Nový stupeň lukostřelby
V dnešní době je lukostřelba už pouze sportem, koníčkem nebo efektním způsobem bojů ve filmech. Ale dánský lukostřelec Lars Andersen se pustil do studia historických pramenů, kde zjistil, že v minulosti se střílelo úplně jinak, než si většina z nás myslí. Jak? To se dozvíte v tomto videu.
Přepis titulků
Před staletími měli mistrovští
lučištníci neuvěřitelné schopnosti. Tyto schopnosti byly dlouho zapomenuty, ale dánský lučištník Lars Andersen
se je snaží znovu oživit. Používá zapomenuté historické metody
a šípy drží v ruce, kterou střílí. Kdysi byla tato technika rozšířená. Syrská malba ukazuje, že je
tato metoda stará nejméně 5 tisíc let. Arabská lukostřelba, nejpodrobnější kniha
o lukostřelbě na světě, říká: "Toto je nejlepší styl lukostřelby a žádný
jiný se mu v síle ani přesnosti nevyrovná."
Díky této technice vytvořil Lars několik rekordů v rychlostní střelbě. Střílí dvakrát rychleji než ostatní podobní střelci. Rychlost střelby je jen jedním z přínosů této metody. Možná si pokládáte otázku, proč byla zapomenuta? Asi před deseti lety začal Lars střílet z luku. Šípy si nosil v toulci na zádech. Překvapivě zjistil, že toulec je při rychlém pohybu k ničemu. Toulec na zádech je holywoodský mýtus a dříve se nepoužíval.
Ale dnes se používá po celém světě. Proč? Protože moderní lukostřelci se nepohybují. Stojí a střílí na terč. To v minulosti nebylo zvykem. Tito lukostřelci také začali umisťovat šíp na levou stranu luku. Stejně tak i ve filmech. Nejspíše kvůli tomu, že když cílíte na nepohybující se terč, míříte jen jedním okem a ne oběma.
Toto míření jedním okem dalo vznik mířidlům a jiným technickým vylepšením. Ale to je jiný příběh. Ale pokud se pohybujete, není vhodné umisťovat šíp nalevo. Pokud ho umisťujete nalevo, vaše ruka je na špatné straně tětivy. Před vystřelením musíte udělat několik pohybů. Při studiu starých obrázků lukostřelců Lars zjistil, že někteří historičtí lukostřelci umisťovali šíp na pravou stranu. Díky tomu mohl být šíp vystřelen jediným pohybem.
Je to rychlejší a lepší. Ale to není jediný problém s dnešní lukostřelbou. Lars si uvědomil, že to, co jsme považovali za historickou lukostřelbu, funguje jen pro současnou lukostřelbu a ve filmech. Pokud chcete střílet jako mistrovětí lučištníci, musíte zapomenout, co umíte, a místo toho číst historické spisy. Musíte se vrátit do časů, kdy byla lukostřelba jednodušší a přirozenější.
Byla podobná spíš házení míčem. V základu je třeba, aby byla lukostřelba co nejjednodušší. Je těžké se naučit takto střílet. Ale získáte tím víc možností a je to i zábavnější. Válečný lučištník musel svůj luk ovládat za každé situace. Musel dokonale ovládat svůj luk a šípy. Za každé situace. Staré spisy Larsovi prozradily, že mistrovští lučištníci uměli střílet oběma rukama.
V obou případech cíl zasáhli. Začal to nacvičovat. Je také popsáno, že lučištník v pohybu musel zasáhnout čepel tak, aby se šíp rozletěl na dvě části. Přesně takhle. Lučištníci mohli popadnout jakýkoliv šíp a vystřelit ho zpět. Nebo vzít šíp během pohybu a vystřelit ho.
Existují pověsti o lučištnících, kteří chytili letící šíp a vystřelili ho zpět. Lars to dotáhl dále a dokáže ho chytit ve výskoku a vystřelit dřív, než dopadne na zem. Asi nejdůležitější je, že moderní pomalá lukostřelba vede lidi k názoru, že se střílelo jen na velké vzdálenosti. Ale Lars zjistil, že se dá střílet na jakoukoliv vzdálenost.
