Jak jsme se vypořádali s kaděním ve vesmíruSeeker

Astronauty obvykle vnímáme jen jako hrdiny. Stateční muži a ženy ve skvělé fyzické i mentální kondici, kteří budou riskovat vše pro to, aby se lidstvo dostalo ještě dál. Ale jak už to elegantně naznačil japonský autor Taro Gomi: Všichni kadíme. A NASA stále hledá nejlepší způsob, jak s tímto produktem naložit. Když jsme začali létat do vesmíru, NASA se pokusila problém obejít, aby to astronauti nemuseli vůbec řešit.

Stav beztíže vede k rychlejšímu postupu hovínek v těle, takže pro krátké mise jedli astronauti tři dny před startem stravu s nízkým obsahem vlákniny. První delší mise nabídly nejméně propracované řešení. Astronauti z Apolla měli k zadku přilepený igelitový pytlík. Ano, ten pytlík byl průhledný. Předpokládám, že chtěli vidět, co v něm vlastně je. Možná vás to překvapí, ale vypuštění a uzavření hnědého asteroidu do pytlíku se neobešlo bez nehod. Nechvalně známá je mise Apolla 10, generálka pro přistání na měsíci, akce před dalším velkým krokem pro lidstvo, měla na palubě nečekaného pasažéra.

Stalo se to šestý den mise. Velitel Tom Stafford si toho všiml jako první. Hovno poletující po kab... Stalo se to šestý den mise. Jako první si toho všiml velitel Tom Stafford. Hovno poletující po kabině. Po několika záchvatech smíchu odmítli všichni astronauti na palubě vlastnictví dotyčného hovna.

Tvrdili, že by věděli, kdyby si ulevili. Nebo že jejich hovna jsou lepivější. Stafford se i přesto odhodlal k činu a chytil vesmírný odpad ubrouskem. A proto byl velitelem právě on. Dodnes se k odpadu nikdo nehlásí, ale přepis této výměny je volně přístupný. Moc se mi líbí, že kdysi byl přepis označen jako tajný. Pravděpodobně proto, aby se Rusové nedozvěděli o naší tajné zadkovo-pytlíkové technologii.

Raketoplán měl konvenční toaletu. I tak bylo zapotřebí celou akci natrénovat pomocí kamery pod sedátkem. Ano, astronauti se museli v životě dvakrát učit chodit na záchod. Na Mezinárodní stanici mají dnes astronauti vakuový záchod, který zachytí cokoliv plovoucího. Dokonce má i bezpečnostní pás, který je v migrogravitaci nejspíš drží na místě, asi pro případ opravdu náročného sezení. Netuším. Vývoj vesmírných toalet tím ale neskončil.

Naše oči i zadky trpělivě čekají na výsledek. Ano, existuje cena za lepší vesmírnou toaletu. Dr. Thatcher je rodinný a letecký lékař a plukovník letectva Spojených států. V roce 2017 ke svým titulům přidal i výhru v soutěži Space Poop Challenge. Dr. Thatcher vyvinul systém, který astronautům umožnil jít na záchod, i když na sobě mají skafandr, takže už není třeba plen. Systém spoléhá na vzduchový uzávěr v rozkroku astronautů.

Když astronaut odstraní kryt, samozavírací ventily zabrání úniku vzduchu. Astronauti pak mohou do ventilu vložit trubku, pomocí které lze do skafandru dostat celou řadu věcí. Například nafukovacího bažanta, bidet, vlhčené ubrousky nebo spodní prádlo. Tato technologie nezbaví astronauty jen opruzení z plen, ale může být klíčová ve chvíli, když kosmické smetí udělá trhlinu do lodi a oni budou muset celé dny zůstat ve skafandru.

Dr. Thatcher za svou hygienickou inovaci získal odměnu 15 000 dolarů. A prachy nesmrdí. Jakkoliv je cestování vesmírem úchvatné, docela zábavným způsobem nám připomíná, že jsme stále lidé a musíme řešit poměrně základní lidské problémy. Rakety, které nás dostanou na Mars, jsou důležité. Ale ujistit, se že první člověk, který tam bude, nebude mít na botách hovna, je taky důležité. Pokud vás video rozesmálo, tak mě musíte začít odebírat.

Taková jsou pravidla. Kadění není jediný problém s odpadem ve vesmíru. V roce 1963 došlo v kapsli Mercury k výpadku několika systémů kvůli únikům z čůracího sáčku. Díky za zhlédnutí a příště na viděnou. Překlad: sethe www.videacesky.cz