Ženský orgasmus v dějinách filmu

JEJÍ HISTORIE S DESI LYDIC Není tajemstvím, že se vyobrazování žen ve filmu během let vyvinulo. Dostaly jsme se od sekretářek, které zachraňuje James Bond, až k jaderným fyzičkám, které zachraňuje James Bond. Ale chci se zaměřit na jeden konkrétní aspekt vyobrazování žen: orgasmus. K němu dochází, když je žena stimulována až k vyvrcholení, to vyvolá fyzickou a neurologickou reakci, kterou vědci označují za „bombastickou“.



A za ta léta si filmování ženské rozkoše prošlo více změnami než baterie ve vašem vibrátoru. První známé vyobrazení ženského orgasmu na stříbrném plátně bylo roku 1933 v německém filmu Extase, když Hedy Lamarr nastoupila do rychlíku Bratwurst až do Rozkošburgu. Ukázalo se, že na to svět nebyl připraven. Všichni to odsoudili, od Hitlera až po papeže. A podle mě papež nemá do sexu co kecat, žije v celibátu.



Až budeme potřebovat odstranit skvrny z bílých textilií, zavoláme ti. Bohužel se Hedy Lamarr už nezbavila nálepky první orgasmátorky na plátně. Obsazovali ji do rolí svůdnic, i když byla tou nejchytřejší osobou v Hollywoodu. Jo. Její bokovka byla věda a vynalezla základy pro veškerou moderní bezdrátovou technologii. Bez ní by nikdo orgasmy neměl, protože bychom se v koupelně nemohli dívat na mobilu na porno. A na dlouhou chvíli to byl poslední ženský orgasmus ve filmu, protože byl tehdy v Hollywoodu zaveden Haysův kodex.



To byl soubor cenzurních směrnic, které filmům zakazovaly ukazovat nebo zmiňovat sex. I sezdané páry musely být v oddělených postelích neboli ve stylu „obrácené čokoládovny“. S vámi čtyřmi upoutanými 20 let k lůžku je těžké udržet rodinu při životě. Nikdo si neužíval. Haysův kodex byl zrušen na konci 60.



let, což je jako ukončit suchej únor v baru v Cabo, kde nabízí drinky zdarma. Amerika se pustila do sexuální revoluce, takže se ženská rozkoš vrátila na plátno. Bohužel často nebyla brána vážně a byla jen zdrojem pánské zábavy. Tak vznikly scény jako ta ve filmu Barbarella z roku 1968, kde zlý doktor Obočí uvězní Jane Fondu ve stroji, který jí má způsobovat orgasmy, dokud neumře. Až na to, že vyvrcholí s takovou silou, že stroj rozbije.



Panebože. Tehdy to bylo považované za něco béčkového a sexy, ale dneska je to spíš znásilnění. Pamatujte, pokud ženu spoutáte ve stroji, který ji zorgasmuje k smrti, musíte mít její souhlas. Další velký průlom přišel s filmem Hluboké hrdlo. Ten vypráví příběh ženy, která mužům dopřává orální sex, protože její centrum rozkoše je v jejím hrdle.



Takhle to nefunguje. Ale z Hlubokého hrdla se stalo první mainstreamové porno a inspirovalo mé strýce ke dráze zubařů. Orgasmy žen v Barbarelle a Hlubokém hrdle byly v podstatě mužské fantazie o tom, jak ženy prožívají rozkoš. A tak přišlo vhod, že další orgasmus, který způsobil rozruch, tyto fantazie naprosto vyvrátil. Film Když Harry potkal Sally obsahuje slavnou scénu, ve které Meg Ryan v bistru předstírá orgasmus, aby Billymu Crystalovi dokázala, že v cunnilingu možná neválí tak, jak si myslel.



Ach, to jo! Jo! Jo! Panebože. Tahle scéna byla průlomová, a to z několika důvodů. Sdělila divačkám, které někdy předstíraly orgasmus, že v tom nejsou samy. Naučila muže, aby byli k potřebám partnerky pozornější, a z pastrami udělala top afrodiziakum roku 1989.



Rovněž započala diskuzi o předstírané stránce ženského orgasmu. Ženy čelí mnohem většímu tlaku, aby potěšily partnerovo ego místo sebe. Pro vibrátor to nikdo předstírat nemusí. Pokud selže, vrátí se do šuplíku a zamyslí se nad tím, co provedl. S dalšími roky se ženská rozkoš na plátně objevovala stále častěji. Ale často to bylo pro komický efekt, třeba Jennifer Aniston zažívající nečekané magické orgasmy v Božském Bruceovi nebo Katherine Heigl, která omylem začne vrcholit při večeři, když se kluk zmocní ovladače na její vibrující kalhotky.



Ta scéna je hrozně problematická. Nedala mu svůj souhlas, dělá to dítě a přiživuje to mýtus, že vibrující kalhotky vám dopřejí něco jiného kromě popálenin třetího stupně. A i když orgasmy neměly být pro srandu, bylo někdy těžké je brát vážně.



Třeba když Josh Hartnett ve filmu 40 dnů a 40 nocí partnerce způsobí orgasmus hlazením květinami. Věřte mi, není to tak lehké. Nechci si hrát na velikosti, ale potřebuješ aspoň slunečnici. Začátek milénia nebyl pro orgasmy krokem vpřed, ale ani vzad. Potřeboval jít trochu do strany. A na druhou stranu.



A pak tam a zpátky. Ano, přesně tam. Naštěstí se dnes už setkáváme s mnohem realističtějšími a pozitivnějšími znázorněními žen v rauši. Nepomine den, aniž byste v televizi neviděli, jak si žena dopřává. A konečně to filmy a seriály dělají prostřednictvím ženského pohledu. A pokud nevíte, jak to vypadá, tak jste neviděli Bridgertonovi. Je to seriál o britské společnosti 19.



století, která se o své malé ženy stará. Je to Beth mezi přáteli, ale Jo, když je v posteli. Díky Bridgertonovým jsme tolik ženských orgasmů neviděli od… od dob, kdy na to všichni začali koukat. Tak to byly dějiny ženského orgasmu na plátně. A kdo ví, co nás čeká v budoucnu. Ale je to důležité, protože jak jsou ženy zobrazovány na plátně, nastavuje zrcadlo tomu, jak se k nim chováme v reálu.



A jak ženy ví, nastavit zrcadlo je občas jediný způsob, jak se pořádně podívat a zjistit, jak to funguje. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz