Psychologie narcisismuTED-Ed

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 35
83 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:21
Počet zobrazení:2 121
Lidé si občas nadávají do narcistů, když se chovají sobecky, ale narcisismus je v první řadě záležitost psychologie. Ať už jde jenom o osobnostní rys, či závažnější poruchu osobnosti, může v životě způsobovat problémy jedinci, který narcisismem trpí, ale někdy, a dokonce častěji, i jeho okolí.

Přepis titulků

Dávno před prvním selfíčkem měli staří Řekové a Římané mýtus o člověku, který byl trochu moc posedlý sám sebou. Podle jednoho příběhu byl Narcis pohledný muž, který bloudil světem, aby našel lásku. Poté, co odmítl nymfu jménem Echó, v řece zahlédl svůj vlastní odraz a zamiloval se do něj. Jelikož se od něj nemohl odtrhnout, utopil se.

Na místě, kde zemřel, vyrostla květina a dnes jí říkáme narcis. Mýtus odpovídá základní podstatě narcisismu, zvýšenému a někdy škodlivému sebezaujetí. Ale nejde jen o typ osobnosti, který vystupuje v poradních rubrikách. Jde o soubor rysů, které klasifikují a studují psychologové. Psychologická definice narcisismu je nafouknutá, velkolepá představa o sobě samém.

V různé míře si narcisté myslí, že jsou pohlednější, chytřejší a důležitější než ostatní a že si zaslouží zvláštní zacházení. Psychologové rozeznávají dvě formy narcisismu jakožto osobnostního rysu: grandiózní a vulnerabilní narcisismus. Existuje také narcisistická porucha osobnosti, závažnější forma, ke které se vrátíme za chvilku. Grandiózní narcisismus je ten nejznámější, projevuje se extroverzí, dominancí a vyhledáváním pozornosti.

Grandiózní narcisté vyhledávají pozornost a moc někdy jako politici, celebrity nebo kulturní vůdci. Samozřejmě ne všichni, co o tyto posty stojí, jsou narcisté. Mnozí k tomu mají pozitivní důvody, třeba naplnění svého potenciálu nebo zlepšení života ostatních. Ale narcisistické osoby touží po moci kvůli přidruženému statusu a pozornosti.

Naopak vulnerabilní narcisté můžou být tiší a zdrženliví. Myslí si, že na věci mají nárok, ale snadno se cítí ohrožení nebo přehlížení. V každém případě se temná strana narcisismu projevuje až dlouhodobě. Narcisté mají tendenci chovat se sobecky, proto můžou narcisističtí vůdci dělat riskantní nebo neetická rozhodnutí a narcisističtí partneři nám můžou lhát nebo nás podvádět. Když jejich idealistické představy někdo naruší, můžou se naštvat a být agresivní.

Je to jako nemoc, kde se pacient cítí dobře, ale trpí lidé kolem. Ve své krajní podobě je toto chování klasifikováno jako psychologická porucha, tzv. narcisistická porucha osobnosti. Trpí jí jedno až dvě procenta obyvatelstva, častěji muži. Tuto diagnózu můžou dostat jen dospělí. Mladí lidé, zvláště děti, můžou být velmi sebestřední, ale může to být běžná součást vývoje.

Páté vydání Diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické společnosti popisuje některé rysy, které se s narcisistickou poruchou osobnosti pojí. Patří mezi ně grandiózní pohled na sebe sama, problémy s empatií, pocit, že si věci zasloužíme, a potřeba obdivu a pozornosti. Z těchto rysů dělá poruchu osobnosti to, že ovládají život člověka a způsobují mu značné problémy.

Představte si, že místo obstarávání svého partnera nebo dětí je používáte jako zdroj pozornosti či obdivu. Nebo kdybyste na konstruktivní zpětnou vazbu od lidí, co vám chtějí pomoct, odpovídali tak, že se mýlí. Co tedy narcisismus způsobuje? Výzkumy dvojčat ukazují, že na tom mají podíl geny, ale nevíme přesně, kterých genů se to týká. Ale záleží i na výchově.

Rodiče, kteří své dítě staví na piedestal, můžou způsobit grandiózní narcisismus. A chladní přísní rodiče můžou přispět k vulnerabilnímu narcisismu. Narcisismus je zdánlivě také častější v kulturách, které uznávají individualitu a chvástavost. Například ve Spojených státech narcisismus jako rys osobnosti roste od 70. let, když komunitní snahy v 60.

letech nahradilo hnutí hrdosti a vzestup materialismu. V nedávné době sociální sítě znásobily možnosti, jak se prezentovat, ale je nutné říct, že neexistují důkazy, že sociální sítě způsobují narcisismus. Spíš narcistům umožňují honit se za společenským postavením a pozorností. Můžou se ale narcisté negativních rysů zbavit? Ano! Cokoliv, co pomáhá dosáhnout upřímné sebereflexe a starosti o druhé, jako je psychoterapie nebo nácvik soucitu s druhými, může pomoct. Problém je, že pracovat na seberozvoji může být pro lidi s narcisistickou poruchou osobnosti složité.

Pro narcisty je těžké dívat se na sebe sama z nelichotivého úhlu. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz

Komentáře (3)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Vulnerabilní? Nebylo by srozumitelnější zranitelný? (4:50)

00

Odpovědět

slabsi videjko....

03

Odpovědět

Ja by som to odhadoval aj na 5%

03