Můžete své vědomí uložit do počítače a žít navěky?Kurzgesagt

Přání osvobodit se z našeho fyzického těla je tak staré jako první legendy lidstva. Žijeme v tomto nekonečném vesmíru, jehož jedinou hranicí je fyzika. Ale naše vědomí je lapeno ve smrtelné schránce z masa. S neuvěřitelně rychlým pokrokem a stále novými inovacemi se opuštění této hmoty najednou zdá na dosah, mohli bychom naše vědomí nahrát do digitální utopie. Možná je to dokonce další logický evoluční krok.

Skutečně bychom mohli náš intelekt nahrát do počítače a dosáhnout digitální nesmrtelnosti? No, jak už asi tušíte, odpověď je komplikovaná. VYSVĚTLENÁ FAKTA KURZGESAGT Co přesně bychom vlastně ukládali? Intelekt je těžké definovat. Za intelekt považujeme všechny schopnosti našeho vědomí a inteligence, takže to, díky čemu si dokážeš věci představit, poznat je nebo o nich snít.

Nahrát intelekt je hypotetický koncept. Zkopírovali bychom tento vnitřní svět, uložili bychom ho v počítači a provedli bychom simulaci vědomí. Ale už jen přesné definování výchozí pozice je skoro nemožné. Nápad uložit vědomí do počítače se zakládá na 3 předpokladech. První předpoklad. Intelekt sídlí v mozku, v jeho struktuře, stavbě a biochemii.

Základní princip, podle kterého intelekt sídlí v mozku, se nazývá fyzikalismus. Jenom tak můžeme tuto celou diskuzi vést na bázi přírodních zákonů. Druhý předpoklad. Jednou budeme mozku rozumět tak dobře, že budeme se správnými technologiemi schopni napodobit všechny jeho vlastnosti. Třetí předpoklad. Počítačový software dokáže vytvořit intelekt, takže intelekt je předvídatelný.

Každá fyzikální vlastnost i vědomí mohou být přesně nasimulovány, i když je k tomu potřeba mnoho kódování. Tyto předpoklady předkládají a poté znovu zpochybňují filozofové a vědci, stále se o nich vášnivě diskutuje. Stále je otevřeno mnoho zásadních otázek, proto je těžké o tomto tématu mluvit, aniž by se někdo urazil. Je jedno, ve který předpoklad vložíš svou důvěru, všechny diskuze začínají vždy u mozku.

Kurzgesagt: Mozek. Mozek je ta nejkomplikovanější biologická struktura, kterou známe. Zasloužil by si i vlastní video, tak se na něj podíváme jen rychle. Okolo 100 miliard neuronů komunikuje přes milion miliard spojení, z nichž každý vysílá až 1 000 signálů za sekundu. To je biliarda signálů každou sekundu tvého života. Neexistují ale jen neurony, ale také miliardy imunitních a podpůrných buněk s různými úkoly.

Mozek můžeme zhruba rozdělit do několika oblastí podle jeho úkolů. Například dech, tlukot srdce, koordinace pohybu nebo reflexy. Nejvíce rozvinutá část mozku, šedá kůra mozková, vnější vrstva mozku, ukládá vzpomínky a kromě toho nám umožňuje plánovat, myslet, doufat, snít a představovat si. Nevíme ale, kde přesně v mozku sídlí to Ty.

Víme, že části jako temenní lalok mají největší vliv na naše vědomí, ale také že různé části mozku spolupracují, aby si rozdělily práci, kterou samy nezvládnou. Jednotlivé stavební jednotky mozku nejsou zrovna jednoduché. Neurony nejsou jen kabely, mění se a zpracovávají informace. Synapse, přes které přechází signály z jednoho neuronu na druhý, obsahují receptory pro stovky chemických signálů. Proto jsou náchylné k vnějším vlivům.

Sice máme základní poznatky o tom, jak fungují, a dokážeme zhruba předpovědět jejich chování, ale mozek je mnohem víc než jen pár nervových signálů. Obrovskou roli hrají i hormony, třeba serotonin, ten ovlivňuje náladu. Nebo histamin, ten nám pomáhá v učení. Mozek ovlivňují i ostatní části těla, například nervy srdce nebo střevní bakterie. Co se už na začátku zdálo komplikované, je ještě komplikovanější, když se tím zabýváme víc.