Dokonce i na krátkou vzdálenost. Ale k tomu musíte umět střílet rychle. Na začátku lukostřelci nejspíše vytahovali šípy z toulce nebo zpoza opasku. Ale poté začali šípy držet ve stejné ruce jako luk. A poté v ruce, kterou stříleli. Abyste se dostali na třetí úroveň, kdy držíte šípy v ruce, kterou střílíte, musíte pilně trénovat a mít nadání. Dostali se na ni pouze profesionální lučištníci, lovci a podobně.
Když se začaly rozšiřovat střelné zbraně, toto umění bylo zapomenuto. Lars to dokáže jen kvůli tomu, že roky intenzivně trénoval. Nejtěžší není to, jak máte držet šípy. Těžší je se naučit je správně ovládat a vystřelit je jediným pohybem. Je jedno, jakou metodu použijete. Lze je použít v každé pozici. I v pohybu a je jedno jestli na bruslích, při běhu nebo na hřbetu koně.
Také to funguje s ostrými šípy a silnými luky. A není pochyb o tom, že lučištníci v minulosti… byli silnější než Lars. Ale i jeho šípy dokáží prostřelit kroužkovou zbroj a těžkou vestu pod ní. Je těžké porovnávat sílu střely. Dnešní lučištníci používají jednu ruku, ale v minulosti prý někteří používali obě ruce, aby dodali šípu větší sílu.
Spisy nám říkají, že se v ruce držely tři šípy a další byly v toulci u pasu. Někteří lučištníci jich drželi více a tím se luk stával dokonalou zbraní. Kdo by se dokázal vyhnout deseti šípům za sebou? Ze starých textů víme, že od syrakuských lukostřelců se čekalo, že vypustí tři šípy za 1,5 vteřiny. Zkušení lučištníci to dokázali ještě rychleji. Lars dokáže vystřelit 3 šípy za 0,6 vteřiny. Rychlost je důležitá, ale důležitější je zasáhnout cíl.
Aby Lars otestovat rychlost a přesnost, zkusí sestřelit přilétající šíp svým vlastním. Ale šel ještě dále. Ve filmu z roku 1938 Robin Hood rozpůlí šíp na dva poloviny. Někteří to považovali za mistrovství v lukostřelbě. Mýlili se. Mistrovským trikem je rozpůlit přilétající šíp svým vlastním. Tohle doma rozhodně nezkoušejte.
Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Díky této technice vytvořil Lars několik rekordů v rychlostní střelbě. Střílí dvakrát rychleji než ostatní podobní střelci. Rychlost střelby je jen jedním z přínosů této metody. Možná si pokládáte otázku, proč byla zapomenuta? Asi před deseti lety začal Lars střílet z luku. Šípy si nosil v toulci na zádech. Překvapivě zjistil, že toulec je při rychlém pohybu k ničemu. Toulec na zádech je holywoodský mýtus a dříve se nepoužíval.
Ale dnes se používá po celém světě. Proč? Protože moderní lukostřelci se nepohybují. Stojí a střílí na terč. To v minulosti nebylo zvykem. Tito lukostřelci také začali umisťovat šíp na levou stranu luku. Stejně tak i ve filmech. Nejspíše kvůli tomu, že když cílíte na nepohybující se terč, míříte jen jedním okem a ne oběma.
Toto míření jedním okem dalo vznik mířidlům a jiným technickým vylepšením. Ale to je jiný příběh. Ale pokud se pohybujete, není vhodné umisťovat šíp nalevo. Pokud ho umisťujete nalevo, vaše ruka je na špatné straně tětivy. Před vystřelením musíte udělat několik pohybů. Při studiu starých obrázků lukostřelců Lars zjistil, že někteří historičtí lukostřelci umisťovali šíp na pravou stranu. Díky tomu mohl být šíp vystřelen jediným pohybem.
