Jsou všechny vaše vzpomínky skutečné?TED-Ed

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 35
90 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:21
Počet zobrazení:3 642

Občas se to stává. Jsme přesvědčeni o tom, že si něco detailně pamatujeme, ale později zjistíme, že se to nikdy nestalo. Jak moc tedy můžeme důvěřovat vlastní paměti?

Jak vzpomínky vznikají a jak o ně přicházíme, se dozvíte v tomto starším videu.

Přepis titulků

„Čím více milujete vzpomínku, tím silnější a vzdálenější se stane.“ Ve výzkumu z 90. let jeho účastníci vzpomínali na to, jak se jako děti ztratili v obchodním domě. Někteří si na to vzpomínali velmi detailně, jeden účastník si dokonce pamatoval, že stařík, co ho zachránil, na sobě měl flanelovou košili. Ale nikdo z nich se ve skutečnosti v obchodním domě nikdy neztratil. Vytvořili si tyto falešné vzpomínky, když jim psychologové, kteří výzkum vedli, řekli, že se ztratili.

A že i když si na to třeba nepamatují, jejich rodiče to potvrdili. A nevzpomněl si na to jen jeden člověk nebo dva, ale čtvrtina účastníků. Tato zjištění se možná zdají neuvěřitelná, ale odrážejí velmi běžný jev. Naše vzpomínky občas nebývají spolehlivé.

A i když ještě nevíme přesně, co tyto omyly způsobuje na neurologické úrovni, výzkum poukázal na několik nejběžnějších situací, kdy se naše vzpomínky liší od skutečnosti. Studie o obchodním domě poukazuje na to, jak zahrnujeme informace z cizích zdrojů, jako jsou jiní lidé nebo zprávy, do našich osobních vzpomínek zcela nevědomě. Takováto sugesce je jen jeden z vlivů na naše vzpomínky. V jiné studii výzkumníci účastníkům krátce ukázali náhodnou sbírku fotografií včetně univerzitního kampusu, který nikdo z nich nikdy nenavštívil.

Když jim ty fotografie ukázali o tři týdny později, většina řekla, že ten kampus pravděpodobně nebo určitě v minulosti navštívili. Účastníci špatně přiřadili informaci z jedné situace, fotografii, co viděli, k jiné situaci: vzpomínce na něco, co podle sebe doopravdy zažili. V jiném experimentu lidem ukázali obrázek lupy a pak jim řekli, ať si představí lízátko. Ve své vzpomínce pak často viděli lupu i lízátko.

Nedokázali si předměty zařadit do správných kontextů, ať už je viděli, nebo si je jen představovali. V jiném výzkumu se psycholog více než 2 000 lidí zeptal na jejich názor ohledně legalizace marihuany a ten poukázal ještě na jiný typ vlivu na paměť. Účastníci odpovídali na otázky v roce 1973 a 1982. Lidi, kteří v roce 1973 říkali, že podporují legalizaci marihuany, ale v roce 1982 se stavěli proti její legalizaci, měli vyšší tendenci vzpomínat si na to, že byli proti legalizaci už v roce 1973, čímž své staré názory přibližovali těm aktuálním.

Naše aktuální názory, pocity a zkušenosti můžou zkreslovat naše vzpomínky na to, co jsme pociťovali dříve. V jiné studii dali výzkumníci dvěma skupinám účastníků zákulisní informace o historické válce, protože měli odhadnout, s jakou pravděpodobností strany zvítězí. Oběma skupinám poskytli tytéž informace, ale jen jedné skupině řekli, kdo válku nakonec vyhrál.

Druhá skupina nevěděla, jak válka dopadla. Teoreticky by odpovědi obou skupin měly být podobné, protože pravděpodobnost výhry není ovlivněna tím, kdo skutečně vyhrál. Pokud je 20% pravděpodobnost, že bude bouřka, a bouřka přijde, pravděpodobnost se zpětně nezvýší na 100 %. I přesto skupina, která věděla, jak válka skončila, dávala větší šance výherní straně než skupina, co výsledek neznala.

Všechny tyto způsoby, kterými nás paměť klame, můžou mít opravdové dopady. Pokud policie při výslechu očitých svědků nebo podezřelých volí sugestivní otázky, může to vést k nesprávným identifikacím nebo nespolehlivým doznáním. I když ale sugestivní otázky nezazní, nesprávné úsudky můžou vést k nepřesným svědectvím. Když v soudní síni soudce rozhodne o důkazu, že je nepřípustný, a porotě řekne, ať ho nebere v úvahu, nemusí toho být schopná.

A když bude pacient chtít druhý názor od jiného lékaře a druhý lékař ví, jakou diagnózu stanovil první lékař, může to ovlivnit jeho rozhodnutí. Naše vzpomínky nejsou neotřesitelná vyobrazení skutečnosti, ale subjektivní vjemy. A na tom není nutně nic špatného, ale problémy nastávají, když vzpomínky považujeme za fakta místo toho, abychom si přiznali pravdu o jejich povaze.

Pokud vás zajímá, jak přesně vzpomínky vznikají, podívejte se na toto video. Nebo se můžete dozvědět více o tom, jak nás paměť klame, v tomto videu o tom, jak se některé vzpomínky ztrácejí. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz

Komentáře (1)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

uplna normalka, podobne javy je mozne pozorovat u politikov na celom svete.

40