Opravdu je smrt koncem?
Panta rhei je věčný koloběh a pokus odpovědět na otázky jako tyto: Proč umíráme? Odkud přicházíme a kam odcházíme? Co je smyslem umírání a je smrt opravdu koncem?
Přepis titulků
Překlad: _lenkaz_ www.videacesky.cz Proč umíráme? Co je smyslem naší smrti? A je smrt opravdu koncem? Otázky, kterými se člověk zabývá odedávna. Náboženství na tyto otázky odpovídají. Zbavují lidi strachu z nepochopitelného konce. Víra, že smrtí naše existence definitivně nekončí, poskytuje útěchu.
Ve stále se zrychlujícím světě se tato útěcha postupně vytrácí, na hledání smyslu smrti v něm není místo, strach ze smrti zůstává. Ale i věda má odpovědi na otázky o vzniku a zániku. Biochemie může člověku vysvětlit, že uhlík v jeho kostech kdysi ležel v granitové vrstvě na dně moře, že voda v našem těle možná kdysi tekla už v krvi dinosaurů, byla spodní vodou hluboko pod zemským povrchem nebo součástí ledovce ve věčném ledu.
Uhlík, stavební kámen našich těl, už byl v historii Země několiksetkrát součástí jiných živých organismů. Život je neustále v pohybu, nezmizí jednoduše ze zemského povrchu, jen je z těch stejných prvků znovu a znovu přetvářen. Po smrti se části z nás znovu objeví možná ve vousku říční vydry, v křídle ptáka nebo ve vlákně pavučiny.
Představa, v níž se věda setkává s vírou. Zůstává nejistým, v čem se my, nebo ostatní, zase objevíme. Je ale jisté, že člověk na konci svého života opět splyne s biomasou naší Země.
Malá útěcha. Neztratíme se. Vše plyne. Pro dnešek dost internetu? Ale ne. Tady na Quarks se u prokrastinace něco naučíte, takže vlastně neprokrastinujete. S čistým svědomím nás tak můžete odebírat nebo se dál porozhlížet, užijte si to.
Ve stále se zrychlujícím světě se tato útěcha postupně vytrácí, na hledání smyslu smrti v něm není místo, strach ze smrti zůstává. Ale i věda má odpovědi na otázky o vzniku a zániku. Biochemie může člověku vysvětlit, že uhlík v jeho kostech kdysi ležel v granitové vrstvě na dně moře, že voda v našem těle možná kdysi tekla už v krvi dinosaurů, byla spodní vodou hluboko pod zemským povrchem nebo součástí ledovce ve věčném ledu.
Uhlík, stavební kámen našich těl, už byl v historii Země několiksetkrát součástí jiných živých organismů. Život je neustále v pohybu, nezmizí jednoduše ze zemského povrchu, jen je z těch stejných prvků znovu a znovu přetvářen. Po smrti se části z nás znovu objeví možná ve vousku říční vydry, v křídle ptáka nebo ve vlákně pavučiny.
Představa, v níž se věda setkává s vírou. Zůstává nejistým, v čem se my, nebo ostatní, zase objevíme. Je ale jisté, že člověk na konci svého života opět splyne s biomasou naší Země.
Malá útěcha. Neztratíme se. Vše plyne. Pro dnešek dost internetu? Ale ne. Tady na Quarks se u prokrastinace něco naučíte, takže vlastně neprokrastinujete. S čistým svědomím nás tak můžete odebírat nebo se dál porozhlížet, užijte si to.
Komentáře (0)