Andy Richter o slávě, Conanovi a rodině

Vítejte u pořadu Speakeasy,
já jsem Paul F. Tompkins. Na dnešní rozhovor se moc těším.
Mé pozvání totiž přijal skvělý Andy Richter! - Co to děláš? - Jak vidíš,
jsem profesionální rozlévač drinků. - Dáme si Bloody Mary.
- Na zdraví. S alkoholem nešetřili. Měli bychom to nějak maskovat? - Ne, lidi si u tohohle pořadu
dávají voraz od práce. - Aha. Páni, je to výborný.


Díky moc, Ashley. Můžu o tobě říct,
že jsi fanoušek vodky? Říkej si, co chceš.
Hlavně že mám co pít. Ano, jsem. Doma mám vyvěšený
vlaječky s nápisem "vodka". Chodím i na demonstrace. V novém Conanově pořadu... Alespoň já ho beru jako nový pořad,
protože změnil název. Dost často se v něm objevují
roztomilá zvířátka v nádherných oblečcích. Víš, co se ke mně doneslo?

Ty prý vždycky těm zvířátkům
jejich oblečky hodně rychle sundáváš. Co tě k tomu vede? Kdo chce vidět nervózní štěně? Je to jen pro účel nějakého skeče. A mojí hlavní úlohou je to,
že pokud není žádné štěně nervózní, držím se své role
a dělám, co se po mně chce. Ale když točíme skeč a někdo
tomu štěněti nasadí debilní paruku tak, že si ji packou sundává,
chápu, že točíme skeč, ale nehodlám tam nečinně přihlížet
a nechat to štěně trpět až do reklamy.

Utrpení toho štěněte u mě zastíní
důležitost toho kreténskýho skeče. Nepřeháníš to,
když říkáš, že to štěně trpí? - Jde jen o paruku.
- Jo... ale žijeme v době, kdy stačí... aby jedno dítě řeklo druhému
něco peprnějšího, a už je to šikana. Tohle je vážná šikana.
Neber to na lehkou váhu. Jo, máš pravdu.

To mi připomíná,
jak se moje známá kdysi zeptala mé vlastní ženy: "Jak můžeš s tím chlapem pracovat?
Vždyť mě znásilnil!" A ona se zeptala: "On tě znásilnil?" Načež ta známá odvětila:
"Neměl k tomu daleko." Ne, ne. To přece nejde. To je proti pravidlům. "Jako že na tebe byl sprostej?"

"Ano, přesně tak." Nečekal jsem, že budem
řešit znásilnění, ale nevadí. - Dáme si další.
- Díky, Ashley. Dělal jsi někdy stand-up? Nedělal. Mě nikdy nelákalo stát
na pódiu o samotě. Nikdy? Nikdy jsi necítil,
že by se ti to mohlo zalíbit? Mě upřímně mnohem víc baví tohle.

Ještě víc by mě to bavilo bez kamer. Stačilo by mi tu sedět s tebou, popíjet a dobře se zasmát –
to mám prostě nejradši. Ostatně právě proto jsem
tak nějak napůl ztroskotanec. Věděl jsem, že tě to pobaví. Jelikož tě sám moc dobře znám, věděl jsem, že při obnovení
Conanova pořadu nepřilezeš s prosíkem. - A oni se tě ani nesnažili
přemlouvat a lákat zpátky.

- Ne. Všichni jste se tak nějak najednou shodli,
že by ses měl vrátit, a to je dobře. - Smířil ses s tou svou rolí?
- Rozhodně. Bylo mi jasný,
že mě budou některý lidi pomlouvat, - protože lidi jsou prostě...
- Vždycky se něco najde. Některý lidi jsou fakt hnusný. - A vy nejste výjimkou!
- A má vás! Měl jsem celkem tři sitcomy –
dva jsem produkoval a v jednom jsem hrál. Zkrátka jsem byl "hvězdou"
tří různých celostátních televizí.

Ale jelikož se ty televize moc nemusely,
spousta lidí na mě hází špínu. Říkají věci jako:
"Výraznější úspěch se mu vyhýbal obloukem." Ale to není... Podívej se na mě,
rozhodně jsem nehladověl. - Nějak jsem se uživil.
- Takový je šoubyznys. Po nějaké době člověk zjistí,
že úspěchem je to, že se uživí. Přesně tak! A výraznější úspěch znamená
celosvětovou superstar.

Ty mají ale tři prdele peněz. Spousta lidí, co má tři prdele peněz,
už nikdy v životě znova neuspěje. A to mi přijde kolikrát ještě smutnější. Mě to vůbec netrápilo. Byl jsem fakt rád, že se můžu konečně
věnovat něčemu jinýmu než tvorbě seriálu. V téhle branži musíš podstoupit
spoustu hovadin a spoustu... ponižujících a nepříjemných zážitků,
kterým musíš neustále čelit. Takže si ve výsledku zapomeneš
užívat ten samotný proces.

Zapomeneš, že už jen to,
že se na něčem takovém podílíš, je neskutečný dar, o kterém sis
na začátku ani nedokázal představit, že bys na něj mohl někdy dosáhnout. Když ke mně Conan,
kterého mám hrozně rád, přišel a řekl: "Šel bys se mnou zase pracovat?" zamyslel jsem se... a v tu chvíli mi došlo,
že stačí mu kývnout a můžu každý den natáčet a nečekat...

až se nějaká dáma uráčí vrátit
z dovolené a přečte si scénář, na kterém jsem dřel dva měsíce, abych po třech týdnech zjistil,
že se k němu pořád nedostala, ale přesto řekla ne. Řekl jsem Conanovi:
"Jasně, moc rád do toho půjdu." Můžu se tě zeptat,
jak moc ovlivnil to tvé rozhodnutí přejít od frustrujícího světa
televizních sitcomů zpátky k působení v Conanově pořadu...

Jak moc to ovlivnil fakt,
že ses stal otcem? - Dost zásadně.
- Že jo? Naprosto zásadně. Ale souvisí to i s tím, že stárnu. Zestárneš a najednou zjistíš,
že věci, které pro tebe byly důležité, už tě zdaleka tak netankujou. Všechny ty věci, co to obnáší... Takové ty šoubyz věci, kdy musíš jít
na nějakou párty a věnovat se určitým lidem, mi jsou totálně ukradený,
protože mám...

Mám doma děti,
kterým se chci věnovat. Zrovna jsme na zahradě
pověsili houpací síť. Jsou prostě chvíle,
kdy se vracím z práce domů a mám radost, že je pořád světlo,
protože budem moct ležet v houpací síti. - To je pro mě mnohem důležitější než...
- Úspěch. - Jo. Zrušte tu jachtu! - Andy, díky moc.


- Počkat, jachtu? - Pusť to z hlavy. - Díky a na zdraví.
- Jo. - Bylo mi ctí.
- Díky. Speakeasy končí.
Uvidíme se zase příště. - Budeš to ještě pít?
- Vypadá to, že ne. To mám místo dezertu. Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz