Vzkazy pro mimozemšťany

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Tohle je Země při pohledu ze Saturnu. Přímo támhle jsme my.
A když se podíváte zblízka, vidíte tenhle malý výčnělek?
To je Měsíc. Tenhle obrázek byl pořízen
kosmickou lodí Cassini 19. července 2013 ve 21:27
koordinovaného světového času. Jde o to, že NASA upozornila
veřejnost v předstihu, kdy se tenhle snímek pořídí, což znamená, že tenhle obrázek Země
byl první pořízený z vesmíru, na kterém někteří lidé na Zemi pózovali.

Naše planeta vypadá tak male,
bezvýznamně, křehce. Nedávno jsem se zúčastnil premiéry nadcházejícího seriálu
Ty, já a apokalypsa od Sky 1 s pár cool YouTubery
a to mě donutilo přemýšlet. V tom seriálu postavy zjistí,
že zbývá jen 34 dní, než do Země narazí kometa,
která nejspíše zničí lidstvo.

Všichni reagují různými zajímavými
způsoby, ale co bych dělal já, kdybych zjistil,
že zbývá jen 34 dní lidských dějin? Dobře, mojí první prioritou by bylo
dostat se zpátky do Ameriky, abych mohl být se svojí rodinou. Ale co pak?
Nemám zrovna seznam přání. I když to je přesně to, čím bych chtěl
strávit posledních pár týdnů. Vymýšlením přání a psaním je na seznam,
který bych pak poslal daleko do vesmíru pryč od Země,
které hrozí vypaření.

Ten seznam by obsahoval informace
o nás, všech pozemšťanech. Takže kdyby byly knihovny,
památníky a YouTube videa zničeny, někde by stále existoval záznam toho,
čím a kým jsme byli. Jako kámen vhozený do jezera.
Trhliny, které váš život způsobí, přetrvají dlouho po tom,
co vy zmizíte. Na strom, který jste zasadili,
šplhají budoucí generace. Knihy, které jste darovali,
vzdělávají budoucí čtenáře. Co když to ale nebude jenom váš kámen,
co zmizí, ale celé jezero?

Možná je to arogance nebo ješitnost,
ale odesílat kosmické zprávy v lahvi tam nahoru před koncem
obohacuje naše archivy, a zvyšuje tak šance,
že budoucí mimozemští návštěvníci nebo zbytek lidstva budou moci
zjistit, že jsme tu kdysi byli. Abychom ukázali,
co jsme se naučili. Také možná abychom upozornili
budoucí formy života, na co jsme se připravili a na co ne. Už jsme nějaké zprávy o lidstvu
tam ven mimo Zemi poslali a kdyby byla Země úplně zničena, tyhle zprávy budou vším,
co po nás zbude.

Jaké jsou? Dobře, popořadě,
jak něco zapíšete pro budoucnost? Mám na mysli vzdálenou budoucnost.
Zpráva nemusí být nalezena po miliony nebo miliardy let.
Může ji nalézt publikum, které je úplně jiné.
Ne jenom v jazyce, ale i ve smyslech. Co když nebudou moct slyšet nebo vidět
nebo cítit nebo nebudou mít chuť nebo čich, jako máme my,
nebo co když nebudou mít nic z toho?

Co když jejich těla zničí samotný
materiál, na který tu zprávu napíšeme? V jakém jazyce to vůbec zapíšete?
No, obecně pomocí matematiky a fyziky, u kterých se věří, že jsou stejné
všude ve vesmíru, jsme zprávy do vesmíru psali.
Například zpráva z Areciba napsaná Frankem Drakeem,
Carlem Saganem a dalšími, která byla vymrštěna směrem
k hvězdokupě M13 v roce 1974. Je složená z poloprvočísla binárních
číslic a obsahuje nějaké informace o nás a měla by ke středu hvězdokupy
M13 dorazit za zhruba 25 000 let, přičemž kdyby tam žilo něco
inteligentního a zaznamenalo by to, může odpovědět a jejich odpověď
by se k nám vrátila o dalších 25 000 let později.


Toho už se nedožijeme, ale Země také vysílala
svoje rádio a TV signály do vesmíru, momentálně mají průměr
asi 200 světelných let. Ve srovnání s Mléčnou dráhou
jsou to asi takhle veliké. Mimozemšťané si uvnitř téhle bubliny
mohou naladit a poslouchat programy, které jsme poslali našimi
vzdušnými prostory, ale tyto signály zeslabují,
jak se bublina roztahuje, napříč velkými vzdálenostmi bude
prakticky nemožné si je naladit.

Možná by byla trvanlivější
nějaká fyzická časová schránka, ta ale nemůže být zakopána na Zemi,
pokud má být Země zničena. Časová schránka na oběžné dráze
by mohla být chytrý nápad. Podobně jako LAGEOS 1,
satelit vynesený na oběžnou dráhu v roce 1976, který umožňuje velmi přesné laserové
měření pozic na Zemi, ale také obsahuje plaketu
vytvořenou Carlem Saganem, na které jsou napsány číslice od jedné
do desíti pomocí dvojkové soustavy a uspořádání zemských kontinentů
před 250 miliony lety, dnes a jejich předpokládané uspořádání
za 8,4 milionu let, což je doba, po kterou si myslíme, že oběžná
dráha tohoto satelitu bude stabilní.

Tah způsobený řídkou
atmosférou v místě oběhu a vlivy jako sluneční aktivita způsobí,
že eventuálně spadne zpátky na Zem. Ale jeho plaketa bude sloužit
jako časová schránka, jako zpráva od nás ze současnosti
čemukoliv, co bude naživu nebo čemukoliv inteligentnímu
tady na Zemi za 8 milionů let.

Abychom si to lépe představili, pyramidy byly postaveny
jen před asi 5 tisíci lety. Před 8 miliony lety nebyli
na Zemi ani lidé. Byl tu však poslední
společný předek lidí a šimpanzů. Jak bude inteligentní
život na Zemi vypadat, až se LAGEOS ode dneška
za 8 milionů let vrátí?

Pokud bude zemský povrch
v tu dobu pro život neúrodný, LAGEOS 1 bude osamělý, ale co satelity
na geostacionárních oběžných drahách? Tyto oběžné dráhy jsou dostatečně
daleko, takže je přitažlivá síla atmosféry neovlivní a mohly by nad Zemí zůstat mnohem
déle než satelity jako LAGEOS. Tyto satelity jsou našimi pyramidami. Jsou menší než památky
vybudované předešlými civilizacemi, zato jsou nepřístupné čemukoliv,
co by se mohlo pokazit na mnohem méně stabilním
povrchu naší planety.

Pokud sem mimozemští archeologové
přijdou třeba za miliardu let, tyto satelity se možná v jejich
encyklopediích uplatní jako obrázky, které použijí pro článek o lidech. Prozatím jsme vztyčili asi 450
těchto geostacionárních památníků. Když se takový satelit opotřebuje
a přestane být provozuschopný, je potřeba hodně energie na jeho
zpomalení, aby uhnul z cesty, spadl na Zem a shořel v atmosféře. Takže místo toho
jsou satelity odsunuté do něčeho, čemu se říká hřbitovní oběžná dráha.

Slupka okolo planety,
kde mohou být zaparkovány, aniž by narážely
do důležitých funkčních satelitů. Je trefné, že jim říkáme hřbitovní oběžné
dráhy, protože hrobky jsou často těmi nejúchvatnějšími věcmi,
co nám zbude po předchozích civilizacích. Tyto hřbitovní oběžné dráhy jsou
svým způsobem hrobky. Ne pro krále, ale pro stroje. Skládky, které přežijí samotná
společenství a lidi, které definují.

Naštěstí pár z nich obsahuje více
než naší zručnost, obsahují také záznam. Jako EchoStar XVI - komunikační satelit vyslaný na geostacionární
oběžnou dráhu v roce 2012. Na palubě je křemíkový disk
vyrobený umělcem Trevorem Paglenem obsahující 100 obrázků Země
a pozemšťanů. Na rozdíl od LAGEOSe, EchoStar XVI
pravděpodobně na oběžné dráze zůstane po miliardy let v bezpečí
od nesvárů a změn tady dole. Ale jde o tohle – co když se ztratí
celá naše Sluneční soustava?

Nebo co když se život tam venku nikdy
nerozhodne navštívit naši soustavu? Pro tento případ jsme vyslali
mezihvězdné zprávy. V tento okamžik je dosud 11 odlišných
lidmi vyrobených věcí na trajektoriích mimo Sluneční soustavu
do mezihvězdných prostor. Všechny souvisí s pěti sondami. Pioneer 10, Pioneer 11, Voyager 1,
Voyager 2 a New Horizons, věc, která nedávno
proletěla okolo Pluta. Tyto objekty jsou našimi
nejvzdálenějšími pozdravy.

Po dobu následujících deseti tisíců,
milionů, miliard let proletí dostatečně blízko
dalším slunečním soustavám, možná dokonce planetám,
a tam je snad objeví jiné inteligentní formy života. Máme prozíravost na to,
abychom na tyhle sondy přiložili speciální zprávy. Plakety Pioneerů jsou přidělány
na Pioneery 10 a 11 vyslané na začátku 70. let,
což jsou první objekty vyrobené lidmi, které jsme poslali
na trajektorii nejen mimo Zemi, ale také úplně mimo Sluneční soustavu.

Pokud je objeví jiný život tam venku,
tyto plakety vytvořené Frankem Drakem a Carlem Saganem
mohou být naší první šancí říct: "Ahoj, my existujeme," nebo podle toho,
jak dlouho lidstvo bude existovat, naší jedinou šancí říct:
"Ahoj, my existovali, takoví jsme byli." Ale budou tyhle plakety dávat
mimozemšťanům smysl? Mnohým lidským vědcům dělalo
potíže rozšifrovat jejich význam, ale tohle znamenají:
vespod je mapa naší Sluneční soustavy s cestou ukazující sondu Pioneer
a odkud se vzala.

Tenhle prvek byl zvláště zkritizován
kvůli tomu, že je příliš "lidskostředný". Šipka? Kdo řekl, že mimozemšťané
budou vědět, že tohle představuje cestu a ne nějaký útvar
v naší Sluneční soustavě? Navíc je to šipka.
Šipky mohou sdělovat "Tímhle směrem!" jen civilizacím, které lovily
nebo si vyvinuly špičaté projektily. Každopádně tady nahoře
jsme definovali jednotky. Nemůžete mimozemšťanům vyprávět
o lidech nebo o Zemi za použití sekund, kilometrů nebo světelných let,
protože jsme si tyhle míry vymysleli.

Namísto toho plaketa používá přechody mezi hyperjemnými hladinami
ke sdělování vzdáleností a času. Doufá se, že zvědavé inteligentní formy
života, které toto najdou, pochopí, že toto je atom vodíku –
jeden proton, jeden elektron. Vodík je nejhojnější prvek ve vesmíru, takže snad jeho vlastnosti
budou společným bodem porozumění. Někdy, pokud kolem sebe
máte dostatek vodíku, můžete chytit shluky atomů přecházející
mezi částicemi s pararelními spiny a antipararelními spiny.


Kdykoliv se tento přechod odehraje, je uvolněno elektromagnetické vlnění s periodou zhruba
0,7 nanosekundy a s vlnovou délkou 21 centimetrů.
Doufá se, že mimozemšťané srovnají tuto rysku s těmito
dvěma jednotkami míry. Například o ženě je řečeno pomocí
dvojkové soustavy, že je vysoká 8 těchto jednotek.
21 krát 8 je 168 cm. Mysleli byste si, že samotné umístění
sondy za ně pro představu měřítka by stačilo jako ukázka naší velikosti,
ale mít tam obojí by mohlo posílit spojitost.

Tento diagram má ukazovat místo,
kde žijeme. Jsme uprostřed. Směr a úměrné délky čar ukazují,
kde se nacházejí vzdálené pulsary. Ryska na konci každé čáry ukazuje
třetí směr za nebo před plaketu, kam by čáry měly směřovat.
V dvojkové soustavě je u každé čáry perioda každého pulsaru znovu
v jednotkách času popsaných výše. Pokud si mimozemšťané vytvoří toto
spojení, mohli by si propojit periody se správnými pulsary v realitě,
triangulací vypočítat naši pozici a přijít říct ahoj.

Jelikož se perioda
pulsaru mění s časem, mohli by využít naše
vypozorované periody, aby určili, před jakou dobou byla
tato plaketa vyrobena. Takže takto plaketa funguje. Vypadá to, že posíláme do vesmíru
jen pár vědeckých domácích úkolů, ale jak jinak můžete nalézt
společnou řeč s něčím, co se vám nemusí podobat žádným
způsobem, který si dokážete představit? Přestože plakety
na Pioneeru vyrazily první, nejsou to první námi
vyrobené fyzické zprávy, které putují
do mezihvězdného prostoru.

Tento titul patří Voyagerovi 1 právě teď
se pohybujícímu rychlostí 17 km/s. Je to ten nejvzdálenější předmět,
co kdy lidé vyrobili. Doslova. Za nějakých 40 tisíc let obletí
oba Voyageři na dosah 2 světelných let okolo jiných hvězd,
pokud je mimozemšťané najdou, nebo pokud je najdou budoucí lidé. Na obou z nich je
přidělaná zlatá deska, která obsahuje informace o lidstvu.

Deska je vyrobená z pozlacené mědi
s hliníkovým obalem obsahujícím uran-238.
Na základě jeho poločasu rozpadu by ji mohli chytří mimozemšťané
analyzovat k určení, před jakou dobou byla deska vyrobena. Na desce je věnování tvůrcům hudby
všech světů, všech dob. Deska obsahuje 116 obrázků,
stejně tak audio a video nahrávky lidí a zvířat, písniček
a pozdravů v 55 jazycích.

Na desce jsou vytištěny instrukce
pro přehrání a informace o nás, definice jednotky přechodu atomu vodíku
mezi hyperjemnými hladinami a mapa pulsarů přiložená na plaketách
Pioneeru, ale na desce je také stylus
a gramofonová deska pro přehrání. Instrukce pro použití stylusu
jsou na desce. Toto je obrázek stylusu, jak se má správně používat,
a pak v dvojkové soustavě pomocí jednotek přechodu
deska informuje mimozemšťany, že by stylus měl oběhnout kolem dokola
gramofonové desky jednou za 3,6 sekundy, aby hrál správně, a že by
mu to celkem mělo zabrat 1 hodinu.

Pro část s videem jsou
instrukce uvedeny v kruhu. První snímek videa je zobrazen,
aby věděli, že to udělali správně. Na desce je přiložena také zpráva od tehdejšího prezidenta USA
Jimmyho Cartera. Ta zpráva má ale jednu nedokonalost. Je doručována neznámému adresátovi. Jako když se v hororu někdo zeptá
do temnoty: "Je tam někdo?

Haló?" Říká se tam tohle:
"Vrháme tuto zprávu do vesmíru, pravděpodobně přežije
miliardu let do budoucnosti, kdy naše civilizace
bude vypadat naprosto jinak a povrch Země bude
nejspíše změněn k nepoznání. Z 200 miliard hvězd
v galaxii Mléčná dráha mohou některé, možná mnoho z nich,
mít obydlené planety a po vesmíru cestující civilizace.
Pokud některá z takovýchto civilizací narazí na Voyager a porozumí
tomuto zaznamenanému obsahu, zde je naše poselství: 'Toto je dar
z malého vzdáleného světa, ukázka našich zvuků, naší vědy,
našich obrázků, naší hudby, našich myšlenek a našich pocitů.


Snažíme se přežít naši dobu, abychom se dožili té vaší.
Doufáme, že jednoho dne, až vyřešíme problémy,
kterým čelíme, se připojíme ke spolku
galaktických civilizací. Tato deska představuje
naší naději a naše odhodlání. A naši dobrou vůli
v pustém a úžasném vesmíru.'" Jsou tyto zprávy dostačující?

