Jak vznikají vzpomínky a jak o ně přicházímeTED-Ed

Vzpomeňte si na opravdu intenzivní vzpomínku. Hotovo? Fajn. Teď si zkuste vzpomenout, co jste měli před třemi týdny k obědu. Druhá vzpomínka nejspíš není tak silná, ale proč? Proč si něco pamatujeme, a něco ne? A proč se vzpomínky vytrácí? Nejdřív se podívejme, jak se vzpomínky vůbec tvoří.

Když něco prožíváte, třeba vytáčíte číslo, tento zážitek se přemění na impulz elektrické energie, který uhání sítí neuronů. Informace se nejdříve objeví v krátkodobé paměti, kde je odkudkoliv dostupná mezi pár vteřinami a několika minutami. Potom se přemístí do dlouhodobé paměti přes oblasti jako hipokampus a nakonec do několika paměťových center napříč mozkem.

Neurony v mozku komunikují na speciálních místech, synapsích, které využívají specializované neurotransmitery. Pokud dva neurony komunikují opakovaně, stane se podivuhodná věc. Účinnost komunikace mezi nimi se zvyšuje. Tento proces, tzv. dlouhodobá potenciace, je považován za mechanismus, který umožňuje dlouhodobé ukládání vzpomínek. Ale jak to, že některé vzpomínky ztrácíme?

Jedním faktorem je věk. Jak stárneme, synapse ochabují a slábnou, což ovlivňuje, jak snadno se dokážeme rozpomínat. Vědci mají několik teorií, co za tímto zhoršováním stojí. Může jít o smrštění mozku. Hipokampus totiž přichází o 5 % neuronů každých deset let a do doby, než vám bude 80 let, ztratíte 20 %. Může jít také o snížení produkce neurotransmiterů, jako je acetylcholin, který je pro učení se a paměť nezbytný.

Zdá se, že tyto změny ovlivňují, jak lidé získávají uložené informace. Věk ovlivňuje i naši schopnost vzpomínky tvořit. Vzpomínky se nejlépe ukládají, když dáváme pozor, když jsme něčím velmi zaujati a když je pro nás informace užitečná. Mentální a fyzické problémy, které se s věkem objevují častěji, narušují naši schopnost udržet pozornost, takže fungují jako zloději vzpomínek.

Další častou příčinou problémů s pamětí je chronický stres. Když jsme neustále zahlceni prací a povinnostmi, naše těla jsou v nadměrném vypětí. Tato reakce se vyvinula z fyziologického mechanismu, který nám má pomoci přežít krizovou situaci. Stresové hormony pomáhají rozproudit energii a zvyšují pozornost. Ale když jde o chronický stres, naše těla jsou těmito látkami zaplavena, což vede ke ztrátě mozkových buněk a neschopnosti tvořit nové, což ovlivňuje schopnost zapamatovat si nové informace.

Dalším viníkem je deprese. Lidé s depresí mají o 40 % vyšší šanci, že budou mít problémy s pamětí. Jejich nízká úroveň serotoninu, neurotransmiteru nabuzujícího organismus, může způsobit, že budou klást menší pozornost na nové informace. Vracení se ke smutným událostem v minulosti, další symptom deprese, může ztížit vnímání přítomnosti, což ovlivňuje schopnost ukládat krátkodobé vzpomínky.

Odloučení, které se s depresí pojí, je další zloděj vzpomínek. Studie Harvardské školy veřejného zdraví zjistila, že společenštějším starším lidem se paměť během šesti let zhoršovala pomaleji. Co za tím přesně stojí, se neví, ale odborníci se domnívají, že sociální interakce je pro mozek jako cvičení. Je to jako se svaly, musíme mozek procvičovat, jinak o něj přijdeme. Ale nezoufejte. Pár věcí můžete učinit, abyste mozku pomohli uchovávat vzpomínky.

Udržujte se ve fyzické kondici. Zvýšené proudění krve do mozku pomáhá. A jezte zdravě. Váš mozek potřebuje správné živiny, aby řádně fungoval. A procvičujte mozek. Když mozek vystavíte výzvě, jako je se učit nový jazyk, je to jeden z nejlepších způsobů, jak si své vzpomínky uchovat. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz