Jak blízko jsme měsíční základně?

Měsíc je nejbližším nebeským tělesem Země, lidstvo na něj hledělo celou svoji historii a v šedesátých letech jsme na něm přistáli. Chodili jsme po něm, prováděli experimenty, jezdili v autě, hráli golf a chvíli pěstovali bavlnu. Nabízí se otázka, kdy na Měsíci začneme žít? Desítky let nás popkultura namlsávala koloniemi, vojenskými základnami, vesmírnými hotely a tak dále, abychom ale obydleli Měsíc a jiné planety, možná budeme muset začít v menším měřítku.



Takže jak jsme blízko k měsíční základně? Nejdříve si ujasněme, co myslíme měsíční základnou. Nemluvíme o rušné zastřešené metropoli, ale o menší základně, laboratoři, o obytném modulu pro vědce a možná bohaté turisty, kde se dá po delší časový úsek žít a pracovat. Možná něco jako běžný půlroční pobyt astronautů na ISS.



Poprvé v dějinách lidstva neletíme na Měsíc jen pro cestu tam a zpět, snažíme se tam doletět a zůstat tam. Proto potřebujeme základnu, kde se dá žít, provádět výzkum a operace, kde bude žít možná tak šest astronautů. Jen dvanáct lidí vkročilo na měsíční povrch. Posledními byli Eugene Cernan a Jack Schmitt při misi Apollo 17 v roce 1972. Od té doby jsme ve vesmíru dokázali mnoho úžasných věcí od přistání vozítka na Marsu po dechberoucí průlet kolem Pluta.



Nikoho jsme ale neposlali zpět na Měsíc. Prozatím. Myslím, že nás čeká obnovení zájmu o průzkum Měsíce. Jak z oběžné dráhy, tak z povrchu, ve spolupráci vládních agentur, ale i od soukromého sektoru a od obchodních subjektů. tento zájem bude motivován vědou, inženýrstvím, vývojem technologií, přípravou na budoucí průzkum, poznáním surovin, které se na Měsíci nacházejí a pochopením, jak ty věci můžeme použít pro to, co budeme dělat později.



Stavba základny na Měsíci totiž nebude jen klíčem pro pochopení naší minulosti, ale i nastartování budoucnosti. Můžeme studovat krátery a geologii pro pochopení utváření sluneční soustavy, na odvrácené straně můžeme postavit teleskopy chráněné od vlivu zemského pole, což nám pomůže lépe studovat velký třesk. A měsíční základnu můžeme použít pro testování budoucích kolonií, zatím nemáme žádné údaje o zdraví astronautů, kteří by měsíce žili na jiném nebeském tělese.



A co je nejdůležitější, můžeme zjistit, jak efektivně dokážeme žít na jiném světě, protože nemůžeme posílat všechny zásoby ze Země. Pokud se jako druh chceme dostat dále, pokud chceme žít ve vesmíru, pracovat dále ve sluneční soustavě, docílíme toho tak, že poletíme na Měsíc a naučíme se po delší dobu žít a pracovat mimo Zemi za použití místních surovin.



Jednou z důležitých surovin může být nedávno nalezený led, ze kterého podle vědců můžeme vyrábět palivo. Můžeme ho vytěžit, oddělit kyslík a vodík a na povrchu Měsíce vyrábět palivo, takže expedice s sebou nebudou muset vozit palivo na cestu zpět. Další surovinou je regolit, který je podle některých agentur klíčem ke stavbě základny. Pokud chcete postavit měsíční základnu, regolit se nabízí jako očividný stavební materiál.



Protože je ho tam hodně. Pokud byste chtěli dovážet stavební materiál ze Země, bylo by to neskutečně drahé. Musíme vymyslet způsob, jak z regolitu udělat něco užitečného. Bylo již hodně takových návrhů. Měli bychom udělat něco úplně jiného. Měli bychom na Měsíc poslat 3D tiskárnu, která z regolitu, měsíčního prachu, bude naprosto autonomně stavět za využití nepřetržitého slunečního světla tím, že bude materiál po vrstvách spékat, bez jakéhokoliv řízení.



Někteří si myslí, že bychom měli na Měsíc posílat jednotlivé moduly. Jako když jsme na oběžné dráze stavěli stanice. Nebo bychom mohli pod povrchem postavit podzemní bunkr. Ať se rozhodneme jakkoliv, budou potřeba silné stěny chránící lidi před škodlivým vnějším prostředím.



Měsíc je ve dne velice horký a v noci velice chladný, musíte tedy teplotu regulovat, aby měli astronauti příjemné podmínky. Navíc jste vystaveni radiaci ze Slunce a z vesmíru, takže musíte snížit množství radiace, které budou astronauti vystaveni. Měsíční základna bude zvenku vypadat jako docela vysoký kopec. Důvodem je vysoká radiace na měsíčním povrchu. Na odstínění radiace potřebujete zhruba pět až šest metrů. To musíte nakupit na modul, který bude mít tak tři metry, takže máte zhruba desetimetrový kopec.



Uvnitř, zejména u prvních základen, to bude pravděpodobně vypadat velmi podobně jako na ISS. Plno drátů, notebooků, plechu, úložných prostor a podobně. Tento kopec bude samozřejmě plný nejmodernějších technologií, vybavený vším, co bude posádka potřebovat. Největšími problémy je samozřejmě dostat se tam, dostat se zpět, umožnit astronautům na místě přežít, pracovat v pohodlném a bezpečném prostředí a zajistit vybavení pro výzkum a dopravu po měsíčním povrchu.



Zejména výroba energie bude důležitým aspektem celé infrastruktury. Věci, které potřebujete před stavbou základny, jsou podobné, jako potřebujete kdekoliv jinde ve vesmíru. Nejdříve musíte být schopni dýchat, takže potřebujete modul, ve kterém bude atmosféra, která má dost kyslíku a dost dalších věcí, aby nehrozilo nebezpečí výbuchu.



Potřebujete jídlo a to jídlo spotřebuje spoustu vody, nutné na pěstování rostlin. Bude potřeba poslat mnoho zásob ze Země, nebo musíme vymyslet, jak získat vodu na Měsíci. Ano, měsíční základna zní jako futuristické sci-fi, ale na všech nutných technologiích už tady na Zemi pracujeme.



Zkoumáme 3D tisk stavebních dílů z materiálu simulujícího regolit. Vědci plánují mise pro zkoumání lunárního ledu pro přípravu na jeho těžbu. Na světě jsou moderní skleníky dokazující, že se dá jídlo pěstovat i uvnitř. A nástup soukromých vesmírných firem možná sníží cenu posílání zásob a lidí do vesmíru. Zejména pokud bude fungovat "Big Falcon Rocket" Elona Muska. To je raketa, kterou chce k Měsíci poslat japonského miliardáře a která jednoho dne poveze první průzkumníky Marsu.



Co nám tedy brání? Podle mě to není ani tak technický jako politický problém. Musíme vyřešit, jak zajistit dostatečnou politickou vůli pro misi takovýchto rozměrů. Nestačí jen Evropa nebo jen Spojené státy, ale určitě Evropa, Spojené státy, Rusko, Indie, Čína, Japonsko, Kanada, všichni ve spolupráci na této misi.



Myslím, že důvod, proč dnes nemáme měsíční základnu, je ten, že o ni není takový zájem, aby to zdůvodnilo vydané prostředky. Takže jen musíme přesvědčit vlády světa, aby na tom spolupracovaly a utratily miliardy dolarů za lepší porozumění naší sluneční soustavě a zajištění možnosti života mimo Zemi. A zajištění, aby základna byla použitelná, bezpečná, měla dost energie, vody, jídla, tepla a kyslíku. To zní jednoduše, ne?



Takže jak jsme blízko měsíční základně? Aktuálně nemáme k základně příliš blízko. Jsou nápady, ale není žádný financovaný projekt, který má za cíl stavbu měsíční základny. Žádný takový není. Ve vývoji jsou ale úžasné rakety od SpaceX, které snad budou zanedlouho v provozu. Pokud tyto rakety budou v provozu a budou mít takové parametry, o kterých se spekuluje a jaké SpaceX říká, že budou mít, tak do pěti až deseti let můžeme udělat velký pokrok směrem k měsíční základně.



Doufám, že zhruba za deset let od teď budeme mít první misi vracející se s posádkou na měsíční povrch. Až dokážeme toto, můžeme rozvíjet naše možnosti. Takže očekávám, že základna na měsíčním povrchu založená na dnešních plánech by měla být možná ve druhé polovině třicátých let.



Potřebujeme politickou vůli mnoha politických entit, abychom se rozhodli základnu postavit. Podle mě rozhodně nemluvíme o stovkách let, ale o pár desetiletích, abychom měli na Měsíci funkční základnu. Paráda, kdy můžu nastoupit? Překlad: Dr.



Don www.videacesky.cz