Abychom tento extrémně propojený chaos z buněk, masa a biochemie uložili do počítače, potřebujeme model, který bychom mohli nasimulovat v digitálním prostředí, druh skenu. Dnešní technologie pro takové skeny, třeba funkční magnetická rezonance, fMRI, bohužel nejsou na takový úkol dost vyvinuté. Je ale ještě jedna metoda, která vypadá slibně.

Nakrájet mozek na tenounké plátky, které potom naskenujeme vysokopropustným elektronovým mikroskopem, a budeme moci vypracovat přesný plán všech buněk a jejich spojení. Roku 2019 se vědcům podařilo sestavit kubický milimetr myšího mozku, takže zhruba ve velikosti zrnka písku. Skládal se ze 100 000 neuronů s miliardou synapsí a čtyřmi kilometry nervových vláken. Tenhle mozeček byl nakrájený na 25 000 plátků, pět elektronových mikroskopů pracovalo nepřetržitě pět měsíců a udělalo přes 100 milionů obrázků.

Potom trvalo tři měsíce, než se z těchto snímků vytvořil 3D model. Hotová datová věta potřebuje úložiště o objemu dvou milionů GB. Naskenovat celý lidský mozek by stálo milionkrát tolik práce. To se snáze řekne, než udělá. A co hůř, pro opravdovou simulaci bychom potřebovali mnohem menší základní jednotky, abychom pochopili ty miliardy základních proteinů a individuálních molekul, které veškeré jednání směřují na buněčnou úroveň.

Pro taková množství dat možná ani veškeré úložiště světa nestačí. Jak se z vody mozku stane víno vědomí? Už jen to by bylo dost těžké. Pravou otázkou ale je, jak se tato statická stavba mozku změní v něco aktivního.

I se skenem až k synapsím potřebujeme pravidla a zákony, abychom tu stavbu aktivovali. Jen tak můžeme statické struktuře vdechnout život a nakrmit ji zákony chemických vazeb a elektrodynamiky. Teprve tehdy je situace stejně dynamická jako mozek, který existuje od jedné mikrosekundy ke druhé a s časem se rozvíjí dál. Umí myslet, vidět a rozhodovat se.

My ale nevíme, zda se to podaří. Jestli nějaká technologie bude někdy schopna simulovat pravé vědomí. Všechno záleží na jedné zásadní otázce: Jsou mozek a vědomí jen komplikované a těžké pochopit, nebo jsou tak komplexní, že jim nikdy neporozumíme? V nejhorším případě je vědomí něco víc než všechny části mozku. To nám prostě ještě není jasné. Tak komplexní, že ani s lepšími skeny to nedokážeme.

Možná nestačí jen znát všechny přísady, abychom získali opravdové vědomí. Máme dobrou výchozí pozici s konkrétními vědeckými poznatky a cílem. Cesta k opravdové simulaci je ale velmi neurčitá a vyžaduje množství inovací a výzkumu. A z historického pohledu není lidstvo zrovna dobré v předpovídání budoucnosti. V nejlepším případě musíme prostě tvrdě pracovat a najít ta nejlepší řešení. Možná nemusíme přesně simulovat každičkou buňku až do posledního atomu. Možná můžeme místo toho určité elementy zjednodušit pravděpodobnostními modely, které dokážou znázornit chování mozku menším množstvím jednodušších systémů.

Nevíme tedy, jestli vůbec někdy mozek a vědomí dostatečně dobře pochopíme, abychom mohli lidské vědomí digitalizovat, ale výzkum na to existuje a vyplatí se zkoumat dál. Tak jako tak se dozvíme hodně o nás samých a vyvineme u toho nové technologie. Podaří-li se to, bude ukládání našeho vědomí součástí velmi pokrokové počítačové technologie.

