Co je syndrom podvodníka a jak s ním bojovatTED-Ed

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 33
75 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:28
Počet zobrazení:1 705
Syndrom podvodníka je rozšířený fenomén, který dost možná zažila většina z vás. Potýkají se s ním lidé ve škole, na vysokých akademických pozicích, ale i v běžném pracovním provozu. Co ho způsobuje a jak je s ním možné naložit?

Přepis titulků

I poté, co Maya Angelou napsala 11 knih a vyhrála několik prestižních cen, nemohla utišit otravné pochyby, že si to doopravdy nezasloužila. „Přijdou na to, že jsem je obelstila.“ Albert Einstein zažil něco podobného. Říkal o sobě, že je to bezděčný šejdíř, jehož práce si nezasloužila pozornost, které se jí dostalo. Úspěch na úrovni Angelou nebo Einsteina je vzácný, ale jejich pocit, že podvádí, je velmi obvyklý.

Proč se spousta z nás nemůže zbavit pocitu, že si svůj úspěch nezasloužíme nebo že si naše myšlenky a schopnosti nezaslouží pozornost? Psycholožka Pauline Rose Clance jako první zkoumala tento bezdůvodný pocit nejistoty. Při terapiích si všimla, že spousta jejích pacientů-studentů sdílela jednu obavu: i když měli dobré známky, nemysleli si, že si místo na univerzitě zaslouží. Někteří si dokonce mysleli, že byli přijati omylem. Ačkoliv Clance věděla, že to bylo neopodstatněné, vzpomněla si, že se tak na škole cítila úplně stejně.

Ona a její pacienti zažili něco, čemu se přezdívá různě: fenomén podvodníka, pocit podvodníka a syndrom podvodníka. Clance s kolegyní Suzanne Imes nejdřív zkoumaly imposterismus u studentek a členek fakulty. Ve své studii u této skupiny objevily všudypřítomné podvodné pocity. Od této studie bylo to samé objeveno napříč gendery, rasami, věkem a velkou škálou povolání, ačkoliv je to rozšířenější u méně zastoupených a znevýhodněných skupin, na které to má větší vliv.

Nazývat to syndromem zlehčuje, jak všeobecná zkušenost to je. Není to nemoc nebo abnormalita. A nutně se to nepojí s depresí, úzkostí nebo sebevědomím. Odkud se tyto podvodné pocity berou? Schopní a úspěšní lidé si myslí, že ostatní jsou na tom stejně. To může vést k pocitům, že si nezaslouží uznání nebo příležitosti na úkor jiných.

A u Angelou a Einsteina vidíme, že neexistuje hranice úspěchu, která by tyto pocity utišila. Pocity imposterismu se netýkají pouze velmi schopných osob. Každý může podlehnout jevu takzvané pluralitní ignorance, kde o sobě všichni tiše pochybujeme, ale myslíme si, že jsme v tom sami, protože nikdo jiný o pochybách nemluví. Jelikož je těžké doopravdy zjistit, jak tvrdě naše okolí pracuje, jak těžké jim určité úkoly připadají nebo jak moc o sobě pochybují, není snadné zbavit se pocitů, že jsme méně schopní než lidé kolem nás.

Intenzivní pocity imposterismu můžou lidem bránit ve sdílení skvělých nápadů nebo ve snaze o práci či program, ve kterých by zářili. Zatím se jako nejlepší způsob, jak se syndromem podvodníka bojovat, jeví mluvit o něm. Spousta lidí, co syndromem trpí, se bojí, že když se zeptají na svůj výkon, obavy se potvrdí.

Ale i když dostanou pozitivní feedback, často to jejich obavy neutiší. Ale na druhou stranou, pokud uslyšíte, že váš poradce či mentor tyto pocity zažil, obavy to může utišit. A totéž platí pro vrstevníky. I prosté zjištění, že pro tyto pocity existuje termín, může být obrovská úleva. Jakmile o tomto jevu víte, můžete s vlastním syndromem bojovat přehodnocováním pozitivního feedbacku. Jedna vědkyně, která se vinila z problémů v laboratoři, začala příčiny potíží dokumentovat.