Je to rychlejší a lepší. Ale to není jediný problém s dnešní lukostřelbou. Lars si uvědomil, že to, co jsme považovali za historickou lukostřelbu, funguje jen pro současnou lukostřelbu a ve filmech. Pokud chcete střílet jako mistrovětí lučištníci, musíte zapomenout, co umíte, a místo toho číst historické spisy. Musíte se vrátit do časů, kdy byla lukostřelba jednodušší a přirozenější.
Byla podobná spíš házení míčem. V základu je třeba, aby byla lukostřelba co nejjednodušší. Je těžké se naučit takto střílet. Ale získáte tím víc možností a je to i zábavnější. Válečný lučištník musel svůj luk ovládat za každé situace. Musel dokonale ovládat svůj luk a šípy. Za každé situace. Staré spisy Larsovi prozradily, že mistrovští lučištníci uměli střílet oběma rukama.
V obou případech cíl zasáhli. Začal to nacvičovat. Je také popsáno, že lučištník v pohybu musel zasáhnout čepel tak, aby se šíp rozletěl na dvě části. Přesně takhle. Lučištníci mohli popadnout jakýkoliv šíp a vystřelit ho zpět. Nebo vzít šíp během pohybu a vystřelit ho.
Existují pověsti o lučištnících, kteří chytili letící šíp a vystřelili ho zpět. Lars to dotáhl dále a dokáže ho chytit ve výskoku a vystřelit dřív, než dopadne na zem. Asi nejdůležitější je, že moderní pomalá lukostřelba vede lidi k názoru, že se střílelo jen na velké vzdálenosti. Ale Lars zjistil, že se dá střílet na jakoukoliv vzdálenost.
Dokonce i na krátkou vzdálenost. Ale k tomu musíte umět střílet rychle. Na začátku lukostřelci nejspíše vytahovali šípy z toulce nebo zpoza opasku. Ale poté začali šípy držet ve stejné ruce jako luk. A poté v ruce, kterou stříleli. Abyste se dostali na třetí úroveň, kdy držíte šípy v ruce, kterou střílíte, musíte pilně trénovat a mít nadání. Dostali se na ni pouze profesionální lučištníci, lovci a podobně.
Když se začaly rozšiřovat střelné zbraně, toto umění bylo zapomenuto. Lars to dokáže jen kvůli tomu, že roky intenzivně trénoval. Nejtěžší není to, jak máte držet šípy. Těžší je se naučit je správně ovládat a vystřelit je jediným pohybem. Je jedno, jakou metodu použijete. Lze je použít v každé pozici. I v pohybu a je jedno jestli na bruslích, při běhu nebo na hřbetu koně.
Také to funguje s ostrými šípy a silnými luky. A není pochyb o tom, že lučištníci v minulosti… byli silnější než Lars. Ale i jeho šípy dokáží prostřelit kroužkovou zbroj a těžkou vestu pod ní. Je těžké porovnávat sílu střely. Dnešní lučištníci používají jednu ruku, ale v minulosti prý někteří používali obě ruce, aby dodali šípu větší sílu.
Spisy nám říkají, že se v ruce držely tři šípy a další byly v toulci u pasu. Někteří lučištníci jich drželi více a tím se luk stával dokonalou zbraní. Kdo by se dokázal vyhnout deseti šípům za sebou? Ze starých textů víme, že od syrakuských lukostřelců se čekalo, že vypustí tři šípy za 1,5 vteřiny. Zkušení lučištníci to dokázali ještě rychleji. Lars dokáže vystřelit 3 šípy za 0,6 vteřiny. Rychlost je důležitá, ale důležitější je zasáhnout cíl.
Aby Lars otestovat rychlost a přesnost, zkusí sestřelit přilétající šíp svým vlastním. Ale šel ještě dále. Ve filmu z roku 1938 Robin Hood rozpůlí šíp na dva poloviny. Někteří to považovali za mistrovství v lukostřelbě. Mýlili se. Mistrovským trikem je rozpůlit přilétající šíp svým vlastním. Tohle doma rozhodně nezkoušejte.
Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Komentáře (0)