institutu
pro výzkum zbraní v Old Admiralty. Zastaví tam u brány a čekají
na rutinní bezpečnostní kontrolu.

Přijde policajt s takovým
tím zrcátkem na tyči a začne obcházet auto.
A jak postupuje, spadne mu přilba a vypadne z ní 20 cigaret. Policajt se podívá
na Boba a snaží se vtipkovat: "Určitě jste se vždycky divili,
co máme pod přilbami." Bob na to: "Věděl jsem,
že to není mozek." Proč to sakra řekl?!
Protože prostě jel a neuvažoval, policajt hned:
"A tady bude detailní prohlídka."

Bob šel dovnitř,
dokončil směnu, kouřil a čekal na toho
policajta venku. Srab nevyšel. Na mámině pohřbu... jsme to s Bobem
celé organizovali. Bob měl na starosti
jednání s farářem a já šel do pohřebního ústavu
zamluvit květiny a další věci. To nebyla sranda.
Šel jsem tam a snažil se... Moji rodiče měli "dobrou smrt",
za což jsme byli vděční, ačkoliv je to
pochopitelně smutná věc.

Přijde ke mně jedna paní
celá ve smutečním... Jasně, je to pohřební ústav. Vtipkuju a ona nic...
drsné publikum. Ptá se:
"Tak co byste chtěli za nápis?" "Nevím."
"No, byla to máma." "Ano."
"Co napsat 'MÁMA'?" "Ano."


"A babička? Dáme 'BABIČKA'." "A jak se jmenovala?"
"Eva." Odkývla to a já: "Je to levnější,
když jde o krátké jméno?" Ona:
"Ano, účtujeme za písmeno." A já na to: "Říkali jsme jí E." Ani nemrkla, ani nemrkla. Jen na mě zírala,
dokud jsem neřekl: "Eva stačí." Mezitím můj bratr mluví
s farářem a ten říká: "Povězte mi něco
o mamince.

Jaké měla zájmy?" A můj bratr:
"Byla horlivou rasistkou." Farář na to:
"To říct nemůžu." A Bob: "Vážně?" "Opravdu ne."
"Tak řekněte zahradničení." Úžasné, vážně úžasné.

V současnosti pracuješ
na filmu se Stevenem Marchantem, Cemetery Junction, už jste
se k tomu chystali delší dobu, že? Plánovali jsme to jako
seriál ještě před Komparzem, ale pak jsme začali s tím
a bylo to perfektně načasované, Nejen proto, že to bylo
o mírně divném chlápkovi, ale hlavně jsme věděli,
že se těm lidem líbí Kancl a tak... - Myslíš těm hvězdám?
- Ano. Věděli jsme, že můžeme mít
Kate Winslet a Samuela Jacksona...

- A mě. Já tam hrál taky.
- Dokonce dvakrát, ne? Myslím, že ty díly se mnou
byly nejpopulárnější, asi... Taky jsem to někde četl. Byl jsi v tom výborný. Je dost těžké
hrát sám sebe, ale tobě to vážně šlo. - Jsem dobrý herec...
- Jsi dobrý herec, ty arogantní egomaniaku. Mělo se to
jmenovat Muž z Pru, podle všech těch reklam,
které kdysi vylepovali.

Když jsem vyrůstal,
byly ty reklamy všude. Je to o společenských
třídách a taky o... o tom, jak se sexuální revoluce
nedostala až do malých měst. - Je to z 60. nebo 70. let?
- Asi 1972. Takže čekali, že je pohltí vlna
"volné lásky" a nic z toho nebylo. Přesně tak, jen zestárli a přestěhovali
se od matky do vedlejšího domu. - To zní depresivně.
- Ale není. Nálada toho filmu,
což je mimochodem technický termín, vychází z Born to Run
Bruce Springsteena.

Mělo by to být o úniku,
to je naše téma. Kdybych měl shrnout, o čem je Kancl,
tak je to o bandě nepodstatných lidí, kteří celé dny nic
nedělají a ani spolu... Mají o sobě spoustu iluzí
a celé je to trochu smutné. Přesně tak. Je to sranda,
ale je v tom i kousek pravdy. A teď nám něco
řekni o filmu Město duchů. Město duchů...

- Moment.
- Ano? Během let ti nabídli hodně rolí v různých filmech a tys je
nikdy nevzal, je to tak? Nějak jsem filmové role
nevyhledával, to je celé. Měl jsem i tak
dost práce s Kanclem. Jen mě zajímá... nabídli ti
i roli v Šifře mistra Leonarda? Ano. Já to četl a jakou roli
ti tam mohli nabídnout?

Neřeknu,
protože ji hrál někdo jiný. Jen mě to zajímá, nemohla
to být role Toma Hankse, že ne? - Ne, a ne...
- Ani ta ženská, - co je potomkem Ježíše...
- Ne. Ani ten starouš, co ho zabijí...
"Já jsem profesor!" Byl to albínský mnich? - Vsadím se, že jo!
- Ne, nebyl. - Rád bych tě tak viděl.