Důsledky pro lidstvo a naši budoucnost v tomto vesmíru by byly rozsáhlé, docela děsivé a neuvěřitelně fantastické. Kopie. Zvládneme-li ukládat naše vědomí, dosáhneme funkční nesmrtelnosti. Kromě případů poškození nebo smazání existuješ, dokud je někde uložena tvoje kopie. Pokud se ale sken poškodí, uvízneš v nekonečnu bolestí, paranoii nebo v nekonečné psychóze.

A otázka, zda toto digitální vědomí jsi opravdu ty, spouští další vlnu pochybností. Řekněme, že tvá digitální podoba aspoň věří, že je ty. Jak by ukládání vědomí změnilo tvůj pohled na život? Cítil by ses lépe, kdybys věděl, že smrtí to nekončí? Nebo bys byl přehnaně opatrný, jen abys nezemřel, než se tvé vědomí nahraje?

Bude-li se technologie skenu dostatečně vyvíjet, mohlo by tvé biologické i digitální já existovat současně. Mohli byste spolupracovat, abyste ještě ochránili tvé biologické já, a také zajistit ještě bezpečnější budoucnost tvé kopie. Ať nastane cokoli, až tvoje kopie poprvé otevře své digitální oči, začneš vést úplně nový život. Mít tělo je někdy taky moc hezké a jinak to neznáš.

Žijeme s hladem, bolestí, vyčerpáním, ale nakonec vznikají jen skrz signály v našem mozku. Možná by ses mohl rozhodnout existovat v simulovaném těle, ale pro digitální vědomí by to mohlo být zbytečné. Zamilovanost by možná byla bezvýznamná, kdybychom ji měli zmáčknutím tlačítka. Možná místo toho hledáš úplně jiné neobvyklé zkušenosti. Procházku na Slunci, urychlení času a přeskočení pár nudných měsíců nebo prožití simulace minulosti.

Bez tělesné schránky se změní tvůj pohled na život a tvé priority. Čím déle existuje tvoje digitální vědomí, tím víc se toho dozvíš o sobě samém a budeš se moct změnit. Třeba prostě smazat špatné vzpomínky nebo změnit své vlastnosti, třeba závist, závislost nebo lenost. Za hranicemi biologie budou tvé schopnosti možná stále lepší, čím víc se bude technologie vyvíjet.

Zatímco priority a cíle budou pro tvůj biologický mozek stále absurdnější, pokud bude existovat. Pravý potenciál digitální nesmrtelnosti se teprve ukáže. Mohl bys začít s projekty, které trvají déle než jeden život, výzkumníci by shromáždili velké množství znalostí a učinili by objevy, které by změnily svět. Dobrodruzi by se mohli nahrát do malých vesmírných lodí a vycestovat ke hvězdám, zatímco by se na pár tisíc let nastavili do klidového režimu.

Stejně jako lidé z masa a kostí by ale všichni digitální lidé nepřispěli společnosti jen tím dobrým. Někteří by pořád toužili po moci a vlivu a měli by tak k dispozici věčnost na vybudování své říše. Jiní by si pro sebe syslili všechny zdroje a hádali by se se všemi, kteří by je chtěli taky. A čím déle byste žili digitálně, tím méně soucitu byste možná měli s obyčejnými bytostmi.

Nebo si představte nesmrtelné vůdce sekt, kteří šíří své lži, zakládají náboženství a stovky let mohou zdokonalovat svá dogmata. Ale možná se nic z toho nestane. Možná není naše vědomí vůbec určené pro nesmrtelnost a v digitální formě by bylo strnulé a neproduktivní. A až by zažilo všechno, co si kdy přálo zažít, uchýlilo by se po velmi dlouhém životě ke klidu.

Je těžké předpovědět, kolik dobrého nebo špatného by za stovky nebo tisíce let napáchal intelekt, který se sám neustále zlepšuje. Nakonec vám přidáváme odkaz na poutavé video od kanálu So Many Tabs. V tom videu jde o to, jak skutečně funguje umělá inteligence, co už umí a co ještě ne. Určitě se na něj podívejte.

Překlad: losenka www.videcesky.cz