Taylor Swift a John Cleese u Grahama Nortona

Když už mluvíme o společných věcech,
Johna a Taylor pojí láska ke kočkám. - Ty máš dvě, Taylor?
- Jo, mám dvě. Líbí se mi, jak tu kočku ukazuješ. Ukážeš nám znova ty fotky? Protože já se Taylor
ptal, co je to za plemeno. Jak jsi to říkala? Já mám jenom dvě. On ukázal fotku,
na které bylo asi sedmnáct koček. To tě čeká v budoucnosti. "Tady je Taylor, šílená kočičí žena." - Do toho mi ještě pár let chybí.


- Tohle je Olivia. Jak se jí ta nehoda stala? Cože? - Jaká nehoda?
- Tohle má být jako pořádná kočka? Už se to nedá napravit? Je to krásná kočka! To je ta nejdivnější kočka,
jakou jsem kdy v životě viděl. - Johne Cleesi, nemůžeš říct, že tohle je ta
nejdivnější kočka, jakou jsi kdy viděl! - Je. Tady je fotka kočky Johna Cleese.


Podívejte se na ni! - Podívejte se na tu věc!
- Ta... Ta nalevo je moje žena.
To není kočka. - Je to příšera!
- To záleží na tom... Tohle ti po závěsech nevyleze. Je to americké plemeno a dneska
tu není jenom proto, že se jí sem nechtělo. A to je dobře, protože Kevin
Pietersen je na kočky alergický. Jo, mám na ně alergii.
Takže nejsem jejich velkej fanda. - Takže...

- Líbí se mi, jak tomu
říkáš. "Nejsem jejich velkej fanda." A to jsem si dával
pozor, jak to řeknu. Bude se dívat hodně lidí a nechci,
aby si mysleli, že nenávidím kočky. Nevadí mi... příští týden budu v Jižní
Africe na safari. Mám rád velké kočky. - Velký kočky!
- S těma nemám vůbec žádný problém. Radši budu - a lidi
to o mně nevědí - na safari pozorovat zvířata než sedět
na téhle pohovce nebo hrát kriket. Můj vztah ke zvířatům...
mám rád zvířata. - Ale jsem alergický na kočky.


- To je od něj milé, že? Promiň, že tě tu držíme. Tohle není moc pěkný. Tohle by se lidem říkat nemělo. "Radši bych byl kdekoli
jinde než tady." Já ti lichotil tím, že jsem tě zařadil
hned vedle mé další lásky - kriketu. - Díky moc.
- Vidíš? Jo. - Super. Mně se to teda moc nelíbí. Ale ty se chováš jinak.

Teď se chováš jinak než kočka. Protože když nemáš ráda kočky,
kočka přijde a sedne si ti u nohy. - Sedne si ti na klín.
- Přesně. A tak to je. - Protože jsou inteligentní a...
- Se*ou na tebe. - Přesně to dělají.
- Pes by to neudělal. Pes by řekl: "Pane, můj pane,
koho mám kousnout teď?" Mám radši kočky.


Jsou nepředvídatelné a paličaté. Jako ženy. Jsou stejné. Do toho se pouštět nebudeme. Překlad: Jackolo
www.videacesky.cz

Tohle je zajímavé. Protože ty jsi Taylor Swift.
Může tě někdo pozvat na rande? Můžou to zkusit. - Teoreticky. - A odpověď
bude: "Co to sakra zkoušíš?" Tak to není. Jde o to, že můj život je komplikovaný,
nemám moc času. A pak je... to moc chaotické, když si někoho pustím
k tělu. To jsem se už za ta léta naučila. Když o sobě lidem něco řekneš,
hrozně to nafouknou.

A pak si o tobě vymýšlí
různé přehnané články. Když jim ale neposkytneš vůbec nic, cokoli znásobené
ničím je pořád nic. Teď jsi na to kápla. To jsou základní počty. Na tvém novém singlu, který se stal obřím
hitem, Shake It Off (Oklepej se z toho!), se mi líbí ta myšlenka toho,
že do takových věcí nechceš zabřednout. Je snazší se s celým
tímhle chaosem, kdy si o tobě lidi něco vymyslí a pak
je z toho národní zpráva dne, vyrovnat.

Snadněji se s tím vyrovnáš,
když to bereš s humorem. A co se týče písničky
Shake It Off... Od svých fanoušků na internetu vím,
že se s drby nepotýkám jenom já. Nejsem jediná, kdo se musí
vyrovnat s běžným chováním lidí. Děje se to všude. Tak mě napadlo,
proč neudělat písničku, která je o tom, jak se s tím
vyrovnat, oprostit se od toho, dodává nám vnitřní sílu,
a navíc lidi roztancuje?

- Oklepej se z toho! Oklepej
se z toho! - Jo, přesně. Podle mě přesně tohle potřebuješ,
K.P., oklepej se z toho! Oklepej se z toho!
Andy Flower. Oklepej se z něho! Matt Prior.
Oklepej se z něho! Falešný účet na Twitteru.
Oklepej se z něho! Napsal jsi knihu.
Ale můžeš se z toho oklepat. - Přesně to tou knihou dělám.
- Tou knihou se z toho oklepáváš? - To je moje oklepání, jo.


- Oklepej se z toho! Výživné. Oklepej... No vlastně,
z výživného se neoklepeš. - Toho se jen tak nezbavíš.
- A kolik? - Dvacet milionů. Což naznačuje,
že jsi byl zazobaný. Jo, musel jsem jí
vyplatit půlku majetku. Musíš dát polovičku,
když do toho jdeš. - Když...
- Teoreticky. A vy se mě ptáte, proč nerandím. Překlad: Jackolo
www.videacesky.cz

Ty sis pozvala domů
spoustu lidí, viď? Slyšel jsem včera v rádiu, že sis domů
pozvala fanoušky. Ale nevím, jestli je to pravda. - Jo, to je pravda.
- Ale jak je vybíráš? - Jak tam ty lidi vůbec dostaneš?
- No... V podstatě jsem tenhle nápad dostala
před dokončením nové desky. Chtěla jsem to nazvat Tajné schůzky nad 1989. Protože ještě před dokončením té desky
jsem na ni byla pyšnější než na jakoukoli jinou. Takže jsem chtěla dát fanouškům možnost
si ji poslechnout dřív, než vyjde oficiálně.

Asi měsíc před oficiálním startem
prodeje. Tohle jsem nikdy nedělala. Chtěla jsem, aby to byli fanoušci,
se kterými jsem se předtím nikdy nesetkala. Ti, co byli několikrát na mém koncertě, kempovali
kvůli tomu na ulici, a stejně mě nepotkali. Chtěla jsem, aby to byli tihle takhle oddaní lidé,
kterým jsem nikdy nemohla osobně poděkovat. Měla bys pozvat Johna. - Možná příště.
- Příště. Nechci být zrovna katastrofik, Taylor, ale tohle zní jako příšerný nápad.

- Nejhorší nápad!
- Ten nejhorší nápad! Bylo to v pohodě? No... Takže... Už to nikdy neudělá. To slovo, které jsi
chtěla říct, je ne. - Ve skutečnosti...
- Líbilo se ti to. Našla jsem je na internetu. Na tu...

Na Tinderu? - Na Tinderu?
- Nevím, o čem to mluvíš. Našla jsem si na internetu jejich profily
na Instagramu, Tumblru a Twitteru. A celé měsíce jsem je sledovala. Tohle vůbec není divné. Stalker! - A pak jsem je pozvala.
- A oni přišli. A přišli!

A byli takoví...
pozvali jsme je ke mně domů... Kdy jsi začala přicházet
na podobné myšlenky? Je to roztomilé.
Protože fanoušci, kteří tam byli, o tom samozřejmě chtěli blogovat,
protože to pro ně byl skvělý zážitek. - Samozřejmě. - Ale když o tom píšou, tak se
dá těžko poznat, jestli si to užili, nebo ne. Tady máme pár příspěvků z blogů. Šli jsme do obýváku a posadili se.
Nemáte tušení, jak moc jsem se potila. Říkala jsem si:
"Co se bude ku*va dít?" Moje srdce to málem neustálo a pak se
zničehonic objevila jako David Copperfield.

A nás všechny ranila mrtvice!
Jako fakticky! Počkejte, máme toho víc. A tenhle... tenhle... Řekla, že nám pustí svojí desku. Zvuk, který jsem vypustila
z pusy, nebyl lidskej. Málem jsem mamce Swiftový řekla, ať mi
zavolá sanitku, protože bych to nepřežila. Mám je hrozně moc ráda,
protože vždycky mluví o umírání. - "Já umřu!"

- Říkají třeba: "Odpočívej
v pokoji! RIP! Umřu tady! Úplně do mrtva!" Dali jsme si přestávku, abychom si protáhli
nohy, a ona nám nabízela křupky a sušenky. Já šla zavolat mámě,
pak jsem přišla zpátky a ona: "Ahoj, zlato. Díky, že jsi přišla. Dáš si něco na zub?"
A já bych si dala, ale byla jsem mrtvá! Byli úžasní! Tohle je parádní. Uprostřed věty se zarazila
a ukázala na Amandu. "Jsem ráda, že jsi přišla, Amando!"
Amandu ranila mrtvice. Přímo na místě! A konečně...

Počkejte si na písničku s Imogen Heap, ta je přímo božská. Když jsem ji poslouchala,
musela jsem si zařídit pohřeb! Protože mě z toho
málem ranila mrtvice. A to je všechno. Paráda. Panebože! To bylo tak vtipné,
že mě z toho asi raní mrtvice. Umřu tady.

Totálně. Překlad: Jackolo
www.videacesky.cz