Složitý únos

Brácho. Budeš v klidu, uděláš všechno,
co ti řeknu, abys vyšel zdravej. Jasný? - Haló? Paní Júlia?
- Kdo s ní chce mluvit? - Kdo tam je?
- Zeptal jsem se první. - Kdo s ní chce mluvit?
- Řeknu ti, kdo mluví, - až mi řekneš, kdo mluví.
- Musím vědět, kdo to je. Brácho, chceš něco vědět?
Mám tu syna paní Júlie, a jestli okamžitě nezaplatíš výkupný,
ustřelím mu palici, jasný? Co to má bejt, brácho, nějaká hra?

- Cože?
- "Cože" říkám já, debile. Paní Júlia tu je svázáná a pustím ji
až budu mít výkupný, jasný? Děláš si prdel? Dej mi tu bábu
k telefonu, chci slyšet její hlas. Dám, brácho.
Zůstaň na drátě. Mluv! - Haló?
- Paní Júlia? - Ano, to jsem já.
- Minutku, prosím. - Je to tvoje máma?


- Haló, slyšels? - Jak to?
- Byl tam nějaký chlap. - Děláš si ze mě prdel?
- Proč jako? Kluk tu říká, že slyšel nějakýho
chlapa. Co to má bejt? Do prdele, asi slyšel můj hlas,
tak je necháme mluvit ve stejnou dobu? - Tak dělej. Raz.
-Tři. Mluv. - Synku?
- Haló, mami? Je to ona? - Tady v klidu.


- Supr, tady taky. Takže, kámo, jak to vyřešíme? Uděláme to takhle: pustíš toho
zmetka, aby zaplatil výkupný. Ani náhodou, kámo. Pustíš bábu,
aby zaplatila výkupný kluka. Zbláznil ses?
Okamžitě pustíš toho kluka! Zbláznil? Uvidíme, kdo je blázen,
až vystřelím hlavu klukovi a nikdo nezaplatí výkupný za tu bábu! Tak mu ji vystřel! Já to udělám
bábě a kdo pak zaplatí výkupný za toho zmetka?


A ty se do toho nepleť! - Budu se plíst kam chci, debile!
- To nebylo na tebe! - Jdi se vycpat!
- Respektuj mě, vagabunde! - Úctu si nevynutíš!
- Zabiju tvoji mámu! - Ty jsi dobrej debil!
- Blbečku! Je tvůj táta ožrala?
Mám jít pro prachy za ním do hospody? Zavolám policii! No, radši ne.
Nějak jsem se tu rozohnil. - Do prdele.


- Hele už to tu ukončíme, mám nápad, kámo, počkej chvíli. Máš manžela? Máš manžela? - Kluk má tátu, kámo.
- Jak se jmenuje? - Rubens.
- Rubens. Rubens, Rubens, Rubens... Hele, kámo, Rubens tu není,
ale je tu „táta“, půjde to? Asi jo.

Hoď to na konferenční hovor. Jo jo, momentík. - Haló?
- Hele, doktore, situace je následující. Já tu mám tvýho zmetka, kolega má
tvoji manželku, a na oba míří zbraně. Hele, kámo, mám tvoji manželku
a rozstřílím jí kebuli. Chci výkupný! Ty vole, tak to je v prdeli, já jsem
unesl pana Rubense, brácho. - Do prdele!
- Do prdele! - 15 tisíc.
- Kdo chce 15? - Já.


- Kdo já? - Já chci dvacet.
- Kdo chce dvacet? - Já.
- Copak jsi nechtěl 15? - Ne, 15 chci já.
- Kdo chce 15? - Já.
- A kdo chce dvacet? - Já.
- Já kdo? - Já.
- Kdo je já? - Ty.
- A ty jsi kdo? - Já jsem já.


- Hele, uděláme to takhle. Řekněte mi vaše jména. - Wellington.
- Wellington. Do prdele. Radši vypadni.
Na tohle se můžu vysrat.