- Proboha proč? - Měl bys holou hlavu a byl bys bílý!
- Proč by albín měl mít holou hlavu? Aby mohli vyrábět
věštecké koule s albíny. - Řekni...
- Město duchů! Proč myslíš, že jsem tady?
Propaguj ten zatracený film. To od tebe nebylo hezké,
takhle klít. Strašně nevychované. Taková nízká nevychovanost! Dobře, Město duchů.
Takže poté, co jsi odmítl - roli albínského mnicha v...


- Ne. - ...sis zahrál roli ve Městě duchů.
- Ne. Dostal jsem asi 100 scénářů, které jsem z různých
důvodů odmítl, ale pak jsem četl Město duchů
a byl to nejlepší scénář za pět let. Pojďme
se podívat na ukázku. Vybral jsem
oblíbenou scénu svého syna. Ricky Gervais a obří pes
ve filmu Město duchů. - Díky.
- Ricky Gervais ve Městě duchů. Vážně sranda a...

Jméno toho psa sice neznám,
ale poznal jsem okouzlující Téu Leoni. Je to to největší zvíře,
jaké jsem kdy viděl. Ne Téa Leoni. Byl prostě obrovský! Tohle je skvělý záběr,
podívej na to. Tvá nová promo fotka. Jako Eddie Large. Budeme spolu mít problém. Tys u Města duchů klidně mohl
svoji postavu mírně upravit, že?

- Jo.
- Tak proč je tvoje postava... Ještě aby diváci
věděli, o čem je řeč, tvojí postavě se něco stane
a získá schopnost vidět mrtvé. - Ano.
- Je to trochu fantaskní a romantické. Ano, má postava trpí
hlubokou depresí, na pár minut zemře, a po tomhle
zážitku začne vidět duchy. A teď se podívejte,
co má Ricky na sobě. Nejde o část
kostýmu pro albíny, má to na sobě,
protože hraje zubaře.

- Přesně tak.
- A všichni víme, jak jsou Američané posedlí zuby. A opravdu si myslíš,
že by někdo v New Yorku šel k zubaři, který by měl
tak špatné zuby jako ty? Myslím to v dobrém.
Proč jsi... Jak bych tohle
mohl vzít v dobrém? Jak? Vždyť máš tesáky, chlape!

No tak mám tesáky...
ten pes je má taky - a to ti nevadí.
- Protože nehraje zubaře! Pravda, to by bylo divné.
Jen Scooby-Doo by mohl být zubař. Proč s tím něco neděláš? V USA
musí mít hvězdy perfektní chrup! - Nemusí. - Ale musí.
- Takhle můžu hrát upíry. Víš, jak skvěle hraju tenis, viď? Hraju tenis s různými lidmi,
včetně mého zubaře...

Viktora. A vždycky, když spolu
hrajeme a padne tvoje jméno... že jsem tě viděl, mluvil
s tebou... hned spustí: "Můžeš si s ním
promluvit o jeho zubech? Spravil bych je
jako nic. Vážně." - Co by s nimi chtěl dělat?
- Proč se ho nezeptáš sám? Přivedl jsem ho.
Viktore, pojď za námi. Tohle je můj zubař Viktor,
dámy a pánové. Vidíš, už teď ti tleskají.


Neboj, pojď až sem za námi. Tohle je Viktor.
Klidně se posaď. Při zákrocích se jako
mafián neobléká, slibuju. Viktore, tohle je Ricky. Přibliž mu prosím tě,
jak bys mu ty zuby spravil. Otevřete prosím. Stejně má problém
udržet tu pusu zavřenou. Zajímavé. Navrhoval bych začít
lehkým obroušením těch špičáků.

A já vám můžu koupit paruku, ale to
neznamená, že budete mít vlasy. On nepotřebuje pomoc, je nad takové
věci povznesený. Ty pomoc potřebuješ. Chce ti pomoct.
Všichni ti chceme pomoct. Přijmi naši pomoc. Jinými slovy chcete, abych přijal konformní pohled
na to, jak vypadají zdravé zuby. Přesně tak,
jinak už toho moc nenatočíte. To byl jeho nápad.

Nechtěl jsem,
aby tohle řekl. Proč jsi to
musel hodit na mě? Chudák Viktor,
co všechno ho nenutíš dělat, jen abys mohl
zesměšnit kamaráda. Kolik si účtujete? Musíte si u nás předplatit
kredit... je to tak lepší. Vynech svůj dojemný příběh. - A pak dva roky čerpáte služby.


- Vážně? Víš ty co? Zmizni. Viktor, dámy a pánové. Řekne pár vět,
a má větší potlesk než já. Vážně tvůj zubař? Za takovou reklamu teď budeš
dlouho chodit zadarmo, co? - Ne!
- Stejně to zatím nepotřebuješ. Nejdřív bys měl
něco udělat s tím nosem. Stává se ze mě kříženec
Billa Clintona a Jimmyho Duranta.

Nedá se nic dělat! Tak teď se určitě nebaví nikdo,
komu ještě nebylo 68 let. Máš pravdu. Dámy a pánové,
rozlučme se s naším báječným hostem, film Město duchů má v pátek premiéru.
Ricky Gervais, dámy a pánové. Překlad: SolamBee
www.videacesky.cz Ricky Gervais.