Měli bychom jich poslat více?
Proč neodeslat všechno? Mohli bychom,
kdybychom poslali Knihovnu Babel. To je internetová stránka založená
Jonathanem Basilem, která v současnosti nabízí všechno,
co bylo nebo by mohlo být napsáno. Vážně. Rozdělena na podstránky
je vytvořena pro vyprodukování a vyhledání jakékoliv kombinace
32 stovek anglických písmen a čárky, mezery a tečky na vyžádání.

Basile ji celou zorganizoval
do šestiúhelníkových místností, každou se čtyřmi stěnami knížek
obsahujícími 5 polic se 32 díly,
každý o 410 stránkách. Vše je pseudonáhodně uspořádáno,
takže se prohlížení online knihovny zdá jako hledání pokladu.
Takhle to funguje. Každé stránce je pomocí desítkové
soustavy přiděleno posloupné číslo stránky. Text na každé stránce
je zapouzdřený uvnitř tohoto čísla.

Algorithmus, který Basile vytvořil,
používá číslo stránky jako seed pro vygenerování unikátního velkého čísla. Výstupní hodnota je pak převedena
do dvacetidevítkové soustavy, aby mohla představovat každé
písmeno anglické abecedy a také čárku, mezeru a tečku.
Toto vidíte na stránce. Basile se ujistil, že algoritmus vytvoří
každou možnou kombinaci a že každé číslo stránky pokaždé
vytvoří stejnou výstupní hodnotu. To znamená, že je již předem určeno,
co je na každé ze stránek.

Takže svým způsobem každá stránka
už existuje. Jen je potřeba ji vyhledat. A toto vás vážně ohromí:
Obsah stránky může být převeden na desítkovou soustavu,
poslán skrze převrácený algoritmus a přeměněn na přesné číslo stránky,
na které se nachází. Jde z toho skutečně mráz po zádech,
protože můžete najít trvalou polohu jakéhokoliv textu o 32 stovkách znaků. V této knihovně můžete
najít popis vašeho narození. Každý možný popis vaší smrti.


Každou báseň, každý vtip, každou lež, cokoliv, co můžete říct,
lze na této stránce najít. Tato věc rozmazává hranici
mezi vynálezem a objevem. Vážně jste tu věc objevili nebo vynalezli,
pokud její popis již existoval? Knihovna Babel nabízí
10^5000 různých stránek. Přičemž v pozorovatelném vesmíru
existuje pouze 10^80 atomů. Vyhledal jsem si,
co jsem právě řekl. A jistojistě v tomhle šestiúhelníku,
na téhle stěně, v téhle polici, v tomto díle a na téhle stránce...


Je to tam. Ahoj. Ale hluboko uvnitř cítíme,
že existuje rozdíl mezi tímto programem, který nevědomky něco vytváří
a osobou, která to myslí vážně, která to zamýšlí
a s vervou to chce říct. K vyjádření věcí
používáme konečný počet symbolů. Z toho důvodu může být vytvořena
knihovna konečného počtu kombinací těchto symbolů,
ale to, že by mohly být vyřčeny, neznamená, že byly vyřčeny. To je ta moc, kterou máme.

Možná jsme se vy a já narodili
příliš pozdě k prozkoumávání světa a příliš brzy v dějinách k prozkoumávání
hvězd, ale narodili jsme se právě včas, asi vůbec poprvé,
k prozkoumávání jazyka, prozkoumávání toho, co se dá říct.
Co by se mělo říct? Co bychom měli vyslat do vesmíru? Jakou z věcí, které se dají říct,
řeknete první vy? A jako vždycky, děkuji za sledování. Pro zhlédnutí traileru
pro Já, ty a apokalypsa klikněte přímo sem a pro zhlédnutí dalších skvělých věcí,
které YouTubeři inspirovaní tímto seriálem udělali, můžete také
kliknout přímo támhle.

Colin Furze staví na své zahradě
obří apokalyptický bunkr. Jako vážně, je obří. Slovník obskurních smutků
též stojí za to. Koukněte na to a děkuji za sledování.