Nový stupeň lukostřelby

Před staletími měli mistrovští
lučištníci neuvěřitelné schopnosti. Tyto schopnosti byly dlouho zapomenuty, ale dánský lučištník Lars Andersen
se je snaží znovu oživit. Používá zapomenuté historické metody
a šípy drží v ruce, kterou střílí. Kdysi byla tato technika rozšířená. Syrská malba ukazuje, že je
tato metoda stará nejméně 5 tisíc let. Arabská lukostřelba, nejpodrobnější kniha
o lukostřelbě na světě, říká: "Toto je nejlepší styl lukostřelby a žádný
jiný se mu v síle ani přesnosti nevyrovná."

Díky této technice vytvořil Lars
několik rekordů v rychlostní střelbě. Střílí dvakrát rychleji
než ostatní podobní střelci. Rychlost střelby je jen
jedním z přínosů této metody. Možná si pokládáte otázku,
proč byla zapomenuta? Asi před deseti lety
začal Lars střílet z luku. Šípy si nosil v toulci na zádech. Překvapivě zjistil, že toulec
je při rychlém pohybu k ničemu. Toulec na zádech je holywoodský
mýtus a dříve se nepoužíval.

Ale dnes se používá po celém světě. Proč? Protože moderní
lukostřelci se nepohybují. Stojí a střílí na terč. To v minulosti nebylo zvykem. Tito lukostřelci také začali
umisťovat šíp na levou stranu luku. Stejně tak i ve filmech. Nejspíše kvůli tomu,
že když cílíte na nepohybující se terč, míříte jen jedním okem a ne oběma.

Toto míření jedním okem dalo vznik
mířidlům a jiným technickým vylepšením. Ale to je jiný příběh. Ale pokud se pohybujete,
není vhodné umisťovat šíp nalevo. Pokud ho umisťujete nalevo,
vaše ruka je na špatné straně tětivy. Před vystřelením musíte
udělat několik pohybů. Při studiu starých obrázků lukostřelců Lars zjistil, že někteří historičtí
lukostřelci umisťovali šíp na pravou stranu. Díky tomu mohl být šíp
vystřelen jediným pohybem.

Je to rychlejší a lepší. Ale to není jediný problém
s dnešní lukostřelbou. Lars si uvědomil, že to, co jsme
považovali za historickou lukostřelbu, funguje jen pro současnou
lukostřelbu a ve filmech. Pokud chcete střílet
jako mistrovětí lučištníci, musíte zapomenout, co umíte, a místo toho číst historické spisy. Musíte se vrátit do časů, kdy byla
lukostřelba jednodušší a přirozenější.

Byla podobná spíš házení míčem. V základu je třeba,
aby byla lukostřelba co nejjednodušší. Je těžké se naučit takto střílet. Ale získáte tím víc možností
a je to i zábavnější. Válečný lučištník musel svůj luk
ovládat za každé situace. Musel dokonale ovládat svůj luk a šípy. Za každé situace. Staré spisy Larsovi prozradily, že mistrovští lučištníci uměli
střílet oběma rukama.

V obou případech cíl zasáhli. Začal to nacvičovat. Je také popsáno, že lučištník v pohybu musel zasáhnout čepel tak,
aby se šíp rozletěl na dvě části. Přesně takhle. Lučištníci mohli popadnout
jakýkoliv šíp a vystřelit ho zpět. Nebo vzít šíp během pohybu a vystřelit ho.

Existují pověsti o lučištnících, kteří chytili letící šíp
a vystřelili ho zpět. Lars to dotáhl dále a dokáže ho chytit ve výskoku
a vystřelit dřív, než dopadne na zem. Asi nejdůležitější je, že moderní pomalá lukostřelba
vede lidi k názoru, že se střílelo jen na velké vzdálenosti. Ale Lars zjistil, že se dá střílet
na jakoukoliv vzdálenost.

Dokonce i na krátkou vzdálenost. Ale k tomu musíte umět střílet rychle. Na začátku lukostřelci nejspíše vytahovali
šípy z toulce nebo zpoza opasku. Ale poté začali šípy držet
ve stejné ruce jako luk. A poté v ruce, kterou stříleli. Abyste se dostali na třetí úroveň,
kdy držíte šípy v ruce, kterou střílíte, musíte pilně trénovat a mít nadání. Dostali se na ni pouze
profesionální lučištníci, lovci a podobně.

Když se začaly rozšiřovat střelné zbraně,
toto umění bylo zapomenuto. Lars to dokáže jen kvůli tomu,
že roky intenzivně trénoval. Nejtěžší není to, jak máte držet šípy. Těžší je se naučit je správně ovládat a vystřelit je jediným pohybem. Je jedno, jakou metodu použijete. Lze je použít v každé pozici. I v pohybu a je jedno jestli na bruslích,
při běhu nebo na hřbetu koně.

Také to funguje
s ostrými šípy a silnými luky. A není pochyb o tom,
že lučištníci v minulosti… byli silnější než Lars. Ale i jeho šípy dokáží
prostřelit kroužkovou zbroj a těžkou vestu pod ní. Je těžké porovnávat sílu střely. Dnešní lučištníci používají jednu ruku, ale v minulosti prý někteří používali
obě ruce, aby dodali šípu větší sílu.

Spisy nám říkají, že se v ruce držely
tři šípy a další byly v toulci u pasu. Někteří lučištníci jich drželi více
a tím se luk stával dokonalou zbraní. Kdo by se dokázal
vyhnout deseti šípům za sebou? Ze starých textů víme,
že od syrakuských lukostřelců se čekalo, že vypustí
tři šípy za 1,5 vteřiny. Zkušení lučištníci
to dokázali ještě rychleji. Lars dokáže vystřelit 3 šípy za 0,6 vteřiny. Rychlost je důležitá,
ale důležitější je zasáhnout cíl.

Aby Lars otestovat rychlost a přesnost, zkusí sestřelit
přilétající šíp svým vlastním. Ale šel ještě dále. Ve filmu z roku 1938 Robin Hood
rozpůlí šíp na dva poloviny. Někteří to považovali
za mistrovství v lukostřelbě. Mýlili se. Mistrovským trikem je rozpůlit
přilétající šíp svým vlastním. Tohle doma rozhodně nezkoušejte.

Překlad: Mithril
www.videacesky.cz