Časem si uvědomila, že většina problémů vznikala selháním techniky, a uvědomila si vlastní kompetenci. Těchto pocitů se možná nikdy nezbavíme, ale můžeme otevřeně mluvit o akademických či profesních výzvách. Se vzrůstajícím povědomím o tom, jak běžná tato zkušenost je, se možná přestaneme bát mluvit upřímně o svých pocitech a uvěříme jednoduchým pravdám: máte talent, jste schopný a patříte sem.

Každému se občas hodí extra dávka sebevědomí. Tipy a triky, jak posílit to své, najdete v tomto videu. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz

Komentáře (11)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

jasne, vsichni jsme uzasni a vyjimecni a na nasem nazoru zalezi

44

Odpovědět

Jasně že jsme.

Proto nepotřebujeme velkého Vonta, aby rozhodoval za nás, co si obléknout, komu zaplatit za naše jídlo a tak podobně.

14

Odpovědět

U nás sa niekedy tento ,,syndróm,, volá pokora alebo skromnosť. Človek vzdelaný a empatický si uvedomuje ako k čomu dospel, že niektoré vedomosti nadobudol vďaka niečomu/niekomu a preto nedokáže úspech pokladať úplne za svoj. Zároveň si uvedomuje koľko vecí neovláda a to ho núti zamýšľať sa nad tým či je dostatočne kompetentný. Pre mladých v novom zamestnaní to súvisí so skúsenosťou, keď sa človek oťuká hneď sa mu zvýši sebavedomie, hlavne keď zistí, že vie vyriešiť problémy, ktoré ho stretávajú. Takže úplne sa nestotožňujem s videom. Myslím, že to je známka vyzretosti osobnosti a uvedomovania si svojich chýb.

35

Odpovědět

skôr nie, to, o čom hovoríš ty je podmienené výchovou. Nedostatok pochvaly a povzbudenia aj pri malých veciach a úspechoch.
Why incompetent people think theyre amazing - David Dunning - Dunningov-Krugerov efekt

01

Odpovědět

+eMNemám titul z psychológie eM kľudne sa môžem mýliť, ale s videom nesúhlasím. To čo si napísal nedostatok pochvaly a povzbudenia aj pri malých veciach a úspechoch, to môže aplikovať aj na toto video. Ja som nepísal o komplexe ale o sebakritike. Nie každá sebakritika vychádza z komplexu, to by bolo až moc jednoduché škatulkovanie

01

Odpovědět

+Veľrybíhovězínie som psychológ ani ja. Ale v podstate naše osobnosti a povahy vychádzajú z výchovy, najmä do troch rokov. K videu: čím viac vieme, tým viac vieme, čo ešte nevieme :). Preto sebaistota je vyššia po skončení základnej školy ako po ukončení tretieho stupňa VŠ. Koncept pokory a skromnosti je, hlavne na Slovensku, dotiahnutý až moc. Myslím si osobne, že je to jedna z kľúčových vecí, prečo sa nevieme predať, hoci tu vznikajú úžasné myšlienky/služby/produkty. Hoci vieme, že sme v niečom svetoví, tak boli sme učení, len poslúchaj autoritu a zdrav sa starším.
To už som ale zašiem mimo videa :P

01

Odpovědět

A není toto pochybování hnací silou pro osobní rozvoj?

61

Odpovědět

Samozrejme že je

21

Odpovědět

Ano to je jasné. Tak to platí u všech, ale ne u tebe...ty jsi bezcenný

31

Odpovědět

+Brejndes-traktorDěkuji, myslel jsem si to

31

Odpovědět

A bulimie je hnací sílou k hubnutí.

21