Steve Rannazzisi o objednávání pizzy

Steve Rannazzisi v napůl animovaném klipu z jeho stand-up speciálu s názvem Dospělé dítě Žil jsem v Kalifornii, kde mají lékařskou marihuanu, takže jsem byl pořád nemocný. Opravdu hodně nemocný. Ale teď žiju v New Yorku, takže jsem si musel sehnat dealera. Bylo to v roce 2013 a sehnal jsem ho takhle. Jeden večer jsem si dal jointa a žena se mě zeptala: "Co si dáme k večeři?" Já na to: "Zlato, nebudeme to komplikovat a objednáme si pizzu." Takže jsem ji objednal a řekli mi, že to bude trvat půl hodiny.

Super. Uběhlo čtyřicet minut a pizza nikde, takže začalo růst napětí. A s ženou jsme začali hrát naši oblíbenou hru "Pasivně agresivní softbal". Kdy mým směrem posílá otázky jako časovaný bomby a já je něžně odpálkuju. Jo. "V jaké pizzerii jsi objednával?" Já na to: "U Patia."

"Jak dlouho říkali, že to bude trvat?" "Asi třicet minut." "A v kolik tu teda bude?" "Až tu bude, utíkej se podívat na hodiny." Vím, že to ode mě nebylo hezké. Ale byl jsem rozčílený. Protože mě pořád otravovala s tím, kdy ji dovezou. Nevím, jestli to víte, ale v Americe existuje nepsané pravidlo, že ten kdo objednává pizzu, řídí celý proces výroby.

Jo, od začátku až do konce. Kvalita omáčky, tloušťka těsta, rozložení salámu. Všechno je na vašich bedrech. To vy jste zvedli telefon. Uběhla nějaká doba a už jsem byl paranoidní. Budu k vám upřímný. Byl jsem si... na devadesát procent jistý, že jsem tu pizzu objednal.

Ale pořád je tam ta deseti procentní šance, že jsem zavolal tátovi a řekl mu, že mám rád pizzu. Protože já pizzu miluju a on taky. Milujume pizzu. Můžete si na ni dát salám, klobásu, houby... Cokoliv chcete. Ale jo, objednal jsem ji. Protože o deset minut později někdo klepe na dveře. Otevřu dveře a za nimi stojí poslíček. Řekl jsem: "Nazdar kámo, jak to jde?"

On se na mě podíval a řekl: "Na levačku, protože jsem zapomněl vaši zasranou pizzu!" Otočí se, sejde k autu, nastoupí a odsviští. Začal jsem se smát. Smál jsem se tak moc... Málem jsem si počůral kalhoty. Přišla žena a říká: "Co se děje?" A já na to: "Sice jsem zhulenej, ale nemám šajna." "Já za to nemůžu."

Takže jsem volal do pizzerie: "Nevím, co se tu právě stalo, ale váš poslíček přišel bez pizzy, řval na mě a pak odjel." A ten chlápek u telefonu byl výbornej. Spustil: "A do prdele!" "Do prdele, do prdele, do prdele, do prdele!" "Franku, ten kluk je retardovanej!" Následovaly nadávky jako retard, slova na K a další. Nechtěl jsem být součástí něčeho takovýho. Jen jsem chtěl nakrmit svoji rodinu.

Vrátí se k telefonu: "Moc se omlouvám." Já na to: "Hele, chci jenom tu pizzu." On: "Dostanete ji zdarma na účet podniku. Dejte nám dvacet minut, prosím." Uběhlo dvacet minut. Klepání na dveře, otevřu a kdo tam nestojí... Stejný poslíček. Tentokrát pizzu měl, nepodíval se na mě, jen čuměl do země. Nevěděl jsem, co říct, protože v mojí hlavě se vrátil mě a celou moji rodinu zabít. Dostal padáka a je tu, aby nás zabil.

Tak jsem byl prostě milý: "Čau, kámo." "To se podívejme. Zase ty..." "Trénuješ si to? To je dobře." "Trénovat je..." "To je dobrá strategie. Jsi v pohodě? Co je to s tebou?" Odpověděl: "Omlouvám se, kámo. Trochu jsem..." "Trochu jsem to posral. Já..." "Abych to zkrátil...

Jsem úplně spálenej. Fakt hodně." Já na to: "To já taky! Proto jsem si před dvěma a půl hodinama objednal pizzu!" "Měl jsi hodně objednávek?" On: "Ne, jen tu tvojí." "Tak to počkej..." "Nasedl jsi do auta bez pizzy, přijel k mému domu, jako by se nechumelilo, "a pak si sem nakráčíš a řveš na mě?" "Jaký svinstvo to hulíš?!" On: "Dost dobrý!" "Fajn, jsi můj nový dealer, jasný?!"

"Na tu trávu nezapomeň!" Překlad: sp00ne www.videacesky.cz